Hřib koloděj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hřib koloděj

Hřib koloděj
Hřib koloděj
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Třída: stopkovýtrusné (Basidiomycates)
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hřibovité (Boletaceae)
Rod: hřib (Boletus)
Sekce: Luridi
Binomické jméno
Boletus luridus
Schaeff.: Fr.
Hřib koloděj

Hřib koloděj (Boletus luridus Schaeff.: Fr.)[1] je jedlá houba z čeledi hřibovitých,[2] která patří mezi barevné a modrající hřiby sekce Luridi.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Na území bývalého Československa se dále používaly lidové názvy (často společné i pro hřib kovář, který od koloděje mnozí houbaři nerozlišovali): siniak, sinál, modrák, svetlák, svetláň, belaskár, belasniak, nemec, baniar, baník, komprd, karmazín, harasník, súkenák, červené nohavice, jedlák, koniak, počeč a další.[5]

Názvy koloděj či kovář pocházejí od kožovitého hnědého povrchu klobouku, barvou podobného kožené kolářské nebo kovářské zástěře.[6]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Póry jsou drobné, zbarvené v odstínech od červenohnědé až po žlutooranžovou
Výtrusy

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má v průměru 60 - 140 (180) mm[1] (uváděno i 40 – 200 mm[5]), je tlustě masitý, jemně ojíněný, sametový, suchý, pomačkáním trochu tmavnoucí. Povrch může být bledě žlutokrémový, žlutoolivový, okrový, okrově olivový, naoranžověle rezavý, hnědooranžový, světle hnědý, vzácně až sytě hnědý nebo hnědoolivový[1] (další možná zbarvení následují v kapitole formy).

Rourky jsou žluté, v dospělosti žlutozelené. Poškozením modrají.

Póry jsou zpočátku žluté, pak oranžové až cihlově červené, pomačkáním modrají.

Třeň je v mládí břichatý či soudkovitý, dospělosti mění tvar na válcovitý nebo kyjovitě ztlustlý, pod kloboukem žlutý, uprostřed červenavý, naspodu tmavě červený téměř hnědý, celý pokrytý výraznou hnědočervenou síťkou s protáhlými očky. Některé formy mohou mít síťku redukovanou (viz samostatná kapitola).

Dužina je světle (bledě) žlutá, v bazální části nebo spodní polovině třeně vínově červená[1], na řezu okamžitě modrozelená, po delší chvíli se odbarvuje do žlutošeda.

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy jsou žlutavé. Dosahují (11) 12 - 14 (16) × (5) 5,5 - 6,5 μm, jsou hladké, široce vřetenovité, při bočním pohledu je patrná suprahilární deprese.[1] Trichodermové hyfy na povrchu klobouku mají průměr 3 - 6 μm.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste hojně v létě a na podzim ve smíšených a listnatých lesích, tvoří mykorhizu s duby[1], buky[1], lipami[1], břízami[7], habry[7] a lískami[8]. Někdy bývá zmiňován i vzácný výskyt pod smrky[7], starší publikace uvádějí kromě listnáčů i výskyt pod jedlemi.[9][10] Je možné ho nalézt také v parcích a zahradách, vyskytuje se i na hrázích rybníků. Nejčastěji roste v nížinách a pahorkatinách, v horských oblastech je vzácný. Fruktifikuje od května do října.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v mírném pásu severní polokoule,[5] po celé Evropě, v Turecku, na východě USA, v Kanadě a Mexiku.

V rámci chráněných území České republiky byl výskyt hřibu koloděje popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

  • hřib kovář (Boletus luridiformis) - postrádá síťku na třeni
  • hřib kavkazský (Boletus caucasicus) - síťka je vyvinuta jen v horních partiích třeně
  • hřib Quéletův (Boletus queletii) - chybí síťka, horní polovina třeně je světlá
  • hřib kříšť (Boletus calopus) - žluté póry, hořká dužnina, spíše pod jehličnany

Hřib koloděj je možné zaměnit za hřib kovář, který má obvykle tmavší klobouk a vždy postrádá síťku na třeni. Hřib kovář je též jedlý. Také je možná záměna s hřiběm kříštěm, ten má však citronově žlutá ústí rourek a velice hořkou chuť.[2]

Formy a variety[editovat | editovat zdroj]

Hřib koloděj červený

Hřib koloděj je velmi variabilní druh - popsána je řada forem, variet a poddruhů:

Hřib koloděj prvosenkový[editovat | editovat zdroj]

Boletus luridus f. primulicolor Simonini 1997. Jde o tzv. xanthoidní formu hřibu koloděje, která se vyznačuje tím, že ztratila červené barvivo, takže jsou celé plodnice prvosenkově žluté. Charakteristické modrání na poraněných místech i síťka na třeni (ovšem žlutá) jsou zachovány. Podobný hřib (kovář) žlutý síťku postrádá.[1]

Hřib šumavský[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku hřib šumavský.

Boletus gabretae Pilát 1968. Stejné znaky jako hřib koloděj prvosenkový, ale jediný doložený nález pochází z horské smrčiny na Šumavě.[1]

Hřib koloděj červený[editovat | editovat zdroj]

Boletus luridus var. rubriceps (Maire) Dermek 1987, původně popsaný jako Tubiporus luridus var. rubriceps Maire 1937. V české literatuře uváděný jako hřib koloděj červený[1], hřib koloděj červenohlavý[12] nebo hřib červenohlavý[13]. Tato varieta se vyznačuje červeným zbarvením klobouku. Od hřibu kováře červenohlavého jej liší přítomnost síťky na třeni.[1]

Hřib koloděj rudomasý[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hřib rudomasý.

