Neville Marriner
| Neville Marriner | |
|---|---|
 Neville Marriner (únor 2010) | |
| Narození | 15. dubna 1924 Lincoln |
| Úmrtí | 2. října 2016 (ve věku 92 let) Londýn |
| Alma mater | Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži Royal College of Music Lincoln Christ's Hospital School |
| Povolání | dirigent, hudební skladatel, hudebník a houslista |
| Děti | Andrew Marriner |
| Ocenění | komandér Řádu britského impéria (1979) důstojník Řádu umění a literatury (2015) Knight Bachelor |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Neville Marriner, CH, CBE (15. dubna 1924 – 2. října 2016) byl anglický dirigent a houslista.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Lincolnu v Anglii, kde studoval na Královské akademii hudebních umění, stejně jako na konzervatoři v Paříži. Na housle hrál ve Filharmonickém orchestru, Kvartetu Martina Stringa a Londýnském symfonickém orchestru[1]. V posledních dvou jmenovaných hrál třináct let.[2] Později založil jakobínský orchestr společně s Thurstonem Dartem, než se přestěhoval do Hancocku v Maine ve Spojených státech, kde studoval pod Pierrem Monteuxem na jeho škole. V roce 1958 založil Akademii svatého Martina, s jejímž komorním orchestrem hojně nahrával.
Marriner byl prvním hudebním režisérem Los Angelského komorního orchestru v letech 1969–1978. Od roku 1979 do roku 1986 byl hudebním režisérem orchestru v Minnesotě. V letech 1986–1989 byl šéfdirigentem Stuttgartského rozhlasového symfonického orchestru.[3]
Nahrával pro nejrůznější značky, včetně značek jako Argo, L'Oiseau Lyre, Philips a EMI Classics. Repertoár jeho nahrávek se pohybuje od barokní doby[4] do britské hudby 20. století, stejně jako v oblasti opery. Mezi jeho nahrávkami jsou také dvě CD britské hudby pro Philips Classics nahrané společně s Julianem Lloydem Webberem, včetně uznávaných představení Benjaminovy symfonie violoncell a koncertu Sira Williama Waltona. Marriner také dohlížel na výběr hudby pro film Amadeus z roku 1984.[5]
Do roku 1992 byl ředitelem Akademie svatého Martina, kdy ho nahradil Malcolm Latchem. Marriner získal titul Life President. Je otcem klarinetisty Andrewa Marrinera, který je hlavním klarinetistou Londýnského symfonického orchestru.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Marriner byl v roce 1979 jmenován velitelem Řádu britského imperia (CBE). V roce 1985 získal titul Knight Bachelor.[6] V roce 2015 ho královna na svoje narozeniny vyznamenala Řádem společníků cti (CH).[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neville Marriner na anglické Wikipedii.
- ↑ Charlotte Higgins. One hundred years of attitude. books.guardian.co.uk. The Guardian, 14 February 2007. Dostupné online [cit. 2007-09-06].
- ↑ Anthony Kirby. Sir Neville Marriner: Beyond the Academy. www.scena.org. Lo Scena Musicale, 1 June 2000. Dostupné online [cit. 2009-04-02].
- ↑ NEVILLE MARRINER. www.naxos.com. NAXOS. Dostupné online [cit. 2011-05-16].
- ↑ Goldman, Richard Franko, "Reviews of Records: Italian Concertos" (April 1966).
- ↑ Philip French. Amadeus. film.guardian.co.uk. The Observer, 28 July 2002. Dostupné online [cit. 2007-09-07].
- ↑ (Supplement) nr. 47888. p. 4 [online]. thegazette.co.uk, London Gazette, 1979-6-26 [cit. 2015-01-27]. Dostupné online.
- ↑ LG 13 June 2015 [online]. 13 June 2015 [cit. 2015-06-12].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neville Marriner na Wikimedia Commons - Neville Marriner, diskografie na Discogs
- Neville Marriner v Internet Movie Database (anglicky)
