Ray Bradbury

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Raymond Douglas Bradbury
Ray Bradbury (1975)
Ray Bradbury (1975)
Narození 22. srpna 1920
USA Waukegan, Illinois, USA
Úmrtí 5. června 2012 (ve věku 91 let)
USA Los Angeles, Kalifornie, USA
Povolání spisovatel
Národnost americká
Žánr science fiction, fantasy, horor
Významná díla Marťanská kronika
451 stupňů Fahrenheita
Vlivy Jules Verne, H.G. Wells, Edgar Rice Burroughs
Podpis
Podpis
Emblem-web.svg oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Douglas Bradbury (22. srpen 1920 Waukegan, Illinois5. červen 2012 Los Angeles, Kalifornie[1]) byl americký romanopisec, povídkář, básník, esejista, autor mnoha scénářů a divadelních her. Napsal množství hororových a sci-fi románů a povídek. K jeho nejznámějším dílům patří román 451 stupňů Fahrenheita (1953), román Tudy přijde něco zlého a sbírka povídek Marťanská kronika (1950).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Waukegan v americkém státě Illinois, rodičům Esther Moberg Bradburyové, původem ze Švédska, a Leonardu Spaulding Bradburymu. Měl dva starší bratry dvojčata, z nichž jeden zemřel v roce 1918. Jeho dědeček i pradědeček z otcovy strany byli vydavatelé novin. Šlo o příbuzného amerického akademika a odborníka na Shakespeara, Douglase Spauldinga. Navíc byl přímým potomkem Marie Bradburyové, která byla souzena, shledána vinnou a odsouzena k pověšení jako čarodějnice v Salemu ve státě Massachusetts v roce 1692. Byla vdaná za kapitána Thomase Bradburyho ze Salisbury v Massachusetts.

Už za svého mládí hodně četl a psal. Mnoho času trávil ve waukeganské knihovně Carnegie Library čtením oblíbených autorů H. G. Wellse, Julese Verna nebo E. R. Burroughse, autora Tarzana a novely Warlord of Mars (Válečník z marsu). Když byl dítě, četla mu povídky jeho teta.

Právě v prostředí waukeganské knihovny se odehrává značná část románu Tudy přijde něco zlého. Navíc rodný Waukegan zamaskoval coby „Zelené město“ i v některých ze svých dalších polo-autobiografických románů - Pampeliškové víno, Sbohem léto – a také v mnoha povídkách.

Svůj celoživotní zvyk psát každý den přičítal dvěma událostem. První se odehrála, když mu byly tři roky, a jeho matka ho vzala na představení Lona Chaneyho Zvoník u Matky Boží. Druhá událost se stala v roce 1932, kdy se během karnevalu estrádní umělec pan Electrico dotkl jeho nosu elektrifikovaným mečem, což způsobilo, že se mu postavily vlasy na hlavě, a on vykřikl: "žij navždy!" Od té chvíle chtěl žít věčně a rozhodl se pro kariéru autora, aby splnil to, co se po něm žádalo: žít navěky. V tomto věku začal poprvé kouzlit. Kouzla byla jeho první velkou láskou. Kdyby nikdy neobjevil psaní, stal by se kouzelníkem. V letech 1926-1927 a 1932-1933 žila jeho rodina v Tucsonu v Arizoně, protože tam otec pracoval, ale pokaždé se vrátila zpět do Waukeganu. V roce 1934 se však nadobro usadila v Los Angeles, když mu bylo třináct let.

Ray Bradbury jako maturant v roce 1938

Absolvoval střední školu Los Angeles High School; chodil do kurzů poezie a psaní povídek, které prohloubily jeho zájem o psaní. Vysokou školu však nenavštěvoval. Místo toho prodával noviny na rohu South Norton Avenue a Olympic Boulevard. O svém vzdělání říkal: "Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu 10 let".

A bylo to právě v knihovně Powell Library při UCLA, ve studovně s psacími stroji k pronájmu, kde napsal svůj klasický příběh o knihspalující budoucnosti: 451 stupňů Fahrenheita.

Ovlivněn hrdiny fantastické literatury, jako byli například Flash Gordon nebo Buck Rogers, začal v roce 1938 publikovat sci-fi povídky ve fanzinech. Forrest J. Ackerman jej pozval, aby navštěvoval Los Angeles Science Fiction Society (Losangeleský sci-fi spolek), jehož členové se v té době scházeli v bufetu Clifton v centru Los Angeles. Zde se setkal s Robertem A. Heinleinem, Emilem Petajou, Fredricem Brownem, Henrym Kuttnerem, Leighou Brackettovou a Jackem Williamsonem. Jeho prvotinou bylo Hollerbochenovo dilema, které se v lednu 1938 objevilo ve fanzinu Imagination!. V roce 1939 začal vydávat svůj vlastní fanzin pod názvem Futuria Fantasia. Stal se autorem většiny obsahu prvních čtyř číslel, z nichž každé mělo necelých 100 výtisků. Mezi lety 1941 a 1947 přispíval do filmového časopisu Roba Wagnera Script.

V listopadu 1941 vydal v časopise Super Science Stories (Skvělé vědecké příběhy) povídku „Pendulum“ napsanou společně s Henrym Hassem, první dílo publikované na objednávku a získal za něj 15 dolarů. Na konci roku 1942 už pracoval jako spisovatel na plný úvazek. Jeho první sbírka povídek Temný Karneval vydalo v roce 1947 malé nakladatelství Arkham House spisovatele Augusta Derlethva v Sauk City ve Wisconsinu.

