Portugalské kolonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa portugalské koloniální říše (1415 – 1999):      portugalská území      sféry vlivu a územní nároky      hlavní námořní objevy a obchodní trasy      objevy na souši      oblasti vlivu a obchodu      obchodní stanice

Portugalská koloniální říše byla první říší ve skutečně globálním měřítku a nejdéle existujícím koloniálním impériem v historii – od zisku Ceuty v roce 1415 po předání Macaa Číně roku 1999.

Portugalští námořníci začali prozkoumávat pobřeží Afriky již na počátku 15. století (využívaje pokroku v námořních technologiích), za cílem nalezení námořní cesty do Indie a umožnění lukrativního obchodu s kořením. Při svých cestách dosáhli význačných úspěchů, v roce 1488 dosáhl Bartolomeo Diaz mysu Dobré naděje, Vasco da Gama doplul roku 1498 až do Indie. Bouře zanesla Pedra Álvares Cabrala v roce 1500 na pobřeží Jižní Ameriky, což otevřelo cestu k založení nejvýznamnější portugalské kolonie: Brazílie.

V průběhu 15. a 16. století se z Portugalska stala světová obchodní a námořní velmoc, do konce 17. století získalo četné kolonie v Africe, Americe, Indii a jihovýchodní Asii. Zpočátku ale nemělo zájem na vlastnění rozsáhlých území, kolonie sloužily jako opěrné body při obchodních cestách (portugalské pevnosti střežily již na konci 16. století obchodní cesty od Nagasaki po Lisabon). Rozsáhlé kolonizaci také bránil relativně malý počet obyvatel Portugalska, významný proud osadníků směřoval pouze do Brazílie.

Úpadek portugalské koloniální říše od 17. století měl souvislost s větší angažovaností Britů, Francouzů a Nizozemců v zámoří, Portugalci nedokázali konkurenci silnějších národů efektivně čelit. Portugalsko si v důsledku Salazarovy politiky na rozdíl od ostatních evropských zemí udržovalo africké kolonie až do roku 1975. Bývalé portugalské kolonie jsou dnes sdruženy ve Společenství portugalsky mluvících zemí (port. Comunidade dos Países de Língua Portuguesa).

Počátky impéria (1415–1494)[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Mořeplavec

Podobně jako Španělé i Portugalci postupně osvobozovali svou zemi od maurské nadvlády. Portugalská reconquista skončila v roce 1249 dobytím Algarve, čímž se stanovily hranice, existující v prakticky nezměněné podobě dodnes. Jejím pokračováním byla expanze mimo evropský kontinent, zpočátku organizovaná zejména portugalským princem Jindřichem Mořeplavcem. Důvodů pro ni bylo vícero:

  • nalezení nové cesty do Indie skýtající příležitost pro extrémně lukrativní obchod s kořením
  • veliké zisky z obchodu s dalšími exotickými komoditami
  • šíření křesťanské víry
  • objevitelský duch

První portugalskou kolonií se stala v roce 1415 Ceuta na severoafrickém pobřeží (dnes ve španělských rukou). Madeira byla známá od starověku (zmiňuje ji již Plinius starší), znovuobjevena byla až v roce 1419 portugalskými mořeplavci, kteří byli zahnáni bouří od afrického pobřeží. Roku 1427 byly objeveny Azory.

Důležitým psychologickým mezníkem byl rok 1434, kdy portugalský mořeplavec Gil Eanes nalezl cestu okolo mysu Bojador; mnoho předchozích výprav ztroskotalo a mys získal pověst strašlivého místa, kde sídlí mořské příšery. Věřilo se také, že proudy na jih od mysu jsou tak silné, že žádná loď se už nemůže vrátit nebo že slunce pálí tak silně, že zde nikdo nemůže přežít.

V roce 1441 byla do Lisabonu dopravena první loď s otroky, tento druh obchodu s lidmi se později stal velice výnosný. Portugalci dospěli na pobřeží Senegalu a Sierry Leone v roce 1445, resp. 1446, mezitím probíhala kolonizace Madeiry a Azorských ostrovů. Objevení zlata v dnešní Ghaně podpořilo další snahy o objevování nových zemí – zámořské plavby se stávaly velice výnosnými.

Diogo Cão doplul v roce 1482 do oblasti Konga, ke Cape Cross (na území dnešní Namibie) v roce 1486. Bartolomeu Dias obeplul mys Dobré naděje v roce 1488, čímž otevřel cestu do Indického oceánu. Na významných místech na pobřeží Afriky Portugalci vztyčovali dřevěné kříže, později kamenné sloupy (Padrões, singulár: Padrão), které označovaly portugalské teritoriální nároky. Na sloupech byl latinsky a portugalsky napsán rok připlutí, jméno námořníka a vládnoucího krále.

Smlouva z Tordesillas[editovat | editovat zdroj]

Portugalsko učinilo významné objevy v Africe a Asii, poté, co Kryštof Kolumbus v roce 1492 objevil Nový svět, se Španělsko naopak soustředilo na tuto oblast. V rámci zabránění možných konfliktů byla mezi těmito dvěma zeměmi v roce 1494 podepsána Smlouva z Tordesillas, ve které si rozdělily sféry vlivu ve světě. Demarkační linie byla stanovena na poledníku 1550 km západně od Kapverdských ostrovů, protilehlý poledník byl určen Smlouvou ze Zaragozy v roce 1529. V důsledku těchto smluv měla Portugalsku patřit východní část jižní Ameriky, celá Afrika a téměř celá Asie, zatímco většina Nového světa měla připadnout Španělsku.

Rozmach impéria (1494–1580)[editovat | editovat zdroj]

Padrão

Na základě Smlouvy z Tordesillas získalo Portugalsko také exkluzivitu v plavbě okolo Afriky, Vasco da Gama v roce 1498 jako první Evropan doplul okolo Afriky do Indie, kde založil první portugalská stanoviště. Portugalsko se brzy stalo centrem obchodu s Orientem.

Malé islámské státy ve východní Africe byly buď zničeny nebo přinuceny stát se portugalskými vazaly. Pedro Álvares Cabral objevil roku 1500 Brazílii, když ho sem zanesla mořská bouře, a založil zde první přechodné osady. Roku 1506 začala okupace Sokotry a v té samé době také kolonizace Cejlonu. Madagaskar byl částečně prozkoumán Tristão da Cunhou v roce 1507, tento rok byl též objeven Mauricius. V roce 1509 vyhráli Portugalci námořní bitvu u Diu (město na západě Indie) proti spojeným silám osmanských Turků, místních rádžů, benátské republiky a raguské republiky; druhou bitvou u Diu v roce 1538 skončily osmanské ambice v Indii a potvrdilo se výsostné postavení Portugalska v této oblasti.

Portugalci na svých obchodních trasách stavěli mnoho opěrných bodů, například v Goa, Hormuzu, Malace, Kochi, na Moluckých ostrovech, Macau a Nagasaki. Portugalsko dominovalo nejen obchodu mezi Asií a Evropou, ale zabezpečovalo také obchod mezi jednotlivými asijskými regiony – Indií, Indonésií, Čínou a Japonskem. Obchodníky následovali jezuitští misionáři jako např. František Xaverský, šíření křesťanství v Asii však mělo jen malý úspěch.

Japonská malba portugalské karavely

Objevitelské snahy se neomezovaly pouze na Afriku a Asii. Portugalský král Manuel I. dal svolení k průzkumu severní Ameriky, João Fernandes „Lavrador“ blíže prozkoumal po něm později pojmenovaný poloostrov Labrador; bratři Miguel a Gaspar Corte-Real prozkoumali Newfoundland a blízké ostrovy. Zájem o severní Ameriku ale v dalších letech upadal, protože podnikání v Africe a Asii bylo mnohem výnosnější. Pobřeží severní Ameriky však zůstalo cílem portugalských rybářů.

