Slunečnice topinambur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slunečnice topinambur

Slunečnice topinambur
Slunečnice topinambur
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď: Heliantheae
Rod: slunečnice (Helianthus)
Binomické jméno
Helianthus tuberosus
L., 1753

Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L., 1753), starším názvem topinambur hlíznatý, zkráceně jen topinambur, lidově zvaná židovské brambory nebo řidčeji také jeruzalémské artyčoky, je bylina z čeledi hvězdnicovitých.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Helianthus tuberosus L., 1753

Taxonomická synonyma
=Helianthus esculentus Rottb., 1778
=Helianthus esculentus Warsz. in Otto & A.Dietr., 1852
=Helianthus tomentosus Michx., 1803
=Helianthus tuberosus var. subcanescens A.Gray, 1884
=Helianthus subcanescens (A.Gray) E.Watson, 1929
=Helianthus tuberosus var. albus Cockerell, 1919
=Helianthus tuberosus var. purpurellus Cockerell, 1919

Popis[editovat | editovat zdroj]

Morfologicky je podobná slunečnici s drobnějšími úbory, dosahujícími průměru až 10 cm. Přímá lodyha dorůstá výšky 1,2–3 m a v horní části se větví. Je obrostlá až 1 mm dlouhými bělavými, na bázi načervenalými chloupky. Listy jsou na spodní části lodyhy vstřícné, na vrcholu rostliny spíše střídavé. Protáhlé hlízy se zvrásněným povrchem a tenkou slupkou jsou pevně přirostlé ke stolonům, což je jednou z hlavních příčin, proč je pěstována pouze omezeně. Po vytvoření hlíz získává rostlina značnou obrůstací schopnost. Výnos z 1 m2 je 4 - 7 kg hlíz.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název topinamburů je odvozen od jména jihoamerického indiánského kmene Tupinambů, od nichž je v 16. století získali francouzští námořníci a kolonisté v Brazílii.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původně pochází ze subtropických a tropických oblastí Ameriky, od východní části USA a jižní Kanady až po Brazílii. Do Evropy byly dovezeny v 16. století z Mexika nebo z Brazílie, nejprve patrně do Francie. Pěstováním se rozšířila i v jiných oblastech USA a v Evropě, kde všude zplaňovala.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Je nenáročná na podmínky prostředí, snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy, je proto vhodná pro pěstování i v podhorských i horských oblastech. U nás zplaňuje zejména na březích řek, v příkopech, na mezích i na místech nedávných zemních prací.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hlízy topinamburu

Dříve se pěstovala jak k jídlu, tak jako krmivo, zejména lesníky pro černou zvěř. V současné době se začíná její pěstování ve světě opět obnovovat, vzhledem k obsahu dietně příznivého polysacharidu inulinu. Kromě toho hlízy obsahují též vitamíny A, B1, B2, C a D[zdroj?]. Největším pěstitelem v Evropě je Francie, odkud se do Evropy šířila do konce 16. století jako potravina, kterou později vytlačily brambory.

Topinambury nejsou náročné na předplodinu, samy jsou předplodinou zaplevelující. Víceletým pěstováním (část hlíz se ponechává v půdě jako sadba) se problém zaplevelení řeší, ale zhoršuje se vzcházivost v důsledku nerovnoměrného uložení hlíz, zhutňování půdy i zdravotního stavu rostlin. Půda se připravuje podobně jako pro brambory, dobře reaguje na hnojení organickými hnojivy. Sázet lze topinambur na podzim i na jaře.

Vzdálenost řádků je 60–75 cm, vzdálenost hlíz v řádku 30–45 cm, hloubka sázení 6–10 cm. Počet hlíz je 50 tisíc na hektar, potřeba sadby při hmotnosti hlíz 30–60 g je 2–2,5 t. Při pěstování na produkci biomasy se zakládá víceletá kultura. Je možné sklízet dvě seče, první počátkem července. Sklizeň se provádí běžnými nadzemními řezačkami. Hlízy se ponechají přes zimu v půdě. Hlízy i zelená hmota jsou dobře silážovatelné. Dobré jako pícnina pro dobytek.

Léčivé účinky[editovat | editovat zdroj]

Topinambury jsou velmi vhodné pro diabetiky, protože neobsahují škrob, kterého je mnoho v bramborách, ale diabeticky vhodný inulín, dále železo, křemík, draslík a vitamín C.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 7. B. Slavík, J. Štěpánková (Eds.). Praha: Academia, 2004. - S. 328–330. - ISBN 80-200-1161-7
  • MOUDRÝ, Jan.; STRAŠIL, Zdeněk. Alternativní plodiny. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 1996. 90 s. - ISBN 80-7040-198-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu