Kur domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kur domácí
Rodajlenka červená
Stupeň ohrožení
domestikovaný druh
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: ptáci (Aves) Podtřída: letci (Neognathae) Řád: hrabaví (Galliformes') Čeleď: bažantovití (Phasianidae) Rod: kur (Gallus) Druh: kur bankivský (G. gallus)
Trinomické jméno
Gallus gallus f. domestica Linné 1758

Kur domácí (Gallus gallus f. domestica), lidově označován jako slepice, je domestikovaný pták. Všechny plemena kura domácího pochází pravděpodobně z kura bankivského, lesního kurovitého ptáka žijícího v jihovýchodní Asii. Domestikace proběhla před několika tisíci lety - kolem 3200 př.n.l. byl kur bankivský chován v Asii, především v Indii. Kolem 1400 př.n.l. chovali kury Číňané a Egypťané a v 7. stol. př.n.l. již byly domestikované slepice chovány mnichy v Evropě pro vejce a maso. První domestikované slepice se však pravděpodobně chovaly hlavně pro kohoutí zápasy. Ve středověku slepice volně pobíhaly na dvorku statků, šlechta je chovala v parcích jako okrasnou zvěř.
     První výstavy stejně jako první intenzivní chovy začínají od konce 19. stol. V roce 2003 bylo na světě chováno přes 24 miliard domácích kurů, což z nich činí nejpočetnější ptačí druh vůbec.

Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Svazy odborných chovatelů zabezpečují plemenitbu zvířat, ochranu genofondu a zvyšování úrovně plemen, zvláště hezká zvířata splňující standard bývají chovateli předváděna na výstavách. V některých státech se slepice stále chovají kvůli kohoutím zápasům.

Obsah 1 Biologie 1.1 Vzhled 1.2 Etologie 1.2.1 Životní nároky 1.2.2 Potrava 1.2.3 Rozmnožování 2 Chovy slepic 2.1 Pro maso 2.1.1 Charakteristika 2.1.2 Chov a problémy 2.2 Pro vejce 2.2.1 Chovy klecové 2.2.2 Chovy neklecové (alternativní) 2.3 Chovy odborných chovatelů 2.3.1 Masná plemena 2.3.2 Nosná plemena 2.3.3 Kombinovaná plemena 2.3.4 Okrasná plemena 2.3.5 Bojová plemena 2.4 Domácí chovy 3 Literatura 4 Související články

[editovat] Biologie

[editovat] Vzhled

[editovat] Etologie

[editovat] Životní nároky

[editovat] Potrava

Slepice je všežravec. Dává se jí zrní (směs přenice, ovsu, kukuřice a ječmene, někdy doplněná semínky slunečnice), zelené krmení (bobuloviny, např. ostružiny nebo maliny; zelenina, např. salát, brokolice, mkrev, nať cibule nebo česneku, jetel, vojtěška, mladé kopřivy, tráva, pampelišky; nebo ovoce, např. jablka či hrušky), hledá si taky žížaly, ponravy, slimáky, různý hmyz.

V obchodech je k dostání grit (vypálené a pomleté skořápky ústřic, které obsahují vápník nutný k tvorbě skořápky) a kamínky na trávení, které slepici v žaludku pomáhají rozmělňovat potravu. Základ krmení v chovech bývá kompletní krmivo, které bývá k dostání ve formě sypké směsi nebo granulí. Denně by se slepicím mělo dávat 30-100g této potravy, v závislosti na výdeji energie a na druhu plemene.

[editovat] Rozmnožování

Slepice může snášet vajíčka od 5-6 měsíců věku, nicméně kvočnou, tj slepicí natolik duševně vyzrálou, aby vyseděla vejce a postarala se o kuřata, se však stává až později. Slepice nesnášejí vejce pouze po páření, v reprodukčním období v nějaké úžeji vymezené části roku jako je tomu u většiny ostatních ptáků. Tato vlastnost byla šlechtěním potlačena, takže snášejí i vejce neoplozená. Po snesení vajec začíná období kvokání, kdy slepice přestane snášet, neústupně sedí na vejcích a nechce je opustit; chceme-li ji vejce odebrat, reaguje zlostně. Kvočna taky přijímá málo krmiva a často vydává kvokavé nebo naříkavé zvuky, může působit jako by byla nemocná. Kvokavost trvá asi 3 týdny, někdy déle. Po vyklubání kuřat kvočna mladé po asi 6-7 týdnů vodí a při hrozícím nebezpečí, chladu či dešti je schovává pod sebe do teplého peří. Poté začne znovu snášet.

[editovat] Chovy slepic

[editovat] Pro maso

^[1]
Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři, resp. díky nízkému věku při porážce (cca 30-50 dní) jako brojlerová kuřata. Odhaduje se, že na světě je chováno 20 miliard brojlerů; z toho 24% v USA, 18.5% v Číně, 14% v EU (na zbytek světa pak připadá 43,5%).

[editovat] Charakteristika

Brojleři byli vyšlechtěni k rychlému nabírání svalové hmoty při co nejmenší spotřebě krmiva. Dospělec kura bankivského váží obvykle pod 1kg, což je váha, které dosáhnou brojleři během pár týdnů. Účinnost přeměny krmiva na svalovou hmotu vyjadřuje konverze krmiva, což je množství krmiva potřebné na získání jednotky hmotnosti. Zatímco v roce 1976 bylo k dosažení hmotnosti 2kg potřeba 5 kg krmiva, v roce 1997 to bylo již jen 3,3kg.
     Mezi brojlery a nosnicemi jsou některé rozdíly v chování. Brojleři stráví sezením nebo odpočíváním více než 75% času, zatímco nosnice (srovnatelného věku) méně než 30%. Broileři vykazují také velmi málo tendencí k popelení nebo protahování křídel (u nosnic je např. tendence k popelení tak silná, že i když nemají kde se popelit, pokouší se popelit "ve vzduchu" na drátěné mřížce v kleci).

[editovat] Chov a problémy

Brojleři nejsou chováni v klecích, jsou chováni v halových systémech na podestýlce z např. hoblin, slámy nebo rašeliny. Jejich problémy plynou především z enormně rychlého nárůstu svalové hmoty, který značně předbíhá vývoj ostatních orgánů a systémů. Jejich nohy jsou slabé, přetěžované, často zdeformované, což jim znesnadňuje pohyb. Těžký prsní sval jim přemisťuje těžiště směrem před tělo. Různé studie udávají procento kuřat, které před porážkou mají zjevné potíže při pohybu nebo dokonce chodit nemohou (místo toho se plazí podpíraje se křídly), nejčastěji mezi 10% až 30% ^[1][2] Kuřata dále trpí problémy vzniklými přetěžováním oběhového systému, který se nedokáže vypořádat s tak rychlými přírůstky. Dochází např. k nedostatečnému zásobování kyslíkem a městnání tekutiny ve vnitřních orgánech.

[editovat] Pro vejce

[editovat] Chovy klecové

V EU jsou v klecích chovány dvě třetiny slepic, v ČR přes 90% slepic.^[3]. Tento způsob chovu je nejlevnější, ale pro slepice zcela neuspokojivý. Vejce z těchto chovů bývají označena jako "vejce nosnic v klecích". Rozlišují se klecové systémy neobohacené a obohacené.

neobohacené klece

V neobohacených (=neupravených) klecích žijí nosnice (=slepice, které jsou chovány pro produkci vajec nezamýšlených k líhnutí) na ploše min. 550cm² (pro srovnání - list papíru formátu A4 má obsah 623,7cm²). Slepice stojí na holé drátěné podlaze, kam taky snáší vejce. Podlahy jsou šikmé, aby se vejce po snesení skutálelo na pásový dopravník v zadní části klece.^[4] Nosnice nemají možnost pohybu a je jim bráněno v instinktivním chování jako hrabání, klování, hledání potravy, snášení vajec do hnízda, popelení se, protáhnutí se, roztažení křídel, atd. Díky nemožnosti hrabat mají slepice přerostlé zdeformované drápy, kterými si často způsobují zranění. Často také dochází k vyklovávání peří. Toto chování je vysvětlováno jako nenormální obživné chování, které nastává v důsledku nedostatku příležitostí klovat do něčeho.^[5] Chov v neobohacených klecích by měl být dle směrnice EU 1999/74/ES zakázán od 1.1. 2012.

obohacené klece

V obohacených (=upravených) klecích musejí mít slepice podmínky lepší: větší využitelnou plochu, min. 600cm², hnízdo, jehož plocha se nezapočítává do využitelné plochy a v jehož prostoru nesmí být drátěná podlaha, dále plochu umožňující obrušování drápů, popeliště a vhodné hřady skýtající nejméně 15 cm na jednu nosnic. V kleci také musí být prostor s materiálem umožňující hrabání a klování.^[6] I tyto upravené klece jsou však terčem kritiky ochránců přírody. Jedním z argumentů bývá, že prostor 600cm², který slepicím poskytují je stále příliš malý - viz následující tabulka^[5].

druh chování	rozloha potřebná k uskutečnění tohoto chování v cm2
	průměr	rozsah
stání	475	428-592
hrabání v zemi	856	655-1217
čechrání peří	873	609-1362
protahování křídel	893	660-1476
urovnávání peří	1151	800-1977
otáčení se	1272	978-1626
mávání křídly	1876	1085-2606