Jedinou kolonií, kam směřoval příliv portugalských osadníků, byla Brazílie. Osady byly zakládány v první polovině 16. století, první z nich São Vicente a São Paulo. Se vzrůstajícím počtem obyvatel začalo prosperovat pěstování cukrové třtiny, které však bylo náročné na pracovní sílu, kterou představovali domorodí indiánští otroci a černí otroci dovezení z Afriky.

Na základě studia starých francouzských map existují teorie, podle nichž objevili jako první Evropané australský kontinent právě Portugalci, a to při cestách do svých území v Indonésii. Tyto domněnky jsou ale dodnes sporné.

Portugalcům podařilo dobýt francouzskou jihoamerickou kolonii France Antarctique existující mezi lety 1555 a 1567, na jejím místě bylo roku 1565 založeno Rio de Janeiro.

Habsburští králové (1580–1640)[editovat | editovat zdroj]

Poté, co roku 1578 jako bezdětný zemřel mladý portugalský král Sebastián I., rozhořel se spor o nástupnictví na portugalský trůn, který byl nakonec úspěšný pro španělské Habsburky. Tímto se Španělsko a Portugalsko propojily v šedesát let trvající personální unii, tzv. Iberskou unii.

Na přelomu 16. a 17. století se Portugalci s malými úspěchy pokoušeli kolonizovat pobřeží Persie, ale byli vytlačeni koalicí Peršanů a námořnictva britské Východoindické společnosti. V Americe pokračovala portugalská expanze na západ, již za meze stanovené smlouvou z Tordesillas. V roce 1615 byla obsazena francouzská kolonie France Équinoxiale situovaná v rovníkové části Jižní Ameriky. Velmi vážnou konkurencí Portugalcům začali být Nizozemci, kteří si také dělali teritoriální ambice v Jižní Americe i jinde po světě, což vyústilo v nizozemsko-portugalskou válku. V první polovině 17. století obsadili Nizozemci severní část Brazílie s důležitým přístavem Recife, Portugalcům se ale do roku 1654 podařilo dobýt všechna ztracená území zpět. V průběhu 17. století Nizozemsko ovládlo mimo jiné Cejlon, souostroví v dnešní Indonésii a převzalo trh s Japonskem. Těmito kroky se portugalská území v Asii redukovala na Macao, Východní Timor a Portugalskou Indii.

Bohatství Brazílie (1640–1822)[editovat | editovat zdroj]

Mapa Brazílie z roku 1519

Malý zájem Španělska na osudu portugalské koloniální říše výrazně přispěl k rozpadu personální unie. V roce 1640 se Jan IV. prohlásil portugalským králem, čímž začala válka za nezávislost trvající s přestávkami až do roku 1668, kdy byla podepsána Lisabonská smlouva, ve které Španělsko formálně uznalo portugalskou nezávislost.

V průběhu 17. století začali Britové vytlačovat ostatní evropské národy z Indického poloostrova, Portugalcům se však podařilo uchovat nečetná území na pobřeží Indie až do 20. století; nejvýznamnější z nich byla Goa.

Na portugalské koloniální úsilí v druhé polovině 18. století mělo výrazný vliv ničivé zemětřesení, které zasáhlo Lisabon v roce 1755 a které si spolu s následným tsunami vyžádalo život podle některých zdrojů až 100 000 z tehdejších 275 000 obyvatel.

