Pieta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista. Další významy jsou uvedeny v článku Pieta (rozcestník).
Michelangelova Pieta, sv. Petr, Vatikán

Pieta je zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže (horizontální nebo vertikální) vyvinuté ze scény Oplakávání izolováním obou postav.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Zobrazení Piety je součástí ikonografického cyklu výjevů ze života Krista a zároveň cyklu výjevů ze života Panny Marie. V rámci Kristova ikonografického cyklu je součástí Pašijového cyklu, tedy části věnované jeho Ukřižování. V něm se nachází mezi výjevy Snímání z kříže a Kladení do hrobu, a to původně v podobě tzv. Oplakávání (lamentace). V západní tradici se stalo standardním zobrazování tohoto výjevu bezprostředně po Snímání z kříže. Zdůrazněním motivu Panny Marie a postupným vyloučením ostatních postav se z motivu Oplakávání vyvinul motiv Piety. Pieta (nebo Oplakávání) představuje 13. zastavení křížové cesty a také jednu ze sedmi bolestí Panny Marie.

Pieta v sochařství[editovat | editovat zdroj]

Federpieta z Eschweileru

Pieta bývá nejčastěji zobrazována ve formě sousoší, obrazy jsou méně časté. Sousoší Piety je charakteristickým motivem středoevropského gotického sochařství. První sousoší Piety se objevila v Německu na konci 13. století, k nejstarším dochovaným dílům patří piety z Radolfzellu a Meersburgu z přelomu 13. a 14. století. Gotické piety prošly výrazným výrazovým vývojem, podle něhož jej dělíme do tří typů. Hlavní rozlišení podle polohy Kristova těla není zcela přesné, proto jsou používány alternativní názvy.

Heroické (mystické, vertikální) piety[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší typ, vyskytující se od přelomu 13. a 14. století. Typické je téměř vertikální umístění těla Krista a velká až nadživotní velikost postav.

Horizontální piety[editovat | editovat zdroj]

Pieta z Lutína (c. 1400)

Objevují se ve druhé polovině 14. století. Od předchozího typu se liší přísnějším skladebným řádem, zdrženlivostí výrazu a větší plastičností. Tělo Krista je umístěno téměř horizontálně, hlava je otočená k divákovi a přestože je bez podpory, je rovněž v horizontální poloze. Kolena jsou zalomena v pravém úhlu, ruce složené podélně, levá leží na pravé. Marie sedí vzpřímeně, trup má jen nepatrně vykloněný. Expresivita výrazu je potlačená, důležitější je reprezentativní funkce.

Piety krásného slohu (diagonální)[editovat | editovat zdroj]

Tzv. Křivákova Pieta (1390-1400)

Krásný sloh se v gotickém sochařství rozvinul kolem roku 1390 a uplatňoval se zhruba do začátku 15. století. Pro sochy tohoto slohu je charakteristický rytmický pohyb hmoty a idealizace vzhledu (rozvoj smyslové krásy jako projevu božské dokonalosti). Piety krásného slohu bývají na rozdíl od předchozích označovány jako diagonální - tělo Krista leží v Mariině klíně šikmo, s hlavou výrazně zakloněnou a jen zčásti pootočenou k divákovi. Spolu s mírněji ohnutými koleny tak vzniká celkový zvlněný dynamický dojem. Ruce jsou více překřížené, pravá leží na levé. Postava Marie je výrazněji odkloněná. Výrazy obličeje jsou mnohem dramatičtější, plné citů.

Renesanční a barokní piety[editovat | editovat zdroj]

Za nejkrásnější pietu je považována ta, kterou vytvořil renesanční sochař Michelangelo. Nachází se v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu.

Piety v malířství[editovat | editovat zdroj]

Piety nejsou častým námětem obrazů, zde převládá spíše šířeji zachycené Oplakávání či kombinace výjevu se Snímáním z kříže.

Piety milostné[editovat | editovat zdroj]

Piety milostné Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]

Přenesený význam slova[editovat | editovat zdroj]

V přeneseném významu slova se jedná o obecné synonymum pro zbožnou úctu, uctivý ohled, nepředstírané uctívání apod.

Galerie[editovat | editovat zdroj]