Náhodné setkání v losangeleském knihkupectví s britským spisovatelem Christopherem Isherwoodem Bradburymu dalo příležitost vložit knihu Marťanská kronika do rukou uznávaného kritika. Následovala Isherwoodova květnatá recenze.

Ačkoli je často popisován jako autor science fiction, sám sebe neškatulkoval do konkrétní narativní kategorie:

„Zaprvé, nepíšu sci-fi. Napsal jsem pouze jednu sci-fi knihu a tou je 451 stupňů Fahrenheita, založenou na realitě. Science fiction je zobrazení reálna. Fantasy je zobrazení neskutečného. Takže Marťanská kronika není science fiction, je to fantazie. To by se nemohlo stát, chápete? To je důvod, proč zde bude dlouhou dobu: je to řecký mýtus a mýty se drží.“

Při jiné příležitosti poznamenal, že se román týká odcizení lidí skrz média: „Při psaní krátkého románu 451 stupňů Fahrenheita jsem si myslel, že popisuje svět, který by se mohl vyvinout za čtyřicet nebo padesát let. Ale jednou večer před několika týdny v Beverly Hills kolem mě prošli muž s ženou; venčili psa. Zastavil jsem se a díval se na ně, naprosto ohromen. Žena držela v jedné ruce rádio o velikosti balíčku cigaret s kmitající anténou. Z rádia vedly malé měděné drátky, zakončené elegantním kuželem v jejím pravém uchu. Byla tam, nevšímajíc si muže ani psa, poslouchala dálný vítr a šepot a výkřiky z mýdlových oper, náměsíčná. Nahoru a dolů přes obrubníky jí pomáhal manžel, který jakoby tam ani nebyl. To nebyla fikce.“

Kromě beletrie napsal také mnoho krátkých esejí o umění a kultuře, a tím upoutal pozornost kritiků v této oblasti. V osmdesátých letech se přeorientoval na psaní detektivních příběhů.

Jeho kariéru spisovatele skutečně nastartovalo až publikování sbírky povídek s názvem Marťanská kronika (1950) hlásící se k žánru filozofické science fiction. Povídky zobrazují první pokusy lidí ze Země o dobytí a osídlení Marsu. V díle se objevují jeho vlastní názory a znepokojení nad budoucností lidskosti člověka. Objevuje se zde převládající úzkost Ameriky z atomové války, politických postojů cizích národů, reakcí proti rasizmu a cenzuře atd.

Po této sbírce následovala Ilustrovaná žena a po ní v roce 1953 román 451 stupňů Fahrenheita, který mnozí považují za jeho vrcholné dílo. Pojednává o budoucím světě, kde přísná cenzura nakonec vedla k úplnému zákazu psaného slova. Členové skupiny rebelů se pokusili zachránit historii a kulturu svého světa tím, že se učili zpaměti veškeré literární a filozofické knihy předtím, než byly spáleny.

Celkem publikoval víc než 30 knih, téměř 600 povídek a nespočet básní, esejí a divadelních her. Jeho tvorba se nikdy neomezovala čistě na literaturu. Byl nominován na filmového Oscara za svůj animovaný film Icarus Montgolfier Wright a vyhrál cenu Emmy za svou televizní hru The Halloween Tree. Adaptoval 65 svých povídek pro televizní pořad The Ray Bradbury Theater. Byl kreativním konzultantem pavilonu Spojených států na Světovém veletrhu v New Yorku v roce 1964.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Oženil se roku 1947, od té doby žil v Los Angeles s početnou smečkou koček a se svou manželkou Margueritou (zemřela roku 2003). Vychoval čtyři dcery, díky nimž se stal osminásobným dědečkem.

Do konce svého života si nepořídil řidičský průkaz, zarytě odmítal počítače a internet a tvrdil, že k životu a psaní mu bohatě dostačuje telefon a psací stroj.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Switch on the night - 1955
  • Pampeliškové víno, Dandelion Wine 1957
  • Hallowen tree - 1972
  • Vzpomínky na vraždu - A memory of Murder 1984 (detektivka)
  • Something Wicked This Way Comes - 1962
  • Smrt je vždycky osamělá, Death is a lonely business 1985 (horor)
  • A graveyard for Lunatics; volné pokračováni „Smrt je vždycky osamělá“ 1990
  • The Golden Apples of the Sun - 1990
  • Green shadows, white whale - 1992
  • Z prachu zrození, From dust returned:A family Remembrance 2001

Česky[editovat | editovat zdroj]

  • 451 stupňů Fahrenheita
  • Marťanská kronika (sbírka)
  • Slunce a stín (sbírka)
  • Ilustrovaná žena (sbírka)
  • Kaleidoskop (sbírka)
  • Sloup ohně a jiné povídky (sbírka)
  • Mráz a oheň (sbírka)
  • Rychlejší než oko (sbírka)
  • Proti proudu času (sbírka)
  • Jízda naslepo (sbírka)
  • Z prachu zrození
  • Vzpomínky na vraždu
  • O půlnoci tancoval drak
  • Hřbitov šílenců
  • Zbavme se Constance
  • Kočičí pyžamo
  • Říjnová země
  • Tudy přijde něco zlého
  • Teď a navždy
  • Vždycky budeme mít Paříž
  • Smrt je vždycky osamělá
  • Pampeliškové víno
  • Sbohem, léto
  • Zen a umění psát

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ray Bradbury ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ray Bradbury na anglické Wikipedii.

  1. Zemřel guru sci-fi Ray Bradbury 6. 6. 2012 16:48, autor: ČT24

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]