Velbloud jednohrbý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Velbloud jednohrbý

Dromedár v Austrálii
Dromedár v Austrálii
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: velbloudi (Tylopoda)
Čeleď: velbloudovití (Carnelidae)
Rod: velbloud (Camelus)
Druh: velbloud jednohrbý (C. dromedarius)
Binomické jméno
Camelus dromedarius
Linné, 1758
rozšíření dromedára
rozšíření dromedára

Velbloud jednohrbý, označovaný často jako dromedár nebo dromedář (Camelus dromedarius) je velký savec z čeledi velbloudovití, který je v přírodě už vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů, nebo jako dopravní prostředek.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Před zdomácňováním, které začalo už asi 4000 let př.n.l, žil dromedár zřejmě v severní Africe a Arábii. Dnes je dromedár významné hospodářské zvíře a chová se na původním území výskytu, v Přední a Malé Asii až po Indii. Divoce se dnes vyskytuje pouze v Austrálii, kde byli dromedáři uměle vysazeni lidmi.

Jeho přirozeným biotopem byly polopouště a suché stepi, pouště a planiny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450-550 kg. Má krémově hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutí písku do očí.

Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

K životu v horkém, suchém podnebí je velbloud vybaven různými adaptacemi. Nejnápadnější z nich je schopnost přečkat dlouhé období bez pití, která souvisí se schopností vázat v organismu vodu. Velbloud ovšem nezadržuje vodu v hrbu (jak si dříve lidé mysleli), ale ve výstelce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Další vlhkost je absorbována z trusu. Kromě toho klesá velbloudům v noci tělesná teplota a během dne zvolna stoupá, takže se zvířata nemusejí potit, aby se ochladila.

Během dlouhého období bez vody může velbloud jednohrbý ztratit až 27 % tělesné hmotnosti bez vážných následků. Tuto ztrátu dokáže rychle vyrovnat během asi 10 minut tím, že vypije velké množství vody.

Velbloudi jednohrbí se živí trávou a dalšími dostupnými rostlinami (dokonce i trnitými), nebo ožírají kosti a vyschlé zdechliny. Dokáží žít v oblastech s řídkým, tuhým porostem. Žijí v malých stádech tvořených z několika samic, mláďat a jednoho samce, který stádo ochraňuje pliváním a kousáním.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování dromedárů se odehrává jen jednou ročně - v období kdy je dostatek potravy. Jelikož jsou ale samci dosti agresivní, není velkou výjimkou úmrtí protivníka na četná pokousání. Velbloudovití se páří vleže. Jeden samec vystačí obvykle na 8 až 10 samic a páření může trvat 10 až 20 minut. Přitom vydává samec velice hlasitý řev.[zdroj?]

Po 365 až 440 dnech březosti se samice oddělí od stáda a rodí vstoje jediné mládě. Jakmile je schopné pohybu, což je asi za den, připojí se i s matkou ke stádu. Ačkoli mládě saje téměř rok, záhy po narození oždibuje rostliny a ve 2 měsících se jimi pravidelně přikrmuje. Samice je s mládětem v kontaktu pomocí hlasových projevů a ztracené mládě se ozývá naříkavým voláním. Samci dospívají ve věku 4 až 5 let, samice již ve 3 až 4 letech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]