Alelopatie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alelopatie (rovněž allelopatie, amenzalismus, antibióza či antagonismus) je jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může se jednat o jednu, nebo několik látek. Amenzál přitom na inhibitora nepůsobí nijak, tedy ani kladně ani záporně.

Alelopatické látky[editovat | editovat zdroj]

Alelopatické látky, jsou sloučeniny produkované inhibitorovými organismy, mají značný význam v lékařství. Jedná se zejména o:

  • antibiotika – produkovaná mikroorganismy (zpravidla houbami), inhibují růst jiných mikroorganismů. Používají se při potlačování bakteriálních infekcí;
  • fytoncidy – produkované vyššími rostlinami, inhibují růst bakterií a prvoků (léčivé rostliny používané v lidovém léčitelství obsahují právě tyto látky);
  • toxiny – jedovaté látky produkované bakteriemi nebo sinicemi, působí na vyšší rostliny i živočichy.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • Clostridium tetani - parazitická baktérie (kombinace parazitismu a amensalismu) produkující toxin tetanospazmin, který ochromuje nervovou soustavu, způsobuje křeče svalstva.
  • Clostridium botulinum - bakterie produkující botulotoxin, velmi účinný toxin, který se vytváří ve zkažených potravinách (konzervách).
  • Penicillium brání růstu grampozitivních bakterií
  • Sinice - produkují toxiny, které mohou u člověka vyvolat kožní vyrážky, zánět spojivek a v případě vypití i otravu.
  • Ořešák černý (Juglans nigra) a trnovník akát (Robinia pseudacacia). Jejich kořeny vylučují jedovaté látky (např. juglon), které působí toxicky na okolní rostliny. Z toho však mají nepatrný užitek.

Příkladem je působení antibiotik na některé mikroorganismy nebo akátu na jiné rostliny.