Průmyslová špionáž

Průmyslová špionáž je obor lidské činnosti provozovaný státními organizacemi, komerčními subjekty či jednotlivými osobami za účelem získání utajovaných informací z oblasti průmyslových technologií, finančnictví a dalších oborů a jejich následného využití pro vlastní prospěch.

Pro účely průmyslové špionáže jsou zakládány specializované zpravodajské služby a to ať už působící samostatně (např. izraelský Lakam) nebo jako jedna ze součástí zpravodajské služby (československá vědeckotechnická rozvědka VTR jako součást I. správy MV (zahraničně politická rozvědka) ČSSR. Kontrarozvědné služby všech zemí ale zároveň vytvářejí organizace, které mají na starosti ochranu vlastních průmyslových a ekonomických zájmů.

Historie

Mezi první popsané pokusy o průmyslovou špionáž (a zároveň vytváření opatření na obranu proti ní) je snaha získat tajemství výroby čínského přírodního hedvábí. Začátkem 20. století s rozvojem zbraňových systémů byly zaznamenány např. pokusy o krádeže technologií výroby dalekonosných děl. Před II. světovou válkou zvýšeným používáním průmyslové špionáže známé Japonsko (např. technologie na výrobu pancéřové oceli). Od začátku 30. let působilo ve Velké Británi, zpočátku jako soukromá organizace, od roku 1935 již jako součást státních struktur zpravodajské středisko zabývající se shromažďováním dostupných informací o průmyslu střední a východní Evropy a též shromažďující informace z lodního, zbrojařského, leteckého, chemického a dalšího průmyslu a výzkumu. Po skončení II. sv. války byli za účelem získání vědeckých poznatků poraženého Německa verbováni vítěznými mocnostmi vědci zejména z oblasti raketové a letecké techniky.

S bipolarizací světa a vznikem tzv. Studené války došlo k dalšímu nárůstu snah o získávání ekonomických informací z tábora protivníka. Informace o této činnosti pronikli na veřejnost např. s odhalením tzv. atomových špiónů, vědců (např. Julius Rosenberg), kteří z amerických laboratoří pro vývoj atomových technologií (zejména zbraní) předávali informace o nových poznatcích Sovětskému svazu. Zájem východoevropských zpravodajských služeb se ale soustřeďoval i na jiné vojenské technologie (řízení protivzdušné obrany, radarové technologie, chemické a bakteriologické zbraně atd.). Od druhé poloviny 50. let 20. století se zvýšil zálem Východu i o technologie z elektrotechniky, chemického průmyslu a dalších. Zároveň byl zaznamenán zájem o technologie na výrobu nadzvukových dopravních letadel. V pozdější době to byl i zájem o technologie z oblasti kybernetiky a výpočetní techniky.

Od konce 60. let 20. století začal fungovat americký systém Echelon, který sloužil k odposlechu elektronické komunikace. Díky němu byli USA a Velká Británie schopny zachytávat a dešifrovat i komunikaci mezi firmami (a to i spojeneckých zemí) a získané informace využívat ve prospěch svých firem. Podobný systém odposlechů měli SSSR a Čína, v menší míře např. Francie (tzv. Frenchelon).

K největšímu rozmachu průmyslové špionáže došlo v průběhu 90. let 20. století a to nejen získáváním tajemství mezi zeměmi, ale i mezi firmami působícími často v jedné zemi. Hlavní důvody byly ty, že na volném trhu se objevily do té doby embargované pomůcky pro odposlech a sledování a rozvoj výpočetní techniky, která se ukázala vysoce zranitelnou.

