Muhammad Ali

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o americkém boxerovi. O egyptském vládci pojednává článek Muhammad Alí.
Přehled medailí
Muhammad Ali
Muhammad Ali
Olympijské hry
zlato LOH 1960 polotěžká váha

Muhammad Ali, vlastním jménem Cassius Marcellus Aladdin Mulligan Montmoreney O'Toole Clay (* 17. ledna 1942) je penzionovaný americký boxer. Narodil se v Louisville, Kentucky. Dostal jméno po svém otci, Cassius Marcellus Clay, který byl pojmenován po abolicionistovi a politikovi Cassiu Clayovi, který žil v 19. Století.

Boxovat začal ve svých 12 letech poté, co mu bylo ukradeno kolo. Během svých studií na střední škole vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské atletické unie. Na letních olympijských hrách v Římě získal zlatou olympijskou medaili v polotěžké váze. Jeho přezdívka „Největší“ s ním odešla do penze. V roce 1999 byl časopisem Spotsman Illustrated korunován na „Sportovce století“.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Muhammad měřil 6 stop a 3 palce (1.91 m) a měl velice neobvyklý styl na boxera těžké váhy. Svoje ruce držel na úrovni boků mnohem častěji než ostatní boxeři, kteří ruce drželi vysoko aby si bránili obličej. Místo toho spoléhal na své mimořádné reflexy a práci nohou, čímž si udržoval odstup od soupeřových úderů. 29. října 1960 v Lousville, Cassius Clay zvítězil ve svém prvním profesionálním utkání. Vyhrál v šestém kole nad Tunnem Hunakerem, který byl policejním velitelem Faytteville a Západní Virginie. V letech 1960 – 1963 tenhle mladý bojovník nakupil rekordních 19 vítězství bez porážky s 15 knock outy. Porazil takové boxery jakými byli: Tony Esperti, Jim Robinson, Donnie Fleeman, Alonzo Johnson, George Logan, Willi Besmanof nebo Lamar Clark ( který do té doby zvítězil čtyřicetkrát v řadě stylem KO ). Mezi jeho velmi působivé výhry patřila i ta proti Sonny Banksonovi, kterého knock outoval první vlnou ran. Nebo , když porazil Archie Mooreho, který měl do té doby na svém kontě 200 vítězství. Clay vyhrál i nad Dougem Jonesem v 10-tikolovém zápase rozhodnutím rozhodčích. Zápas byl nazván “Zápasem roku pro rok 1963”. Clayův další zápas byl proti Henry Cooperovi, který Claye knockdownoval levým hákem na konci čtvrtého kola. Ovšem poté byl zápas přerušen v pátém kole kvůli tržné ráně na Cooperově tváři. Cassius se stal uchazečem číslo jedna o titul který do té doby držel Sonny Liston. Liston byl značně obávaným soupeřem a dnes je k němu přirovnáván jen Mike Tyson. Téměř nikdo nedával Clayovi šanci na vítezství. Datum zápasu bylo stanoveno na 25.února 1964 a měl se odehrát v Miami na Floridě. Během před zápasového vážení boxerů rozvášněný Ali vykřikoval že bude “ létat jako motýl a bodat jako včela “ a aby stručně vyjádřil svou obranu pronesl “nemůžete zasáhnout co nevidíte“.

První Titulový zápas[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Ali roku 1967

Clay měl plán. Špatně pochopené Clayovo bujaré chování vyvolávalo v ostatních pocit nervozity. Liston si byl přespříliš jistý svou výhrou a přípravu na utkání podcenil. V úvodních kolech byla především nevídaná Clayova rychlost hlavní obranou proti Listonovým mocným úderům vedených na hlavu. Ve třetím kole byl Clay jasně lepší a Liston do přestávky odcházel s tržnou ranou pod okem. Ve čtvrtém kole Liston znovu získal půdu pod nohama a po několika vteřinách v ringu byl Clay oslepen neznámou látkou. Dodnes se neví zda to bylo cosi co pomohlo Listonovi zastavit krvácení a Clayovi se to nešťastnou náhodou dostalo do očí, nebo se jednalo o úmysl Listnova týmu a s ohavnými úmysly tuto látku aplikovali na Listonovi rukavice. Napolo vidoucí Clay se z tuha vyhýbal Listonovým úderům. Přesto byl schopen se udržovat v dostatečné vzdálenosti od Listona dokud mu jeho vlastní pot tuto látku z oka nevyplavil. Ihned se vzpamatoval a do konce pátého kola posílal na Listona jeden úder za druhým. V šestém kole byla jeho převaha nad Listonem jasně zřetelná. Konec přišel ještě před počátkem kola sedmého. Liston sípal v rohu na stoličce a odmítal nastoupit do ringu. Později tvrdil že pokračovat mu neumožnilo vykloubené rameno. Vítěz s výkřiky “Jsem král světa“ radostně skákal kolem ringu a na nedůvěřivé novináře volal “ Kdo že je nejlepší? Sežerte si ty svoje kecy!“

Změna jména[editovat | editovat zdroj]

Následovalo jeho jmenování šampiónem. Proslavoval se však i z mnoha jiných důvodů: prozradil, že je členem Nation of Islam (Islámský národ) a změnil si své jméno na Cassius X. Odhodil své příjmení, které se dostalo jeho předkům v dobách, kdy byli otroky. Učinil tak podobně, jako někteří ostatní členové, stejně jako Malcolm X. Brzy však převzal jméno Muhammad Ali po vůdci Národa Elijah Muhammad a prohlásil ho za své pravé jméno. Avšak pouze několik málo novinářů bralo tuto změnu na vědomí. Osvojení nového jména mělo také symbolizovat jeho novou identitu muslima.

