Korejské jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
45% Korejců má jedno z těchto tří příjmení: Kim, I a Pak

Korejské jméno má zpravidla dvě části, většinou jednoslabičné jméno rodiny (korejsky sŏng) a většinou dvojslabičné osobní jméno (irŭm). Rodné jméno je umístěno na prvním místě, např. ve jméně Pan Ki-mun je "Pan" rodové jméno a "Ki-mun" osobní.

Rodových jmen je v korejštině jen velice málo, asi 250, k nejobvyklejším patří Kim, I, Pak, Čong a Čchö. Většina rodových jmen svědčí o vzdáleném stupni příbuznosti či příslušnosti ke klanu (bon-gwan). Existuje i několik dvojslabičných rodinných jmen (např. Namkung), jsou ale výjimečná. Rodinné jméno se dědí po otci a člověk si ho ponechává po celý život, nemění se tedy při sňatku, přesto není neobvyklé používat při oslovování ženy manželovo rodinné jméno.

Osobní jméno je dvojslabičné. V jižní Koreji se tradičně píše většinou písmem hanča, tedy původem čínskými znaky, v severní Koreji zásadně slabičným písmem hangul, zhruba od sedmdesátých let jsou ale i v jižní Koreji čím dál běžnější původní korejská jména psaná hangulem. Rodové jméno se může psát buď znaky nebo slabičným písmem, v oficiálních dokumentech, na vizitkách a podobně bývají uvedeny obě varianty zápisu jména. Jedna ze slabik osobního jména může mít po vzoru čínské tradice platnost tzv. generačního jména (tj. všichni sourozenci z jedné rodiny, někdy i vzdálenější příbuzní z jedné generace, mají tuto slabiku shodnou), v poslední době se od toho však upouští.

Korejci se zpravidla oslovují plným jménem, tj. rodovým i osobním, k němuž jsou přidávány různé zdvořilostní přípony. Oslovování osobním jménem je v Koreji obvyklé jen mezi dětmi a blízkými přáteli, za jiných okolností je pokládáno za nezdvořilé, právě tak jako oslovení samotným rodovým jménem. Velice často se v korejštině používají místo jmen různé zdvořilostní tituly a oslovení či osobní přezdívky, pravidla takového oslovování jsou však velmi složitá.

V češtině se většinou jednotlivé části osobního jména oddělují pomlčkou a na začátku rodového i osobního jména se píše velké písmeno, na začátku druhé slabiky osobního jména však písmeno malé (Pan Ki-mun, Kim Čong-il, Kim Hjon-hi). Podle starší normy se korejská jména psala dohromady a bez rozlišení, např. Pankimun. Pořadí členů korejského jména se v češtině většinou dodržuje (s výjimkou několika vžitých případů, např. Jaegwon Kim). Pokud je třeba korejská jména skloňovat, připojuje se vhodná koncovka pouze k jejich poslednímu členu (Kim Ir-sen, genitiv Kim Ir-sena, dativ Kim Ir-senovi atd.)