Echelon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Echelon je název rozsáhlé sítě technických špionážních a sledovacích prostředků. Vznikl v roce 1947, kdy se sešli šéfové rozvědek Velké Británie a USA, aby si vyměnili tajné informace. V současnosti se tohoto projektu účastní státy USA, Spojené království, Kanada, Austrálie a Nový Zéland, přičemž dominantní postavení si drží USA.
Původně měl Echelon sloužit k obnovení aliance, která úspěšně porazila nacistické Německo, a potlačení nové hrozby Sovětského Svazu a jeho spojenců pomocí odposlechů vojenské a diplomatické komunikace.
„Moskvě nechybělo mnoho, aby vybudovala obrovský jaderný arzenál a mohla se pokusit rozšířit sféru svého vlivu na celou planetu. Angličané a Američané došli k závěru, že této nové hrozbě budou nejlépe čelit tím, že budou spolupracovat[1].“
Dnes je údajně používán k vyhledávání teroristických spiknutí, potírání obchodu s drogami a jako politická a diplomatická zpravodajská služba. Kritici tvrdí, že systém slouží převážně hospodářské špionáži. Koluje nepotvrzená informace, že existence projektu Echelon byla odhalena přeběhlým agentem na Novém Zélandu.
Obsah |
[editovat] Sídla
Záchytné stanice v Sugar Glove ve West Virginia a Menwith Hill v Yorkshire, UK se staly nejdůležitějšími zdroji informací pro celou skupinu a zvláště americké Národní bezpečnostní agenturu (NSA), který hrál v projektu klíčovou roli.
[editovat] Současná činnost Echelonu
V únoru 2000 byla na internetu zveřejněna část odtajněných dokumentů amerického ministerstva obrany, ve kterých je uvedeno, že projekt Echelon v současnosti neslouží politické a vojenské špionáži proti diktaturám ohrožujících svobodný svět, ale prostřednictvím něj jsou monitorovány obchodní aktivity firem působící v zemích, které jsou nejbližším spojencem Ameriky a Spojeného Království. Monitorovací systém údajně umožňuje zachycení každého slova z telefonního hovoru, faxu a e-mailu, které satelity přenášejí po celém světě. Je oprávněné podezření, že důstojníci americké a britské rozvědky masivně zneužívali Echelon ke sledování jednotlivých osob a k odhalování obchodních tajemství ve prospěch zejména amerických korporací. Podle následné kritické nóty Evropského parlamentu NSA předávala vybrané informace ministerstvu průmyslu a obchodu Spojených států amerických.
[editovat] Uskutečněné špionáže
Nejvíce pozornosti pro Echelon přitahovaly gigantické kontrakty evropských a asijských firem, uskutečňované pro vlády mimoevropských zemí. Typicky, NSA pomocí Echelon odposlechla telefonní hovory, hovořící o kritériích zakázek, ceně (úplatcích) a dalších a tyto předala ministerstvu průmyslu a obchodu, které se (dosud nezmapovaným způsobem) dostaly k americkým firmám, jež měly ještě možnost do hry vstoupit s optimální nabídkou „na míru“.
- V roce 1993 byly odposlouchávány telefonické hovory francouzského výrobce letadel Airbus s vládou Saúdské Arábie a saúdskými aerolinkami ohledně dodávky jejích letounů. Kontrakt za více než 5 miliard dolarů nakonec získal americký Boeing a McDonnell Douglas.
- V roce 1995 byla odposlouchávána jednání brazilských úřadů na vybudování satelitního systému k pozorování deštných pralesů firmou Thompson-CSF (ve hře byly i úplatky některým činitelům). NSA hovory předala americkému gigantu Raytheon, která kontrakt později získala. Jednalo se o 1,5 miliardy dolarů.
- Méně informací je o kontraktu japonského Národního Výzkumného Koncilu (NRC) určeného do Indonésie kolem roku 1999, patrně na optická vlákna. Polovinu tohoto významného kontraktu dokázala získat americká telekomunikační společnost AT&T. Svou roli ale mohl zahrát i Glen Fukushima, ředitel NRC, který dříve v AT&T pracoval.
- Během roku 1999 vyvinul německý výrobce větrných elektráren Enercon metodu, jak mnohem levněji než dosud vyrábět elektrický proud z větrné energie. Tato metoda byla vyvíjena tajně, existovala o ní, nicméně, dokumentace v laboratoři, patřící firmě. Jeden ze zaměstnanců NSA popsal způsob, jak se napojil na telefonní a modemové linky, spojující výzkumnou laboratoř s výrobním závodem a získal detailní plány zmiňovaného výrobního tajemství. Tyto stěžejní informace ihned putovaly do americké firmy Kenetech. Když se o nějaký čas později Enercon pokusil uvést svou metodu ve Spojených Státech, narazil na skutečnost, že Kenetech má patentovaný téměř identický výrobek. Navíc Kenetech soudním příkazem dosáhl zákaz prodeje veškerého zařízení Enercomu na americkém trhu. V následujícím roce Německo podalo odhad ztrát v důsledku americké průmyslové špionáže. Roční ztráty na ukradených vynálezech a výzkumných patentech činily minimálně 10 miliard dolarů.[2]
[editovat] Reakce na odtajnění
Po únoru 2000 Francie zahájila proti Spojeným Státům a Británii soudní proces pro porušení přísných zákonů na ochranu osobnosti. V Itálii a Dánsku se rozběhlo parlamentní vyšetřování. Prošetření nezávislou komisí bylo vyžadováno poslanci v německém Bundestagu. Portugalská vláda, která v té době předsedala Evropské unii, navrhla vytvoření evropského sekretariátu pro sledování aktivit Echelonu. Jeden belgický poslanec Evropského parlamentu prohlásil činy spáchané Amerikou a Velkou Británií za bezprecedentní útok na lidská práva. Celkově došlo k určitému posunu vnímání USA ze strany Evropy coby partnera a severoatlantického ochránce. V případu Velké Británie došlo k rozčarování, že se tento evropský stát pro zajištění hospodářského zisku snížil k praktikám jako byla špionáž jeho „sousedů“.
Pozdější dokument Aarona Russoa en:America: From Freedom to Fascism[3] z roku 2006 uvádí, že prezident Clinton skrze Echelon v průběhu 90. let monitoroval miliony soukromých hovorů amerických občanů a množství telefonních odposlechů za Clintonovy administrativy svědčí o tom, že již v té době to byla standardní procedura a nebyla tedy započata bezpečnostními opatřeními po útocích z 11. září 2001.
[editovat] Perlička
V počátku svého funkčního období, americký prezident, Bill Clinton rozhodl, že průmyslová špionáž by měla být jedním z hlavních úkolů CIA. Údajně se nechal slyšet, že: „co je dobré pro Boeing, je dobré pro Ameriku.“
[editovat] Reference
- ↑ Hertzová N., Plíživý převrat - globální kapitalismus a smrt demokracie (ISBN 80-86569-46-2) od str 76
- ↑ Hertzová N., Plíživý převrat - globální kapitalismus a smrt demokracie (ISBN 80-86569-46-2) od str 77 až 79
- ↑ Přibližně 1. hodina, 14. minuta
