Čekanka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Čekanka obecná

Čekanka obecná (Cichorium intybus)
Čekanka obecná (Cichorium intybus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: čekanka (Cichorium)
Binomické jméno
Cichorium intybus
L.

Čekanka obecná (Cichorium intybus) je rostlina patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), někdy také nazývané složnokvěté[1]. Čekanka je vytrvalá až jeden metr vysoká bylina s tuhým stonkem. Čekanka kvete od července do října, přičemž její květy jsou 3-4cm široké, obvykle jasně modré, mohou se ale objevit odchylky ve zbarvení, a to od bílé až po bledě růžovou. Rostlinky je možné nalézt ve volné přírodě poměrně hojně v okolí cest, polí, luk, lesů a strání. Právě díky modré barvě květů pravděpodobně vznikl i český název této rostliny - čekanka, kdy modré květy čekanky lidem připomínaly modré dívčí oči, které marně čekají na návrat svého milého z vojny. Pomineme-li kontinenty s extrémními životními podmínkami, jako je např. Antarktida a Grónsko, můžeme říci, že čekance se daří kdekoli na světě. Čekanka je velice cennou léčivou bylinou. Nezaměnitelnými vlastnostmi oplývají prakticky všechny její části.

Kořen[editovat | editovat zdroj]

Kresba K. Lindmana

Kořen čekanky je nejvhodnější sbírat brzy na jaře či na podzim předtím, než dojde k přízemním mrazíkům. Po sběru by se měly z kořene pečlivě omýt nánosy půdy. Po očištění se kořen řeže na kousky dlouhé přibližně 15 cm, dále se uloží na stinné, suché a dobře větrané místo, kde se suší při teplotě do 50 °C. Kořen čekanky může dorůstat až do délky 30 cm s průměrem až 15 mm. Z vývaru z nastrouhaného kořene čekanky se dají připravovat nápoje jakožto náhražka v dobách nedostatku kávy (tzv. melta).

Květ[editovat | editovat zdroj]

Nejlepší dobou pro sběr květů je prosluněné pozdní odpoledne.

Léčivé účinky[editovat | editovat zdroj]

Lidová medicína předpokládá poměrně široké léčivé vlastnosti čekanky.[zdroj?]

Hoste a kol. demonstrovali v roce 2006 možný antiparazitární účinek čekanky proti hlísticím přežvýkavců. Zkrmování čekanky ovcím či spárkaté zvěři v experimentální studii výrazně redukovalo infekci plicnivkami a některými zástupci čeledi Trichostrongylidae.[2]

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Čekanka je výborná nektarodárná a pylodárná bylina. Její nektar je namodralý a květu čekanky jej vyprodukuje za 24 hodin 0,36 mg.[3] Jeho cukernatost je 38 %. Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,13 mg.[3] Rostlina včelám poskytuje značné množství pylu, který včely rouskují do světle šedých rousek. Druhový med čekanky je velmi vzácný. Je světle žlutý, s příjemnou chutí a vůní připomínající slunečnicový med. Krystalizuje do hrubých krystalů. Obvykle však bývá med z čekanky součástí letních smíšených medů.[3]

Druhy čekanky[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době jsou známé spíše poddruhy čekanky, které se pěstují cíleně, těmi jsou: Čekanka obecná setá, z jejíhož kořene se pražením připravuje všem známá náhražka kávy s názvem cikorka. Kolem roku 1970 vědci zjistili, že kořen čekanky obsahuje až na 20 % inulinu. Od té doby existují teorie, že čekanka má obsah inulinu srovnatelný s obsahem inulinu v cukrové řepě. Inulin je obsažen zejména v rostlinách z čeledi Asteraceae a v běžném potravinářském průmyslu se používá jako sladidlo. Inulin je o 30 % silnějším sladidlem než sacharóza. Inulin je možné hydrolýzou přeměnit na fruktózu či glukózu.

Čekanka byla spolu s cukrovou řepou a žitem užívána jako ingredience pro výrobu tzv. Mischkaffee (míchané kávy), jež byla hojně vyráběna během tzv. kávové krize (1976-1979) ve východním Německu.

Pražená čekanka je také hojně využívána pivovarníky pro vylepšení chuti jejich piva.

Dalším poddruhem čekanky, řadícím se mezi listovou zeleninu, je čekanka listová.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://botanika.wendys.cz/kytky/K20.php
  2. Hoste H, Jackson F, Athanasiadou S, Thamsborg SM, Hoskin SO. The effects of tannin-rich plants on parasitic nematodes in ruminants. Trends Parasitol. 2006, roč. 22, čís. 6, s. 253–61. PMID 16632404.  
  3. a b c HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 21. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Momčilová, Pavla - Zimní a jarní zeleninové menu; nakl. Pavla Momčilová, 1995; str. 16; ISBN 80-901137-7-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]