Lilek vejcoplodý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lilek vejcoplodý

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena)
Lilek vejcoplodý (Solanum melongena)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: lilkotvaré (Solanales)
Čeleď: lilkovité (Solanaceae)
Rod: lilek (Solanum)
Binomické jméno
Solanum melongena
L., 1753

Lilek vejcoplodý, jinak také baklažán nebo lidově patližán nebo také patlažán[1], je jednoletá rostlina příbuzná s bramborem. Dorůstá až jednometrové výšky. Květy jsou nachové až světle fialové. Plodem jsou červenofialové bobule.

Původ a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Plody lilku vejcoplodého

Pochází z jižní Evropy, hlavně z Balkánu. Lilek vejcoplodý se především pěstuje jako zelenina (botanicky správně se však jedná o ovoce, stejně jako je tomu u rajčete, papriky a jiných lilkovitých). Je náročný na teplo. Je vhodný i pro skleníkové pěstování. Je velice výživný. Více je rozšířeno pěstování na záhonu, ale lze jej pěstovat ve skleníku nebo i v květináči min. průměru 22 cm, potom má dost zeminy pro vytvoření dostatečného kořenového systému. Úroda se pohybuje až 7 plodů/1 rostlinu. Lilek přihnojujeme a zeminu udržujeme neustále vlhkou. Plody konzumujeme zásadně tepelně upravené, zasyrova nejsou dobré. Lilek vyséváme ze semínek, raději už v únoru, protože keřík roste velmi pomalu a navíc musíme výhony zaštípnout, aby rostlina vytvořila keřík. Za oknem na parapetu sazenice zdárně sílí a teprve začátkem června ji umístíme na záhon nebo ponecháme v květináči. Rostliny mohou v květináči i přezimovat.

Lilek, který pochází z teplé Východní Indie, se pěstuje pro podlouhlé plody s fialovou pokožkou a jemnou měkkou dužninou. Je vhodný jako dietní jídlo při žaludečních a střevních chorobách a při chorobách souvisejících s výměnou látkovou. Příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi. Obsahuje vitamíny, zejména provitamín A, minerální soli a jiné účinné látky.

Lilek lze s úspěchem pěstovat jen v teplých a slunných polohách. Tepelné nároky má obdobné jako paprika. Na záhonech jej lze pěstovat jen ve zvláště teplých a chráněných polohách. Vyžaduje lehčí, teplé humózní a dostatečně hluboké půdy. Těžké a vlhké půdy jsou studené, a proto se pro pěstování lilku nehodí. V méně vhodných polohách, kde bývá vlhké studené počasí, jej pěstujeme v pařeništi nebo pod přenosným pařeništním rámem. Je též výhodné pěstovat lilek na záhonech přikrytých černou netkanou textilií, jež více absorbuje teplo a zahřívá půdu, nebo pod tunelovými kryty.

Sazenice si vypěstujeme tak, že semena vyséváme počátkem března do misek nebo truhlíků, které umístíme ve skleníku nebo pařeništi. Semenáčky přepichujeme na vzdálenost 10 cm nebo raději do květináčů průměru 10 cm. Během pěstování sazenic nemá klesnout teplota po 18 °C. Rostliny vysazujeme na záhony koncem května nebo počátkem června, do poloteplého nebo studeného pařeniště koncem dubna. Sazenice vysazujeme na vzdálenost 40 x 40 cm. Půdu vyhnojíme stejně jako pro rajčata. Nastane-li po výsadbě chladné počasí, přikrýváme sazenice na záhonech ochrannými fóliovými klobouky.

Chceme-li vypěstovat velké plody, ponecháme na rostlině jen 4 nejsilnější výhony a na nich 5-7 plodů. Ostatní výhony, popřípadě i malé plody včas vyštipujeme. V době tvorby plodů je lilek náročný na vláhu. Plody sklízíme před plnou zralostí, neboť tak mají pevnější a chutnější dužninu. Odřezáváme je i se stopkou.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Léčebné[editovat | editovat zdroj]

Formou využití je především čerstvě vymačkaná šťáva z plodu, případně hotový pokrm z plodu. Čerstvá šťáva má antibiotické účinky, čerstvé plody snižují obsah cholesterolu v krvi. Lilek vejcoplodý podporuje činnost jater a tzv. čistí krev. Proto je vhodý i jako podpůrný prostředek při léčbě kožních afektů a ekzémů.

Nejsou známy vedlejší účinky.

V kuchyni[editovat | editovat zdroj]

Zdravou úpravou je čerstvý marinovaný baklažán. Syrový baklažán vložíme do marinády z octa, soli, rozmačkaného česneku a pepře. Po 24 hodinách se konzumuje syrový. Oloupané a na tenká kolečka pokrájené lilky lze v těstíčku smažit na oleji, avšak velmi chutný je také lilek zapečený, lilek lze také sterilovat.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Lilek vejcoplodý je mimořádně bohatý na minerální soli fosforu, vápníku, draslíku, hořčíku, železa a manganu.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných plodu lilku.[2]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 92,9 Na 2 vitamin C 5
bílkoviny g/100 g 0,9 K 210 vitamin B1 0,04
tuky g/100 g 0,4 Ca 10 vitamin E 0,03
cukry g/100 g 2,0 Mg 11 vitamin B6 0,07
celkový dusík g/100 g 0,14 P 16 provitamin A 30 - 65
vláknina g/100 g 2,0 Fe 0,3 karoten 0,070
mastné kyseliny g/100 g 0,3 Cu 0,01 thiamin 0,02
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,2 riboflavin 0,01
energie kJ/100 g 64 Mn 0,1 niacin 0,1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. lexikon.sk.sweb.cz/b.htm
  2. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu