Pavel IV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pavel IV.
Rodné jméno	Giovanni Pietro Carafa
Začátek pontifikátu	23. května 1555
Konec pontifikátu	18. srpna 1559
Předchůdce	Marcel II.
Nástupce	Pius IV.
Datum narození	28. června 1476
Místo narození	Capriglio, Itálie
Datum úmrtí	18. srpna 1559
Místo úmrtí	Řím, Itálie

Pavel IV. (28. června 1476 Capriglio – 18. srpna 1559 Řím), původním jménem Giovanni Pietro Carafa, byl od 23. května 1555 až do své smrti římským papežem. Je autorem Index Librorum Prohibitorum, který, neustále doplňován, platil po několik dalších staletí.

Obsah 1 Život 2 Papež 3 Proces s kardinálem Moronem 4 Dílo a smrt 5 Literatura

[editovat] Život

Pocházel z Neapolského království a již ve 14 letech vstoupil do dominikánského řádu. Na nátlak otce sice brzy z řádu vystoupil, ale začal se věnovat studiu theologie a v 18 letech byl vysvěcen na kněze. Později se dostává do Říma a do služeb Julia II., který ho posílá na diplomatickou misi k aragonskému králi Ferdinandovi. Další diplomatické cesty brzy následovaly - španělské Nizozemí, kde se poprvé setkal s budoucím císařem Karlem V., do Anglie a dalších zemí. V Římě později založil řád Theatinů, italskou obdobu jezuitů, roku 1538 získal kardinálský klobouk a roku 1542 stál u znovuobnovení římské inkvizice. Stal se také nejvyšším inkvizitorem a tím zůstal i po svém zvolení papežem.

[editovat] Papež

Obrovský vliv, který měla římská inkvizice, se projevil i při samotné volbě papeže. Namísto smířlivého a k dialogu s protestanty ochotného kardinála Moroneho byl zvolen na nátlak kardinálů-inkvizitorů Giovanni Carafa, který přijal jméno Pavel. Na Petrův stolec nastoupil jako jeden z nejstarších papežů v dějinách. A zároveň jeden z nejnenávistnějších. Vždyť jeden z jeho vzorů v dějinách papežství byl papež Řehoř IX., kterému se podobal nejen věkem (Řehořovi bylo v momentu zvolení dokonce 85!), ale i nenávistnou povahou. Ve své zahraniční politice byl rozhodným odpůrcem Španělska a Habsburků vůbec, a tak v určitých momentech byl ochoten podpořit i Francii, ačkoli při bedlivějším zkoumání nemůžeme papežovu příklonu k Jindřichu II. tak úplně věřit, neboť jeho jediným skutečným spojencem byla církev a inkvizice. Carafův odpor ke všemu španělskému, tedy ke všemu, co představoval Karlův syn Filip II. vedlo až k "poslední vojenské roztržce mezi španělským králem a římským papežem." Po vyprovokování k válce přitáhla vojska Filipa II. a Karla V. až k samotnému Římu, čehož okamžitě papež využil, oba panovníky podle kanonického práva obvinil z útoku na církev a zavedl s nimi regulérní církevní proces, jako se schizmatiky a rebely, kteří dokonce usilují papeži o život! Filip II. však neměl zájem spor jakkoli vyhrocovat, a tak se mu v září 1557 podařilo dohodnout s papežem mír v Cave.

Papeže ale ani tento incident neodradil od svých autoritářských pozic, a tak se dále soustředil na posílení moci římské inkvizice. Roku 1558 jmenoval doživotně nejvyšším inkviztorem kardinála Michele Ghislieriho, budoucího papeže Pia V. a dal mu na starost reformu církve. Zcela v souladu s myšlením Pavla IV. se tak reformou církve zabývala její nejortodoxnější část, tedy všemocná římská inkvizice!

[editovat] Proces s kardinálem Moronem

Podrobnější informace naleznete v článku Giovanni Morone.

Právě do doby roztržky mezi papežem a Španělskem spadá i obvinění kardinála Moroneho z podpory kacířství a ke zděšení celé Evropy^[zdroj?] s ním začíná inkviziční proces. Kardinál měl být i upálen, ale papežova smrt 2 roky po Moroneho zatčení inkvizici na čas ochromila a kardinál Morone byl osvobozen. Ještě před smrtí však Pavel V. stihl vydat bulu Cum ex apostulatus officio, podle níž každý, kdo byl podezřelý z hereze, i když byl později očištěn, nesměl být zvolen papežem.

[editovat] Dílo a smrt

• Cum nimis absurdum
• Sanctum officium
• Pavel V. je také atorem prvního centrálně platného indexu zakázaných knih Index Librorum Prohibitorum, který v roce 1559 vyšel v Římě, Benátkách, Janově, Bologni a v Avignonu. Zemřel nedlouho po jeho vydání, 18. srpna 1559 v Římě.

[editovat] Literatura

Kowalski Jan Wierusz, Encyklopedie papežství. Praha 1994.

Hroch Miroslav - Skýbová Anna, Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha 1987.

Holeček František J., Reformní papež „protireformace" Pavel IV. a jeho svět

Papež
Předchůdce: Marcel II.	1555–1559 Pavel IV.	Nástupce: Pius IV.

Související články obsahuje Portál Křesťanství