Spojené státy americké

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z USA)
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Spojené státy. Další významy jsou uvedeny v článku Spojené státy (rozcestník).
Na tento článek je přesměrováno heslo USA. Další významy jsou uvedeny v článku Usa.
Spojené státy americké
United States of America
Vlajka Spojených států amerických
vlajka
Znak Spojených států amerických
znak
Hymna: The Star-Spangled Banner
Geografie

Poloha Spojených států amerických

Hlavní město: Washington, D.C.
Rozloha: 9 631 214 km² (3. na světě)
z toho 4,9 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mount McKinley (6 194 m n. m.)
Časové pásmo: od UTC-5 do UTC-10
Poloha: 40°0′ s. š., 100°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 312 355 000 (3. na světě, 2011)
Hustota zalidnění: 33,7 ob. / km² (169. na světě)
HDI: 0,902 (velmi vysoký) (4. na světě, 2010)
Jazyk: formálně není, de facto angličtina
Náboženství: křesťanské protestantské a evangelikální směry (celkem 54 %), katolická církev (24 %), mormoni (5 %), judaismus (1,6 %)
Státní útvar
Státní zřízení: federativní prezidentská republika
Vznik: 4. července 1776 (vyhlášení nezávislosti na Velké Británii)
Prezident: Barack Obama
Viceprezident: Joseph Biden
Měna: americký dolar (USD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 840 USA US
MPZ: USA
Telefonní předvolba: +1
Národní TLD: .us, .gov, .edu, .mil, .um
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Spojené státy americké (anglicky United States of America, zkratka USA) je federativní prezidentská republikaSeverní Americe, rozkládající se od Atlantského po Tichý oceán. Na souši sousedí s Kanadou a Mexikem. Díky exklávě Aljaška sahá území USA i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od území Ruska) a na některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Seznam spolkových států USA podle vstupu do unie a Dějiny Spojených států amerických.

Původní obyvatelstvo (Indiáni a Eskymáci) osídlilo americký kontinent pravděpodobně z Asie. Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím přistáli u břehů Ameriky Vikingové okolo roku 1000 (Leif Eriksson).

V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA.

Deklarace americké Nezávislosti

Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy).

Mapa expanze Spojených států v 18. a 19. století

Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany, její malá část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (18121814). Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však, jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.

Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 18461848 Alta California a Santa Fe de Nuevo México (Kalifornie jako stát od 1850). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859).

Mapa ukazující přistoupení jednotlivých států k unii

Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 18601861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virginie).

Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do Karibiku a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů SamoaNěmeckem roku 1899, Průplavové pásmoPanamě atd.). Kromě západní polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína).

Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců rozhodujícím způsobem přispěla k jejich vítězství.

Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie – Aljaška a Havaj. Opačné tendence začaly po příchodu ekonomické krize v roce 2008 a implementace NDAA a podobných zákonů, kdy začaly vznikat petice o vystoupení jednotlivých států z Unie.[1][2][3] Zatím nejdále je v tomto úmyslu Texas.[4]

Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Demografie Spojených států
Populace[5]
Populace 310 232 863 (červenec 2010[6])
Populační růst 0,97 %
Nezaregistrovaní imigranti kolem 12 milionů
Občané v zahraničí 3 až 7 milionů
Etnika[7][8]
Etnické skup. s více než milionem členů 31
z toho
němečtí Američané 15,6 %
Afroameričané 12,9 %
Iroameričané 10,8 %
Angloameričané 8,7 %
mexičtí Američané 6,5 %
italští Američané 5,6 %
skandinávští Američané 3,7 %
polští Američané 3,2 %
Frankoameričané 3,0 %
domorodí Američané (Indiáni) 2,8 %
Rasy a etnika (2007)[9]
běloši 80,0 %
černoši (Afroameričané) 12,8 %
Asiaté 4,4 %
domorodí Američané (Indiáni) a Inuité (Eskymáci) 1,0 %
Pacifičtí ostrované 0,2 %
Ostatní/míšenci 1,6 %
Hispánci (zároveň členy jakékoliv rasy) 15,1 %
Jazyky[10][11]
angličtina (pouze) 214,8 milionu
španělština 29,7 milionu
čínština 2,2 milionu
francouzština včetně kreolské francouzštiny 1,4 milionu
Tagalogština 1,3 milionu
němčina 1,1 milionu
vietnamština 1,1 milionu
Související informace naleznete také v článku Demografie Spojených států amerických.

Spojené státy americké jsou třetí nejlidnatější zemí na světě. Dne 17. října 2006 překročily hranici 300 milionů obyvatel. Počet ilegálních imigrantů se odhaduje na 12 milionů. Populační růst je 0,97 %, což je celkem vysoké číslo; např. v porovnání s Evropskou unií, kde je přírůstek pouze 0,16 %. Na zemi prvního světa je relativně vysoká i dětská úmrtnost (6,14 ppm),[6] počet lidí pod hranicí chudoby (47 milionů, tj. 15,15 %),[12] nebo ve vězení (2,245 milionu neboli 751 na 100 000 obyvatel – asi 7,5× více než průměr EU).

USA mají velmi rozmanitou populaci. V zemi je 31 etnických skupin s počtem obyvatel větším než 1 milion. Je to dáno imigrací, která provázela a stále provází Spojené státy po celou jejich historii. Od 17. století se do Spojených států stěhovali hlavně Evropané, v posledních několika dekádách imigranty představují přistěhovalci z Latinské Ameriky (hlavně z Mexika, Kuby a Portorika) a z Asie.

Etnické složení[editovat | editovat zdroj]

Podle odhadu z roku 2005 tvoří 74,7 % obyvatelstva běloši, 12,1 % černoši/Afroameričané, 4,3 % Asiaté, Indiáni a Eskymáci 0,8 %, jiná nebo více ras tvoří 7,9 %. V těchto číslech je zahrnuto 14,5 % těch, kdo se považují za jednu z těchto etnických skupin a zároveň za Hispánce nebo Latinoameričany. Při sčítání obyvatelstva v USA je totiž otázka rasy jedna věc, zatímco otázka hispánského původu věc druhá.

Protestanský kostel na americkém Jihu

Nejrychleji rostoucí skupinou jsou obyvatelé hispánského původu. Zatímco v roce 1996 tvořili 10 % obyvatelstva, v roce 2000 to bylo 12,5 % a podle odhadu z roku 2005 14,5 %. Vysoký růst je daný jednak imigrací, jednak vysokou porodností. V Kalifornii, Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu se pravděpodobně brzy stanou většinou. Největší podíl Hispánců je v Novém Mexiku – 43,6 %. Mexičané obývají hlavně jihozápad a západ USA, Portoričané severovýchod a Kubánci Floridu. Nehispánští běloši (většinou evropského původu) tvořili v roce 1960 85% populace, nyní představují asi 65% a podle prognóz klesne jejich podíl pod 50% v roce 2042; v roce 2050 mají tvořit 46,3% populace.[13][14] Nehispánští běloši tvořili v letech 2008–2009 51,4% všech novorozenců.[15] V roce 2011 jejich podíl poklesl pod 50% a menšiny tak již tvoří většinu novorozenců.[16]

Muži tvoří 48,5 % populace, ženy 51,5 %. Mužů je přitom více ve věkových skupinách do 15 let, ale naopak nad 65 let již převažují ženy (a to o celých 12,5 %).[6]

Věkové složení obyvatelstva je následující:

Věk Podíl
0–14 let 20,1 %
15–64 let 66,9 %
65 let a více 13 %
Zdroj[6][17]

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Angličtina je výlučným mateřským jazykem pro asi 82 % obyvatel, španělština pro 10 % obyvatel. USA nemají na federální úrovni zákonem kodifikovaný úřední jazyk, nicméně angličtina jím fakticky je a některé zákony a předpisy vyžadují v určitých oblastech její znalost (viz např. požadavky pro naturalizaci). Některé jednotlivé státy Unie úřední jazyky kodifikovány mají, a to buďto angličtinu, nebo vícero jazyků včetně angličtiny. Vícejazyčné státy jsou Havaj (angličtina a havajština), Nové Mexiko (angličtina a španělština) a Louisiana (angličtina a francouzština). V různých dalších závislých územích je situace ještě pestřejší, často je zvláštními předpisy chráněn jazyk původních obyvatel.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Biblický pás – přibližné vymezení převážně protestantského a konzervativního Jihu

