Občanská válka ve Rwandě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Občanská válka ve Rwandě
Konflikt:
{{{komentář}}}
Trvání: 1. říjen 1990 - 4. srpen 1993
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Rwanda, Afrika
Casus belli: hromadný návrat Tutsiů z emigrace v Ugandě
Výsledek: Vítězství Rwandské vlastenecké fronty
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Rwandan Patriotic Front Rwandská vlastenecká fronta (RPF)

podpora:

  • Uganda bojovníci Uganských sil lidové obrany (RPDF)
Rwanda Rwandská armáda (RA)

podpora:

  • France vojáci parašutistické jednotky Francouzské armády
    (1990-1993)
  • Zaire Zairské speciální prezidentské jednotky
    (1990-1991)
Velitelé
Rwandan Patriotic Front Fred Rwigema †
Rwandan Patriotic Front Peter Bayingana †
Rwandan Patriotic Front Paul Kagame
Rwanda Juvénal Habyarimana
Rwanda Théoneste Bagosora
Rwanda Augustin Bizimungu
Síla
20,000 RPF 35,000 RA
Ztráty
{{{poznámky}}}
Uprchlický tábor v Zairu v roce 1994

Občanská válka ve Rwandě je konflikt mezi vládnoucími příslušníky kmene Hutu a menšinovým kmenem Tutsiů (zhruba 10 % celkové populace Rwandy), táhnoucí se dlouhé roky v historii Rwandy a Burundi. Konflikt začal příchodem bojovníků Rwandské vlastenecké fronty do Rwandy v říjnu 1990 a oficiálně skončil v srpnu 1993 podepsáním mírové smlouvy z Aruše. V zemi však nenastal klid a krátce poté se rozhořelo pokračování konfliktu, který vstoupil do dějin jako jedna z největších genocid moderních dějin.

Příčiny války[editovat | editovat zdroj]

Kořeny konfliktu mezi kmeny Hutu a Tutsi sahají až do koloniální éry. Rwanda společně s Burundi a Zairem byla součástí Belgického koloniálního panství. Belgické úřady dosazovaly Tutsie na významné úřady koloniální správy a z příslušníků kmene Hutu se tak stali lidé druhé kategorie. Kmen Hutu, který měl v zemi většinu, se proti tomuto rozhodnutí bouřil. Po odchodu koloniálních úřadů v roce 1962 Belgičané obrátili a začali podporovat kmen Hutu v jeho boji za demokracii. Kmen Hutu se nakonec při převratu chopil moci. Prvních dvacet let nezávislosti však Rwandu provázelo napětí, etnické střety a násilné vysídlování Tutsiů.

Další vlna násilí přišla v roce 1990. Byla zapříčiněna jednak zhoršující se ekonomickou situací země a nedostatkem jídla. Dále Francie začala vyvíjet tlak na rwandskou vládu, aby provedla demokratické reformy. Mnoho obyvatel na tento apel slyšelo a vzniklo demokratické hnutí. První protesty začaly v létě 1990. Nejvýznamnějším faktorem ale byl návrat emigrantů z kmene Tutsi, kteří v roce 1962 opustili zemi, z Ugandy. Uganda přijala v roce 1990 zákon, který zakazoval příslušníkům neugandských národů vlastnit půdu. Následně se zvedla velká vlna zpětné migrace Tutsiů do své původní vlasti. Emigranti po třiceti letech ztratili spojení s Rwandou a mluvili už pouze anglicky místo francouzsky (jako obyvatelé Rwandy). Přesto se domáhali práva uznání sebe sama jako Rwanďanů a práva žít v této zemi. Představitelé emigrantů vytvořili velký tlak na prezidenta Juvénala Habyarimanu, aby návrat Tutsiů oficiálně umožnil. Hlavní silou Tutsijských emigrantů byla Rwandská vlastenecká fronta (RPF), kterou vedl generál Fred Rwigema.

