Jiří Hrzán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jiří Hrzán (30. března 1939 Tábor24. září 1980 Praha) byl český herec, zpěvák a bavič.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí známého táborského zahradníka.[p 1] Od mládí byl aktivním příznivcem sportu a kromě atletiky (běhy na středních tratích) hrál hokej, házenou, volejbal a kopanou. Později hrál za fotbalový klub Amfora, tvořený herci, zpěváky a baviči.

Jeho cesta k divadlu začala v Divadle mladých v Táboře (založeno v roce 1954), po maturitě na gymnáziu (1956) nebyl přijat na DAMU, ale jeho talentu si všiml divadelník Emil František Burian a angažoval ho do Divadelního studia v Praze. Na DAMU byl přijat za rok a absolvoval ji v roce 1961.

Talent, píle a vůle jej dovedly na profesionální divadelní dráhu, i když to nebylo snadné – v mládí totiž neuměl dobře vyslovit „ř“ a ještě trpěl mírnou koktavostí.

Divadlo a film[editovat | editovat zdroj]

Po studiu získal angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961–1964), kde se v roli Villona v Baladě z hadrů prosadil dynamickým herectvím, pak přešel na krátký čas do Ostravy (Divadlo Petra Bezruče 1964–1965)[1] a když se v letech 19641965 formovalo složení pražského Činoherního klubu, stal se Jiří Hrzán (členy již byli mj. Jan Kačer, Jiří Kodet a Petr Čepek) členem souboru. Jeho první velkou rolí v divadle se stal sluha Syr v inscenaci Mandragory (Machiavelli)) a zde svým pohybovým mistrovstvím a klaunstvím vytvořil hlavní postavu. Další role např.: Dobčinskij v Revizorovi (Nikolaj Vasilijevič Gogol) a ve hře Penzion pro svobodné pány (S. O'Casey). Pohybové předpoklady a fantazii klauna uplatňoval ve svých dalších zdejších divadelních rolích.

Činoherní klub[editovat | editovat zdroj]

12. 7. 1965 - 31. 7. 1976 (důvod rozvázání pracovního poměru byl záměrně vykonstruován)

Role[editovat | editovat zdroj]

  • Albert Camus – Spravedliví / Foka, režie: Jan Kačer / 1965
  • Niccolò Machiavelli – Mandragora / Syr, režie: Jiří Menzel / 1965
  • Ladislav Smoček – Bludiště / Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho / Voják / Bytná, režie: Ladislav Smoček / 1966
  • F. M. Dostojevskij - Zločin a trest / Poláček, režie: Evald Schorm / 1966
  • Alena Vostrá - Na koho to slovo padne / Ofsajd, režie: Jan Kačer / 1966
  • N. V. Gogol – Revizor / Dobčinskij, režie: Jan Kačer / 1967
  • Harold Pinter – Narozeniny / Stanley Webber, režie: Jaroslav Vostrý / 1967
  • Edward Bond – Spaseni / Fred, režie: Ladislav Smoček / 1968
  • Alena Vostrá - Na ostří nože / Pinta, režie: Jaroslav Vostrý / 1969
  • Voltaire- Candide / Candide, režie: Jaroslav Vostrý / 1971
  • M. Gorkij – Na dně / Tatar, režie: Jan Kačer / 1971
  • J. M. R. Lenz – Vychovatel / Fritz, režie: Jaroslav Vostrý / 1972
  • Carlo Goldoni – Poprask na laguně / Komisař, režie: Ladislav Smoček / 1973
  • Milan Calábek – Doktor Faust / Kašpar, režie: Milan Calábek / 1974
  • Jiří Mahen – Chroust Jůzl, režie: Ladislav Smoček / 1974
  • Sean O'Casey – Pension pro svobodné pány / Halibut, režie: Jiří Krejčík / 1975
  • Ján Solovič – Stříbrný jaguár / Miki, režie: Vladimír Kavčiak / 1975
  • Leonid Leonov – Vlk / Mladík, režie: Ladislav Smoček / 1976

Film[editovat | editovat zdroj]

Hrát začal v roce 1967, rolí ve filmu Svatba jako řemen, kdy režisér Krejčík dobře využil naivně dětských rysů jeho tváře a z jeho řečového handicapu udělal přednost. Podobně tak i další režiséři, např. filmy: Pane, vy jste vdova, Slaměný klobouk (zde uplatnil i svoji atletickou průpravu), Drahé tety a já (v něm i zpíval) atd.