Ve Spojených státech amerických hrají náboženství mnohem významnější roli, než je tomu v Evropě, kde došlo v druhé polovině 20. století k rozsáhlé sekularizaci společnosti v řadě zemí (kupř. Švédsko, Česko, Estonsko a další). Je obtížné, až nemožné, dodat pro USA přesná čísla, neboť v této oblasti neexistují žádné ucelené statistiky typu sčítání lidu (americké pojetí odluky církve od státu má za následek, že se státní úřady na věci týkající se víry neptají), takže počty věřících se odvozují buďto ze soukromých průzkumů či údajů samotných církví a představují spíše hrubé odhady. Obyvatel bez vyznání je asi 14 %.

Nejrozšířenějším náboženstvím ve Spojených státech je křesťanství, k němuž se hlásí asi 76% až 81% obyvatel. Zhruba 2/3 z nich jsou protestanti, kteří jsou ovšem roztříštěni do mnoha dílčích seskupení a denominací, takže nejsilnější církví je církev římskokatolická, k níž náleží zbylá třetina křesťanů (asi 25 % obyvatel).

Jako nejpočetnější a nejvýznamnější skupina obyvatel (z náboženského hlediska) jsou bráni evangelikálové, těsně následovaní katolíky (obojí zhruba 25 %, takže pořadí se může v různých statistikách měnit). Vysoká koncentrace konzervativních protestantů v jihovýchodní části USA, kde představují dominantní kulturní a politickou sílu, dala této oblasti přezdívku „biblický pás“ (Bible Belt).[pozn. 1]

V roce 1830 vznikla Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jejíž stoupenci v první polovině 19. století osídli území budoucího státu Utah, kde jsou i dnes většinovou církví.

     katolíci      baptisté      metodisté      luteráni      mormoni      ateisté

Nekřesťanská náboženství představují asi 3,5 % obyvatel USA, přičemž nejvýznamnější z nich jsou judaismus, islám, buddhismus a hinduismus. Zejména počet vyznavačů islámu a buddhismu rychle roste.

Systém vzdělávaní[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Školství ve Spojených státech amerických.

Města a metropolitní oblasti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Metropolitní oblasti v USA.

Více než 83% Američanů žije v jedné z 361 metropolitních oblastí. V roce 2005 bylo ve Spojených státech 254 měst s populací větší než 100 tisíc, 25 měst mělo více než 1 milion obyvatel a 4 města (New York, Los Angeles, Chicago a Houston) s populací větší než 2 miliony. Ve Spojených státech je 50 metropolitních oblastí, které mají počet obyvatel přes 1 milion. Mezi nejrychleji rostoucí aglomerace patří Dallas, Houston, Atlanta a Phoenix.

Šest nejlidnatějších měst ve Spojených státech (2006)
Pořadí Město Populace
samotného
města
Metropolitní
oblast
Region
populace pořadí
1 New York 8 214 426 18 818 536 1 Severovýchod
2 Los Angeles 3 849 378 12 950 129 2 Západ
3 Chicago 2 833 321 9 505 748 3 Středozápad
4 Houston 2 144 491 5 539 949 6 Jih
5 Phoenix 1 512 986 4 039 182 13 Západ
6 Philadelphia 1 448 394 5 826 742 5 Severovýchod

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy jsou nejstarší federací světa. Jde o prezidentskou republiku a zastupitelskou demokracii, fungující prostřednictvím kongresového systému definovaného ústavou nahrazující původní ústavu, tzv. Články Konfederace („Articles of Confederation“) platné mezi roky 1781 a 1788. Území tak spadá pod troje orgány – na federální, státní a místní úrovni, ačkoliv mnohé oblasti jsou spravovány více místními správami, například i okresními nebo metropolitními orgány. Všechny tyto správní orgány jsou voliči voleny v tajných volbách nebo jmenovány voliči volenými zástupci.

Státní správa se na federální úrovní skládá ze tří složek:

  • zákonodárné: Je jí Kongres skládající se ze Senátu a Sněmovny reprezentantů („House of Representatives“) určující federální zákony, vyhlašující války, schvalující mezinárodní dohody a federální rozpočet.
  • výkonné: Je jí prezident se schválením senátu jmenující vládu a další úředníky, spravující federální právo, vetující návrhy zákonů a velící armádě.
  • soudní: Je jí nejvyšší soud a níže postavené federální soudy jmenované prezidentem se svolením senátu, jež právo vykládají a určují platnost zákonů podle ústavy.
Severní strana Bílého domu

Kongres Spojených států je parlamentem dvoukomorovým. Sněmovna reprezentantů má 435 členů po dva roky reprezentujících takzvané „kongresové okresy“ (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého státu se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce, jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu.

Ústava Spojených států je nejvyšším zákonným dokumentem amerického právního systému. Je společenskou smlouvou upravující fungování společnosti pomocí zvolené vlády. Veškeré zákony i postupy států a federální vlády mohou být předmětem zkoumání a je-li shledáno, že nejsou ve shodě s ústavou, jsou zneplatněny. Ústava je živým dokumentem jež může být doplněn několika různými způsoby. Všechny z nich však vyžadují svolení alespoň převážné většiny států. Ústava tak byla od doby svého vzniku změněna, resp. doplněna, 27 krát, naposledy v roce 1992.

Ústava zahrnuje ustanovení „zachovat svobodu“ a základní práva podle Listiny práv („Bill of Rights“) a dodatků ústavy jež zahrnují svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu tisku, právo na spravedlivý proces, právo držet a nosit zbraň, všeobecné volební právo, a právo vlastnické. Zároveň všem státům zaručuje republikánské zřízení.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém USA.
Budova Kapitolu
Prezident Barack Obama

Spojené státy americké jsou zastupitelskou demokracií a prezidentskou republikou. Politický systém je většinový. K americké politické kultuře patří velká soupeřivost mezi dvěma největšími stranami a vysoký podíl veřejnosti v politice.

Americké politice dominují dvě největší strany – Republikánská strana a Demokratická strana. Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev, ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako „pravostředová“ nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako „levostředová“ nebo liberální. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných.

Po volbách v roce 2006 drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana, která získala ještě větší náskok v roce 2008, včetně úspěchu v prezidentských volbách.

Od roku 2009 je prezidentem Spojených států demokrat Barack Obama.

Přední politické strany[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Stranický systém USA a Seznam politických stran v USA.
  • Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a snaží se např. o rozvoj podnikání. Jedna ze dvou hlavních stran, má statut pravice.
  • Demokratická strana – oficiálně liberální strana, soustředí se na rozvoj sociální a státní oblasti. V Americe má statut levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová, protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany.

Zahraniční politika USA[editovat | editovat zdroj]

Bývalý prezident Spojených států amerických, George W. Bush (napravo), v Camp Davidu v březnu 2003 při setkání s předsedou britské vlády, Tony Blairem.

Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Kuba, Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují.

Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů (se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN) a členem mnoha dalších mezinárodních organizací. Současnými spojenci jsou Austrálie, Japonsko, Izrael a státy NATO, z nichž má Velká Británie s USA ještě další nadstandardní vztahy. Navíc mají úzké diplomatické, ekonomické a kulturní vztahy se státy s nimiž sousedí, tedy s Kanadou a Mexikem.

Jako celek prošla zahraniční politika USA především ve 20. století rozmanitým vývojem. Na počátku století byla snaha o izolacionismus a pacifismus. Tento trend byl na čas přerušen během 1. světové války, do které se USA zapojily v roce 1917 po potopení britské lodě Lusitania s Američany na palubě. Po konci války se odmítly zapojit do Společnosti národů (předchůdkyně OSN) a pokračovaly ve své politice z předválečného období. Ta byla definitivně opuštěna po japonskému útoku na Pearl Harbor a vstupem USA do 2. světové války. Po konci největšího konfliktu v dějinách pomáhaly USA obnovit západní Evropu (Marshallův plán) a snažily se zabránit celosvětovému rozmachu komunismu (NATO, Korejská válka, Vietnamská válka). V rámci tohoto boje podporovaly USA také různé nedemokratické vlády (Pinochet, Perón, Husajn) či se nepřímo podílely na svržení vlád, jež odporovaly jejich zájmům (Írán, 1953).

