Josef Buršík
| Josef Buršík | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. září 1911 Postřekov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. června 2002 (ve věku 90 let) Northampton  Spojené království |
| Místo pohřbení | Northampton |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják, projektant, vojenský velitel a odbojář |
| Ocenění | Leninův řád Hrdina Sovětského svazu Řád Milana Rastislava Štefánika Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Řád Suvorova III. třídy Československý válečný kříž 1939 |
| Choť | Naděžda Anastasie Pospíšilová[1] |
| Příbuzní | Josef Bursik (vnuk) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Buršík (11. září 1911, Postřekov[2] – 30. června 2002, Northampton) byl československý generál, politický vězeň, exulant a účastník zahraničního odboje.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z Chodska. Později se stal důstojníkem československé armády. Přes Polsko se dostal do SSSR, kde skončil v lágru pod správou sovětské NKVD. V Buzuluku vstoupil do čs. jednotky a po absolvování poddůstojnického kurzu velel četě pod vedením kapitána Jaroše (hrdina SSSR, posmrtně). Po bojích u Sokolova absolvoval tankové učiliště a velel tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probil do centra Kyjeva, za což byl v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prošel peklem východní fronty až do Prahy.
Poválečné období[editovat | editovat zdroj]
Po válce si léčil zranění a tuberkulózu. Byl jmenován velitelem tankové brigády v Ostravě. Pro svůj protikomunistický postoj byl v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let, ke ztrátě poloviny majetku a odebrání všech vyznamenání kromě Hrdiny Sovětského svazu. Za to, že měl „drzost“ odvolat se proti rozsudku, byl potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení Mírov uprchl z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen.[3].
Exil[editovat | editovat zdroj]
S manželkou se mu v srpnu 1950 podařil útěk do Bavorska, ale své dvě dcery uviděl až v r. 1963. Jeho jméno, fotografie i zmínky o něm byly v Československu vymazány, jako by nikdy neexistoval. V Německu pracoval v Americkém fondu pomoci československým uprchlíkům. V roce 1955 se odstěhoval do Anglie. Napsal paměti, které publikoval v knize „Nelituj oběti“.[4] Na protest proti okupaci ČSSR roku 1968 vrátil Sovětům svá vyznamenání. Přes chronickou tuberkulózu se dožil pádu komunismu, své rehabilitace v roce 1990 a povýšení.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Když ho v prvním červencovém týdnu roku 2002 v britském Northamptonu pohřbívali, měl na sobě uniformu s hodností generálmajora a na hrudi řád Milana Rastislava Štefánika. V roce 2005 mu byl posmrtně udělen řád Bílého lva.
Nositel vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Československý válečný kříž 1939 – za statečnost v boji
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělena 4krát
Československá medaile za zásluhy I. stupně
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Řád rudé hvězdy – za statečnost v bojích u Sokolova
Řád bratrství a jednoty (Jugoslávie) II. třídy
Hrdina Sovětského svazu – za hrdinství při osvobozování Kyjeva
Leninův řád – za hrdinství při osvobozování Kyjeva
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR)
Řád rudé hvězdy [5], (SSSR)
Řád Suvorova, II. stupeň, (SSSR)
Sokolovská pamětní medaile [6]
Řád Milana Rastislava Štefánika
Řád Bílého lva – vojenská skupina, I. třída, za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost (in memoriam)
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Klenčí pod Čerchovem
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Buršík Josef, s. 40.
- ↑ BURŠÍK, Josef. Nelituj oběti (dostupné online v NK ČR). Praha: Naše vojsko, 1992. 125 s. Dostupné online. ISBN 80-206-0288-7.
- ↑ Válka.cz, Řád rudé hvězdy
- ↑ Válka.cz, Sokolovská pamětní medaile
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 86.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 164.
- BURŠÍK, Josef. Nelituj oběti (dostupné online v NK ČR). Praha: Naše vojsko, 1992. 125 s. Dostupné online. ISBN 80-206-0288-7.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Buršík na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Buršík
- Pamětní síň v rodné obci Josefa Buršíka
- Český rozhlas: Ecce Homo - Josef Buršík
- Komunistický cenzor vymazal Buršíka,hrdinu od Kyjeva, razítkem 'Závadné'
- Vojenské rozhledy: Generálmajor Josef Buršík Archivováno 19. 5. 2020 na Wayback Machine.
- Českoslovenští generálové
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Nositelé Řádu Bílého lva I. třídy
- Nositelé Řádu bratrství a jednoty
- Hrdinové Sovětského svazu
- Nositelé Leninova řádu
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (SSSR)
- Narození v roce 1911
- Úmrtí v roce 2002
- Narození 11. září
- Úmrtí 30. června
- Nositelé Řádu Milana Rastislava Štefánika
- Narození v Postřekově
- Úmrtí v Northamptonu
- Nositelé Sokolovské pamětní medaile
- Příslušníci 1. československého armádního sboru