Amsterdam (ostrov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amsterdam
Amsterdam (francouzština)
Mapa ostrova Amsterdam
Mapa ostrova Amsterdam
TAAF-fr.png
Lokalizace
Ostrovní oblast
FrancieFrancie Francie
55 km²
Délka
9,2 km
Šířka
7,4 km
Mont de la Dives (881 m n. m.)
Počet obyvatel
neobydlen (rok 2011)

Amsterdam, známý také pod starým názvem Nový Amsterdam, je ostrov v Indickém oceánu, který s menším ostrovem Svatý Pavel vytvářejí společně distrikt Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam. Distrikt je součásti francouzského zámořského teritoria s názvem Francouzská jižní a antarktická území (TAAF). Ostrov Amsterdam není trvale obydlen.[1]

Situace[editovat | editovat zdroj]

Amsterdam se nalézá v subantarktické jižní části Indického oceánu, přibližně ve dvou třetinách vzdálenosti při cestě lodí z jižní Afriky do Austrálie, jeho polohu udávají souřadnice 37° 50' jižní zeměpisné šířky a 77° 30' východní zeměpisné délky. Nachází se na jednom z nejopuštěnějším míst, do nejbližšího trvale obydleného místa v Austrálii je odtud asi 3200 km, do Antarktidy 3300 km a do Afriky 4200 km. Je nejvýchodnějším ostrovem TAAF, geograficky se již řadí k Antarktidě.

Ostrov je vulkánického původu, vznikl ve dvou etapách. Z doby asi před 690 tisíci léty pochází západní část ostrova spadající příkře do moře s nejvyšší horou Mont Fernand vysokou 731 m, na západní straně ostrova jsou příkré útesy vysoké až 400 m. Z doby mladší, asi před 400 až 200 tisíci léty, pochází oblast okolo nejvyššího bodu ostrova, 881 m vysoké sopky Mont de la Diveskalderou. Do této druhé etapy vzniku patří i poměrně pozvolné úbočí, hlavně východním a severním směrem až k mořské hladině, vytvořené vyvěrající lávou.[1][2][3][1]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Díky dostatečné vzdálenosti (asi 500 km) od míst v Jižním oceánu, kde se chladné antarktické vody setkávají s teplejšími severními a klesají pod ně, je na ostrově mírné oceánské podnebí. Roční teplota je zde v průměru okolo 13 °C, sníh padá jen zřídka a většinou ve vyšších polohách. Za rok zde spadne okolo 1120 mm déšťových srážek a následkem toho zde bývá vlhkost vzduchu 80 % bez znatelnějších sezónních výkyvů. Na ostrově není podzemní zdroj pitné vody. Převládají zde časté severozápadní větry s průměrnou rychlosti 7 m/sec, měřeno u mořské hladiny.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov Amsterdam objevil 18. 3. 1522 španělský průzkumník Juan Sebastián Elcano sloužící pod jedním z nejznámějších mořeplavců Ferdinandem Magellanem při jeho cestě okolo světa. Ostrov v roce 1633 nazval Holanďan Antonio van Diemen, guvernér Holandské východní Indie, jménem Nový Amsterdam, které bylo později zkráceno na Amsterdam.

Francouzský admirál Antoine Bruny d'Entrecasteaux dne 23. 3. 1792 ostrov Amsterdam společně s ostrovem Svatý Pavel prohlásil za francouzská území. On a badatel Huon de Kermadec vykonali zde prvý průzkum. V roce 1843 pověřil guvernér ostrova Réunion César Dumont d'Urville námořního kapitána Adama Mieroslawskiego aby oba ostrovy obsadil jménem Francie, což opětovně bylo stvrzeno v roce 1893 za přítomnosti válečné lodě L´Eure. Od 21. 11. 1924 se ostrov stal depandanci tehdy francouzského Madagaskaru. Poslední významná změna v historii ostrova nastala 6. dubna 1955, kdy byl ostrov včleněn do nově založeného zámořského teritoria Francouzská jižní a antarktická území.

V 18. a 19. století se častými návštěvníky stávali velrybáři a hlavně lovci tuleňů. Ze zabitých tuleňů, kteří zde pravidelně připlouvali hnízdit, získávali tuk a z jejich mláďat velice vzácné kožešiny. Koncem 19. století zde tuleni vymizeli. Předpokládá se, že na obou ostrovech Svatý Pavel a Amsterdam bylo vybito 50 až 150 tisíc těchto zvířat. V lednu 1871 přivezl rolník Heurtin z Réunionu na ostrov malé stádo hovězího dobytka které se tam krátce pokoušel chovat. Ještě téhož roku však ostrov opustil a zvířata ponechal svému osudu. Koncem roku 1874 provedl geolog Charles Valain prvý geologický průzkum ostrova. Občas se ostrov stával i záchranou pro těžce poškozené lodě, které mnohdy na dohled pluly po tehdy frekventované trase z Evropy okolo jižní Afriky do Austrálie. Tyto námořní koridory se po otevření Suezského průplavu v roce 1869 přesunuly mnohem severněji a Amsterdam se postupně dostával téměř do úplné izolace.[1][2][3]

Fauna a flora[editovat | editovat zdroj]