Boletus luridus var. erythroteron (Bezděk) Pilát et Dermek 1987. Hřib koloděj rudomasý[1][7] se vyznačuje výrazněji červeným zbarvením dužniny (rozsah červeného zbarvení přesahuje bázi nebo spodní polovinu třeně).[1]

Hřib kavkazský[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hřib kavkazský.

Boletus caucasicus Singer ex Alessio 1985. Někteří mykologové jej klasifikují jako samostatný druh, jiní jako poddruh hřibu koloděje a další jako jeho formu. Jednoznačný závěr by přinesla až molekulární analýza této houby. Hřib kavkazský se od hřibu koloděje liší síťkou, která je vyvinutá pouze v horní části třeně. Spodní polovina je (podobně jako u hřibu kováře) kryta červenými plstnatými vločkami.

Konzumace[editovat | editovat zdroj]

Chuť a vůně je nenápadná a příjemná. Je jedlý a velmi dobrý, bezpečná je konzumace po důkladné tepelné úpravě (minimálně 20 minut) - podle některých autorů je za syrova mírně jedovatý.

Nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Podle některých zdrojů (BUDMIGER a KOCHER 1982) vykazuje nesnášenlivost s alkoholem, kávou a čajem, projevující se podobnými příznaky, jaké byly popsány u hnojníků. Zprávy o interakci s alkoholem pocházely z území bývalého SSSR[9]; nesnášenlivost s čajem nebyla podle jiných zdrojů pozorována u žádných hub.[9]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Některé publikace uvádějí, že hřib koloděj může být za syrova jedovatý a při nedostatečné tepelné úpravě může působit žaludeční potíže.[5] Na území Československa však (přinejmenším do roku 1974) nebyla popsána jediná otrava tímto druhem.[5]

Na nevěrohodnost zpráv o otravě hřibem kolodějem poukazoval již Jan Bezděk na přelomu 19. a 20. století.[14] Upozornil na tři zásadní fakta, která vedla k rozšíření zpráv o jedovatosti koloděje. První tkví v některých starších mykologických dílech, jejichž autoři nerozlišovali jednotlivé druhy modrajících hřibů se síťkou na třeni (tedy i jedovaté houby jako hřib satan nebo hřib nachový) a souhrnně je řadili pod název Boletus luridus. Tím vztáhli jedovatost některých druhů i na druhy ostatní. Druhý důvod spočívá ve skutečných otravách, které byly zaznamenané, ale jejichž původce nebyl odborně určen. Opět tak mohlo jít o otravu hřibem satanem.[14]

Třetí díl mají na svědomí chybně koncipované experimenty - Bezděk zmiňuje pokus, který provedl Dr. L. Planchon a zaznamenal Gillot: 150 g drobně nakrájeného koloděje (B. luridus) bylo uvařeno v 500 g vody a s chlebem podáno „malému, hubenému, poněkud churavému(!) psíkovi“. Šest hodin poté nastalo zvracení, průjem, další den pes odmítal žrádlo a po třech dnech od požití houby zemřel. Krom experimentu na nemocném psu, který má navíc fyziologii odlišnou od lidské, zmínil Bezděk i pokusy s podkožními injekcemi šťávy ze syrových hub zvířatům. Takový postup zpochybňuje slovy:

Neníť neznámo, že každý živočich látku, přijatou ku své výživě, nejprve v ústrojí zažívacím musí jaksi spodobiti (assimilovati), v zažitinu přeměniti, a že přímo do krve vpravena, byť i jinak zcela neškodná byla, působiti může škodlivě.
— Jan Bezděk, 1901[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha : Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 142-146.  
  2. a b SMOTLACHA, Miroslav; ERHARTOVI, Josef a Marie. Houbařský atlas. Brno : Trojan Brno, 1999. 178 s. ISBN 80-85249-28-6. S. 5.  
  3. a b c d Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum, [cit. 2012-09-29]. Dostupné online.  
  4. SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : SZN, 1989. 269 s. Kapitola Hřib koloděj, s. 166.  
  5. a b c d e DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava : Slovenská akadémia ved, 1974. ISBN 71-013-074. Kapitola Hríb siný, s. 160-161. (slovensky) 
  6. Koloděje, Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 6
  7. a b c d HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib koloděj, s. 346.  
  8. BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Boletus luridus, s. 574.  
  9. a b c KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. 248 s. S. 49, 212.  
  10. VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha : Academia, 1972. 424 s. Kapitola Hřib koloděj, s. 342.  
  11. BUREL, Jiří; JINDŘICH, Oldřich. Zpráva o prováděném mykologickém průzkumu na území NPR Koda - druhá doplněná verze [online]. Praha: 2009.  
  12. a b TICHÝ, Herbert. Inventarizační průzkum NPP “Velký vrch” u Vršovic - obor mykologie - 2005. [s.l.] : [s.n.], 2005. 18 s.  
  13. a b AOPK ČR. Plán péče o Národní přírodní památku Velký vrch u Vršovic na období 2012–2025 (návrh na vyhlášení) [online]. mzp.cz, 2010, [cit. 2013-03-08]. Dostupné online.  
  14. a b c BEZDĚK, Jan. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha : vlastním nákladem, 1901. 225 s. S. 53-54, 169-175.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMOTLACHA, M.; ERHARTOVI, J. M.: Houbařský atlas, Trojan Brno 1999
  • SEMERDŽIEVA, Marta; VESELSKÝ, Jaroslav. Léčivé houby dříve a nyní. Praha : Academia, 1986. 180 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]