Národní park Udegejská legenda
 | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 2007 |
| Rozloha | 1 037,44 km² |
| Poloha | |
| Stát |  Rusko |
| Souřadnice | 45°49′0″ s. š., 135°25′0″ v. d. |
  Národní park Udegejská legenda | |
| Další informace | |
| Web | ud-legend |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní park "Udegejská legenda" (rusky Национальный парк «Удэгейская легенда») byl založen 9. července 2007. Nachází se ve východní Sibiři v Krasnoarmejském rajónu Přímořského kraje v Rusku, v centrální části horského pásma Sichote-Aliň. Zabírá plochu 88600 ha na středním toku řeky Bolšaja Ussurka. Jeho úkolem je ochrana přírody, původní kultury národa Udegejců a rozvoj ekoturistiky v této oblasti.[1] Na poměrně malé ploše lesů a řek se nachází množství různorodých druhů rostlin a živočichů, z nichž desítky jsou chráněny. Od roku 1935 byla tato oblast součástí větší přírodní rezervace Sichote-Aliň, ale pak tento status ztratila. Nemělo to však negativní vliv na biodiverzitu a v současnosti vyhlášený národní park plní mimo jiné i roli biokoridorů mezi touto rezervací (zapsanou od roku 2001 do UNESCO) a údolím řeky Bikin.[1] Správa parku se nachází v obci Roščilo, kde je umístěno místní muzeum mineralogie.
Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]
Oblast národního parku zabírá území s nadmořskými výškami od 200 m n. m. V údolí řeky Bolšaja Ussurka až po nadmořské výšky kolem 1300 m n. m. (nejvyšší bod parku je hora Armut 1330 m n. m.[2]). To je důvod, proč má takové poměrně malé území velmi bohatou biodiverzitu. V údolích řeky Ussurky a jejích přítoků se vyskytují převážně listnaté lesy, postupně ve vyšších částech převažují jehličnaté. Rostou zde zejména jilm horský, jasan, borovice limba, smrk ajanský, jedle mandžuská, bříza mandžuská a jiné druhy dřevin. Roste zde přes 30 druhů ohrožených cévnatých rostlin a 12 druhů vzácných lišejníků zapsaných v Červené knize Ruské federace (resp. SSSR). Lze zde nalézt chladnomilné i teplomilné rostliny.
Typickými zvířaty jsou medvěd ušatý a medvěd hnědý, území národního parku je centrální oblastí výskytu tygra usurijského. Rovněž zde žije množství druhů ptáků, k nejvzácnějším patří jeřáb černý, kachnička mandarínská, čáp černý, výr Blakistonův, morčák šupinatý a tetřívek sibiřský.
Kulturní dějiny oblasti[editovat | editovat zdroj]
Osídlení oblasti je doloženo již od doby kamenné. Bylo zde odkryto 28 archeologických lokalit.[3] Nedaleko od národního parku se našly pozůstatky sídliště, které bylo centrem severní části středověkého státního útvaru předků udegejského národa, jehož život je zde doložen nepřetržitě už jeden a půl tisíciletí. V 20. století se socialismus snažil integrovat všechny národy SSSR a značně tak narušil tradiční kultury původních obyvatel. Z tohoto důvodu slouží národní park i jako ochrana ohrožené původní udegejské kultury, svatyň a archeologických nalezišť a jsou v něm vyčleněny zóny pro tradiční způsob života Udegejců.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
V těchto končinách sibiřské tajgy žil i legendární lovec Děrsu Uzala, jehož příběh vyšel knižně v roce 1923 (viz Děrsu Uzala (kniha)) a později byl dvakrát zfilmován. Poprvé v roce 1961 (viz Děrsu Uzala (film 1961)) a v roce 1975 (viz Děrsu Uzala (film, 1975)). Malá vesnice na hranici národního parku nese jméno Děrsu.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Udegejská legenda na Wikimedia Commons - Oficiální stránka Národního parku Udegejskaja legenda (rusky)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Národný park Udegejskaja legenda na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.wwf.ru [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-03.
- ↑ http://www.ecotravel.ru/regions/reserves/1/9/164/
- ↑ http://www.ud-legend.ru/