Pod tíhou těchto faktů svolil prezident Habyarimana k provedení demokratických reforem a ke vzniku Národně politické charty, která měla smířit Huty s Tutsii. Přípravy na změny se pořád prodlužovaly, a to bez jakýkoliv výsledků. RPF už nebyla ochotna dále čekat a zaútočila se svými jednotkami.

Rwandská vlastenecká fronta[editovat | editovat zdroj]

Rwandská vlastenecká fronta byla vytvořena v prosinci 1987 jako nástupce Rwandské aliance pro národní jednotu (RANU). Hlavním cílem organizace bylo zařídit návrat Tutsiů do vlasti, a to i v případě použití síly. Poté měla v plánu zavést národní jednotu a demokracii. RPF byla složena hlavně z potomků emigrantů z roku 1962. Přes 4 000 vojáků bylo trénováno Ugandskou armádou a mnozí z nich měli bojové zkušenosti z Ugandské občanské války (1981 - 1986).

Průběh války[editovat | editovat zdroj]

Invaze RPF[editovat | editovat zdroj]

Ve 14:30 místního času 1. října 1990 překročily první jednotky RPF hranici mezi Ugandou a Rwandou. Rebelové byli materiálně podporováni ugandskou vládou, pro kterou invaze představovala řešení problémů s RPF na západě své země. Zpočátku RPF těžila z momentu překvapení a rychle postupovala do nitra Rwandy. Rwandská vládní vojska však byla početně silnější a měla k dispozici zbraně a helikoptéry z Francie. Třetího dne invaze byl zabit hlavní velitel vojsk RPF Fred Rwigema. Ofenzíva se zcela zastavila, když Zair a Francie provedly intervenci do země za účelem podpořit místní vládu. Francouzská armáda operovala ze své základny ve Středoafrické republice. Dodávala vládnímu vojsku jak výzbroj, tak i finanční prostředky. Do konfliktu se zapojilo několik francouzských parašutistických pluků. Francie zásobovala Rwandskou vládu s cílem vytvořit zde svoji sféru vlivu a vystřídat tak Belgii. Ta odmítla zásobovat Rwandskou armádu kvůli porušování mezinárodních zákonů.

7. října přešla vládní vojska do protiofenzívy. Jednotky RPF, které byly připraveny pouze na krátkodobý konflikt, neměly vybavení pro dlouhotrvající válku. Zpátky z USA byl povolán Paul Kagame, který se stal velitelem RPF. Z hlediska RPF se situace dále zhoršovala. 23 října byli její velitelé Peter Bayingana a Chris Bunyenyezi zajati ugandskými jednotkami a převezeni do Ugandy k soudu. Byli obviněni z vraždy bývalého velitele RPF Rwigemy. Jednotky RPF byly zatlačeny do národního parku Akagera na severovýchodě země. Francouzská armáda objevila pozice jednotek v parku a plánovala definitivní zničení armády RPF pomocí vládního vojska.

Reorganizace RPF[editovat | editovat zdroj]

Po příjezdu Paula Kagameho do Rwandy přišlo přeskupení jednotek RPF a jejich přechod k guerrilovému typu boje na severu země. Mezitím povolila Uganda na jednu noc přechod jednotek RPF zpátky na své území. To stačilo Kagamemu, aby zbývající jednotky RPF (z nichž zbylo pouze 2000 bojovníků) po dlouhém nočním pochodu dorazily do Virunganských hor. Zde byly jeho jednotky v bezpečí před útokem Rwandské armády. Jednotky RPF zde strávily přes dva měsíce bez jakýkoliv útoků vládních vojsk. Na druhou stranu bezpečnost byla vykoupena velice mrazivým klimatem, které někteří vojáci zaplatili životem. Tyto dva měsíce strávil Kagame velkou reorganizací armády. Posílil svoje jednoty nově přicházejícími tutsijskými emigranty z Burundi, Tanzanie, Zaire, USA a Evropy. Na počátku roku 1991 měl už k dispozici 5 000 vojáků. V roce 1992 přesáhl jejich počet 12 000. V průběhu rwandské genocidy v roce 1994 po ukončení občanské války čítala armáda už 25 000 vojáků.

