Nikolaj Losskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Losskij

Nikolaj Onufrijevič Losskij nebo také Lossky (rusky: Николай Онуфриевич Лосский) (6. prosince Podle starého kalendáře 24. listopadu 1870 Kreslava u Vitebsku, dnes Krāslava v Lotyšsku24. ledna 1965 Paříž) byl ruský filosof, představitel ruského intuicionismu, personalismu a etiky, založené na svobodě. Měl tři syny, z nichž se proslavil teolog Vladimír Losskij.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Losskij studoval ve Freiburgu u novokantovského filosofia Windelbanda a u psychologa Wundta. Roku 1907 promoval a stal se docentem filosofie v Petrohradě. Ještě téhož roku vydal ruský překlad Kantovy Kritiky čistého rozumu, který pak byl základem i pro všechny další. Losskij byl přesvědčený socialista a spolu s N. Berďajevem, S. Bulgakovem a P. B. Struvem patřil ke skupině Věchi („Znamení“). Zasazoval se o duchovní obnovu Ruska, ale pro kritiku porevolučních výstřelků a příklon k pravoslavné církvi byl zbaven místa a roku 1922 spolu s mnoha dalšími na tzv. „lodi filosofů“ vyvezen za hranice jako kontrarevolucionář.

Na pozvání presidenta Masaryka přednášel na Ruské univerzitě v Praze a od roku 1942 na univerzitě v Bratislavě. Po emigraci přednášel v USA a spolupracoval se sociologem P. Sorokinem na Harvardově univerzitě na jeho díle Sociální a kulturní dynamika. Od roku 1947 přednášel na ruském pravoslavném semináři v New Yorku a po smrti svého syna Vladimíra roku 1961 se přestěhoval do Francie, kde v nemocnici blízko Paříže roku 1965 zemřel.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Losskij byl silně ovlivněn jak svými učiteli, tak také Hegelem a křesťanským novoplatónismem. Vesmír, celek skutečnosti, tvoří podle Losského jediný organický celek. Protože i člověk je jeho součástí a patří k němu, má i k vnějším předmětům přímý přístup v intuici, která může být citová, intelektuální nebo mystická. Ani vnější předměty tedy nejsou jen prosté objekty, jež by se daly vyčerpávajícím způsobem popsat slovy, nýbrž jsou s člověkem spojeny zvláštním svazkem společného bytí. Proto není lidské poznání omezeno pouze na fenomény, jak se domníval Kant, nýbrž může pronikat k samé podstatě věcí.

Tento podstatný fakt se zvláště silně projevuje mezi lidskými osobami, jejichž zvláštní a vždy jedinečné osobní vztahy jsou podle Losského základem pravoslavného pojmu sobornost. Lidské společenství není jen shromážděním jednotlivců, lidských monád, nýbrž je něčím daleko podstatnějším a hlubším. Něco podobného však platí i pro celek živého a neživého Vesmíru, který je také pevně uspořádán do celku, a to nejen měřitelnými a pozorovatelnými vztahy, ale zejména také vztahy k hodnotě. V teologii Losskij silně navazoval na raný křesťanský novoplatónismus, zejména na Origena.

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

Několik díl N. Losskij vydal v češtině a slovenštině[2] Kompletní bibliografii si zájemci mohou najít v Festschrift N(ikolaj) O(nufriewitsch) Losskij zum 60. Geburtstage. — Bonn: Cohen 1932.

  • Intuitivní základy poznání (1906)
  • Svět jako organický celek (1917)
  • Základní otázky gnozeologie (1919)
  • Svoboda vůle (1927)
  • Hodnota a existence (1931)
  • Tvoření, vývoj a ideální život (1941)
  • Bůh a vesmírné zlo (1941)
  • Svět jako uskutečnění krásy (1945)
  • Dějiny ruské filosofie (1951)
  • Dostojevský a jeho křesťanský světový názor (1953)
V češtině a slovenštině
  • N. O. Losskij, Absolútne kritérium pravdy. Turčianský S. Martin 1946
  • N. O. Losskij, Dialektický materialism. Praha 1938
  • N. O. Losskij, Dějiny ruské filosofie. Velehrad: Refugium, 2004 - 663 s. ISBN 80-86715-26-4
  • N. O. Losskij, Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad. Liptovský Sv. Mikuláš: Tranoscius, 1946 - 248 s.
  • N. O. Losskij, Filozofia intuitivizmu. Poprad: Christiania , 2000 - 78 s. ISBN 80-967301-8-5
  • N. O. Losskij, Industrialism, komunism a ztráta osobnosti. Praha 1934 - 10 s.
  • N. O. Losskij, Nauka o reinkarnaci. Olomouc: Refugium, 2004 - 108 s. ISBN 80-86715-29-9
  • Velký inkvizitor: nad textem F. M. Dostojevského. (V. S. Solovjov, V. V. Rozanov, K. N. Leonťjev, S. N. Bulgakov, N. A. Berďajev, S. L. Frank, N. O. Losskij). Olomouc: Refugium, 2000 - 334 s. ISBN 80-86045-29-3
Díky církevní tradici má Rusko svoji implicitní filosofii, vyrostlou z novoplatónismu církevních Otců. Tento implicitní novoplatónismus je pravým dědictvím ruského myšlení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sciabarra, Chris Matthew. "Investigation: the Search for Ayn Rand's Russian Roots." Liberty 1999-10. 2006-08-10.
  2. SLÁDEK, Karel. N. O. Losskij a Československo. Studia theologica. jaro 2006, roč. 8, čís. 1, s. 45–61. Anotace.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Lossky na anglické Wikipedii.