La Pérousův průliv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
La Pérousův průliv
Пролив Лаперуза/宗谷海峡
Karafuto SakhalinISLAND.JPG
La Pérousův průliv z mysu Sója
La Pérousův průliv (Sachalinská oblast)
Blue pog.svg
Průliv na mapě Sachalinské oblasti v Rusku
Maximální hloubka 118 m
Šířka 43 km
Délka 94 km
Rozloha  km²

Nadřazený celek Tichý oceán
Sousední celky Japonské moře, Ochotské moře
Podřazené celky
Světadíl Asie
Státy RuskoRusko Rusko, JaponskoJaponsko Japonsko
Poznámka
Přítoky

La Pérousův průliv, rusky Пролив Лаперуза (Proliv Laperuza), japonsky 宗谷海峡 (Sōja-kaikjō) je průliv mezi ostrovy Hokkaidó a Sachalin. Propojuje Japonské moře na západě s Ochotským mořem na východě.

Zeměpisné údaje[editovat | editovat zdroj]

V nejužším místě je průliv široký 43 km, střední hloubka je mezi 20 a 40 m. Délka průlivu se většinou uvádí 94 km.

V zimě průliv zamrzá. Na ruské straně v severovýchodní části průlivu, asi 14 km od Sachalinu, leží malý ostrov Kámen Nebezpečí (Камень Опасности), na kterém je umístěn maják. Na japonské straně straně leží ostrůvek Bentendžima asi 1 km od Hokkaida.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Průliv je Japoncům znám od nepaměti a nazývají ho podle nejsevernějšího mysu ostrova Hokkaidó Sója. Pro Evropany ho objevil Jean-François de La Pérouse při své plavbě v r. 1787 a nese po něm jméno ve většině evropských jazyků.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve vodní dopravě je tomuto průlivu dávána přednost před Tatarským průlivem, a to i v ruské vnitrostátní mořeplavbě.

Japonské výsostné vody sahají v průlivu pouze 3 námořní míle od pobřeží namísto obvyklých 12 proto, aby průlivem mohly proplouvat americké jaderné ponorky, aniž by to porušilo japonský bezjaderný status.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků La Pérouse Strait na anglické Wikipedii a Пролив Лаперуза na ruské Wikipedii.

  1. Kyodo News. Japan left key straits open for U.S. nukes. Japan Times [online]. 2009-06-22 [cit. 2012-06-04]. Dostupné online. ISSN 0447-5763.