Fazol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Fazol

Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus)
Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Phaseoleae
Rod: fazol (Phaseolus)
L., 1753
Detail květu fazolu obecného

Fazol (Phaseolus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to byliny s trojčetnými listy a motýlovitými květy, pocházející z tropické Ameriky. Je známo asi 50 druhů. Některé druhy fazolu náležejí mezi významné luštěniny. V České republice se nejčastěji pěstuje fazol obecný a fazol šarlatový.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Fazoly jsou popínavé nebo vzpřímené byliny s trojčetnými dlouze řapíkatými listy. Prostřední lístek bývá dlouze řapíčkatý. Palisty jsou vytrvalé, na bázi jednotlivých lístků jsou přítomny drobné palístky. Květy jsou žluté, bílé, červené nebo purpurové, ve stopkatých úžlabních hroznech. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský, zuby horního pysku jsou srostlé, dolní pysk je trojzubý. Pavéza je téměř okrouhlá, nazpět ohrnutá, někdy na bázi s přívěsky. Křídla jsou obvejčitá až podlouhlá, připojená ke člunku. Zobánek člunku je dlouhý a spirálovitě stočený. Tyčinky jsou dvoubratré, 9 z nich je srostlých a 1 volná. Semeník je téměř přisedlý. Lusky jsou podlouhlé až čárkovité, nepukavé nebo pukající oběma švy, zploštělé nebo s téměř okrouhlým průřezem, se 2 až mnoha semeny. Mezi semeny jsou v luscích často dřeňovité přepážky.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod fazol zahrnuje asi 50 druhů. Všechny druhy pocházejí z tropické Ameriky. Některé druhy jsou pěstovány jako luštěniny prakticky po celém světě.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Do rodu Phaseolus jsou v některých zdrojích řazeny i druhy rodu vigna (Vigna).

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Fazole obsahují průměrně přibližně 20 až 25% bílkovin, 1 až 1,5% tuku, 55 až 62% sacharidů a 3 až 4% vlákniny. Z vitamínů obsahují zejména provitamin A a komplex vitamínů B.[3]

Zralé syrové fazole obsahují jedovaté látky, které se neutralizují tepelnou úpravou. Mezi tyto látky náleží jednak bílkovinné látky zvané lektiny, které způsobují shlukování červených krvinek, a přinejmenším u některých druhů i kyanogenní glykosidy faseolunatin a linamarin, z nichž se může uvolňovat kyselina kyanovodíková. Otrava syrovými fazolemi se projevuje zejména nevolností, zvracením a průjmem.[4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Semena fazolu obecného

Význam[editovat | editovat zdroj]

Semena fazolu, zvaná fazole, náležejí mezi nejvýznamnější luštěniny. Nejčastěji se vaří nebo melou na mouku, jako zelenina se používají také nezralé fazolové lusky. Fazol obecný (Phaseolus vulgaris) je velmi stará kulturní plodina. Nejstarší nálezy v Mexiku sahají až do doby 5000 let před naším letopočtem. V současnosti je to nejvíce pěstovaný druh fazolu, pěstován je zejména v Africe a tropické Americe. Dalším důležitým druhem je fazol šarlatový (P.coccineus). Oba druhy byly přivezeny do Evropy v 16. století. Další světově významné druhy jsou fazol měsíční (P. lunatus) a fazol ostrolistý (P. acutifolius).[4][3] Fazole a ostatní druhy luštěnin tvoří důležitou složku potravin mnoha národních kuchyní. Třeba Brazilci si svůj jídelníček bez fazolí téměř nedokáží představit. Fazole jsou i součástí brazilského národního pokrmu zvaného feijoáda.

Fazol šarlatový je pěstován také jako okrasná popínavá rostlina.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  2. a b c WU, Delin; THULIN, Mats. Flora of China: Phaseolus [online]. . Dostupné online.  
  3. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  4. a b VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A.. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.] : Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7. S. 220.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]