Kromě rolí komediálních či tragikomických dostal i role vážné, např. ve filmech Nebeští jezdci a Hlídač. Hrál také v televizních seriálech, např.: Byl jednou jeden dům nebo Píseň pro Rudolfa III., kde se projevil jako herec muzikálového typu. Také byla oblíbená jeho role ve filmu Homolka a Tobolka s hláškou: „To bude horor!“

Ústup a pád[editovat | editovat zdroj]

Druhá polovina sedmdesátých let přinesla jeho pozvolný ústup. Politická „husákovská normalizace společnosti“ se ho týkala tím, že byly z repertoáru stahovány některé hry, v nichž také vystupoval. Po incidentu, při němž spadl z římsy hotelu v Ostravě mu nebyla v roce 1976 prodloužena smlouva v Činoherním klubu a byl bez angažmá. S diváky se pak setkával už jen při televizních nebo zájezdových estrádách jako bavič i zpěvák, ale i zde plně odevzdával co umí a jeho výkony hraničily až s klauniádou. Začal mít také stále více a více problémů s životosprávou, alkoholem a sebekontrolou. Ztvárnil (1979–1980) ještě role ve filmech Blázni, vodníci a podvodníci a Prázdniny pro psa, ale u filmu Buldoci a třešně v polovině natáčení přišel osudný den. Hrzán 22. září 1980 v noci v pražské Ladově ulici spadl z výšky pátého patra, když riskantně šplhal po budově do bytu za přítelkyní. Zemřel – těžce zraněný – po dvou dnech 24. září 1980 v Praze ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí ve věku 41 let.

V rodinných hereckých stopách úspěšně kráčí jeho dcera – herečka Barbora Hrzánová, mladší dcera Tereza Hrzánová je výtvarnice.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V některých pramenech se uvádí, že byl zahradníkem prezidenta ČSR dr. Ed. Beneše. Pan Hrzán byl uznávaný odborník, radil při zakládání nových zahrad v Táboře a okolí, mj. také byl někdy na návštěvě v prezidentově zahradě v Sezimově Ústí, ale nikoliv jako jeho osobní zahradník-zaměstnanec.
  • K nedožitým sedmdesátinám Jiřího Hrzána připravilo město Tábor vzpomínkový pořad na svého rodáka; 2. až 5. dubna 2009 bylo uvedeno 6 filmů v kterých hrál a v divadle proběhl pořad s herci-vrstevníky (V hlavní roli Jiří Hrzán).
  • Táborské občanské sdružení Hrzán Sobě! pořádá dne 30. března 2012 k výročí narození Jiřího Hrzána Benefiční Galavečer - Pocta Jiřímu Hrzánovi, jehož výtěžek bude použit na realizaci a instalaci bronzové plastiky Jiřího Hrzána v Táboře u Jordána. Na zhotovení této plastiky byla vypsána umělecká soutěž.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český biografický slovník XX. století I, s. 527.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33, 34, 127, 128, 385, 433, 531.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 453–455.
  • Jiří Hrzán, táborský rodák...a český herec. Palcát, č.12 / 25.3.2009, s.5
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 249.  
  • RYCHETNÍKOVÁ, Hana. Komik se smutnýma očima : [tajemství života a nevyjasněné smrti Jiřího Hrzána]. Praha: Formát, 2004 ISBN 80-86718-36-0
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 527-528.  
  • Vzpomínka (nejen) na Jiřího Hrzána, táborského rodáka. Palcát č.13 / 2006, s.7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]