Rozdělení

Provozování průmyslové špionáže se dělí podle způsobu provádění na špionáž provozovanou:

• prostř. lidských zdrojů (HUMINT) což je získávání spolupracovníků na místech, kde přijdou do styku s utajovanými skutečnostmi; vědečtí pracovníci, technický personál atd.
• prostřednictvím technických pomůcek což je pomocí záznamových technik, odposlechů všech druhů komunikací, pronikání do technických prostředků protivníka (výpočetní technika)

a dále potom podle původce na

• průmyslovou špionáž obvykle provozovanou státními institucemi
• firemní (též korporátní) špionáž prováděnou zpravidla firmami a zasahující obvykle konkurenční podnik

Průmyslová špionáž v Československu

Prováděním průmyslové špionáže se v Československu systematicky zabývala vědeckotechnická rozvědka (VTR) jako součást Zahraničně politické rozvědky a v oblasti zbraňových systémů potom ZS/GŠ. VTR měla umístěné své důstojníky pod diplomatickým krytím v řadě zemí, zejména rozvinutých západních. Snažila se získávat spolupracovníky a informátory ve vědeckých institucích i firmách zabývajících se vývojem a výrobou v ekonomicky zajímavých oborech. Důležitým faktorem v činnosti VTR byla podřízenost čs. zpravodajských služeb sovětským zpravodajským službám. Z tohoto důvodu všechny získané informace putovaly do centrál KGB a GRU (někteří bývalí zpravodajští důstojníci ale tvrdí, že část získaných vědeckých či ekonomických informací, které dokázal využít československý průmysl do Moskvy předávány nebyly či byly, ale bez podrobností). V 70. a 80. letech, díky narůstajícímu zaostávání Východu za Západem docházelo k situacím, že získaný špičkový materiál nemohl být využit proto, že neexistovaly východoevropští odborníci schopní ho pochopit a uvést do praxe či protože chyběla znalost mezikroků, které k vytvoření technologie vedly.). K nejvýznamnějším úspěchům VTR patřilo získání:

• v 60. letech dokumentace o motorech a podvozku vyvíjeného britskofrancouzského nadzvukového letadla Concorde (ZS/GŠ zase získala dokumentaci o draku Concorda). Díky této dokumentaci později SSSR vyráběl TU-144 (posměšně nazývaný Concordovič).
• 80% veškerých informací potřebných k sestrojení prvních československých počítačů dodala VTR
• virulentní kmeny záškrtu, zápalu plic a chřipky

, a řadu podrobných poznatků o viru HIV

• dokumentaci k výrobě hliníku, automatizaci chemických provozů či barevných obrazovek pro televizory

Ochrana před průmyslovou špionáží

Ztráta klíčových či důležitých vědeckotechnologických informací na národní úrovni může v krajním případě znamenat i ohrožení obranyschopnosti země. Na úrovni firem a podniků jsou takové ztráty vyčíslitelné v penězích, ale mnohdy znamenají vážné problémy v konkurenčním prostředí či dokonce krach.

Samotná ochrana před průmyslovou špionáží se dělí na

• vnitřní: vytváření a vnitřních norem pro nakládání s citlivými daty, kontrola pohybu zaměstnanců v prostorách firmy, práce ve zvláštním režimu.
• vnější: fyzické střežení objektů před nepovolanými osobami, technologické zabezpečení vnitřních sítí před neautorizovanými průniky z vnějších sítí

Nejznámější případy

• získání počítačů IBM Sovětským svazem, jejichž vývoz do socialistických států byl zakázán
• obvinění Volkswagenu Opelem z průmyslové špionáže poté, co VW přijal bývalého manažera Opelu, který při odchodu zcizil dokumentaci pro výrobu malých automobilů
• prostřednictvím monitorovací sítě Echelon získávají USA řadu ekonomických a obchodních informací, z nichž profitují převážně americké firmy, zároveň ale americké firmy jsou nejčastějšími cíli průmyslové špionáže a to i ze strany spojenců, např. Francie

Literatura

• PACNER, Karel - Československo ve zvláštních službách (1961-1989) díl IV., Themis, 2002, ISBN 80-7312-013-5

Externí odkazy

• Průmyslová špionáž co o ní víme? in Technický týdeník
• Metody špionáže in specialista.info