Amadeus (film)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amadeus
Původní název Amadeus
Jazyk angličtina, český dabing
Délka 160 min
Žánr Drama
Námět Alexandr Puškin
Scénář Peter Shaffer
Režie Miloš Forman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role F. Murray Abraham
Tom Hulce
Elizabeth Berridge
Produkce Saul Zaentz
Hudba Wolfgang Amadeus Mozart
Antonio Salieri
Kamera Miroslav Ondříček
Střih Nena Davedic
Michael Chandler
Výroba a distribuce
Premiéra 19. září 1984, USA
Rozpočet $ 18 000 000
Tržby $ 64 100 000
Amadeus na IMDb

Amadeus je americký film režiséra Miloše Formana, který obdržel osm Oscarů, 13 nominací na Oscara a dalších 32 ocenění včetně čtyř Zlatých globů.

Mozart
Salieri

Děj[editovat | editovat zdroj]

Antonio Salieri se na sklonku života sám obviňuje ze smrti Wolfganga Amadea Mozarta, pokusí se o sebevraždu a je umístěn v léčebně pro choromyslné (pražská Invalidovna). Po čase za ním přichází mladý kněz, který vyslechne jeho životní příběh.

Antonio Saileri se srovnává s Mozartem a např. konstatuje, že zatímco on si jako malý chlapec jen hrál se svými vrstevníky na slepou bábu, Mozart účinkoval ve Vídni nebo před papežem v Římě. Mladý Salieri se vroucně modlí k Bohu, aby ho obdaroval talentem a učinil z něj velkého skladatele, proti čemuž je zásadně jeho otec. „Šťastnou” náhodou otec však umírá a Salieri se dostává do Vídně, „města hudebníků”. Zde se postupně vypracuje až na místo dvorního skladatele na dvoře rakouského císaře Josefa II. (syna císařovny Marie Terezie) a stává se spolu s kapelníkem Bonnem, ředitelem divadla Orsini-Rosenbergem a hrabětem van Swietenem důležitým činitelem hudebního dění na císařském dvoře. Josef II. jej zároveň obsadil na místo svého učitele hudby. Císař není příliš dobrý klavírista, nemá ani hudební sluch, přesto je pro hudbu nadšen.

K prvnímu osobnímu setkání mezi Salierim a Mozartem dochází ve vídeňském sídle salzburského arcibiskupa. Na sladkosti si potrpící Salieri je svědkem intimní scény mezi Mozartem a jeho snoubenkou Constanze Weber v salónku s pohoštěním pro arcibiskupovy hosty. Scéna je přerušena v okamžiku, kdy Mozart uslyší tóny své skladby, jeho zvoláním: „Má hudba. Začali beze mne.” Zkoprnělý Salieri v tom okamžiku poznává, že „to po zemi se válející dítě” je „velký” Amadeus. Odchází do sálu, kde se mezitím Mozart ujímá řízení orchestru, a je ustrnut krásou a jednoduchostí skladby (Gran Partita pro dechové nástroje).

Josef II. plánuje novou operu pro dvorní divadlo a navrhuje zadat tento úkol Mozartovi. Za tímto účelem je Mozart pozván k dvoru. Salieri pro tuto příležitost zkomponuje drobný pochod, který Mozartovi osobně přehraje Josef II. Mozart je poněkud zděšen „úrovní” císařovy hry, je však velmi potěšen nabídkou na zkomponování opery a navrhuje operu na německé libreto Únos ze serailu. Někteří z císařových poradců včetně Salieriho jsou pohoršeni jak tématem, tak volbou jazyka, který nepovažují za vhodný pro zpěv. Císař však souhlasí. Na závěr audience chce císař obdarovat Mozarta partem Salieriho skladby, ten však odmítá se slovy, že má vše již v hlavě. Císař ani přítomní pánové nevěří a přimějí Mozarta k ukázce. Ten bez problémů skladbu přehrává a dané téma před ustrnulým publikem rozvíjí.

V očekávání nové opery na „turecké” téma se ve Vídni stává populární např. styl oblékání v tureckém stylu. Po tureckém způsobu se obléká i Salieriho žačka, primadona dvorního divadla, pěvkyně Katarina Cavalieri. Na hodině vyzvídá podrobnosti o Mozartovi a nové opeře. Salieri soudí, že to není kus pro ni, protože se odehrává v harému.

Při premiéře opery však Salieri vidí, že Cavalieri byla do hlavní ženské role obsazena. Premiéra opery má velký úspěch, i císař je nadšen, avšak neodpustí si poznámku, že v díle je „příliš mnoho not”. Nastalou rozepři ohledně kvality díla přeruší Mozartova snoubenka Constance a především její matka. Obě jsou představeny císaři, což především rozezlí Katarinu Cavalieri, která pravděpodobně měla s Mozartem poměr a kterou tuto nová skutečnost uráží. Pravděpodobnou skutečnost o poměru mezi Cavalieri a Mozartem vytuší i Salieri, který je do Cavalieri zamilován. Toto se stává dalším katalyzátorem Salieriho nenávisti vůči Mozartovi.