Po vítězství ve studené válce se staly v podstatě jedinou supervelmocí na světě.[18]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Antiamerikanismus.

USA čelí po světě antipatiím mnoha občanů i států kvůli metodám boje proti teroristům, mezi které patří zacházení s vězni ve věznicích Guantanámo a Abu-Ghrajb, deportací podezřelých do států, kde je povoleno mučení (Libye, Sýrie, Egypt, Pákistán), masové odposlouchávání svých občanů (PATRIOT Act a Echelon) či kvůli útoku na Irák, kde se situace stále ještě nestabilizovala a rozpoutala humanitární krizi, která si vyžádala mnoho obětí (odhady se pohybují zhruba od 60 000 do až 1 200 000 mrtvých od roku 2003).

Nejznámější vládní organizace[editovat | editovat zdroj]

  • CIACentral Intelligence Agency – nejvýznamnější rozvědka
  • FBIFederal Bureau of Investigation – Federální úřad pro vyšetřování
  • NASANational Aeronautic and Space Agency – Národní úřad pro letectví a vesmír – vládní agentura pro kosmonautiku
  • NSANational Security Agency – Národní bezpečnostní agentura

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Vývoj importu a exportu USA mezi lety 1960 a 2008.
Související informace naleznete také v článcích Ekonomická krize od roku 2007 a Státní dluh Spojených států amerických.

Ekonomika Spojených států amerických je nejsilnější národní ekonomikou, druhý největší ekonomický celek na světě (za ekonomikou Evropské unie)[19] a země s druhým největším objemem zahraničního obchodu (za Čínou).[20] Její hrubý národní produkt v roce 2011 byl 14,991 bilionu dolarů, s 48 350 dolary na obyvatele. Ekonomiku USA z velké části tvoří služby a výzkum; primární (suroviny-zpracovávající) průmysl tvoří jen nepatrnou část. Zemědělství tvoří pouhé 1 % hrubého národního produktu. V USA, oblasti nazvané Silicon Valley, sídlí také řada technologických firem. Mezi známými firmami najdeme společnosti Google, Amazon.com, Microsoft, Facebook, Yahoo!, Apple a další.

Mezi problémy americké ekonomiky patří státní a veřejný dluh, Spojené státy měly v roce 2012 státní dluh zhruba 16,777 319 bilionů $, což je asi 107% jeho HDP. Tento dluh je nejvyšší na světě a roste rychleji než HDP. Mezi další problémy patří korporátní dluhopisy, hypoteční krize vyvolaná pádem cen nemovitostí, nízké úroky, výrazně negativní saldo zahraničního obchodu, vzrůstající inflace a uspokojení nároků tzv. baby boom generace, která v současnosti začíná čerpat sociální důchody.

Mezi největší obchodní odvětví patří maloobchodní a velkoobchodní prodej, sektor (finančních, obchodních, zdravotnických, sociálních) služeb, proporcionálně vysoký podíl má i věda a výzkum nebo třeba zábavní průmysl. Spojené státy mají nejvyšší spotřebu na světě co se týče ropy, zemního plynu, elektřiny a řady dalších komodit.

Hlavními obchodními partnery jsou Kanada, Mexiko, Japonsko, Čínská lidová republika a Spojené království.

Sociální reformy[editovat | editovat zdroj]

Během prezidentských období Baracka Obamy došlo k posunu v schvalování dvou zásadních reforem – v oblasti zdravotní péče a v oblasti přistěhovalectví.

