Anatolij Lunačarskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anatolij Lunačarskij

Anatolij Vasiljevič Lunačarskij (rusky Анатолий Василевич Луначарский, 23. listopadu 1875, Poltava, Ruské impérium26. prosince 1933, Menton, Francie) byl ruský marxistický revolucionář a filozof, sovětský politik, novinář, lidový komisař pro vzdělávání.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Anatolij Antonov v Poltavě. Později přijal za příjmení jméno svého pravého otce. S marxismem se seznámil již na studiích v Kyjevě. Jedním z Lunačarského spolužáků na škole byl Nikolaj Berďajev, s nímž se spřátelil. Studoval na Curyšské univerzitě po dobu dvou let. Tam se také setkal s Rosou Luxemburgovou a Leo Jochigesem a připojil se k Ruské sociálně demokratické dělnické straně.

Revolucionář[editovat | editovat zdroj]

V roce 1903 se strana rozčlenila na bolševiky vedené Vladimirem Leninem a menševiky vedenými Juliem Martovem. Lunačarskij se spojil s bolševiky.

Když se však v roce 1908 bolševici rozčlenili na Leninovy podporovatele a stoupence Alexandra Bogdanova, Lunačarskij podporoval Bogdanova, svého švagra. V roce 1909 museli oba ze strany odejít. Odešli na Capri, kde se setkali s Maximem Gorkým a kde založili školu pro tovární dělníky.

V roce 1913 odešel Lunačarskij do Paříže, kde vydával noviny Kruh proletářské kultury. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Lunačarskij postavil na protiválečnou stranu, s čímž se shodoval s Leninem a Trockým. Po únorové revoluci roku 1917 se Lunačarskij vrátil do Ruska a spojil se s Mežrajonci, než byli sloučeni s bolševiky.

Lunačarskij ve vlaku s herečkou Natálií Rosenelovou

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Po říjnové revoluci se Lunačarskij stal lidovým komisařem pro vzdělávání. Za jeho postu byla zlepšena gramotnost lidu. Mimo jiné např. požadoval psaní ruského jazyka v latince a aktivně obhajoval zachování historického a kulturního dědictví. V pozici zůstal až do roku 1929, kdy ho nahradil Andrej Bubnov.

Roku 1928 si zahrál v sovětsko-německém filmu Salamandr, pro který dodal i scénář.

Když se vlády ujal Stalin, ztratil Lunačarskij několik postů ve vládě. V roce 1930 reprezentoval Sovětský svaz ve Společnosti národů a v roce 1933 se stal velvyslancem ve Španělsku. Cestou tam však zemřel v Mentonu. Jeho popel byl umístěn v Kremelské zdi.

Lev Trockij nazval Lunačarského "bolševikem mezi intelektuály a intelektuálem mezi bolševiky".

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Луначарский, Анатолий Васильевич na ruské Wikipedii.