Přestože byla Brazílie zprvu ve stínu portugalských aktivit v Asii, stala se brzy jádrem portugalské kolonizace; její bohatství spočívalo především v pěstování cukrové třtiny, kávy a vývozu vzácných dřevin. Až do 17. století se kolonizace omezovala na pobřežní oblasti, Amazonie připadala podle smlouvy z Tordesillas Španělsku, což mělo být potvrzeno objeviteli jako např. Francisco de Orellana, ale samotná španělská kolonizace neprobíhala. Do této oblasti naopak začali pronikat portugalští průzkumníci (Bandeirantes) za účelem získávání nových otroků pro plantáže a později také za kvůli hledání drahých kamenů a vzácných kovů. Tento vývoj vedl k uzavření Madridské smlouvy, ve které Španělsko uznalo portugalské nároky a formálně převedlo rozsáhlá území v Amazonii a oblasti Mato Grosso pod Brazílii.

Brazílie je dnes multietnickou společností

V roce 1693 byla v oblasti Minas Gerais nalezena ložiska zlata, čímž se z Brazílie stal největší vývozce zlata na světě. K jejímu bohatství také přispívala zvýšená světová poptávka po cukru a kávě. Obyvatelstvo se od začátků kolonizace zmnohonásobilo, díky dobrovolné imigraci z Evropy (nejen z Portugalska, ale i z dalších zemí) a dovozu černých otroků z Afriky.

Na rozdíl od Španělska se Portugalsko nerozhodlo k rozdělení svého teritoria v Americe na menší státy. V roce 1789 byl uskutečněn první pokus na nezávislost Brazílie (po vzoru nově vzniklých Spojených států amerických), povstání bylo ale potlačeno.

V roce 1808 obsadil Napoleon Bonaparte Portugalsko a portugalský královský dvůr byl následně přesunut do Brazílie. Roku 1815 byla Brazílie povýšena na království a Portugalsko se oficiálně stalo Spojeným královstvím Portugalska, Brazílie a Algarves (port.Reino Unido de Portugal, Brasil e Algarves). Královská rodina se vrátila do Portugalska v roce 1821, v Brazílii zároveň kulminovaly snahy o nezávislost. O rok později prohlásil Pedro I. Brazilský nezávislost Brazílie, 7. září 1822 byl korunován brazilským císařem. Na rozdíl od španělských kolonií byla nezávislost Brazílie dosažena bez krveprolití.

Portugalská Afrika (1822–1961)[editovat | editovat zdroj]

Do 19. století ztratilo Portugalsko rozsáhlá území v Jižní Americe a Asii. Začalo se tedy soustředit na rozšiřování svých území na jihu Afriky. Z původně přímořských oblastí Angoly (Portugalská západní Afrika) a Mosambiku (Portugalská východní Afrika) postupovala kolonizace dále do vnitrozemí Afriky. Portugalci se snažili o propojení těchto dvou kolonií, plány ale narážely na odpor Britů, jejichž cílem bylo vytvoření pásu kolonií od Káhiry po Kapské Město.

V první světové válce hrozili Němci obsazením Mosambiku, Portugalsko následně vstoupilo do války také kvůli obraně svých území v Africe.

António de Oliveira Salazar považoval portugalské kolonie za zámořské provincie, čili nedílnou součást Portugalska, a bránil jejich osamostatňování.

Rozpad impéria (1961–1999)[editovat | editovat zdroj]

Portugalští vojáci v Angole

Po druhé světové válce se Portugalsko se rozhodlo bránit vlně dekolonizace a potlačit snahy o samostatnost kolonií. Indie v roce 1954 provedla invazi do portugalských oblastí Dadra a Nagar Haveli a v roce 1961 do Daman a Diu a Goa. Náklady a nepopulárnost portugalské koloniální války mezi lety 1961 a 1974 za zachování zámořského impéria nakonec vedlo ke kolapsu Salazarova režimu. Takzvaná Karafiátová revoluce vedla nejen k demokratizaci, ale i osamostatnění zámořských území. V Angole i Mozambiku ihned propukly občanské války, znesvářené strany byly podporované Sovětským svazem a USA.

Také Východní Timor v této době vyhlásil nezávislost, ale téměř současně do země vpadla indonéská vojska, následkem čehož se stal součástí Indonésie, vojenská okupace trvala do roku 1999. Po referendu v roce 2002 vyhlásil Východní Timor nezávislost.

