Pekingské zelí
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 hlávka pekingského zelí
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Brassica rapa var. pekinensis L. |
Pekingské zelí je jemná listová zelenina příbuzná s naším zelím.
Obsah |
Původ [editovat]
Pochází z Číny, kde bylo kulturní plodinou již v 3. století.[1] Předpokládá, že jde o spontánního křížence čínského zelí a vodnice, neboť prý v přírodě nebylo nikde nalezeno divoce rostoucí.[2] Do Evropy se pekingské zelí dostalo někdy před rokem 1790 přes Vietnam. U nás se s prvními pěstitelskými pokusy začalo kolem roku 1930.[1]
Pěstování pekingského zelí se však v Evropě i u nás rozbíhalo jen pomalu. Jednou z příčin je jeho citlivá reakce na klimatické podmínky. S velkovýrobním pěstováním se u nás započalo až v roce 1998.[2]
Popis [editovat]
Pekingské zelí je jednoletá rostlina. Klíčí už za 2−4 dny po výsevu. Listy jsou bezřapíkaté se širokými bělavými žebry, čepel neojíněná, světle zelená. Listy tvoří růžici se středovou hlávkou.[2] Lze je sklízet za 60−90 dní po výsevu.
Pekingské zelí je nízkoenergetická zelenina. 1 kg má 665 kJ. Je bohaté i na i vitaminy, zejména čerstvé mladé listy mají více vitaminu C než citrony, obsahuje i karoten, niacin, vitaminy Bl, B2 a jiné. Z minerálních látek obsahuje velmi mnoho draslíku, dále vápník, hořčík, železo, síru, malé množství sodíku a dalších látek. Obsahuje protisklerotické složky a látky s hojivým účinkem na zažívací trakt.[2]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b Kolektiv. Zahradnický slovník naučný. II. svazek Č - H. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. s. 260. ISBN 80-85120-51-8
- ↑ a b c d www.zahradkari.cz