Guerrilová válka[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1991 začala občanská válka nanovo. RPF úspěšně zaútočila na město Ruhengeri v podhůří Virunganských hor. Ruhengeri byla vnímána jako pevnost vládních vojsk. RPF využila momentu překvapení a obsadila město na jeden den. Během pobytu ve městě RPF vybrala všechny sklady zbraní ve městě a osvobodila politické vězně z místního vězení. Útok sám o sobě větší vojenskou váhu neměl, ale v celé Rwandě vytvořil atmosféru strachu z obnovení války. RPF pokračovala úspěšně v guerrilové válce dál, ale boje velikostí z předchozího roku se už nekonaly. Proběhlo mnoho dohod o zastavení palby. Nejvýznamnější je dohoda z Aruši z 12. července 1992. Dohoda byla plněna oběma stranami až do února 1993. Rádio Muhabura vysílané členy RPF z Ugandy oznámilo masakry Tutsiů Rwandskou armádou na rozkaz prezidenta Habyarimana.

Plné obnovení bojů[editovat | editovat zdroj]

Útok RPF začal 8. února 1993. Rebelové lehce obsadili město Ruhengeri a pokračovali rychle k hlavnímu městu. To vyvolalo paniku v Paříži a francouzská armáda poslala do oblasti několik stovek vojáků a munici pro vládní vojsko. Příchod francouzské armády rapidně změnil poměr sil ve válce. RPF se zastavila 20 února 1993 necelých 30 kilometrů před hlavním městem Rwandy Kigali a vyhlásila zastavení palby. Následující měsíc se jednotky RPF začali stahovat. Během těchto bojů opustilo svůj domov přes 1,5 miliónu lidí (převážně Hutů).

Mír ve Rwandě se tvořil těžce a velice pomalu. Jednou z podmínek RPF byla účast diplomatů RPF v národně politické chartě pro umíření obou kmenů, která byla založena už před válkou. Na ochranu tutsijských diplomatů požadovala RPF jejich 600 - 1000 vojáků v hlavním městě. Z jednání bylo jasné, že Tutsiové se chtějí chopit moci, jako tomu bylo za koloniální éry, a odstavit Huty od moci. Nastalo velké etnické napětí mezi Tutsii, za kterými stála RPF, a Huty, kteří inklinovali k prezidentu Habyarimanovi. Prezident vypracoval program genocidy, který byl zaměřen na Tutsie a umírněné Huty.

Boje v průběhu genocidy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rwandská genocida.

6. dubna 1994 byl prezident Habyarimana zavražděn při návratu z jednání. Jeho letadlo bylo sestřeleno poblíž hlavního města. Na palubě přišel o život i prezident sousední Burundi Cyprien Ntaryamira. První podezření padlo logicky na tutsijské RPF. Po této události rozpoutaly Interahamwe a jednotky věrné prezidentovi nejhorší genocidu od holokaustu během druhé světové války. Vraždění trvalo tři měsíce a během něho přišlo o život podle RPF 937 000 Tutsiů a umírněných Hutů (zavražděna byla celá pětina obyvatelstva Rwandy).

7. dubna 1994 došlo velitelům RPF, co se děje, a začali s ozbrojeným odporem. Jednotky umístěné v hlavním městě se snažily probojovat z města ven na sever a spojit se s hlavní částí armády. Na severu se jednotky RPF rozdělily do tří hlavních proudů. Jeden zaútočil blízkosti města Ruhengeri, druhý postupoval podél východní hranice do Kibunga. Poslední část armády vyrazila přímo na hlavní město, kterého dosáhla 11. dubna a začala obkličovat město. Vláda před boji uprchla do města Gitarama na západ od hlavního města Kigali. RPF, která ovládala východní, severní a jižní předměstí Kigali, se vrhla do hlavního boje o hlavní město v půlce května. Ostré boje se odehrávaly celý červen a na začátku července. Nakonec 3. července se začaly vládní jednotky stahovat z města. Skoro tříměsíční bitva o město skončila vítězstvím RPF.

