Index zakázané literatury
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Index zakázané literatury je seznam tvořený institucí zabývající se cenzurou v totalitních státech či státech které omezují svobodu projevu. Knihy či přímo autoři uvedení v tomto indexu byly zakázané, takže nemohly být vydávány a většinou bylo nařízeno zničení takovýchto knih. Držení knih uvedených v indexu bylo většinou postihováno na úrovni politického prohřešku, proto byly uchovávány a vyměňovány pouze v uzavřené komunitě.
[editovat] Historie
Politika zakazující některé knihy včetně jejich autorů byla prosazována v celé historii lidstva od středověku (od domělých kacířů) až po současnost.
Svůj oficiální index zakázané literatury - Index Librorum Prohibitorum - má od roku 1559 Římskokatolická církev. Byla do něj zařazena díla mnoha významných osobností vědy, náboženství i umění. Do roku 1966 měl sílu zákona, poté bylo pouze prohlášeno za morální povinnost nedávat do oběhu nevhodné knihy.
S omezeními se mohli lidé setkat velmi často v době válečných konfliktů. Příkladem budiž období 2. světové války v Německu, kde docházelo k potlačování a omezování svobody slova jak z politických tak z rasových důvodů. Nepohodlní autoři byli nuceni velmi často emigrovat do zahraničí protože jim hrozilo zatčení Gestapem a přesun do koncentračních táborů.
Dalším z příkladů využití cenzury a zakázání autorů a knih je ČSSR. Jedním ze zakázaných autorů je například Václav Havel, který byl opakovaně vězněn za svoje politické názory, které také prezentoval knižně.
