Buzici
| Buzici | |
|---|---|
.jpg) | |
| Země | České knížectví |
| Zakladatel | Dětříšek |
| Rok založení | 12. století |
| Větve rodu | Zajícové z Hazmburka páni z Rožmitálu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buzici (Buzicové) byli český šlechtický rod.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Označení Buzici bylo uměle vytvořeno historiky v devatenáctém století. Vzniklo odvozením z osobního jména Buz uvedeného v Kosmově kronice. Za prvního doloženého příslušníka rodu je považován Dětříšek, syn Buzův, který byl v roce 1109 členem družiny knížete Svatopluka. Po Svatoplukově vraždě byl českými velmoži pověřen, aby převezl do Prahy předpokládaného následníka a po volbě nového knížete přešel do družiny Vladislava I. Když v roce 1110 do Čech vtrhlo polské vojsko Boleslava III., účastnil se Dětříšek se jako jeden z velitelů knížecího tažení proti Polákům a v bitvě u Trotiny dne 8. října 1110 padl.[1]
Podle pověsti Dětřich beze zbraně přemohl divoké prase, a prasečí hlava se poté stala jeho erbovním znamením.[2] Václav Hájek z Libočan tuto historku přisoudil Bivojovi.[3]
Páni z Valdeka[editovat | editovat zdroj]
K Buzicům patřila větev pánů z Valdeka.[4] Podle Augusta Sedláčka byl Dětřichovým potomkem Jiří, který roku 1147 jako maršálek doprovázel krále Vladislava II. na druhé křížové výpravě a někdy během ní padl. Jeho synem měl být Jiří Jíříkovic připomínaný do roku 1209.[5] Ten měl mít dva syny: staršího Jana,[6] Sedláčkem považovaného za pražského biskupa Jana II.,[7] a mladšího Oldřicha uváděného v letech 1209–1232 jako královského stolníka. Stejný úřad měl zastávat i jeho otec. Oldřichovými potomky měli být Zdislav zmiňovaný v letech 1238 a 1248 a Oldřich připomínaný v letech 1248–1271. Oldřich zvaný Zajíc do svého znaku doplnil zajíce a zastával funkce královského číšníka, purkrabího v Lokti a později také pražského purkrabího. Založil hrad Valdek a zaječovský klášter.[6] August Sedláček však uvedenou linii založil na pouhých předpokladech a dochované historické prameny příbuzenství těchto osob nedokládají.[7]
První jistě doloženou osobností rodu tak byl Oldřich Zajíc († 1271), zakladatel rodu pánů z Valdeka.[7] Měl nejspíše tři syny: Oldřich zemřel v roce 1281, Zbyslav z Třebouně byl zavražděn okolo roku 1291 a Budislav, který byl mělnickým proboštem, zemřel nejspíše roku 1291.[8] Oldřichovým bratrem či synem mohl Jaroslav.[9]
Zbyslavovým synem byl Vilém Zajíc z Valdeka.[10]
V roce 1335 koupil Zbyněk Zajíc z Valdeka na Žebráku od českého krále Jana Lucemburského hrad Hazmburk a byl zakladatelem větve Zajíců z Hazmburka.
Páni z Rožmitálu[editovat | editovat zdroj]
Druhá větev tohoto rodu začíná Jaroslavem (1193 – asi 1230 nebo 1237), který měl tři syny Heřmana (1213–1224), Budislava z Březnice a Jaroslava. Budislavův syn Oldřich nechal prvně ke svému jménu připojit přídomek z Rožmitálu a je považován za zakladatele Lvů z Rožmitálu. Od Budislava dále svůj původ odvozovali ještě páni z Březnice a páni z Třemšína.[11][12][13]
Rody odvozující se od Buziců[editovat | editovat zdroj]
Panské rodiny[editovat | editovat zdroj]
- Šelmberkové[11]
- páni z Valdeka[2]
- Zajícové z Valdeka
- Zajícové z Hazmburka[11]
- páni z Pihle[2]
- Medkové z Valdeka[14]
- páni z Rožmitálu
- páni z Homberka[15]
- páni ze Štěnovic[16]
Vladykové[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GERLEOVÁ, Jana. Páni z Valdeka a jejich sídla do první poloviny 14. století. Praha, 2015 [cit. 2022-01-16]. 88 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Josef Žemlička. s. 19–21. Dostupné online.
- ↑ a b c GERLEOVÁ, Jana. Počátky a vzestup pánů z Házmburka. Praha, 2018 [cit. 2022-01-14]. 125 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Josef Žemlička. s. 15. Dále jen Gerleová (2018). Dostupné online.
- ↑ Gerleová (2018), s. 10.
- ↑ Gerleová (2018), s. 7.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Valdek hrad, s. 173. Dále jen Sedláček (1889).
- ↑ a b Sedláček (1889), s. 174.
- ↑ a b c Gerleová (2018), s. 16.
- ↑ Gerleová (2018), s. 26.
- ↑ Gerleová (2018), s. 25.
- ↑ Gerleová (2018), s. 20.
- ↑ a b c d KRÁL Z DOBRÉ VODY, Vojtěch. Znaky rodů českých. Praha: Společnost přátel starožitností českých v Praze, 1902. Dostupné online.
- ↑ Historie Čížkova [online]. Obec Čížkov [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
- ↑ KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. www.veduta-nakladatelstvi.cz [online]. Bohumír Němec – VEDUTA, 2008 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Týnec nad Sázavou. www.apsida.cz [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
- ↑ MARHEVSKÁ, Eva. Páni z Homberka. Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, 1999, roč. XIX, čís. 3–4, s. 2–26. Dostupné online [cit. 2022-01-14].
- ↑ Historie - Oficiální stránky Obce Vísky [online]. Obec Vísky [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
- ↑ KOLÁŘ, Martin. Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300. Tábor: vlastním nákladem, 1883. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Buzici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
