Jelenec běloocasý
|
|
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Jelenec běloocasý
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Odocoileus virginianus Zimmermann, 1780 |
||||||||||||||||||
| Poddruhy | ||||||||||||||||||
Jelenec běloocasý, také jelenec virginský, jelen viržinský nebo jelenec viržinský,[1] (Odocoileus virginianus, Zimmermann, 1780) je druh spárkaté zvěře původem z oblastí od jižní Kanady až po sever Brazílie, importovaný do mnoha míst Evropy mj. i do Česka.
Obsah |
Popis [editovat]
Samci obvykle váží 50-100 kg, ale vzácně, hlavně v Americe byly zaznamenány kusy, které přesahovaly 159 kg. Samice obvykle dosahují váhy 40-90 kg, ale byly zdokumentovány kusy, které dosahovaly až 105 kg. Délka se pohybuje od 160 do 220 cm včetně ocasu a výška v kohoutku od 80 do 100 cm.[2] Jelenec běloocasý žijící v tropech bývá často mnohem menší než v mírném pásu, v průměru 35-50 kg.[3] Laně jsou bez paroží. Samci paroží shazují v lednu až březnu. V letním šatu je srst jelenců krátká a červenohnědá, v zimním je delší a šedohnědá. Spodní část hlavy, krku a břicha je bělavá. kelka je 15 až 30 cm dlouhá, porostlá na okrajích a vespod dlouhou bílou a řasnatou srstí. Při nebezpečí jelenci charakteristicky vyskakují všemi čtyřmi běhy najednou a vztyčují kelku, takže vlaje jako dlouhý bílý prapor.
Ekologie [editovat]
Jelencům vyhovuje krajina, kde se střídají lesy s poli a loukami. Říje probíhá v listopadu, někdy se protáhne do prosince , samci se při ní ozývají sykavými až hvízdavými zvuky a tvrdě mezi sebou bojují o přízeň samic. Po 7 měsících březosti rodí samice 1 až 2 mláďata, která jsou na hřbetě a bocích bíle skvrnitá. Stejně jako ostatní parohatá zvěř se jelenci dorozumívají kelkou.
Poddruhy [editovat]
Niže je uvedena klasifikace a taxonomie jelence běloocasého a některé jeho poddruhy.
- Čeleď Cervidae
- Podčeleď Odocoileinae
- Rod Odocoileus
- Druh Odocoileus virginianus
- Odocoileus virginianus apurensis (nebo gymnotis)
- Odocoileus virginianus carminis (Goldman & Kellog, 1940)
- Odocoileus virginianus clavium (Barbour a G. M. Allen, 1922)
- Odocoileus virginianus couesi (Coues a Yarrow, 1875)
- Odocoileus virginianus leucurus (Douglas, 1829)
- Odocoileus virginianus mcilhennyi (Miller, 1928)
- Odocoileus virginianus ochrourus (V. Bailey, 1932)
- Odocoileus virginianus texanus (Mearns, 1898)
- Odocoileus virginianus truei (Merriam, 1898)
- Odocoileus virginianus virginianus (Zimmermann, 1780)
- Druh Odocoileus virginianus
- Rod Odocoileus
- Podčeleď Odocoileinae
Některé zdroje uvádí až 38 poddruhů.[1]
Reference [editovat]
- ↑ a b KOŘÍNEK, Milan; ANDĚRA, Miloš. Odocoileus virginianus (jelenec běloocasý) [online]. BioLib.cz, [cit. 2008-09-09]. Dostupné online.
- ↑ DEWEY, Tanya. Odocoileus virginianus [online]. Michigan: Animal Diversity Web, 2003, [cit. 2008-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Costa Rican varieties are smaller [online]. Costa Rica Information, [cit. 2008-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku White-tailed deer na anglické Wikipedii.
.jpg)
