Rakytník řešetlákový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový
Rakytník řešetlákový
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Podtřída: Rosidae
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: hlošinovité (Elaeagnaceae)
Rod: rakytník (Hippophae)
Binomické jméno
Hippophae rhamnoides L.
Carl von Linne
plody rakytníku řešetlákového
celkový habitus rakytníku řešetlákového
listy rakytníku řešetlákového
rakytník řešetlákový v zimě
rakytník v zimě

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides, syn. rakytník úzkolistý) je větrosnubný opadavý, trnitý až 6 m vysoký dvoudomý řídký keř či keřovitý strom. Původně pochází z Ruska, ovšem dnes je již rozšířen po celé Evropě a Asii. Na Sibiři jej lidé využívali pro jeho léčivé účinky v oblasti medicíny. Rakytník byl v tamějších oblastech nazýván "sibiřským zázrakem" nebo "citroníkem severu". V bývalém Sovětském svazu byl dokonce z důvodů velkovýroby šlechtěn, a tak vzniklo i několik dalších odrůd. V dnešní době jsou jeho účinky známé již po celém světě. Rakytník je využíván v potravinářství (sirupy, kompoty, marmelády, džemy), medicíně (léčba kožních onemocnění , sliznice, vředů, zažívacích potíží, rakoviny, gynekologických problémů), v kosmetice a dokonce i v zemědělství, jako ochrana před půdní erozí.[1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Trnitý keř nebo strom s opadavými listy.

  • Kořen
Kořeny rakytníku jsou pouze povrchové, do hloubky maximálně 10-60 cm, a mají horizontální větvení. Na kořenech jsou patrné kořenové hlízky, některé dokonce dosahují velikosti golfového míčku. Hlízkaté bakterie, které jsou na těchto hlízkách, vážou vzdušný dusík potřebný pro metabolismus rostliny a díky tomu není potřebné rostlinu hnojit. Samičí rostliny tvoří také kořenové výběžky, díky nimž je možné další množení rostliny.[1]
  • List
Rakytník má střídavé, kopinaté, celokrajné listy, které dosahují délky 3-8 cm a jsou široké 3-10 mm. Listy má po obou stranách pokryté stříbrnými šupinkami, jež v dospělosti často olysávají.[1]
  • Květ
Rakytník je dvoudomá, větrosnubná dřevina, jejíž samčí pupeny jsou 2-3 krát větší než pupeny samičí. Jejich květy jsou bezkorunné a ve květu je nálevkovitý kalich se dvěma kališními cípy, v němž je skrytý pestík. Barvy květů samčích a samičích jsou také rozdílné. Samičí květy mají žlutavou barvu, kdežto samčí zelenavě stříbřitou. Samčí květy obsahují čtyři tyčinky složené z podélných prašníků a krátkých nitek. Květy skládají krátké hrozny na větvičkách z minulého roku. Osa u samičích stromů se mění ve větvičku nebo v trn, u samičích stromů obyčejně opadává.[1]
  • Plod
Plody jsou peckovité tvaru kulovitého, elipsoidního až vejčitého. Odhadovaná délka je 5-10 mm a šířka je přibližně 3-5 mm. Zbarvení plodu je žluté, oranžové až červené. Dužina má barvu oranžovou a její struktura je olejovitá. Chuť je různorodá od kyselé přes hořkou až nasládlou. Plody zrají od srpna do září a vydrží dlouho do zimy.[1]
  • Semeno
Semeno je tvaru elipsoidního až vejčitého o délce 4-7 mm. Barva je temně hnědá, lesklá a je zde patrná podélná brázdička.[1][2]

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Potřebuje zásadně výslunné stanoviště. Půdy jsou nejvhodnější lehčí, písčité, propustné a bohaté na vápník. Uspokojivě však roste i na vlhčím a třeba i slaném stanovišti. V našich podmínkách je otužilý (pouze ve zvláště tuhých zimách - méně než -50 °C a na vlhčích stanovištích namrzají). Dobře snáší i přísušek i zakouřené ovzduší. Pro zajištění násady krásných a dekorativních plodů vysazujeme samčí i samičí rostliny, poměr 1 : 6. Pohlaví se pozná i na tříletých semenáčích - samčí rostliny mají větší a hustší pupeny. Rakytník se hodí pro solitérní i skupinovou výsadbu. Je nenáročnou pionýrskou dřevinou pro osazování neplodných a devastovaných půd nebo výsypek. Stejně dobře se uplatní na exponovaných svazích nebo na březích vodních ploch.[3]

