Dynastie Čoson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dynastie Čoson
Coat of arms of Joseon Korea.gif
Znak Koreje za vlády dynastie Čoson
Země Korea
Tituly korejský císař
korejský král
Zakladatel I Song-ge
Rok založení 1392 – generál I Song-ge se stává králem
Konec vlády 1910 – Japonská anexe Koreje
Poslední vládce Sundžong
Současná hlava I Čchong
Větve rodu -

Dynastie Čoson (korejsky: 전주이씨, 全州李氏), zvaná také Dynastie I nebo Ri, byla korejská královská a později císařská dynastie, vládnoucí v letech 13921910. Dynastii založil v roce 1392 korejský generál I Song-ge, který svrhl dynastii Korjo a sám se stal králem. V roce 1897 se král Kodžong prohlásil korejským císařem, aby zdůraznil nezávislost Koreje. V roce 1910 ale byla Korea obsazena Japonskem a dynastie tak o vládu nad Koreou přišla.

Korejské království[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Korejské království

V roce 1392 byl korejský generál I Song-ge poslán do Číny do bojů proti dynastii Ming. Namísto toho se ale spojil s Číňany, sesadil korejského krále a sám převzal vládu v zemi (znám je dnes pod svým posmrtným jménem Tchedžo). Královská dynastie dostala název Čoson (Země jitřní svěžesti), v Evropě je však známa jako dynastie I (severokorejským přepisem Ri). V roce 1394 se hlavním městem stal Hanjang-gun (dnešní Soul) a konfucianismus byl povýšen na státní náboženství.

Zakladatel dynastie, král Tchedžo

V období za vlády krále Sedžonga Velkého (1418–1450), je vynalezena korejská abeceda Hangul. Korejské království je napadeno Japonskem, které podnikalo invaze do Koreje v letech 1592-1598, později je také napadeno Mandžuskem v letech 1627-1636.[1]


Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku První čínsko-japonská válka.

Od roku 1830 se Spojené státy americké pokoušejí vytvořit z Koreje svou kolonii a jejím prostřednictvím kontrolovat dění v Asii. V srpnu roku 1866 připlul na ozbrojený kolesový parník Generál Sherman po řece Tchädonggang k Pchjongjangu s úmyslem prolomit korejský Izolacionismus a získat pro Američany výhodné obchodní postavení. Místní úřady však obchodování odmítli a po sérii potyček s místními obyvateli byla loď na rozkaz korejských úředníku zapálena. Což byl důvod k trestné výpravě Američanů o dva roky později. Poté museli Korejci ještě několikrát bojovat proti agresorům. Již v říjnu 1866 bylo sedm francouzských válečných lodí poraženo na ostrově Kanghwado (ostrov poblíž města Soul). Mezitím se roku 1863 stal korejským králem Kodžong, poslední korejský král a první císař.V roce 1871 byla odražena zmíněná trestná výprava USA.

Poté, co se v roce 1884 rolnická armáda tonghak vzbouřila proti feudální vládě, korejská vláda požádala o pomoc čínskou dynastii Čching. Když se Japonci dozvěděli o přítomnosti čínských vojsk v Koreji, rozhodli se tam vyslat osm tisíc vojáků, pod záminkou ochrany japonských občanů žijících v Koreji. Když bylo povstání potlačeno, Čína Japonsku navrhla, aby obě vojska Koreu opustila. Japonsko to odmítlo a navrhlo Číně, že by mohli společně reformovat korejskou vnitřní správu a tak dosáhnout míru ve východní Asii. Čína to však považovala za zasahování do vnitřních záležitostí jiného státu.

V červenci 1894 napadla japonská armáda čínské loďstvo a tak vypukla japonsko-čínská válka (1894–1895). Japonci měli po celou dobu převahu díky modernějšímu vybavení a lepší disciplíně. Nedalo se očekávat nic jiného než porážka Číny. A právě v důslůledku porážky Číny, mocného souseda a ochránce Koreje v říjnu roku 1897 vyhlásil král Kodžong založení nezávislého Korejského císařství (Tähan čeguk) a sám se tak povýšil na císaře, stal se tak posledním korejským králem a předposledním korejským panovníkem. Přivlastněním titulu císaře směřoval k uznání Koreje jako státu nezávislém na Číně, ale i Japonsku a to i tím že titul korejského panovníka byl tím pádem rovný k tituku panovníků Číny a Japonska.

Korejské císařství[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Korejské císařství
Korejská císařská rodina

V červenci 1894 napadla japonská armáda čínské loďstvo a tak vypukla japonsko-čínská válka (1894–1895). Japonci měli po celou dobu převahu díky modernějšímu vybavení a lepší disciplíně. Nedalo se očekávat nic jiného než porážka Číny. A právě v důslůledku porážky Číny, mocného souseda a ochránce Koreje v říjnu roku 1897 vyhlásil král Kodžong založení nezávislého Korejského císařství (Tähan čeguk) a sám se tak povýšil na císaře, stal se tak posledním korejským králem a předposledním korejským panovníkem. Přivlastněním titulu císaře směřoval k uznání Koreje jako státu nezávislém na Číně, ale i Japonsku a to i tím že titul korejského panovníka byl tím pádem rovný k tituku panovníků Číny a Japonska.

