Robert Edward Lee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert Edward Lee
Robert Edward Lee.jpg

Narození: 19. ledna 1807
Stratford Hall, Virginie
Úmrtí: 12. října 1870
Lexington, Virginie
Vojenská kariéra
Hodnost: Plukovník (USA)
Generál (CSA)
Doba služby: 1829–61 (armáda USA)
1861–65 (armáda konfederace-CSA)
Sloužil: United States Spojené státy americké
Konfederace Konfederované státy americké
Velel: Armáda Severní Virginie
Války: Mexicko-americká válka
Americká občanská válka
Generál Robert Edward Lee

Robert Edward Lee (* 19. ledna 1807, Stratford Hall, Virginie12. října 1870, Lexington, Virginie) byl americký generál, který se vyznamenal během amerického tažení proti Mexiku a zejména jako velitel konfederačních vojsk v americké občanské válce. Je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století a mistra obranných a ústupových bojů.

Doba dětství a studií[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. 1. 1807 v rodině generálmajora Henryho Leea, guvernéra státu Virginie a účastníka války amerických osad proti Velké Británii. Jeho předkové přišli jako jedni z prvních anglických kolonistů do Virginie a tato prominentní rodina tak patřila na Jihu USA mezi vyšší střední vrstvu. Po otcově smrti, v době kdy mu bylo 11 let, ale rodina upadla do dluhů, proto vstoupil do vojenské školy v Alexandrii a později, ve svých 17 letech, na elitní vojenskou akademii ve West Pointu, kterou absolvoval v roce 1829.

První válečné zkušenosti[editovat | editovat zdroj]

Svoji vojenskou kariéru zahájil jako ženijní důstojník ve Fort Pulaski v Georgii. Následně sloužil na řadě míst a funkcí, kde měl většinou na starosti inženýrské práce při výstavbě pevností, silnic a vojenských zařízení. V roce 1831 se oženil s Mary Annou Custisovou, která byla pravnučkou Marthy Washingtonové, choti prvního amerického prezidenta. Se svou manželkou měl sedm dětí (děti se narodily v rozpětí let 1832 – 1846). První válečné zkušenosti získal v americko-mexické válce, kdy působil jako jeden z pobočníků vrchního velitele generála Winfielda Scotta. Po bitvě u Cerro Gordo byl v roce 1847 povýšen na majora a na konci tohoto válečného konfliktu dosáhl hodnosti podplukovníka.

Velitel akademie West Point[editovat | editovat zdroj]

Tři roky po skončení americko-mexické války byl pověřen velením posádce ve Fort Carroll v Baltimore. V roce 1852 se stává velitelem akademie ve West Pointu a v roce 1855 je odvelen na hranici do Texasu, kde jako velitel 2. pluku kavalerie bojuje proti Apačům a Komančům.

Plantážník[editovat | editovat zdroj]

V roce 1852 zdědil po svém tchánovi plantáž v Arlingtonu a 63 otroků. Jaký vztah měl k otrokům a otrokářskému systému vůbec, zůstává dodnes předmětem diskuzí historiků. Na jedné straně panuje názor, že k tomuto problému nezaujímal žádné stanovisko a problém otroctví mu byl zcela lhostejný. Na druhé straně však existují důkazy, že se ke svým otrokům choval v některých případech krutě, když je nechal uvěznit za neposlušnost a údajně i bičovat[1]. V dopise své manželce z 27. 12. 1856 Robert Lee píše: Černoši se zde mají nesrovnatelně lépe než v Africe, morálně, sociálně a fyzicky. Tuhá disciplína, které jsou vystaveni, je nezbytná k jejich poučení jako rasy a doufám, že je to připraví a dovede k lepšímu životu. Jak dlouho toto jejich podmanění bude nutné, je známo a řízeno pouze moudrou a Milosrdnou Prozřetelností[2]. Šlo o hluboce věřícího člověka, který patřil k těm americkým křesťanům, kteří se domnívali, že osud černošských otroků je Božím rozhodnutím a bílí obyvatelé na tento osud nemají žádný vliv.

Od Unie ke Konfederaci[editovat | editovat zdroj]

V době vypuknutí konfliktu mezi Severem a Jihem USA přešla řada důstojníků ke Konfederaci. On sám jakožto jeden z nejlepších ženijních důstojníků Armády USA, byl ochoten zůstat v armádě Unie, ale jen za předpokladu, že jeho rodný stát Virginie zůstane součástí Unie. Vrchní velitel armády Unie, generál Winfield Scott, jej považoval za svého oblíbence i za nejschopnějšího důstojníka a svého nástupce. To sdělil také prezidentu Lincolnovi. Získal takovou důvěru, že se od generála Scotta dozvěděl veškeré plány, jak Unie hodlá postupovat v boji proti vojskům Konfederace. Ještě týden po vypuknutí bojů mezi oběma stranami setrvával po boku generála Scotta a dalších vojenských představitelů Unie a podrobně se tak seznámil se strategickou koncepcí postupu vojsk Unie i s jeho variantami[3] 18. 4. 1861 padl Fort Sumter a Lee poté odmítl nabídku na nejvyšší velitelský post Unie. O dva dny později odešel ze služeb ozbrojených sil Severu a 23. 4. 1861 převzal velení nad vojsky Konfederace, což byl pro vojenské velení Unie skutečný šok[4]. V této funkci zůstal po celou dobu americké občanské války až do konečné bitvy u Appomattoxu, po níž 9. 4. 1865 podepsal kapitulační listinu.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl nejvyšším polním velitelem poražené Jižanské armády, těšil se i nadále velké vážnosti a již v únoru 1866 byl předvolán na zasedání Společného kongresového výboru pro obnovu Jihu. V roce 1865 se stal ředitelem Washington College v Lexingtonu ve státě Virginie, kde zůstal jako pedagog až do své smrti. Zemřel 12. 10. 1870 a je pohřben pod kaplí, která nese jeho jméno a nachází se na akademické půdě univerzity, která rovněž nese jeho jméno – Washington and Lee University.

Amnestie[editovat | editovat zdroj]

Během války a po válce ztratil v rámci konfiskace část majetku (například panské sídlo Custis-Lee Mansion, na jehož pozemcích se dnes rozkládá Arlingtonský národní hřbitov) a také byl zbaven volebního práva. V roce 1865 si tedy zažádal o amnestii, ale ta se dostala na stůl ministra Williama H. Sewarda, který o těchto záležitostech nerozhodoval. Když Lee neobdržel žádnou odpověď, domníval se, že mu amnestie nebyla udělena. Žádost byla znovu nalezena až o více jak sto let později, v roce 1970, v americkém federálním archivu. Status občana USA mu byl uznán in memoriam v roce 1975 prezidentem Geraldem Fordem[5]. Ve skutečnosti ale byla už v roce 1868 vyhlášena všeobecná amnestie, která se vztahovala i na něj osobně. V současné době se na území USA nachází řada jeho soch a památníků, jeho jméno nesou parky, ulice, školy a univerzity. V roce 1929 byl vybrán do Síně slávy velkých Američanů na Bronx Community College, jeho podobizna ozdobila v roce 1955 poštovní známku a jeho dům Custis-Lee Mansion patří mezi americké národní památníky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 40
  2. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 41
  3. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str.36
  4. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 36
  5. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 299

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu