Kim Ir-sen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kim Ir-sen (Kim Il-sŏng)
Kim Ir-sen
Kim Ir-sen

Ve funkci:
28. prosince 1972 – 8. července 1994
Předchůdce pozice vytvořena
Nástupce pozice zrušena; jmenován věčným prezidentem státu

Ve funkci:
30. června 1949 – 8. července 1994
Nástupce Kim Čong-il

Narození 15. dubna 1912

Japonsko Heidžó (Pchjongjang), Japonská Korea

Úmrtí 8. července 1994 (82 let)
Severní Korea Pchjongjang, Severní Korea
Politický subjekt Korejská strana práce
Vztahy Kim Čong-il (syn)
Rodiče Kim Hyŏng-jik a Kang Pan-sŏk
Děti Kim Man-il, Kim Kyong-hui, Kim Pyong-il a Kim Čong-il
Ocenění Leninův řád, Řád Karla Marxe, Řád Augusta Césara Sandina a Řád rudého praporu
Rodný dům Kim Ir-sena

Kim Ir-sen (z ruské transkripce Ким Ир Сен; korejsky 김일성, tedy Kim Il-sŏng, novou transkripcí Gim Il-seong),[1] původním jménem Kim Sŏng-džu (15. dubna 19128. července 1994), byl politickým vůdcem Severní Koreje od jejího vzniku v roce 1948 až do své smrti (nejprve jako premiér, od roku 1972 jako prezident) a předsedou Korejské strany práce. V Severní Koreji vybudoval komunistický totalitní režim, jenž v některých ohledech připomíná SSSR za vlády Stalina, či ČLR za vlády Mao Ce-tunga. Tato diktatura, patřící k nejtvrdším na světě, přežila bez větších změn i jeho smrt a existuje dodnes.

Severokorejská propaganda vytvořila kolem jeho osoby i celé jeho rodiny neobvykle silný kult, dny jeho narození a úmrtí jsou oslavovány jako severokorejské státní svátky. Kim Ir-sen je údajně „stále s korejským lidem“, a je jeho „věčným prezidentem“.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblíž Pchjongjangu. Shodou okolností se v ten samý den potopil Titanic. Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády podporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnil protijaponského boje. V roce 1935 se stal politickým komisařem (politrukem) skupiny čítající 100 až 200 mužů. Ve stejném roce přijal jméno Kim Ir-sen (tj. Kim „dosáhnout slunce“). Po několika letech partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila (* 16. února 1941, podle severokorejských zdrojů 16. února 1942).

Vůdce Severní Koreje[editovat | editovat zdroj]

Kim Ir-sen stál v čele Severní Koreje od roku 1946 až do své smrti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje (Čosŏn) v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946 byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fakticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949 se stal také předsedou Korejské strany práce, která vznikla sloučením s jihokorejským protějškem.

V roce 1947 Valné shromáždění OSN zřídilo Dočasnou komisi OSN pro Koreu (UNTCOK) a pověřilo ji dohledem nad průběhem svobodných, demokratických voleb. Sovětský svaz však komisi označil za ilegální a sovětská okupační správa odmítla její členy vpustit na severokorejské území. Demokratické volby pod dohledem mezinárodního společenství se tedy 10. května 1948 uskutečnily pouze na jihu poloostrova, kde žily dvě třetiny populace. Zvolení poslanci přijali ústavu Korejské republiky, zvolili prezidenta Li Syn-mana (I Sung-mana) a u příležitosti třetího výročí osvobození Koreje 15. srpna oficiálně Korejskou republiku vyhlásili. V prosinci 1948 uznalo Valné shromáždění OSN její vládu za jedinou legitimní vládu v Koreji. Mezitím sovětské a severokorejské orgány oznámily, že se v zemi 25. srpna uskutečnily volby, v nichž 99 % obyvatel hlasovalo pro jednotnou kandidátku tzv. demokratické fronty, a 9. září 1948 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika v čele s Kim Ir-senem jako předsedou vlády. Hlavním cílem Severní Koreje bylo sjednocení celé Koreje pod komunistickou vládou.

Okamžitě po založení státu začal Kim Ir-sen vyjednávat s hlavními komunistickými vůdci své doby, Stalinem a Mao Ce-tungem, o napadení Korejské republiky. Byl tedy přímým iniciátorem korejské války v letech 19501953 a nese hlavní odpovědnost za několik milionů obětí.[zdroj?]

V průběhu korejské války a v dekádě po jejím skončení Kim Ir-sen a jeho skupina zlikvidovali všechny oponenty, zakázali náboženství a kampaní čchŏllima od roku 1958 začali decimovat hodnotový systém severokorejského obyvatelstva. V období let 19451958 nechal zavraždit, popravit nebo uvěznit všechny významné osobnosti, včetně představitelů náboženských obcí v zemi a proti všem věřícím zavedl tvrdé represe. Došlo k nejhoršímu tažení proti křesťanům ve 20. století. Do té doby tvořili křesťané 13 % z celkového počtu obyvatel a Pchjongjang byl kdysi nazýván „Jeruzalém Východu“. V duchovním vakuu, které nastalo, zavedl monolitický myšlenkový systém Čučche.

Roku 1972 byla vydána nová ústava, a Kim Ir-sen usedl do nově zřízené funkce prezidenta. Jeho mandát měl pětileté cykly − každých 5 let byl opětovně volen. Po své smrti mu byl přiznán titul věčný prezident a funkce "pozemského" prezidenta byla z ústavy vypuštěna.

Svá poslední léta dožíval Kim Ir-sen v atomovém krytu, protože se v době rozpadu komunistického bloku ve střední a východní Evropě obával o svoje postavení. Dnes je jeho tělo uloženo v mauzoleu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. v českém prostředí je tato správná transkripce málo zažitá, převládá varianta „Ir-sen“, což je ruský přepis, zavedený do češtiny během komunistické éry


Předchůdce Kim Ir-sen Nástupce
funkce zřízena Generální tajemník Korejské strany práce
19491994
Kim Čŏng-il
funkce zřízena Premiér Korejské lidově demokratické republiky
19481972
Kim Il
Čchö Jong-kon Předseda Výboru národní obrany KLDR
19721994
Kim Čŏng-il
funkce zřízena Prezident Korejské lidově demokratické republiky
1972–navždy
dosud ve funkci (funkce fakticky zrušena)