Macao, poslední zbývající portugalské zámořské území, bylo v roce 1999 předáno Číně, na základě smlouvy uzavřené o dvanáct let dříve.

Rozsah portugalské koloniální říše[editovat | editovat zdroj]

Portugalská území koloniálního charakteru
Země Zisk Ztráta Historie
Atlantik
Madeira 1419 kolonie (1580–1834), distrikt (1834–1976), autonomní region (1976 – současnost)
Azory 1427 1427: objevení Portugalci (jiné zdroje: 1429 nebo 1432), od 1439: osidlování, do 1766 kolonie, poté správa generálním kapitánem (1766–1831), zámořská provincie (1831–1976), autonomní region (1976 – současnost)
Svatá Helena 1502 kon. 16. stol.
Afrika
Maroko pol. 15. stol. pol. 17. stol. 1415: dobytí Ceuty, 1471: dobytí Tangeru, poté dobytí několika dalších měst (mj. Safi, El Jadida, Essaouira), 1668: předání Ceuty Španělsku
Arguim
(v dnešní Mauretánii)
1448 1633 1448 (jiné zdroje 1440/1455): stavba pevnosti, 1633: ztráta na úkor Nizozemska
Kapverdy 1456/61 1975 1456: objev východní části, 1461: objev západní části, osídlené od 1462, 1975: nezávislost
Svatý Tomáš a Princův ostrov 1471/72 1975 mezi 1469 a 1471 objevení Svatého Tomáše, 1472: objevení Princova ostrova, 1493: první úspěšná kolonizace, 1500: první úspěšné osídlení Princova ostrovu, 1641–1648: nizozemská nadvláda, 1648: francouzská nadvláda, 1975: nezávislost
Bioko
(dnes součást Rovníkové Guiney)
1474 1778 1642 – 1648: nizozemská nadvláda, 1778: postoupení Španělsku
Annobón
(dnešní Rovníková Guinea)
1474 1778 1474: objevení, 1778: postoupení Španělsku
Benin 1486 1852 od 1852 britský protektorát
Ouadane
(v dnešní Mauretánii)
1487 16. stol.
Grande Comore
(největší ostrov Komor)
1500 1505
Mombasa 1500 1729 1498: objevena Vasco da Gamou, 1593: stavba Fort Jesus, 1698: dobyta Ománem, mezi lety 1728–1729 opět portugalská, potom nazpět ománská
Malindi
(město v dnešní Keni)
1500 1630 1498: objeveno Vasco da Gamou
Portugalská východní Afrika
(dnešní Mosambik)
1502 1975 1498: objevena Vasco da Gamou, 1544: založení Maputa, 1885: obsazení vnitrozemí, 1917 – 1918: sever obsazen Německem, 1964 – 1974: válka za nezávislost, 1975: uznání nezávislosti
Zanzibar 1503 1698 1698: ztráta na úkor Ománu
Barawa
(město v dnešním Somálsku)
1506 1758
Lamu
(město v dnešní Keni)
1506 1698
Mogadišo zač. 16. stol. 1698
Portugalské zlaté pobřeží
(na území dnešní Ghany)
zač. 16. stol. kon. 17. stol.
Madagaskar 1506 1550 1500: Diogo Dias sem vstoupil jako první Evropan, jižní a jihovýchodní pobřeží ostrova udrželi Portugalci vůči domorodému obyvatelstvu ještě padesát let
Portugalská západní Afrika
(dnešní Angola)
1575 1975 1483: objevení území, 1576: založení hlavního města Luandy, 1641 – 1648: nizozemská nadvláda, 2. pol. 19. stol.: významné rozšíření do vnitrozemí, 1975: nezávislost
Portugalská Guinea
(dnes Guinea-Bissau)
1614 1974 1446: příjezd Nuno Tristão, 1614: založení kolonie Cacheu, 1753: založení kolonie Bissau, 1879: spojení obou kolonií, 1974: nezávislost
Ziguinchor
(v dnešním Senegalu)
1645 1888 1645: založení kolonie, 1888: ztráta na úkor Francie
Ouidah
(v dnešním Beninu)
1680 1961 1680: stavba pevnosti, která byla krátce nato opuštěna, 1721: stavba nové pevnosti São João Baptista d'Ajudá, 1727: dobyta domorodým obyvatelstvem, 1728: dobyta zpět, 1858: Portugalci se vzdali pevnosti, 1961: anektováno domorodým obyvatelstvem, 1975: uznání anexe
Portugalské Kongo
(dnes Cabinda)
1883 1975 od 1883 protektorát, od 1956 společný generální guvernér s Angolou, od 1975 se měla stát samostatným státem, byla ale Angolou anektována
Amerika
Labrador 1499 1526 1498: objevení, 1499: založení kolonie, 1526: Portugalsko se vzdalo nároků na toto území
Brazílie 1500 1822 1500: objevení Brazílie, od 1530: kolonie, 1624–1654: severovýchod obsazen Nizozemci, 1714: vicekrálovství, 1815–1822 personální unie s Portugalskem, 1822: nezávislost
Barbados 1536 1620
Colonia do Sacramento
(v dnešním Uruguayi)
1680 1777 1680: založení kolonie, v tom samém roce obsazena Španělskem, 1681: předání zpět Portugalsku, 1705–1715: pod španělsko-argentinskou správou (jako země nikoho), 1715–1722: španělsko-argentinská, 1722: spravována z Portugalska, 1735: obsazena Španělskem a sesazení portugalského guvernéra, 1762: španělský útok, 1763: opět portugalská, 1777: postoupení kolonie Španělsku
Cisplatina
(dnešní Uruguay)
1808? 1822 1808: obsazení Portugalskem (jiný zdroj: 1816), 1815–1822: personální unie s Portugalskem, 1822: nezávislost jako součást Brazílie
Francouzská Guyana 1809 1817 obsazena Portugalskem v průběhu napoleonských válek
Blízký východ
Gamru
(dnešní Bandar Abbás)
16. stol. 1615 zisk podle různých zdrojů 1506, 1515 nebo 1521, 1615: dobyt Persií
Sokotra 1506 1511
Hormuz
(město v Hormuzském průlivu)
1507 1622 1507: dobytí města a stavba pevnosti Forte de Nossa Senhora da Vitória, 1508: opuštěn, 1515: znovudobytí města, stavba pevnosti Forte de Nossa Senhora da Conceição de Ormuz, 1621: stavba pevnosti Forte de Queixome, 1622: Persie s britskou pomocí město dobyla
Maskat 1507 1650 Vasco da Gama zde přistál na své cestě do Indie, 1507: dobytí města, 1523 a 1526: po povstáních město znovu dobyto, 1550–1552: dobyt osmanskými Turky, 1581: město zničeno Turky, 1588: znovuvybudování pevnosti Portugalci, 1650: ztráta na úkor Ománu
Portugalsko v Ománu vlastnilo ještě několik dalších menších opěrných bodů, mj. Suhár (1507 – 17. stol.), Súr (1507 – 17. stol.) nebo Kurijat (1507–1648).
Bahrajn 1521[zdroj?] 1602 1602: ztracen na úkor Persie
Portugalská Indie
Lakadivy 1498 1545 1545: ztráta po rebeliích domorodého obyvatelstva
Kochi 1502 1663 1500: přistál zde Pedro Álvares Cabral, 1502: založení obchodního centra, 1503: stavba první evropské pevnosti v Indii (Fort Manuel), do 1510 hlavní město Portugalské Indie, 1524: zemřel zde Vasco da Gama, 1663: dobyto Nizozemci
Goa 1509 1961 1509: dobytí a založení portugalské osady Velha Goa (Stará Goa), 1512: potlačení revolty, 1603 a 1639: odražení nizozemských útoků, konec 17. století: Indové dobyli severní část, 1737–1739: Indové dobyli téměř celou Gou, zkáze zabránil jen příjezd portugalské flotily, 1759: Panaji se stává hlavním městem, konec 18. století: významné územní zisky, 1799–1813: britská nadvláda, 1961: obsazena Indií, 1974: uznání indické nadvlády Portugalskem