Ochránci dále kritizují, že prostředí klecí je příliš umělé a nepřirozené. Kupř. místo aby bylo slepicím umožněno smysluplně hrabat a klovat při hledání potravy, je jim pouze umožněno obrušovat si v kelci drápy o speciální plochu, resp. bezúčelně do ní klovat.^[7] V klecových systémech jsou častá zranění chodidel slepic od tenkého drátu, na němž stojí (tlustší drát více poškozuje vejce) a ztráta peří oděrem o stěny klece. Slepice jsou také vystrašenější a reagují na člověka mnohem bojácněji než v bezklecových systémech.^[5]

výhody klecových chovů ^[8]

V chovech se lehce udržuje hygiena; vejce nepřichází do styku s výkaly nosnic, které propadávají dírami v pletivu. Je možná vysoká míra automatizace (zaměstnanci např. nemusí vyhledávat vejce snesená mimo hnízda). Díky vysoké hustotě slepic, které produkují biologické teplo, není třeba haly vyhřívat. Prostředí s relativně nízkým obsahem čpavku (z trusu) a prachu (málo nebo žádná podestýlka) minimalizuje riziko nemoci z povolání. Ve srovnání s ostatními chovy jsou výrobní náklady na slepici nejmenší.

[editovat] Chovy neklecové (alternativní)

• chov na podestýlce

Slepice jsou stejně jako v klecových systémech chovány v halách, mohou se však volně pohybovat, hřadovat a snášet vejce do hnízd. Podlaha je minimálně z jedné třetiny pokryta podestýlkou ze slámy, písku, hoblin, apod. V nově budovaných chovech nesmí být hustota slepic větší než 9 slepic na m² (tj. asi 1 111 cm² na slepici), v již existujích je do 1.1.2012 povolena hustota do 12 slepic na m² (tj. asi 833cm² na slepici).^[9][10] V ČR jsou tímto způsobem ve velkochovech chována asi 3% nosnic.^[3]

• výběhový chov

Slepice žijí v halách stejně jako u podestýlkového chovu, ale musí mít volný přístup na přilehlý terén, částečně pokrytý vegetací. Do této skupiny je také možno zařadit tradiční chov slepic na dvorku. Běžný domácí chov slepic spolu s ekologickým chovem je z pohledu slepic ten nejpříjemnější.^[10][4]

• ekologický chov^[11][10][12]

Měl by zaručovat nejlepší komfort pro slepice. Slepice musí mít prostor k hrabání, ke snášení vajec do hnízda, popelení se, možnost hřadování a celodenní přístup do výběhu. V jednom chovu může být maximálně 3000 nocnic, v hale maximálně 6 slepic na m² (tj. cca 1667cm² na slepici), ve výběhu připadne na každou slepici 4 m². V hejně jsou chovány spolu s kohouty, jejichž přítomnost snižuje agresivitu mezi nosnicemi. Slepice musejí být krmeny opět jen produkty ekologického zemědělství. Certifikát se ekofarmám dává na dobu 15 měsíců, poté musí zemědělci znovu zažádat o kontrolu. Poptávka zatím převyšuje nabídku, v roce 2008 byli v ČR pouze dva producenti biovajec.

Některé studie uvádějí, že vejce z ekologického zemědělství mají oproti vejcím z jiných chovů vyšší nutriční hodnotu^[13]

nevýhody alternativních chovů

1. Vejce bývají častěji bakteriálně znečištěná v důsledku kontaktu s trusem nosnic. Dalším problémem je snášení vajec mimo hnízda a obvykle vyšší procento vajec nakřáplých. Díky těmto faktorům produkují alternativní chovy více než chovy klecové množství méně rentabilních vejec třídy B, která nejsou určena pro konzumaci. Výše uvedené problémy však lze vhodnou organizací a vedením chovu minimalizovat,^[14] nicméně to zase zvyšuje nároky na odbornost chovatelů a ošetřovatelů.^[8] Ve výsledku mají tyto chovy vyšší produkční náklady, které jsou dále zvyšovány zvýšeným úhynem slepic v důsledku styku s přirozenými nepřáteli (u chovů s výběhem), například krahujci nebo liškami. Volně žijící zvěř, především kačeny, také působí jako vektor (přenašeč) infekčních onemocnění, nutno však podotknout, že slepice alternativních chovů mají díky možnosti pohybu zase menší výskyt metabolických onemocnění.^[14]
   
2. Bylo zjištěno, že téměř v 10% alternativních chovů jsou přesáhnuty limity EU v obsahu dioxinů a jim podobných látek ve vejcích. Týká se to chovů, kde jsou slepice chovány na podestýlce z hoblin, které byly vyrobeny z impregnovaného dřeva.^[14]
   