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

V našich klimatických podmínkách doposud rakytník nemá žádné parazity či škůdce způsobující hynutí rostliny. Mohou se u něj však vyskytnou fyziologické choroby způsobené nevhodnými půdními nebo klimatickými podmínkami, jenž se projevují žloutnutím rostliny. V důsledku toho může docházet k sekundárnímu napadení a to uchycením bělorůžových spor hub na rostlinné orgány, což může vést ke vzniku houbových onemocnění.[1]

Příklady chorob rakytníku[editovat | editovat zdroj]

  • Endomykóza plodů
Napadení endomykózou se objevuje v letních měsících během července a srpna. Plody napadené touto nemocí jsou posety světlými skvrnkami nacházejícími se na sluncem osvětlených místech rostliny. Jeví se jako úpal, avšak pod mikroskopem je jasně patrné mycelium hub. Nakonec plody v důsledku napadení hnijí.[1]
  • Fuzariové vadnutí
Tato nemoc se projevuje předčasným dozráváním plodů, což snižuje jejich kvalitu, žloutnutím listů nebo dokonce vadnutím celé rostliny. Za projevy mohou houby rodu Fusarium a Verticillium, jejichž podhoubí prorůstá do cévních svazků a ucpává je. Následkem ucpání svazků cévních je usychání napadených větví v následujícím roce.[1]
  • Strupovitost rakytníku
Strupkovitost se objevuje v podobě temně šedých skvrn zbarvujících se do černa na listech, plodech a výhoncích rakytníku. Napadením dochází ke žloutnutí a následnému opadání listů, plody se mumifikují a v dalším roce mohou nákazu dále šířit.[1]

Příklady škůdců rakytníku[editovat | editovat zdroj]

  • Zelená rakytníková mšice
Zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes) je okřídlená mšice světle zelené barvy s červenýma očima, která v letních měsících naklade vajíčka do míst, kde raší nové pupeny. Vylíhnutí jedinci se živí právě těmito pupeny. Důsledkem je zkrucování a žloutnutí listů rakytníku.[1]
  • Rakytníkový mol
Rakytníkový mol se vyskytuje v oblasti Altaje a Zabajkalí. Housenky mola tvoří zámotky na vrcholcích listů, jimiž se živí. Po pozření dostatečného množství potravy, obvykle na začátku července, se housenka zakuklí do země a koncem měsíce se z ní stane motýl. Ten vzápětí naklade nová vajíčka na rakytník, která na větvích přezimují do dalšího roku.[1]
  • Rakytníková moucha
V Čechách neznámá, avšak velmi nebezpečná, na Moravě též neznámá. O této mouše je známo, že je schopna zničit až 90% úrody. Moucha naklade svá vajíčka pod pokožku plodů, zde se vylíhnou larvy, které se živí jejich dužinou. Kuklí se v zemi, kde také přezimují.[1]
rakytník řešetlákový

Údržba[editovat | editovat zdroj]

Zmlazovací řez[editovat | editovat zdroj]

Provádí u rostlin starších deseti let, kdy jsou již přírůstky malé, seřezává se na tříleté dřevo.

Česání rakytníku[editovat | editovat zdroj]

Rakytník je využíván právě pro vitamíny obsažené v dužině jeho plodů. Plody se bohužel špatně česají, jsou poměrně malé a visí na krátkých stopkách. Doporučuje se proto spíše soukromé pěstování. Nejlehčí a osvědčenou metodou sklízení je zmrazování plodů. V době, kdy byl rakytník nejvíce využíván na Sibiři, se tato metoda praktikovala v přírodních podmínkách. Rakytník se i s plody nechal ladem a vzhledem k místnímu podnebí plody příchodem zimy zmrzly. Následně se plody z rakytníku sklepaly do pytlů umístěných pod ním a ihned se zpracovaly. V našich podmínkách je tato metoda hůře uskutečnitelná. Během sklizně se ostřihávají větve, na kterých jsou plody ve snopečcích. Je možné odstřihnout maximálně 30% rostliny, když se tato hranice přesáhne může dojít k radikálnímu zásahu do jejího životního cyklu. Následuje zmražení větví, v mrazácích pro to určených, na teplotu -18 °C. Poté se plody setřepou a zpracují.[1]

rašící pupeny rakytníku řešetlákového

Využití[editovat | editovat zdroj]