Salcburský arcibiskup je rozlícen tím, že se Mozart nevrací z Vídně na jeho dvůr a chce ho propustit ze svých služeb. Mozartův otec Leopold by však svému synovi přál zajištěnou budoucnost v Salcburku, oroduje za něj u arcibiskupa a chystá se odjet do Vídně, především však nesouhlasí s jeho sňatkem. Mozart však nedbá otcových rad a žení se s Constance.

Císař zamýšlí učinit Mozarta učitelem hudby pro svou neteř, avšak Salieri proti tomuto záměru intrikuje. Má, spolu s ostatními „Italy” posoudit Mozartovu vhodnost na toto místo, čímž je Mozart pobouřen, místo však nutně potřebuje. Mladá Constance navštíví Salieriho s rukopisy několika Mozartových skladeb, který je nimi opět nadšen, ale nedokáže se přenést přes svou nenávist a snaží se Mozart „nemravným” návrhem jeho ženě ponížit. Protože Mozartovi nelze po umělecké stránce nic vytknout, pomluví ho u císaře, alespoň co se týče jeho vztahu k ženám. Nakonec Mozart sám Salieriho navštíví a žádá ho o pomoc se zajištěním žáků. Salieri nakonec Mozartovi doporučí dceru měšťana.

Císař Josef II. je Mozartovou hudbou fascinován a má nesmírnou radost ve chvíli, kdy Wolfgang složí pro Vídeň několik skladeb.

Nenávist Salieriho vůči geniálnímu Mozartovi, vystupujícím na veřejnosti s kapkou dětskosti, stoupá ve chvíli, kdy Mozart usiluje o místo učitele hudby císařovy neteře, kvůli čemu potřebuje ohodnocení svých skladeb od Salieriho. Rozhodně to odmítne, nicméně je ve velkých finančních problémech a místo potřebuje. Jeho manželka proto za Salierim odejde sama, aby Mozartovy skladby ohodnotil. Ten je z toho překvapen a napadne ho plán, jak se pomstít za všechno, co kdy Mozart udělal. Jeho intriky nejdřív namíří na Mozartovu ženu Constanze, současně do její domácnosti coby neznámý ctitel jeho hudby „nasadí“ služebnou, která má Salierimu hlásit, na jakých dílech pracuje, a vrcholem jeho záště vůči Mozartovi si od něj objedná Rekviem, při kteréžto příležitosti se osobně dostaví před práh jeho domu a zaplatí mu oděn do děsivé černé karnevalové masky, čímž ho vnitřně velmi vyděsí. Rekviem, které si objednal, je (aniž by to Mozart tušil) psáno pro něj samotného. Zdá se, že se tento Salieriho zlověstný čin neminul účinkem, neboť čím více se Mozart blíží k jeho dokončení, tím se jeho vlastní zdravotní stav zhoršuje. Ironií osudu, poslední noty skladby diktuje jeho netušenému sokovi v předvečer noci, ve kterou vydechne naposled.

Výklady filmu existují různé: jedním možným z nich může to, že kromě samotného epického děje je „mezi řádky“ latentně skryto napětí, živené Salieriho záští, kterou se ovšem snaží nedat najevo, a důvodem této antipatie, až nenávisti, je vědomé nebo podvědomé nevyrovnání se se skutečností, že Salieriho mladší a svéráznější konkurent třímá talent, díky kterému se on a jeho hudba stane nesmrtelnou, na rozdíl od ostatních skladatelů, jejichž dílo bude zastíněno a s postupem času zapomenuto.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ceny Akademie (Oscar)[editovat | editovat zdroj]

Nominace na Ceny Akademie (Oscar)[editovat | editovat zdroj]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Film získal mezi diváky na největších filmových databázích spíše velmi pozitivní hodnocení.

  • csfd.cz: 90 %
  • imdb.com: 8.4 z 10
  • fdb.cz: 87,1 %

Obsazení (někteří herci)[editovat | editovat zdroj]

F. Murray Abraham Antonio Salieri
Tom Hulce Wolfgang Amadeus Mozart
Elizabeth Berridge Constanze 'Stanzi' Mozart
Roy Dotrice Leopold Mozart
Simon Callow Emanuel Schikaneder/Papageno
Christine Ebersole Katerina Cavalieri/Costanza
Jeffrey Jones Císař Josef II.
Charles Kay Hrabě Orsini-Rosenberg
Cynthia Nixon Lorl, služka u Mozartových
Roderick Cook hrabě von Strack
Jonathan Moore Baron van Swieten
Patrick Hines Kappelmeister Bonno
Lisabeth Bartlett Papagena
Martin Cavina Mladý Antonio Salieri
Milan Demjanenko Karl Mozart
Peter DiGesu Francesco Salieri
Michele Esposito Salieriho studentka zpěvu
Nicholas Kepros Arcibiskup Colloredo
Herman Meckler kněz
Miroslav Sekera Wolfgang Amadeus Mozart v šesti letech (u císaře Josefa II.)
Miro Grisa Figaro
Zuzana Kadlecová Susanna
Eva Senková Marcellina
Karel Fiala Don Giovanni
Zdeněk Srstka zřízenec v léčebně pro duševně choré
Jitka Molavcová herečka v Schikanederově divadle
Karel Effa herec v Schikanederově divadle

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zlatý glóbus za nejlepší film (drama)
Předchůdce:
Cena za něžnost
1984
Amadeus (film)
Nástupce:
Vzpomínky na Afriku