3. Závažným problémem alternativních chovů je výskyt kanibalismu, který se sice v klecových chovech vyskytuje také, ale díky separaci ptáků v klecích jen v omezené míře. Lze mu do značné míry zabránit kauterizací zobáků (=uštípnutí špičky zobáků žhavým ostřím u kuřat mladších 10 dnů), která však jednak zvyšuje produkční náklady a jednak ptákům působí značnou bolest. Prozatím (2009) není známa příčina kanibalismu. Některé teorie ho dávají do souvislosti s nízko proteinovou dietou nebo s nedostatkem sodíku. Kanibalismus je významně ovlivnitelný řízením chovu, např. jeho výskyt zvyšuje světelná stimulace podporující časnější nástup období snášení vajec a lepší využívání hnízd; další rizikový faktor je příliš velká hustota chovu. Je také závislý na druhu chovaných slepic a bylo ukázáno, že jej lze šlechtěním odstranit, nicméně případná selekce by byla ekonomicky značně problematická.^[14] Za jednu z příčin kanibalismu se považuje forma výživy, která je dělána tak, aby ji slepice mohla rychle sníst. Doporučuje se dávat hůře spolknutelnou potravu, s kterou má slepice, tak jako v přirozeném prostředí, více práce a musí ji nejprv zpracovat.^[15][16] Velmi častý kloakální kanibalismus je odůvodňován také tím, že zvětšená a zduřelá kloaka vypadá na těle slepice zajímavě a některé slepice do ní ze zvědavosti klovnou. Poté, co zjistí, že je kloaka dobrým a chutným zdrojem potravy v klování pokračují a nápodobou se to od ni naučí i ostatní slepice, čímž kanibalismus v hejnu rozšíří.^[17][14]

[editovat] Chovy odborných chovatelů

[editovat] Masná plemena

[editovat] Nosná plemena

[editovat] Kombinovaná plemena

[editovat] Okrasná plemena

[editovat] Bojová plemena

[editovat] Domácí chovy

Při domácím chovu slepic na vesnici je nutno vytvořit přirozené prostředí. Vhodná je podestýlka, travnatá plocha, otevřený kompost aj. Kvalita produkovaných vajec i masa je mnohem vyšší, než z klecových velkochovů

Kvočna s kuřaty v domácím chovu

I přes generace Křížení a tvorbu „průmyslových“ plemen, se chování kvočny s kuřaty zásadně neliší od druhů žijících ve volné přírodě

Vejce Kura domácího

[editovat] Literatura

1. ↑ ^{a b} (en)The Welfare of Chicken Kept for Meat Production (Broilers). Report of the Scientific Committee on Animal Health and Animal Welfare, European Commission, 2000
2. ↑ Kolář, M.: Nekritická kategoriazace ve vztahu člověka vůči domestikovanýchm zvířatům. Diplomová práce. Fakulta sociálních studií, Masarykova Univerzita v Brně, 2008
3. ↑ ^{a b} Bodoková, S.: Jak je to se slepicemi a vejci. Článek : 72039, 13.3.2008, Agronavigátor - http://www.agronavigator.cz/
4. ↑ ^{a b} Není vejce jako vejce. Praha: Ekolist, č. 7/2004
5. ↑ ^{a b c} Appleby, M. C.: Do hens suffer in battery cages? The Univerzsity of Edinburgh, Institute of Ecology and Resource Management, 1991
6. ↑ Holoubek J., Hubený M.: Chov drůbeže z pohledu ekonomiky produkce, legislativních opatření, dopadů na životní prostředí a optimalizace výroby. Česká zemědělská univerzita v Praze, Agronomická fakulta, 2003
7. ↑ Lymbery, P.: Vejce z klece: argumenty proti obohaceným klecím v Evropě. Zpráva pro Compassion in World Farming, 2002
8. ↑ ^{a b} Košař, K., Návarová, H., Procházka, D.: Zásady welfare a nové standardy EU v chovu drůbeže. Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves, 2004
9. ↑ VYHLÁŠKA ze dne 14. dubna 2004 o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Ministerstvo zemědělství
10. ↑ ^{a b c} Vejce. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, 2007
11. ↑ Biovejce: Drahá, ale bez chemie. rozhovor se šéfem ekofarmy Jiřím Kotalem, idnes.cz
12. ↑ ZÁKON č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství
13. ↑ Raková, K.: Mikrobiologie vajec tržní sítě. Bakalářská práce. Univerzita tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2008
14. ↑ ^{a b c d e} Welfare aspects of various systems for keeping laying hens. European Food Safety Authority, Scientific report, 2004
15. ↑ (en)Cannibalism: Chicken Little Meets Hannibal Lector?. University of Idaho, Foraging Ecology Class
16. ↑ (en)Feather Pecking. Organic Livestock Research Group, VEERU, The University of Reading
17. ↑ Cannibalism in Poultry. Western College of Veterinary Medicine, University of Saskatchewan

[editovat] Související články

• drůbež
• plemena drůbeže
• vejce

V tomto článku je použit překlad textu z článku Chicken na anglické Wikipedii.