V lidovém léčitelství Mongolska, Sibiře i některých oblastech Číny byl rakytník známý již v dávné minulosti. Užíval se při léčbě onemocnění plic, jater i kloubních onemocněních, dále také v místní kosmetice. Pomáhal proti zahlenění i zánětům plic, hojil sliznice, žaludeční i dvanáctníkové vředy, reguloval krevní oběh. Urychloval proces hojení ran, stimuloval regenerační procesy, měl pozitivní vliv na choroby jater. V tibetské tradiční medicíně patří mezi vysoce efektivní regenerační prostředek, který se používá i při intoxikacích a kardiovaskulárních chorobách.[4]

Chemický obsah látek v plodu Barva plodu je obvykle oranžová až červená, záleží na množství karotenoidů v každém z nich. Chuť, jakou jednotlivá bobulka má, je zas vytvářena podle množství sacharidů a způsobuje sladší nebo trpčí chuť. Dále rakytník obsahuje vitamín B – B1, B2, B6, B3 ( nikotinamid, vitamin PP) udržující harmonickou funkci centrální nervové soustavy, B9 (kyselina listová) způsobující syntézu nukleových kyselin, krvetvorbu, růst a vývoj plodu. Vitamín C (kyselina askorbová), tento vitamín se uchovává i v produktech z plodů již vyrobených. Vitamín D přispívá ke správnému růstu a vývoji kostí a zároveň reguluje množství vápníku a fosforu v krvi. Vitamín E je antioxidantem a ochráncem esenciálních mastných kyselin. Využívá se při nemocech jako je mužská sterilita, svalová dystrofie a také u kardiovaskulárních poruch. Vitamín K, který má na starost udržování krevní srážlivosti. Při jeho nedostatku může, při nepodání včasné lékařské pomoci, dojít i k vykrvácení v důsledku nefunkčnosti nebo nedostatku krevních destiček v krvi jedince.[1]

Rakytníkový sirup[editovat | editovat zdroj]

Bobule propereme studenou vodou a necháme na cedníku okapat. Pak je rozmixujeme, přelejeme do jemného cedníku a třeme tak dlouho až zbudou jenom slupky a semínka. Slupky se mohou dále sušit pro přípravu rakytníkového oleje nebo ovocného čaje. Získanou šťávu s dužninou zahřejeme (maximálně na 80 oC) a smícháme se stejným množstvím cukru. Hotový sirup plníme do sterilních, tmavých sklenic a uložíme na temné, chladné místo. Sirup obsahuje až 20 x více vitaminu C, než například pomeranče, dále provitamin A, vitaminy skupiny B, vitaminy D, F, K a P, železo a až 10 % oleje. Rakytníkový sirup používáme při žaludečních potížích, při chřipce, infekčních onemocněních, při nedostatku vitamínů, v rekonvalescenci a proti jarní únavě. Rakytník posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost proti stresu, podporuje detoxikaci a působí proti bakteriím a virům.[5]

Rakytníkový likér[editovat | editovat zdroj]

Sesbírané plody se naloží do 80% alkoholu, kde je louhujeme 8 -14 měsíců. Takto připravený macerát se podle potřeby dosladí zahuštěným hroznovým moštem a zraje optimální dobu v dubových sudech. Ideální ke konzumaci je po roce zrání. Zdravý likér má tmavě hnědou barvu, intenzivní vůni a medovou chuť. Panák denně prý stačí k prevenci před nemocemi.[6]

Džem z hlohu a rakytníku[editovat | editovat zdroj]

1 kg bobulí hlohu, 1 kg plodů rakytníku řešetlákového, 1 kg cukru (ten doporučujeme nahradit něčím méně škodlivým - med, slad...), 1 litr vody. Omyté bobule hlohu zalijeme vodou a vaříme na mírném ohni až změknou. Potom je prolisujme přes síto. Plody rakytníku propláchneme studenou vodou a vymačkáme z nich šťávu přes husté síto nebo plátno. Obě hmoty smícháme, osladíme a vaříme na mírném ohni až zrosolovatí. Plníme do nahřátých sklenic, zavíčkujeme a sterilujeme při teplotě 90 °C 15 min..[6]