Další rána pro vládní vojska po ztrátě hlavního města byla intervence Francie pod mandátem OSN. Francouzi v operaci zvané "Opération Turquoise" obsadili rozlehlou část jihozápadní Rwandy zhruba vymezené městy Cyangugu - Kibuye - Gikongoro. Odřízli tak poslední únikovou cestu ustupujícímu vládnímu vojsku z Kigali. Na více než pětině Rwandy vytvořili Francouzi tzv. bezpečnou zónu a dohlíželi na dodržování mezinárodního práva. Oblast vešla ve známost jako Zóna Turquoise.

Poslední města, které vládní vojska ovládala, byly na severu země Ruhengeri a Gisenyi. Ty padly do rukou RPF 13. respektive 18. července. Zóna Turquoise byla předána Francouzi pod správu RPF 21. srpna 1994, a tak získala RPF kontrolu nad celou zemí.

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Civilisté čekající na překročení DRC-Rwandské hranice (2001)

Občanská válka skončila vítězstvím RPF ovládané Tutsii. Zbývající Tutsiové se mohli vrátit z okolních zemí domů. Na druhou stranu kolem dvou miliónů Hutů opustilo Rwandu ze strachu před tutsijskou odplatou za genocidu. Hutové uprchli především do Burundi, Tanzanie, Ugandy a velká část se uchýlila do Zairu. Převážně zde se začaly formovat ozbrojené jednotky Hutů, které byly připraveny bojovat proti nově zformované tutsijské vládě, kde měla RPF většinu. Jednotky Hutů v Zairu nakonec vytvořily uskupení jménem Armáda pro osvobození Rwandy.

Tutsijská vláda ze strachu před invazí hutské Armády pro osvobození Rwandy ze Zairu se začala v této zemi vojensky angažovat v roce 1996. Podporovala uskupení Aliance demokratických sil za osvobození Konga (AFDL) vedené protivládním rebelem Laurentem Désiré Kabilou. Rwandská armáda a AFDL s podporou Ugandy lehce zlikvidovala hutské základny při hranicích. Avšak Hutové se stáhli do vnitrozemí a AFDL a její spojenci (včetně Rwandy) je pronásledovali. Začal ozbrojený konflikt, který stoupil do dějin jako První válka v Kongu. Nakonec konflikt skončil zhroucením vládního režimu Zairu v roce 1997 a Laurent-Désiré Kabila se stal novým prezidentem.

Ani tak nenastal v oblasti klid. V roce 1998 se Kabila odvrátil od svých bývalých spojenců Rwandy a Ugandy a uzavřel spojenectví s Republikánským hnutím za demokracii ve Rwandě, což byla nástupnická organizace hutské Armády za osvobození Rwandy. Rwanda dlouho neotálela a začala podporovat proti svému bývalému spojenci Konžské shromáždění za demokracii které vedlo boj proti nově zformované vládě. Válka se rozhořela nanovo a je známa jako Druhá válka v Kongu. Boje trvaly až do roku 2001, kdy byl prezident Kabila zabit. Na následných jednáních Rwnada souhlasila v roce 2002 se stažením své armády z Demokratické republiky Kongo (DRC, přejmenovaný Zair), když budou hutské jednotky odzbrojeny. Oficiálně byly boje ukončeny roku 2003.

Jednotky Hutů zůstaly ve východním DRC. Sice nejsou dostatečně silné, aby ohrožovaly Rwandu, ale destabilizují hranici mezi DRC a Rwandou. Na druhou stranu milice podporované Rwandou a Ugandou vytvářejí nestabilitu v konžském severovýchodním regionu Ituri. Rwandské milice také stále operují ve východní části DRC v deštných pralesích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]