První čínsko-japonská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o válce v období 1894-1895. O válce z let 1937-1945 pojednává článek Druhá čínsko-japonská válka.
První čínsko-japonská válka
Konflikt:
{{{komentář}}}
Trvání: 1. srpen 189417. duben 1895
(8 měsíců, 2 týdny a 2 dny)
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Čína, Korea, Tchaj-wan, Žluté moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství Japonského císařství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japonsko Japonské císařství China Qing Dynasty Flag 1889.svg Čínské císařství
Velitelé
Japonsko Aritomo Jamagata
Naval Ensign of Japan.svg Sukejuki Itó
China Qing Dynasty Flag 1889.svg Li Chung-čang
China Qing Dynasty Flag 1889.svg Ting Žu-čchang
Síla
Ztráty
13 820 mrtvých
3 970 raněných
35 000 mrtvých a raněných
{{{poznámky}}}

První čínsko-japonská válka (1894 - 1895) byla válka mezi čínskou dynastií Čching a Japonskem o nadvládu nad územím Korejského poloostrova.

Střetnutí skončilo drtivou porážkou Číny, která ztratila nejen svůj vliv v Koreji, ale též ostrov Tchaj-wan a postavení první asijské velmoci, které převzalo Japonsko. Válka nepřímo položila základ pozdější rusko-japonské války. Carské Rusko totiž nejenže využilo oslabení Číny a čínsko-japonské války k ovládnutí části Mandžuska, ale dokonce i k tomu, aby s podporou Francie a Německa přinutilo Japonsko, aby mu předalo Port Arthur, který mu Čína v Šimonosecké mírové smlouvě také postoupila.

Válka[editovat | editovat zdroj]

Obě strany si vyhlásily válku 1. srpna 1894, avšak sporadické pobřežní střety probíhaly již od 25. července.[1] První polovina střetu se vedla především na území Koreje. Japonci postupovali korejským poloostrovem, který byl již pod značným japonským vlivem.

Některá území však byla spíše čínská: hlavně kolem města Pchjongjang, Soul a dál severně. Bez problému byl obsazen Pusan. Po několika bitvách pozemních a námořních zejména o Asan (1894) a Pchjongjang ve stejném roce. Po bitvě o Pchjongjang musela čínská vojska opustit Koreu. Po námořní bitvě u řeky Jalu postoupila japonská armáda až do Mandžuska. Mezi tím Japonci obsadili Tchajwan.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Výhra Japonska byla důsledkem modernizace a industrializace Japonska započaté o dvacet let dříve na počátku období Meidži. Vítězství zajistilo Japonsku pozici asijské velmoci.

Porážka ze strany Japonska, tradičního vazala Číny, dále podkopala čínské národní sebevědomí, už tak dost pošramocené snadnými porážkami ze strany západních mocností, především Velké Británie v obou opiových válkách. Nespokojenost se o pět let později projevila v proticizineckém Boxerském povstání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUPUY, R. Ernest; DUPUY, Trevor N. Vojenské dějiny 2. díl. Praha : Forma, 1997. ISBN 80-7213-008-0. S. 962.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOČVAR, Jan. Zápas o Koreu: čínsko-japonské soupeření 1868-1895. Historický obzor, 2006, 17 (3/4), s. 61-80. ISSN 1210-6097.
  • PAINE, S.C.M.. The Sino-Japanese War of 1894-1895: Perceptions, Power, and Primacy. New York : Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-61745-1. (anglicky)