První válka v Kongu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První válka v Kongu
Konflikt:
Uprchlický tábor v Zairu
Uprchlický tábor v Zairu
Trvání: listopad 1997 - duben 1998
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Zair, Afrika
Casus belli:
Výsledek: vítězství AFLDC
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of the Democratic Republic of the Congo (1997-2003).svg AFDLC

podpora:

Zaire Zaire

podpora:

  • Flag of UNITA.svg UNITA[1]
  • Flag of Rwanda (1962-2001).svg Armáda pro osvobození Rwandy (Hutové)
Velitelé
Flag of the Democratic Republic of the Congo (1997-2003).svg Laurent-Désiré Kabila

Rwanda Paul Kagame

Zaire Mobutu Sese Seko
Síla
Flag of the Democratic Republic of the Congo (1997-2003).svg AFDL: 57,000[2]

RwandaRwanda: 3,500[2]

Zaire armáda Zairu:
50,000 - 60,000[3]

Flag of Rwanda (1962-2001).svg Hutové:
40 000-100 000[3]
Flag of UNITA.svg UNITA: 1 000 [3]

Ztráty
{{{poznámky}}}


První válka v Kongu (1996-1997) přinesla velké změny zemi, kde měla hlava státu po několik desetiletí neotřesitelnou pozici. Prezident Mobutu Sese Seko byl donucen vzdát se své funkce. Ale nástup Laurenta-Desiré Kabily zemi mír a prosperitu nepřinesl. Navázaly na ni nepokoje a krveprolití v podobě druhé války, nazývané též jako Africká světová válka.

Příčiny války[editovat | editovat zdroj]

Mobutu Sese Seko

Po vojenském puči nastoupil roku 1965 do funkce prezidenta Mobutu Sese Seko. Podporován vládou USA, která chtěla zničit jakýkoli náznak komunistického vývoje v zemi, vybudoval vládu jedné strany. Postupně přejmenoval hlavní město země na Kinshasa, řeku Kongo nazval Zaire a následně také přejmenoval Konžskou demokratickou republiku na Republiku Zaire. Za léta svého působení ve funkci prezidenta si vybudoval silný kult osobnosti, přestože byl neustále podezříván z korupce.

Po ochladnutí vztahů s USA se na počátku 90.let začala v zemi prosazovat myšlenka na demokratizaci země. Lidé požadovali reformy. Tomu měla částečně vyhovět ústava třetí republiky, kterou Mobutu vyhlásil roku 1990. Reformy, zavedené Mobutem, se ale záhy ukázaly jako spíše symbolické a situaci v zemi nijak výrazně neřešily.

Vnitřní boj proti Mobutovi se formoval již od jeho nástupu do funkce prezidenta. Mezi Mobutovi odpůrce patřili ze začátku hlavně zastánci v 60.letech svrženého premiéra Lumumby a etnické a oblastní menšiny, kterým se nelíbilo, že největší pozornost je věnována okolí Kinshasy. Během utečenecké krize, která přišla na počátku 90.let, se ale situace začala dramatizovat.

Roku 1994 otevřel Mobutu zemi přívalu Hutů, prchajících po genocidě ze Rwandy. Mezi utečenci byli ale také příslušníci Interahamwe[4], milice zapojené do genocidy. Zakládali tábory na východě Zaire, odkud napadali nejen Rwandské Tutsie, ale také Banyamulenge (Zairští Tutsiové). Mobutu, který využíval politické podpory Hutů, na rostoucí násilí v zemi příliš nereagoval.

Průběh první války[editovat | editovat zdroj]

Roku 1996 vydal viceguvernér provincie Jižní Kivu prohlášení, aby příslušníci kmene Banyamulenge opustili republiku Zaire. To vyvolala silnou vlnu odporu. Proti-Mobutovské síly se spojily, aby vytvořily Spojenectví demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire (Alliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaire, AFDLC). Do čela odporu se postavil dlouholetý odpůrce Mobuty, Laurent-Desiré Kabila.

Díky aktivní podpoře ze strany Rwandy, Angoly a Ugandy, postupovaly jednotky pod vedením Kabily podél toku Konga. Cestou se setkávaly většinou jen s váhavým odporem rozpadajícího se Mobutova režimu. Mnoho z jeho bojovníku byli Tutsiové, váleční veteráni. Kabila sám měl důvěru lidu díky dlouholetému odporu proti vládě Mobuty a díky následování Lumumby, prvního premiéra nezávislého Konga.

Jednotky pod vedením Kabily začaly pomalu postupovat v prosinci 1996 západním směrem, přebírajíce kontrolu nad hraničními městy. Brzy se začaly objevovat zprávy o nepokojích a krvavých konfliktech postupujících rebelů. Vyšetřovatel OSN zveřejnil svědectví poukazující na napojení jednotek AFDLC na masakry, při kterých zemřelo na 60 000 lidí. Zatímco členové AFDLC toto tvrzení striktně odmítli, jeden z Mobutových pomocníků uvedl, že podobné násilí a zabíjení se dá v době války očekávat.

V březnu 1997 zahájily rebelující jednotky pod vedením Kabily ofenzivu. Začali požadovat kapitulaci Mobutovy vlády. 27.března vstoupily jednotky do Kasengy. Vláda tuto zprávu ale popřela. Byla tak zahájena vlna neinformovanosti vedená stínovým ministrem pro průběh a vedení války.

