Lipnice (rod rostlin)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lipnice

lipnice roční (Poa annua)
lipnice roční (Poa annua)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: lipnicotvaré (Poales)
Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
Rod: lipnice (Poa)
L., 1753
Druhy

Lipnice (Poa) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté i vytrvalé byliny. Jsou hustě nebo i volně trsnaté, vytváří výběžky. Listy ploché nebo štětinovitě svinuté, na vnější straně listu se při bázi nachází jazýček. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu. Klásky jsou zboku smáčklé, zpravidla vícekvěté (nejčastěji 2–10 květů). Na bázi klásku jsou 2 plevy, pluchy jsou zpravidla bez osin. Na hřbetě pluchy bývá při bázi chomáček vlnatých měkkých chlupů. Plušky jsou suchomázdřité. Plodem je obilka, která je elipsoidní a okoralá. Na světě se vyskytuje asi 500 druhů, hlavně v mírném pásu obou polokoulí.

Druhy rostoucí v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice roste 16 druhů z rodu lipnice. Významným druhem rostoucím na loukách je lipnice luční (Poa pratensis). Druh lipnice úzkolistá (Poa angustifolia) je blízce příbuzná lipnici luční a někteří autoři pochybují o taxonomické hodnotě druhu. Obsazuje sušší stanoviště a má na rozdíl od lipnice luční štětinovitě svinuté listy. Dalším blízce příbuzným druhem je lipnice namodralá (Poa humilis, syn. Poa sucaerulea), kterou nejdeme spíše ve vyšších polohách. Běžným druhem spíše vlhčích a stinnějších míst je lipnice obecná (Poa trivialis). Druh je nápadný svým dlouhým jazýčkem. Vlhká místa obsazuje (alespoň většinou, tedy s výjimkou subsp. xerotica) druh lipnice bahenní (Poa palustris). Jednoletým druhem je lipnice roční (Poa annua), velmi hojný druh v krátkostébelných trávnících a na zatravněných cestách. Velmi podobná lipnice nízká (Poa supina) roste na lesních cestách spíše ve vyšších polohách a častěji v západních částech České republiky než na V. Moravě. Velmi hojným druhem světlých lesů nižších poloh je lipnice hajní (Poa nemoralis). Lipnice smáčknutá (Poa compressa), je spíše suchomilný druh ze skal, zdí nebo lomů. Jev zvaný živorodost (viviparie) se často vyskytuje u lipnice cibulkaté (Poa bulbosa), která obsazuje také suchá stanoviště, někdy i světlé lesy. Naopak horským druhem je lipnice širolistá (Poa chaixii), která je nápadná svými širokými listy a celkovou robustností. Podobným druhem je lipnice oddálená (Poa remota) která roste ve vlhkých lesích spíše vyšších poloh. Lipnice bádenská (Poa badensis) roste na vápencových skalách a patří do kategorie C2-silně ohrožené druhy. Kriticky ohroženým druhem (C1) je lipnice alpská (Poa alpina), která roste ve Velké kotlině v Jeseníkách a kdysi též na Šumavě. Silně ohroženým druhem (C2) je lipnice plihá (Poa laxa), která roste v ČR pouze v Krkonoších. Lipnice jesenická (Poa riphaea) je kriticky ohroženým druhem (C1). Jedná se o endemit Jeseníků, jeho jediné stanoviště jsou Petrovy kameny.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Květena ČR: 8 díl, vyjde snad v příštích letech.

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo lipnice ve Wikislovníku