Reforma zdravotního pojištění – zdravotní pojištění je v této zemi záležitostí každého jedince, zatím není povinné. Zároveň jsou pojišťovny soukromými firmami, výše pojištění se neodvíjí od výše příjmu, ale je rozdělena dle věku, prodělaných nemocí atd. To znamená, že mnoho lidí z rodin s nízkými příjmy si nemůže dovolit pojištění platit. Ze statistiky National Center for Health Statistics z roku 2012 vyplývá, že 45,5 milionů (tedy 14,7 %) osob bylo nepojištěno v době rozhovoru, pročež 57,7 milionů (18.6 %) nebylo pojištěno alespoň část roku předcházejícímu interview, z toho 34,1 milionů nebylo pojištěno více než rok. Z celkového počtu bylo nepojištěno 4 900 000 (6.6 %) dětí do 18let. Ze statistiky také vyplývá, že počet lidí, kteří si neplatí zdravotní pojištění,mírně klesá a přibližně 10 % neplatičů nepochází z rodin s nízkými příjmy. Reforma zvaná "Obamacare" (Patient Protection and Affordable Care Act), která má začít platit od ledna 2014, by měla pro všechny občany USA zajistit podstatně větší dostupnost zdravotního pojištění. Také například zakazuje firmám, které zajišťují zdravotní pojištění, jakoukoliv diskriminaci – tedy posuzovat výši zdravotní pojistky klienta podle jeho předchozího zdravotního stavu či na základě pohlaví, jak bylo doposud běžné, a proto bylo zdravotní pojištění v podstatě nedostupné pro vážně nemocné a sociálně slabé občany.

Imigrační reforma – v USA žije asi 11 milionů nelegálních přistěhovalců. Názory na jejich dopad na ekonomiku se různí, od pozitivního přínosu vzhledem k poměru zjednodušeně vyjádřeno práce/mzda/útrata – nekvalifikovaná práce za co nejnižší mzdu(neakceptovatelnými pro Američany), která je zde utracena, k negativní dopadům souvisejícím s šedou ekonomikou, vzděláváním, zdravotní péčí,občanskými právy, atd. Dne 27. 6. 2013 došlo v Senátu USA k většinovému schválení "Border Security, Economic Opportunity, and Immigration Modernization Act of 2013". Tato reforma by umožnila zlegalizování pobytu imigrantů, případně získání občanství. Také by se změnil systém vydávání legálních víz v závislosti na ekonomických potřebách státu, zvýšily by se kontroly na hranicích s Mexikem. Tato reforma by měla vést i ke snížení fiskálního deficitu v řádech sta miliard dolarů. Tato reforma musí ještě projít schválením v Kongresu.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava ve Spojených státech amerických.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa
Geografická mapa USA

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem. Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou a na jihu s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.

Horopis[editovat | editovat zdroj]

USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít. Rozprostírá se v severovýchodní části kontinentu. Jeho střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Tvoří jej velmi staré přeměněné a vyvřelé horniny. V současnosti se podsouvá tichooceánská litosférická deska pod západní okraj desek amerických kontinentů. Zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi. Kordillery začínají Aljašským hřbetem (nejvyšší bod Mount McKinley – 6168 m) a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech. Při pobřeží Tichého oceánu to je Coast Range a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Coloradská plošina, Velká pánev. Nejvyšší bod tzv. souvislých Spojených států (tj. bez Aljašky a Havaje) je vrchol Mount Whitney (4417 m) v kalifornském pohoří Sierra Nevada. Jen pár desítek kilometrů od něj leží nejníže položené místo USA i Ameriky v Údolí smrti (Death Valley). Tato proláklina je 86 m pod úrovní hladiny moře. Své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život (poušť bez vody s velkými horky, ve stínu naměřili 56,7 °C). Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory. Mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Centrální roviny a Velké planiny.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky jako Mississippi, s přítokem Missouri (nejdelší říční soustava USA – 6212 km), Řeka Svatého Vavřince, Rio Grande. Tichý oceán přijímá většinou kratší toky tekoucí z Kordiller. Mezi významnější patří řeky Columbia a Colorado.

V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké Solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range. V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Podnebí USA.
Typická krajina v oblasti od Velkých Jezer po Severovýchod Spojených států

Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebních pásech. Počasí v Americe je značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Centrální roviny a Velké planiny mají v závislosti na vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál tím méně srážek. Chladnější podnebí panuje v oblasti západního pobřeží, které pod vlivem proudů Tichého oceánu udržuje teplotu konstantní. Nejchladnější zimy najdeme ve Skalistých horách a Sierra Nevadě, kde můžeme naměřit jedny z nejsilnějších mrazů v Americe.