Na konci března 1997 byla dlouholetému oponentovi Mobuta, Etiennovi Tshisekedimu, nabídnuta pozice premiéra. Kabila, který tou dobou kontroloval 25% země, odmítal jakoukoli koaliční vládu, a Tshisekediho varoval, že pokud tuto pozici příjme, nebude se moci účastnit nové vlády.

V průběhu dubna postoupila AFDLC dál podél řeky a v květnu dorazila na okraj Kinshasy. 16.května 1997, po neúspěchu vyjednávacích rozhovorů, obsadil Kabila letiště Lubumbashi. Prezident Mobutu, který se již neměl o koho opřít, uprchl ze země. Kabila se sám prohlásil prezidentem a s okamžitou platností zahájil snahy o zastavení násilí a nastolení pořádku.

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu Kabily do funkce prezidenta se zemí rozlila vlna očekávání. Předpokládaly se velké změny v rozpadlém Mobutově režimu. Poté, co se Kabila dostal k moci, se ale brzy ukázalo, že očekávání byla přehnaná. Kabila byl brzy obviněn, stejně jako jeho předchůdce, z korupce a autoritatismu. Mnoho z jeho demokratických přívrženců jej opustilo. Silnou centralizační kampaní rozvířil nepokoje menšin na východě, které již dříve požadovaly autonomii. Kabila se navíc projevil jako špatný spojenec. Postavil se proti svým dřívějším spojencům ze Rwandy, když nechtěli opustit jeho území. V srpnu 1998 propustil Kabila všechny Tutsie z vlády a představitele Rwandy a Ugandy vyzval, aby odešli.

Rwanda naoko sice vyhověla požadavku prezidenta, aby se z území Demokratické republiky Kongo stáhla, ale zároveň se domluvila se svým spojencem Ugandou o novém napadení země. Bývalí prezidentovi spojenci tak podpořili zformování nových revolučních sil, jež měly za úkol Laurenta-Desirého Kabilu z jeho funkce svrhnout. Po zapojení dalších zemí do konfliktu (př.Angola, Zimbabwe) tak vypuká Druhá válka v Kongu.

Jednotky zapojené do konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Demokratická republika Kongo[editovat | editovat zdroj]

  • Spojenectví demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire (Alliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaire, ADFLC): Spojení skupin podporovaných Rwandou a Ugandou, které měly svrhnout Mobutu a podpořit Kabilu
  • Banyamulenge: Tutsiové žijící v oblasti Severního a Jižního Kivu
  • Ozbrojené síly Zaire (Zairean Armed Forces, FAZ): Armáda podřízená Mobutovi

Burundi[editovat | editovat zdroj]

Národní rada pro obranu demokratických sil pro ochranu demokracie (National Council for the defence of Democracy-forces for the Defense of Democracy, CNDD-FDD): Skupina spadající pod Síly pro ochranu demokracie (FDD)

  • Burundské armádní jednotky (Forces Armées Burundaises, FAB): Burundské armádní síly s členstvím Tutsiů, spolupracující s RCD a RDF
  • Front de Libération Nationale (FLN nebo FROLINA): Vojenská skupina Hutů vedená Josephem Kalumbou

Rwanda[editovat | editovat zdroj]

  • Armée de Libération du Rwanda (AliR): Organizace tvořená konžskými Huty
  • Interahamwe: Rwandská militantní skupina Hutů zodpovědná za genocidu, formovala se na východě Konga, kde byla známá jako Rassemblement Démocratique pour le Rwanda
  • Rassemblement Démocratique pour le Rwanda(RDR): Nástupce za Interahamwe v Kongu
  • Rwandská vlastenecká armáda (Rwandan Patriotic Army, RPA): Národní armáda tvořená Tutsii, později přejmenována na RDF (Rwandské obranné síly)
  • Rwandská vlastenecká fronta (Rwandan Patriotic Front, RPF): Odnož rebelské skupiny Tutsiů vedená Paulem Kagamem, zapojená do genocidy 1994

Uganda[editovat | editovat zdroj]

  • Allied Democratic Forces (ADF): Skupina rebelů působící na západě Ugandy
  • National Army for the Liberation of Unanda (NALU): Skupina rebelů působící na hranicích s Kongem
  • Uganda Peoples Defence Force (UPDF): Národní armáda Ugandy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Congo Begins Process of Rebuilding Nation" by Lynne Duke, Washington Post Foreign Service, Tuesday, May 20, 1997; Page A10 ("Guerrillas of Angola's former rebel movement UNITA, long supported by Mobutu in an unsuccessful war against Angola's government, also fought for Mobutu against Kabila's forces.")
  2. a b This number was self-declared and was not independently verified. Johnson, Dominic: Kongo — Kriege, Korruption und die Kunst des Überlebens, Brandes & Apsel, Frankfurt am Main, 2. Auflage 2009 ISBN 978-3-86099-743-7
  3. a b c William G. Thom: cCongo-Zaire's 1996-97 Civil War in the Context of Evolving Patterns of Military Conflict in Africa in the Era of Independence, Journal of Conflict Studies, Vol. XIX Nr. 2, Fall 1999
  4. http://www.globalsecurity.org/military/world/war/congo.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]