Nigerijská občanská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nigerijská občanská válka
Konflikt:
Mapa státu Biafra v červnu 1967
Mapa státu Biafra v červnu 1967
Trvání: 6. července 196715. ledna 1970
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Jihovýchodní Nigérie
Casus belli:
Výsledek: Vítězství Nigérie
Změny území:
Strany
Nigérie Nigérie
Sjednocená arabská republika Sjednocená arabská republika (jen letectvo)[1]

Podpora:[1][2]
United Kingdom Spojené království
Sovětský svaz 1955 SSSR
Sýrie 1963–1972 Sýrie
Súdán 1956–1970 Súdán
Čad Čad
Niger Niger
ČLR ČLR
Alžírsko Alžírsko

Biafra Biafra

Benin Benin
Zahraniční žoldáci
Podpora:[3][4][4]
Izrael Izrael
Jihoafrická republika 1928-1994 Jižní Afrika
Rhodesie Rhodesie
Francie Francie
Portugalsko Portugalsko

Velitelé
Nigeria Yakubu Gowon
Nigeria Murtala Mohammed
Nigeria Benjamin Adekunle
Nigeria Olusegun Obasanjo
Egypt Gamál Násir
Biafra Odumegwu Ojukwu
Biafra Philip Effiong
Benin Albert Okonkwo
Jan Zumbach
Síla
Ztráty
200 000 vojáků a civilního obyvatelstva 1 000 000 vojáků a civilního obyvatelstva
1–3 mil. mrtvých celkem
1–3 mil. mrtvých celkem

Občanská válka v Nigérii, nebo také Nigérijsko-biafarská válka, byl válečný konflikt mezi Nigérií a republikou Biafra, odehrávající se v letech 1967–1970.

Příčiny války[editovat | editovat zdroj]

Napjatá situace byla v Nigérii již od jejího vzniku v roce 1960. Hlavními příčinami sporů byly boje o moc v rámci federální struktury mezi etnickými skupinami. Hlavními etniky, žijícími v této africké zemi, jsou Hausové – muslimové žijící na severu země, Jorubové žijící na západě a křesťanští Ibové, obývající jihovýchod země.

15. ledna 1966 došlo k neúspěšnému vojenskému převratu, při kterém byli zavražděni přední nigérijští politici, mezi nimi i ministerský předseda. Parlament pověřil ibského generála Johna Thomase Aguyi-Ironsiho, aby obnovil pořádek. Ten však v zemi nastolil vojenskou diktaturu a jmenoval pro každou oblast vojenského guvernéra. Tím, že v nejvyšších funkcích byli Ibové, se rozšířily obavy mezi obyvateli Severní oblasti (Hausy) a vyústily v pogromy proti Ibům. 29. června 1966 byl při dalším vojenském puči generál Ironsi zavražděn a v čele nové vojenské vlády stanul podplukovník (a později generál) Yakubu Gowon.

Gowon uchopením moci vrátil Nigérii federální zřízení a propustil některé vězněné politiky. K vypracování nové ústavy byla svolána celonigerijská ústavní konference, která měla řešit mj. etnické problémy či nové administrativní členění federace. Do každé z těchto oblastí byl dosazen vojenský guvernér. Na východě to byl plukovník Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu, který však Gowona neuznával jako vrchního velitele armády a usiloval o co největší autonomii Východní oblasti. V rostoucím napětí mezi guvernérem východní oblasti a představiteli Gowonova režimu bylo nesnadné uspořádat schůzku, na které by se tato situace vyřešila. Na začátku ledna 1967 se obě strany setkaly v ghanském městě Aburi. Gowon i Ojukwu jednání považovali za úspěšná, situace se však nezlepšila. Spíše naopak.

Průběh války[editovat | editovat zdroj]

Ojukwu prohlásil Východní oblast za Republiku Biafru a zrušil svazky s Nigérií. Spoléhal na to, že v Biafře jsou tři čtvrtiny nigerijských ropných zdrojů a že tím pádem bude podporován zahraničními státy. K dalším propagandistickým účelům využíval faktu, že Ibové jsou křesťanského vyznání a těžil z předsudků vůči muslimům. Mnoho afrických politiků však rychle pochopilo, že za sebeurčením Ibů stojí vážné nebezpečí a to v podobě územní celistvosti jiných států subsaharské Afriky, v nichž také existují etnické problémy.

V červenci 1967 začala občanská válka. Nigérie, která na ni nebyla připravena, byla během prvních tří týdnů zaskočena biafarskou ofenzívou. Teprve v srpnu se ji podařilo zastavit postup separatistických jednotek. Postupem času však lépe vyzbrojená a početnější nigerijská armáda získala zpět ztracená území, vpadla do Biafry a dobyla hlavní město Enugu. Válka přinášela stále větší ztráty na lidech i materiálu. Vážným problémem byli také uprchlíci a nedostatek potravin. Nigérie uzavřela východní hranici s Kamerunem a zesílila hospodářskou blokádu.

Ojukwu však odmítl kapitulovat a dál vedl uvnitř své země guerillovou válku. Vojensky byl pád Biafry jen otázkou času. V květnu 1968 probíhala v Kampale jednání mezi Nigérií a Biafrou, na nichž federální zástupci žádali ukončení bojů. Ojukwu však odmítl. Na pomoc hladovějícímu obyvatelstvu byly zorganizovány humanitární akce. Do zásilek však byly přidávány i zbraně a nigerijská vláda později zakázala veškeré lety do Biafry. V dubnu v Monrovii a v srpnu v Kampale 1969 proběhla další neúspěšná jednání. Biaferští vojáci byli v zoufalé situaci. 11. ledna 1970 Ojukwu uprchl do Pobřeží slonoviny a o 2 dny později přijal Gowon kapitulaci. Tento konflikt si vyžádal více než milion civilních obětí. Ibové obvinili nigerijskou vládu z plánování genocidy, úmysl se však nepodařilo nikdy prokázat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.litencyc.com/theliterarymagazine/biafra.php
  2. http://www.clickafrique.com/Magazine/ST014/CP0000000008.aspx
  3. http://www.igbokwe.org/onyii.html Link dead, but available through http://web.archive.org/web/20090306033120/http://www.igbokwe.org/onyii.html
  4. a b http://www.africamasterweb.com/BiafranWarCauses.html