V oblastech Jižní Ameriky, Velkých plání, jižních částí atlantického pobřeží, Floridě a státech u Mexického zálivu panují v letním období až tropická vedra a může je doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv, poloostrov Floridatropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, projevuje se tam výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru překážejí horské bariéry Kordiller. Proto vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, se vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma. Texas je jinak známý pro svá tornáda, která se vyskytují hlavně na otevřených plochách v období května a září.

Průměrné teploty v Amerických městech (°C)
Období Anchorage Atlanta Boston Chicago Houston Las Vegas Miami New Orleans New York Salt Lake City San Diego San Francisco Seattle Washington
Leden -11 5 -1 -6 11 7 19 11 0 -2 14 9 4 2
Červenec 15 26 23 23 28 32 28 28 25 25 21 17 18 26
Říjen 1 17 13 12 21 20 26 21 14 12 20 16 11 15

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státy USA.

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, D.C., spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když s nimi bývá často uváděn) – a dalších území, např. ostrovních teritorií.

Při podepsání Deklarace nezávislosti Spojených států se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Virginie).

Alabama Aljaška Arizona Arkansas Kalifornie Colorado Connecticut Delaware Florida Georgie Havaj Idaho Illinois Indiana Iowa Kansas Kentucky Louisiana Maine Maryland Massachusetts Michigan Minnesota Mississippi Missouri Montana Nebraska Nevada New Hampshire New Jersey Nové Mexiko New York Severní Karolína Severní Dakota Ohio Oklahoma Oregon Pensylvánie Rhode Island Jižní Karolína Jižní Dakota Tennessee Texas Utah Vermont Virginie Washington Západní Virginie Wisconsin Wyoming Delaware Maryland New Hampshire New Jersey Massachusetts Connecticut West Virginia Vermont Rhode IslandMap of USA with state names.svg
Informace o tomto obrázku

Sport[editovat | editovat zdroj]

Nejoblíbenější sporty ve Spojených státech jsou (v tomto pořadí): americký fotbal, baseball, basketbal, lední hokej, fotbal, tenis, golf a wrestling.[21] Čtyři hlavní profesionální sportovní ligy ve Spojených státech jsou Major League Baseball (MLB), National Basketball Association (NBA), National Football League (NFL) a National Hockey League (NHL), všechny čtyři patří mezi nejlukrativnější sportovní ligy na světě. Profesionální fotbalová liga Major League Soccer (MLS) zatím nedosahuje úrovně popularity čtyřech nejvyšších soutěží nebo jejich mezinárodními protějšků, ačkoliv její průměrná návštěvnost roste.

Armáda a vojenství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ozbrojené síly Spojených států amerických.
Letadlová loď USS Ronald Reagan

Ozbrojené síly Spojených států amerických se skládají z pěti složek: armády, letectva, námořnictva, námořní pěchoty a pobřežní stráže. V aktivní službě je 1 426 026 lidí. Mezi výzbroj americké armády patří např. letadlové lodě, jaderné ponorky, „neviditelná“ letadla či tanky Abrams. Pokročilými technologiemi disponují i výstroje a vybavení pěších a speciálních jednotek.

Zapojila se do velké části hlavních konfliktů 20. století. Americká armáda pomohla porazit císařské a později i nacistické Německo v obou světových válkách. V současné době mají USA nejlépe vybavenou a nejsilnější armádu na světě. Tento fakt je způsoben vysokými výdaji na obranu, zhruba 3/4 toho, co zbytek světa (pro rok 2011 – 698 mld. dolarů), a rozvojem moderních technologií jakými jsou například technologie stealth nebo mikrovlnné, sonické a ULF (Ultra-Low Frequency) zbraně, které úspěšně vyvíjejí přední americké korporace, a též značná část zbraní a munice z ochuzeného uranu. Americká armáda má vysokou bojeschopnost díky dlouholetým zkušenostem (od počátku 20. století se účastnila přibližně stovky ozbrojených konfliktů nebo intervencí.[22] V poslední době operuje například v Afghánistánu (v rámci operace Operace Trvalá svoboda a obecnějšího konceptu války proti terorismu).