V roce 1902 uzavřelo Japonsko alianci s Velkou Británií, podle které Japonsko uznalo anglické zájmy v Číně a na oplátku Velká Británie uznala zájmy Japonska v Koreji. Byla to první ze tří smluv, které postupně Japonsko uzavíralo se světovými mocnostmi a připravovalo si tak půdu pro případné ovládnutí Korejského poloostrova.

Japonsko pozorně sledovalo také vzestup vlivu Ruska ve východní Asii a nemohlo mu uniknout pozvolné rozšiřování ruského carství. Japonští vůdci, zatím nepřipraveni čelit Rusům vojensky, se soustředili na své ekonomické zájmy v Koreji a přitom hledali příležitost pro budoucí útok. Vztah mezi Ruskem a Japonskem se postupně vyhrocoval, jelikož Rusko porušilo dohodu o neútočení a spolupráci. Před vypuknutím rusko-japonské války Korea vyhlásila neutralitu. Po tomto prohlášení byla do Koreje vyslána delegace, která měla za úkol přimět Koreu k podepsání významného dokumentu. V tomto dokumentu sice bylo obsaženo, že Japonsko respektuje nezávislost Koreje, ale zároveň požadoval stálý japonský dohled nad správou v Koreji. Rusko-japonská válka (19041905) proběhla opět ve znamení japonského vítězství. Zprostředkovatelem při podpisu mírové smlouvy mezi oběma zeměmi byl sám prezident USA Theodore Roosevelt. Tato tzv. Portsmouthská smlouva, podepsaná roku 1905, mimo jiné obsahovala i článek o tom, že vláda ruského carství bere na vědomí hlavní japonské politické, vojenské a ekonomické zájmy v Koreji. Podepsání Taft-Kacurova memoranda v tomtéž roce s USA zajistilo Japonsku souhlas i tohoto imperialistického státu s neomezeným ovládnutím Koreje (výměnou za uznání amerických zájmů na Filipínských ostrovech).)

Japonská anexe Koreje[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Japonská okupace Koreje

Poté byla podepsána Japonsko-korejská protektorátní smlouva, se kterou korejský lid samozřejmě nesouhlasil. Japonské říši již nic nebránilo v okupaci Koreje. Během několika následujících let japonský vliv v Koreji dále sílil. Další významná místa ve správě Koreje byla obsazena Japonci. Poté, co korejský premiér podepsal 22. srpna 1910 anekční smlouvu, byl císař Sundžong donucen vzdát se svého trůnu a podstoupit tak zem Japonské říši.

V celém státě byla zavedena moderní síť komunikací a dopravy v evropském stylu. Ta usnadnila japonské obchodní styky, sloužila japonskému obchodu a byla jedním z nástrojů pevné kontroly kolonie.

Japonci odstranili starou hierarchii z doby Čoson a „vylepšili“ korejský daňový systém, aby vyhnali farmáře z najaté půdy a mohl vyvážet rýžové produkty do Japonska (což způsobilo hlad a přineslo to sérii kárných opatření včetně zabíjení těch, co odmítali platit daně, nucené otroctví při stavbě silnic, v dolech a továrnách, a to nejdříve v Koreji a později i v dalších japonských okupovaných územích).

Poté, co zemřel bývalý korejský císař Kodžong (s podezřením, že ho někdo otrávil), uskutečnila se celostátní protijaponská manifestace. Stalo se tak 1. března 1919. Byla inspirována projevem amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který v něm hlásal podporu práva na sebeurčení národů a vyzýval k ukončení evropské koloniální nadvlády. O korejské nezávislosti se však nezmínil, protože se projaponská frakce v USA snažila o obchodní vpád do Číny skrz Korejský poloostrov. Deklarace nezávislosti byla přečtena v Soulu a odhadem dva miliony lidí (japonské záznamy však uvádějí méně než půl milionu) se zúčastnilo pokojné demonstrace za získání samostatnosti. Protesty byly však japonskou vládou tvrdě potlačeny. Asi 7000 lidí bylo zatčeno, 550 zabito a 1400 zraněno. Mnoho korejských křesťanů bylo ukřižováno nebo zaživa upáleno v kostelích.

Panovníci z dynastie Čoson[editovat | editovat zdroj]

Korejští králové[editovat | editovat zdroj]

král Jongdžo
císař Kodžong

Korejští císařové[editovat | editovat zdroj]

císař Sundžong

Hlavy dynastie po roce 1910[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://hangug.kx.cz/historie.php

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Yi na anglické Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseon Dynasty na anglické Wikipedii.