Rakytníkový olej[editovat | editovat zdroj]

Olej z rakytníku má vysoce regenerační schopnosti, jedná se o biogenní stimulátor, který především ovlivňuje růst tkání při poškození kůže a sliznic. Má také značné baktericidní účinky. Obsahuje vitamín A, E a K. Dále obsahuje flavonoidy, karotenoidy, karoteny, kyselinu listovou, provitamín D, fytoncidy, třísloviny, minerální soli (železo, bor, mangan), organické kyseliny a nenasycené mastné kyseliny. Užívání vnitřní i vnější.[7]

Rakytník s medem[editovat | editovat zdroj]

100 - 150 g prášku z plodů rakytníku se rozmíchá v 1 litru medu.

Větve a listy[editovat | editovat zdroj]

Droga se používá ve formě nálevu při rýmě. Novější výzkumy prokázaly u kůry, díky obsahu serotoninu, i protinádorovou aktivitu. Listy se v tradiční medicíně užívají při revmatismu a dně. Slouží rovněž k mytí vlasů pro jejich zpevnění a zpomalení procesu vypadávání.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Slovo Hippophae má původ ve staré řečtině a v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové prý totiž věděli, že zvířata pasoucí se v oblastech, kde rostla tato dřevina, tloustla a jejich srst dostávala lesklý nádech.[6]

Dusík poutající bakterie v jeho kořenech obohacují půdu dusíkem a podporují rakytník v růstu i na nehostinných místech.

Má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek (vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jedna jediná bobulka).[8]

Oproti jiným rostlinám se dají použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo.[9]

Rakytníkový olej byl používán ruskými kosmonauty jako vitamínový doplněk a ochrana před zářením.[10]

O rakytníku se zmiňuje už tibetské historické dílo „rGyud bzi“ (čtyři knihy lékopisů), od Yu Tuo Yuan Dan Kong Bu, psané mezi 773 – 783 našeho letopočtu.[10]

Rakytníkový olej působí baktericidně a buď ničí nebo omezuje bakterii Helicobacter pylori, která je, při stresové zátěži, původcem vředového onemocnění žaludeční sliznice a možného nádorového onemocnění. V lidovém léčitelství se uvádí 3x denně čajová lžička na lačno a nemoc ustoupí.

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

Hippophae rhamnoides ´Dar Katuni´
Hippophae rhamnoides ´Jantarnaja´
Hippophae rhamnoides ´Masličnaja´
Hippophae rhamnoides ´Novost Altaja´
Hippophae rhamnoides ´Oranževaja´
Hippophae rhamnoides ´Velikan´
Hippophae rhamnoides ´Vitaminnaja´
Hippophae rhamnoides ´Zolotistaja´
Hippophae rhamnoides ´Zolotoj počatok´
Hippophae rhamnoides ´Leikora´
Hippophae rhamnoides ´Hergo´
Hippophae rhamnoides ´Sluníčko´
Hippophae rhamnoides ´Krasavice´

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o VALÍČEK, Pavel; HAVELKA, Emil. Rakytník řešetlákový - rostlina budoucnosti. [s.l.] : Start. (cz) 
  2. PILÁT, Albert. Listnaté Stromy a keře našich zahrad a parků. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1953.  
  3. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978.  
  4. VALÍČEK, Pavel; HAVELKA, Emil. Rakytník řešetlákový - rostlina budoucnosti [online]. Start, rev. 22.07.2009, 21:54:40, [cit. 2009-07-22]. Dostupné online. (cz) 
  5. STAŇKOVÁ, M. D.. Rakytník. Zahrádkář. 9 2010, roč. XLII, čís. Září 2010. Dostupné online.  
  6. a b c SVOBODA, Jaroslav. Rakytník řešetlákový [online]. ekozahrady, rev. 10.10.2008, 22:16:50, [cit. 2009-07-22]. Dostupné online. (cz) 
  7. přírodní léčiva (česky)
  8. life style (česky)
  9. bistro.florentyna (česky)
  10. a b www.vinarsky-dvur (podrobně) (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]