Kozhikode 1510 1663/64 1498: v blízkosti přistál poprvé Vasco da Gama jako první Evropan v Indii, 1507: vyplenění města, 1510: dobytí města, 1512: stavba pevnosti Fortaleza de Diu, 1540: Portugalci získali monopol při obchodu s kořením, 1663/64: ztráta na úkor Nizozemska
Čattagrám 1528 1666
Bombaj 1534 1661 1530 a 1531: vyplenění oblasti Portugalci, 1534: předání oblasti Portugalcům, 1720: dobytí přístavu Indy, 1737–1739: ztráta celého území
ostrov Salsette 1534 1737
Diu 1535 1961 1535: dobytí, místní sultán povolil stavbu portugalské pevnosti a umístění portugalské vojenské posádky v rámci aliance proti Mughalské říši, konec 17. století: odražení nizozemských útoků, 1961: dobyto Indií, 1974: uznání indické nadvlády Portugalskem
ostrov Surat 1540 1612 1540: dobytí a zničení města Portugalci, stavba pevnosti, 1612: dobytí Anglií
Maledivy 1558 1573 1573: ztráta po rebeliích domorodého obyvatelstva
Damão 1559 1961 1534: Portugalci zničili místní opevnění, 1559: dobytí města Damão, 1588: součást kolonie Portugalská Indie, 1614: dobytí dalších území v oblasti, 1961: anektováno Indií, 1974: uznání indické nadvlády Portugalskem
Mangalore 1568 1763 1505: první portugalská pevnost, 1565: podrobení Mangalore, 1568: stavba nové pevnosti, 1695: vypálení města Araby, 1714: návrat Portugalců, 1763: Portugalci vyhnáni Indy
Dadra 1779 1954 1779: obsazena Portugalci (jiný zdroj – 1785), 1954: místní nacionalisté převzali kontrolu, 1961: oficiálně anektována Indií
Nagar Haveli 1779 1954 1779: dobytí Portugalci (jiný zdroj – 1783), 1954: místní jednotky převzaly kontrolu, 1961: oficiální anexe Indií
Další města a oblasti: Kollam (1502–1661), Kannur (1502–1663), Nagapattinam (1507–1657), Pulicat (1518–1610), Chaul (1521–1740), Cranganor (1523–1661), São Tomé de Meliapor (1523–1737), Baçaím (1534-1739), Thoothukudi (1548–1658), Hugli (1579–1632), Machilipatnam (1598–1610)
Jižní a východní Asie
Malaka
(město v dnešní Malajsii)
1511 1641 1509: první návštěva města Portugalci, 1511: dobytí města, 1641: ztráta na úkor Nizozemska
Moluky 1512 Ambon (1521–1609, ztráta na úkor Nizozemska), Bacan (1513 – 1851/59/61), Bandské ostrovy (1512–1621, ztráta na úkor Nizozemska), Ternate (1513–1575, ztracen po domorodém povstání)
Sundy 1512 Adenara (? – 1861, předání Nizozemsku), Alor (16. stol. – 1861, předání Nizozemsku), Flores (1570 – 1861, 1667: části ostrova ztraceny na úkor Nizozemska, 1861: předání Nizozemsku), Lembata (16. století – 1861, předání Nizozemsku), Makassar (1512 – 1665, ztráta na úkor Nizozemska), Pantar (16. století – 1861, předání Nizozemsku), Solor (1556–1861, 1613–1630: nizozemská nadvláda, 1861: předání Nizozemsku)
Cejlon 1517 1658 1505: přistál zde Lourenço de Almeida, 1517: dobytí Kolomba a stavba pevnosti, 1545: Jaffna je donucena platit tribut, konec 16. století: další menší územní zisky, 1656 – 1658: dobytí Nizozemci
Ningbo
(v dnešní Číně)
1533 1545 1542: stavba portugalské osady, 1545: zničení osady Číňany, mezi lety 1540 a 1549 stáhnutí Portugalců