Ze všech Francouzských jižních a antarktických území utrpěl ostrov Amsterdam největší ekologické škody, jak na původní floře tak i na fauně. Je to způsobeno introdukcí cizích savců kteří zde byli zavlečeni buď neúmyslně, myši a krysy nebo měli sloužit k obživě, hovězí dobytek, kozy, králíci, prasata, nebo kočky a psi kteří měli regulovat stavy hlodavců. Kozy, prasata, kočky a psi již vymizeli, ostatní však stále škodí na hnízdištích ptáků (žerou vejce a mláďata, rozhrabávají hnízda) a neúměrným ušlapáváním a spásání rostlinného krytu i stromů. Volně žijí skot čítající asi 2000 ks, spásl téměř celou populaci zde rostoucí rarity, málo rozšířený strom Phylica nitida. Patří do čeledě řešetlákovitých, dorůstá do výšky 6 až 7 m, má malé úzké listy a po medu vonící žlutá květenství. V době objevení ostrova rostl asi na jeho třetině výměry, dnes jsou z tohoto množství díky požárům a hlavně dobytku jen zbytky, které přežívají jen díky oplocení. Plánuje se úplná likvidace dobytčího stáda.

Flora nikterak bohatá je uspořádána do typů podle nadmořské výšky. Po obvodu ostrova u hladiny oceánu roste hlavně skřípina (Scirpus aucklandicus), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a máchelka pampeliškovitá (Leontodon taraxacoides), po posledním požáru se značně rozšířil pcháč obecný (Cirsium vulgare). Další zóna je až do nadmořské výšky asi 350 m, kde rostou nejvíce skřípina (Scirpus nodosus), sítina rozkladitá (Juncus effusus) a žebrovice (Blechnum). Horní svahy až do výše téměř 500 m jsou osázeny kapradinami rodu Gleichenia a Elaphoglossum a pestrou škálou mechů. Do výše skoro 700 m jsou občas vysychající rašeliniště, kde jsou nejrozšířenější mechy, rašeliníky (Sphagnum) a vlhkomilné lipnice (Poa). V kaldeře bývalého vulkánu Mont de la Dives jsou bažinatá rašeliniště složená výhradně z mechů, rašeliníků a játrovek (Marchantiophyta).

Ze vzácnějšího zvířectva se na ostrově vyskytují hlavně mořští ptáci slétající se zde hnízdit: albatros amsterdamský (Diomedea amsterdamensis), albatros hnědý (Phoebetria fusca), buřňáček bělobřichý (Fregetta grallaria), buřňák dlouhokřídlý (Pterodroma macroptera), buřňák hrdliččí (Pachyptila turtur), buřňák menší (Puffinus assimilis), buřňák Salvinův (Pachyptila macgillivrayi), rybák černohřbetý (Sterna fuscata) a rybák jižní (Sterna vittata). Dále k pobřeží ostrova připlouvají také mořští savci vyvést na pevnině svá mláďata: lachtan jižní (Arctocephalus tropicalis), rypouš sloní (Mirounga leonina) a tučňák skalní (Eudyptes chrysocome). V přilehlých vodách bývá k vidění kosatka dravá (Orcinus orca). Před více než stovkou let vyhubeni tuleni se zde ale neobjevují.

Na své autochtonní živočichy žijící zde trvale je ostrov poměrně chudý, za povšimnutí stojí jediný "domorodý" pták astrild vlnkovaný (Estrilda astrild). Je to pestře zbarvený ptáček velký 10 až 12 cm, vzdálený příbuzný našeho vrabce, živí se drobným hmyzem a semeny.

Ostrov Amsterdam i jeho teritoriální vody, stejně jako celá Francouzská jižní a antarktická území, je vyhlášen za přírodní rezervaci a příroda ostrova je ponechána bez dalších zásahů člověka.[1][2][3][5][6]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Počínaje rokem 1949 začala na severním pobřeží ostrova Amsterdam pracovat vědecká základna Martin de Viviès, pojmenována po jednom z prvých výzkumníků. Zkoumá se tam hlavně živočišná a rostlinná biologie, pozemský magnetismus i seismologie a fyzikální chemie atmosféry. Ve stanici průběžně pracuje asi 30 vědců, zásobována je 4krát ročně lodí Marion Dufresne, která občas přiváží i návštěvníky Francouzských jižních a antarktických území.[1][2]

Příbuzné články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f TAAF: Le district Saint-Paul et Amsterdam [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France, [cit. 2011-01-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. a b c d IPEV Les régions polaires: Amsterdam et Saint-Paul [online]. L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR, [cit. 2011-01-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. a b c Discover France :Saint-Paul end Amsterdam Islands [online]. Ian C. Mills, Wharton Group, Livingston, NJ, USA, [cit. 2011-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. CARROLL, Paul. The South Atlantic end Subantarctic Islands: Amsterdam/Saint Paul [online]. Paul Carroll, Subantarctic.org., Derby, GB, rev. 01.03.2004, [cit. 2011-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Réserve naturelle des Terres australes française [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, FR, [cit. 2011-01-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. Mezinárodní polární rok: Problém introdukovaných druhů [online]. Institut polaire français Paul Emile Victor, Brest, FR, [cit. 2011-01-27]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]