V současné době má 823 základen[23] rozmístěných ve více než 130 z 195 zemích světa.[24] Od 2. světové války v Německu a v Japonsku, od Korejské války v Jižní Koreji a v dalších zemích. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO, jejímž jsou nejsilnějším členem. Ozbrojené síly USA jsou subjektem s největším dopadem na znečištění ovzduší na světě[25] a též největší spotřebou ropy (podle CIA World Factbook je to 320 000 barelů denně, což je přibližně 15× více než v době II. světové války).[26] Její emise navíc nejsou připočítávány k emisím USA ani země, na jejímž území ozbrojené síly operují. Její jednotky v současné době operují ve více než stovce zemí světa.[27][28]

Státní svátky v roce 2014[editovat | editovat zdroj]

Datum_2014 Český název Anglický název Poznámka
1. ledna Nový rok New Year's Day
20. ledna Den Martina Luthera Kinga Martin Luther King, Jr. Day 3. pondělí v lednu
17. února Den prezidentů Presidents' Day 3. pondělí v únoru
26. května Den obětí války Memorial Day poslední pondělí v květnu
4. července Den nezávislosti USA Independence Day
1. září Den práce Labor Day 1. pondělí v září
13. října Den Kryštofa Kolumba Columbus Day 2. pondělí v říjnu
11. listopadu Den veteránů Veterans Day
27. listopadu Den díkůvzdání Thanksgiving Day 4. čtvrtek v listopadu
25. prosince Vánoce Christmas

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. protestanti kladou na Bibli a její text enormní důraz

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Občané 30 států požadují vystoupení ze Spojených států amerických
  2. 30 STATES PETITION FEDERAL GOVERNMENT TO SECEDE AFTER ELECTION
  3. Petice za odstoupení Texasu od Unie
  4. http://dailycaller.com/2012/11/13/secession-yall-why-texas-can-pull-it-off
  5. People. 12 June 2006. American Fact Finder. Accessed 13 June 2006.
  6. a b c d United States on the World Factbook
  7. Figure 2 – Fifteen Largest Ancestries: 2000. 2000. U.S. Census Bureau. URL accessed 30 May 2006.
  8. US Department of Commerce, ancestry in the US as published on Factmonster, 2000 [online]. . Dostupné online.  
  9. National Sex, Race, and Hispanic Origin Population Estimates [online]. . Dostupné online.  
  10. ADAMS, J.Q.. Dealing with Diversity. Chicago, IL : Kendall/Hunt Publishing Company, 2001. 0-7872-8145-X.  
  11. Statistical Abstract of the United States: page 47: Table 47: Languages Spoken at Home by Language: 2003 [online]. . Dostupné online.  
  12. U.S. Government Says 47 Million Americans Below Poverty Line
  13. U.S. Hispanic population to triple by 2050, USATODAY.com
  14. Table 4. Projections of the Population by Sex, Race, and Hispanic Origin for the United States: 2010 to 2050 [Excel]. U.S. Census Bureau, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. http://online.wsj.com/article/SB10001424052748704312104575298512006681060.html?mod=WSJ_hpp_MIDDLTopStories#articleTabs%3Darticle
  16. http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424052702303879604577408363003351818
  17. Podle: United States Census Bureau, sčítání z roku 2000 a odhadů z roku 2006.
  18. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/xx.html
  19. U.S. No Longer World's Largest Economy, Kimberly Amadeo, 12. února 2008
  20. China Eclipses U.S. as Biggest Trading Nation
  21. Sporteology, Top 10 Most Popular Sports in America
  22. http://academic.evergreen.edu/g/grossmaz/interventions.html
  23. http://nasaa-home.org/baselocs.htm
  24. http://www.commondreams.org/views04/0115-08.htm
  25. http://www.sott.net/articles/show/199500-The-Pentagon-is-the-planet-s-worst-polluter
  26. http://www.newlaunches.com/archives/top_5_facts_on_us_military_oil_consumption.php
  27. http://www.fas.org/irp/congress/2012_hr/030612mcraven.pdf
  28. Spojené státy dnes válčí ve více než stovce zemí světa

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

/CDC data k zdravotnímu pojištění v roce 2012 ]