Macao 1553 1999 1516: Portugalci zde poprvé přistáli, 1553: založení Macaa jako obchodního a misionářského centra, 1557: portugalská správa, ale čínská nadvláda, 1680: první portugalský guvernér, ale Macao stále pod čínskou suverenitou, 1849: Portugalsko vyhlásilo nezávislost Macaa, pol. 19. stol.: menší územní zisky, 1887: Čína uznala dlouhodobé právo Portugalska na vlastnictví Macaa, 1938: další menší územní zisky, 1943–1945: japonský protektorát, 1945: vrácení některých oblastí Číně, 1976: Macao oficiálně čínským teritoriem pod správou Portugalska, 1999: začleněno do Čínské lidové republiky
Portugalsko v Čímě vlastnilo ještě několik dalších menších opěrných bodů.
Nagasaki 1571 1638 1542: Portugalci poprvé dosáhli Japonska, 1571: portugalská obchodní stanice, 1634: stavba umělého ostrova Dedžimy, 1637: místní povstání, 1638: vyhnání Portugalců
Portugalský Timor 1586 1975
(2002)
1512: objevení Timoru, 1640: začátek nizozemského osidlování západní části ostrova, 1756: západní část Timoru připadla Nizozemsku, 1769: přesunutí hlavního města do Dili, 1975: nezávislost a krátce nato obsazen Indonésií, 1999: správa OSN do roku 2002, do konečné samostatnosti v roce 2002 status „závislé území pod portugalskou správou“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Portugese Empire na anglické Wikipedii a Portugiesische Kolonialgeschichte na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FELDBAUER, Peter. Estado da India. Die Portugiesen in Asien 1498–1620. Vídeň : Mandelbaum-Verlag, 2003. ISBN 3854760914.  
  • HUYGH, Edith; HUYGH, François-Bernard. Lovci koření na cestě do bájné Indie. Praha : Volvox Globator, 1997. ISBN 80-7207-108-4.  
  • KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-903-4.  
  • KLÍMA, Jan. Dekolonizace portugalské koloniální říše. Hradec Králové : Gaudeamus, 2000. ISBN 8070412569.  
  • KLÍMA, Jan. Portugalská koloniální říše. Hradec Králové : [s.n.], 1995.  
  • NEWITT, Malyn. A History of Portuguese Overseas Expansion, 1400–1668. Londýn : Routledge, 2005. ISBN 0-415-23980-X.  
  • OLIVEIRA MARQUES, A. H. de. Geschichte Portugals und des portugiesischen Weltreichs. Stuttgart : Kröner, 2001. ISBN 978-3520385017.  
  • RUSSELL-WOOD, Anthony J. R.. The Portuguese Empire, 1415–1808: A World on the Move. Baltimore : Johns Hopkins University Press, 1998. ISBN 0-8018-5955-7.  
  • SALENTINY, Fernand. Die Gewürzroute. Die Entdeckung des Seewegs nach Asien; Portugals Aufstieg zur ersten europäischen See- und Handelsmacht. Köln : DuMont, 1991. ISBN 3-7701-2743-9.  
  • WANNER, Michal. Portugalská indická společnost. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2012, 23 (7-8), s. 146-161. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Koloniální historie Holandska a Portugalska [online]. Colonial Voyage, 1998-10-03, rev. 2009-06-03, [cit. 2010-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Kolonizace [online]. [cit. 2010-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  • Portuguese Empire [online]. Timelines, [cit. 2010-10-02]. Dostupné online. (anglicky)