Nikolaj Berďajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Berďajev

Nikolaj Alexandrovič Berďajev (Николай Александрович Бердяев, přepisován také jako Berdyaev, Berdjajew nebo Berdiaeff) (8. března 1874, Kyjev24. března 1948, Clamart u Paříže) byl ruský křesťanský filosof a publicista, blízký personalismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Berďajev pocházel ze vzdělané důstojnické rodiny, už v mládí četl Hegela, Schopenhauera a Kanta a naučil se řadu jazyků. Roku 1894 začal studovat na univerzitě v Kyjevě a jako mnoho jeho současníků se stal marxistou. V roce 1898 byl zatčen, vyloučen ze studia a strávil tři roky ve vyhnanství. Roku 1904 se oženil a usadil se v Petrohradě, kde se pilně účastnil intelektuálního života a začal se zabývat filosofií náboženství. Patřil ke skupině ruských intelektuálů, kteří se roku 1909 sborníkem Věchi přihlásili ke křesťanství.

Když Vasilij Zeňkovskij ve svých Dějinách ruské filosofie[1] analyzoval Berďajevovy filosofické názory, rozdělil jeho tvorbu do čtyř period:

Pro první období Berďajevovy tvorby je charakteristický zájem o etické téma. Druhé období je poznamenáno nábožensko-mystickým přelomem v Berďajevově životě. Od té doby se náboženská motivace stává trvalou součástí jeho filosofie. Ve třetím období se u Berďajeva projevuje zájem o historiosofické téma a zájem o filosofii dějin, který u něj zůstává silný až do konce života, kdy se zabýval především eschatologií a vytvořil svůj originální koncept „eschatologické metafyziky“. Poslední čtvrté období je spjato s personalistickým myšlením, které se stalo základem Berďajevovy personalistické etiky a antropologie. Vedle těchto čtyř aspektů zdůrazňuje Zeňkovskij dvě centrální Berďajevovy myšlenky, které jsou základními stavebními kameny celé jeho filosofie. První z nich je ... princip objektivace, druhou primát svobody před bytím.[2]

Jako pravoslavný křesťan zastával Berďajev křesťanský univerzalismus a několikrát ostře kritizoval pravoslavnou církev.[3][4] Za článek o Svatém synodu roku 1913 byl obviněn z rouhání a měl být odsouzen k doživotnímu vyhnanství, čemuž zabránila Světová válka a bolševická revoluce. V článku Pravda pravoslaví svůj postoj charakterizoval takto:

Většina učitelů Východní církve, od Klementa Alexandrijského po Maxima Vyznavače, zastávala učení o obecném vzkříšení a spáse. (...) Pravoslavné myšlení nikdy nepodlehlo myšlence Boží spravedlnosti tak, aby zapomnělo na myšlenku Boží lásky. Zejména nevymezilo člověka z hlediska Boží spravedlnosti, nýbrž z hlediska proměnění a zbožštění člověka i Vesmíru.[5]

Jako křesťanský myslitel nemohl Berďajev souhlasit s autoritativním bolševickým režimem, protože omezoval svobodu a tím i lidskou tvořivost, nicméně sám neemigroval, protože mohl ještě psát a přednášet. Roku 1922 vybrala bolševická vláda 160 intelektuálů, kteří nebyli politickými zastánci starého režimu, jejichž myšlení jí však nevyhovovalo, a poslala je tzv. „lodí filosofů“ na Západ. Berďajev přišel nejdříve do Berlína, ale vzhledem k poměrům v Německu se brzy odstěhoval do Francie, kde strávil zbytek života a napsal většinu svých hlavních děl. Berďajev zde založil Akademii, učil, přednášel a psal do mnoha francouzských filosofických a křesťanských časopisů. Za německé okupace nemohl publikovat a spisy z té doby vyšly až po válce.

Berďajev napsal více než 25 knih, které byly přeloženy do mnoha jazyků, a ovlivnil řadu myslitelů i celou francouzskou filosofii před válkou i po válce, vyvolal ale také mnoho sporů, jak s existencialistickými filosofy, tak s teology. Jeho myšlenky svobody a lidské tvořivosti i „kosmická“ představa vzkříšení a spásy se ujaly jak ve francouzském personalismu, tak v křesťanském a zejména katolickém myšlení poválečné doby.

Dílo v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • N. Berďajev, Dostojevského pojetí světa. Praha : OIKOYMENH, 2000. ISBN 80-7298-020-3
  • N. Berďajev, Duch a skutečnost. CDK: Brno 2008
  • N. Berďajev, Duše Ruska. Brno : Petrov, 1992. ISBN 80-85247-39-9
  • N. Berďajev, Filosofie lidského osudu: (fragmenty z knihy Smysl dějin). Brno : "Zvláštní vydání...", 1994. ISBN 80-85436-32-9
  • N. Berďajev, Filosofie svobody. 1. Díl., Filosofie náboženství. Olomouc : Votobia, 2000. ISBN 80-7198-486-8
  • N. Berďajev, Filosofie svobody. 2. Díl., Původ zla a smysl dějin. Olomouc : Votobia, 2000. ISBN 80-7198-490-6
  • N. Berďajev, Filosofie svobodného ducha, 1. část. Červený Kostelec : Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-97-9
  • N. Berďajev, Filosofie svobodného ducha, 2. část. Červený Kostelec : Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-98-6
  • N. Berďajev, Nový středověk : úvaha o osudu Ruska a Evropy. Červený Kostelec : Mervart, 2004. ISBN 80-86818-05-5
  • N. Berďajev, O hodnotě křesťanství. Brno : Větrné Mlýny, 1998
  • N. Berďajev, O otroctví a svobodě člověka : pokus o personalistickou filosofii. Praha : OIKOYMENH, 1997. ISBN 80-86005-50-X
  • N. Berďajev, Říše ducha a říše císařova. Červený Kostelec : Mervart, 2005. ISBN 80-86818-16-0
  • N. Berďajev, Ruská idea : základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století. Praha : OIKOYMENH, 2003. ISBN 80-7298-069-6
  • N. Berďajev, Smysl dějin : pokus o filosofii člověka a jeho osudu. Praha : I.S.E. (později OIKOYMENH), 1995. ISBN 80-85241-91-9
  • N. Berďajev, Vlastní životopis. Refugium: Praha 2005.
  • N. Berďajev, S. Bulgakov, M. Geršenzon, A. Izgojev, B. Kisťakovskij, P. Struve, S. Frank, Věchi (Milníky) - Sborník článků o ruské inteligenci. Červený Kostelec : Mervart, 2003. ISBN 80-903047-8-8

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz Vasilij Zeňkovskij: Istorija russkoj filosofii II, 2. Leningrad 1991, s. 64 – 65.
  2. JABŮREK, Martin. Koncept svobody v eschatologickém existencialismu Nikolaje Berďajeva: Disertační práce. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Dostupné online.  
  3. Apokatastasis v Theandros, The Online Journal of Orthodox Christian Theology and Philosophy. (12. srpna 2007)
  4. Sergeev, Mikhail."Post-Modern themes in the philosophy of Nicolas Berdyaev". Religion in Eastern Europe. (12. srpna 2007)
  5. Berdyaev, Nikolai. "The Truth of Orthodoxy" (12. srpna 2007).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Berdyaev na anglické Wikipedii.