Říše Mali
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
V době své největší slávy žádná jiná říše nedosahovala takové slávy jako Mali. V období mezi lety 1200 a 1500 to byla rovněž největší a nejbohatší říší v celé subsaharské Africe, která předstihla i Ghanskou říší, jež byla zničena v roce 1076 berberskou dynastií Almoravců, kteří říši napadli ze severu.
[editovat] Dějiny
Historická říše Mali v západní Africe začala získávat na svém významu od 13. a 14. století. Mali byla nejrozsáhlejší říší, která se objevila jako druhá ze tří nejúspěšnějších v západní Africe (další říše: Ghana, Songhaj). Mali ztvárňovala typ státního zřízení typického až pro říše vzniklé dlouho po jejím zániku mezi 15. a 16. stoletím.
Říše Mali se rozkládala ve strategicky výhodném regionu zemědělsky úrodné oblasti povodí řeky Niger, která každoročně při povodních přinesla nános úrodných naplavenin. Význam oblasti také dále zvyšovaly zlaté doly. Území spadalo až do poloviny 11. století pod nadvládu Ghanské říše. Jakmile ustoupil ghanský vliv, několik méně významných království začalo vzájemný souboj o zisk vlivu v regionu. Malý stát Kangaba pod vedením svého vládce (Sundiata Keita) porazil v bitvě u Kiriny (1235) sousední království Susu, jež do boje vedl krutý král Sumanguru Kante. Kmeny sjednocené pod Sunditou, v té době již panovníkem rozsáhlé oblasti, stály u počátku vzniku říše Mali. Za nadvlády Sunity a jeho následovníků Mali expandovalo na západ směrem k Atlantickému oceánu, na jih hluboko do pralesů, východně až za řeku Niger a severně k dolům se solí a s mědí. V období největšího rozmachu bylo Mali konfederací 3 nezávislých spřízněných států (Mali, Mema a Wagadou) a 12 podrobených provincií. V nich si král vyhradil právo vykonávat spravedlnost a monopolizovat obchod (především se zlatem).
Význam a věhlas Mali se rozšířil jak do islámského světa, tak i do Evorpy, když malijský král (Mansa Musa) v letech 1324 a 1325 podnikl pouť do svatého města islámu Mekky (dnešní Saúdská Arábie). Na svojí cestu nechal vypravit stovky velbloudů naložených zlatem. Za časů Mansa Musy se významnou měrou začal šířit islám v tehdejších obchodních centrech jako Djenné a Timbuktu (Tombouctou) a pronikl tak do všedního života.
Nicméně v následujících dekádách intriky na královském dvoře a další vzájemné spory oslabily sílu rozsáhlé říše. Na počátku 14. století se města a oblasti v severní části země vzbouřily. Obyvatelé Songhaje byli jeden z prvních národů, žijících v povodí Nigeru, kteří se osamostatnili. Během následujících století většinu toho, co zůstalo po říši Mali, pod sebe zabrala nově vznikající říše Songhaj.