Obhajoba titulu[editovat | editovat zdroj]

Ali potvrdil svoje schopnosti, když 25. května v Lewistonu znovu porazil Listona a knockoutoval ho hned v prvním kole. Jen několik málo diváků tehdy vidělo “ fantóma úderu“ jak Listona uzemnil. Znalci boxu dobře věděli, že Liston byl sponzorován zločineckými organizacemi a šeptalo se že měl za úkol zápas prohrát. Avšak video analýza a svědectví očitých svědků podalo vysvětlení, že Ali Listnovi zasadil několik tvrdých ran zprava tak rychle, že předešlé pochybnosti byly vyvráceny. Nejdříve i Ali sám, Listona podezříval z toho, že po jeho útoku mohl vstát, ale neudělal to. A právě tato scéna je zachycena na slavném snímku kdy Ali X stojí nad ležícím Listonem a křičí na něj aby vstal a bojoval. Je však možné, že Liston byl pro tenhle zápas bez formy a navíc si nevěřil že by se proti Aliho stylu mohl prosadit víc než kdysi v Miami. A tak když ho Ali srazil k zemi, jednoduše zůstal ležet, protože neměl žádnou vůli pokračovat. Nicméně se zdálo, že se Liston chystá zvednout na rozechvělé nohy ( rozhodčí Jersey Joe Walcott Aliho napomenul kvůli urážkám a pohrdavým poznámkám a počítání zopakoval, protože zprvu opravdu nebylo zřetelné zda chce Liston pokračovat ) ale očividně se už bránit nechtěl. A tak Walcott po několika málo vteřinách zápas skutečně ukončil. V listopadu téhož roku se Ali střetl a také porazil dřívějšího šampióna Floyda Pettersona. Petterson byl jeho dětským hrdinou a pro Aliho bylo velmi bolestivé zjištění, že Patterson odmítá uznat Aliho nové jméno. Tehdy se Ali rozhodl, že s Pettersonem bude bojovat a zničí ho. A Patterson opravdu v ringu moc šancí nedostal. Pattersonův debakl rozhodčí ukončil ve 12 kole.

Comeback[editovat | editovat zdroj]

V reakci na odmítnutí vojenské služby ve válce ve Vietnamu mu byla v květnu 1967 odňata boxerská licence. Byl odsouzen k pěti letům vězení. Případ se vlekl několik let a především díky svým právníkům byl u nejvyššího soudu zproštěn obžaloby a do vězení nakonec nenastoupil. V roce 1970 Ali konečně získal zpět boxerskou licenci. Jeho prvním soupeřem po nucené pauze byl Jerry Quarry, kterého 26. listopadu 1970 porazil hladce ve třetím kole. Krátce po tomto zápasu soud uznal, že Alimu byla jeho licence odebrána neprávem. Hned potom ho čekal zápas v New Yorku s Oscarem Bonavenou v Madison Square Garden. Ali zvítězil v patnáctém kole a připravil si tak cestu k souboji o titul s Joem Frazierem.

Zápas století - Ali vs. Frazier[editovat | editovat zdroj]

Zápas se odehrál v Madison Square Garden 8. března 1971. Toto utkání je známé jako Zápas století. Stal se jedním z nejslavnějších a nejočekávanějších zápasů všech dob. Oba boxeři měli mnoho zkušeností a doposud neokusili chuť porážky. Oba si přáli korunu pro nejlepšího boxera těžké váhy urvat pro sebe. Souboj také pozvedla obrovská reklama. Zároveň ho ale provázela vypjatá atmosféra. Ali nepovažoval Fraziera za právoplatného šampiona, nechyběly ani urážky na jeho adresu, přestože právě po Frazierově přímluvě v roce 1970 byla Alimu navrácena licence. Zápas byl vyrovnaný až do 11. kola, kdy začal mít Ali problémy. V 15 byla Frazierova převaha naprosto zjevná a Ali byl uzemněn tvrdým levým hákem. Téměř vzápětí se mu ale podařilo vstát a zápas pokračoval až do vypršení limitu. Vítězem se na body stal Joe Frazier. Jako fotograf se zápasu účastnil i Frank Sinatra, který pořizoval snímky pro Life Magazine. O famózní zážitek posluchačů u radiopřijímačů se postarali legendární hlasatel boxu Don Dunphy s hercem a sportovním nadšencem Burtem Lancasterem. V roce 1973 po řetězu vítěztví nad špičkovými soupeři v těžké váze, kampaň, která měla přinutit Fraziera k odvetě, rozdělil Ali do dvou utkání s Kenem Nortonem (v zápase, který Ali s Nortonem prohrál, utrpěl Ali zlomeninu čelisti). Utkáním s Frazierem (který ztratil titul v zápase s Georgem Foremanem), vyhrál na body a připravil si tak cestu k dalšímu titulovému zápasu.

The Rumble in the Jungle (Rachot v džungli)- Ali vs. Foreman[editovat | editovat zdroj]

Ali se stal znovu držitelem titulu 30. října 1974 po pokoření šampióna George Foremana. Zápas proběhl v Zairu s podtitulem “The Rumble in the jungle“ Utkání jako jeden z prvních propagoval Don King. Skvělý showman, který zápas v Africe ocejchoval sloganem Z otroctví k vítězství (From Slaveship to Championship). Téměř nikdo, dokonce ani dlouholetý Aliho fanoušek Howard Cosell nedával Alimu šanci na úspěch. Komentátor před zápasem jedovatě poukazoval na to, že Ali svedl po dvou bitvách s Joem Frazierem a Kenem Nortonem a s každým jen jednou a velmi obtížně zvítězil, zatímco Foreman oba smetl ve druhém kole. Foreman měl do té doby na svém kontě ze 40 vítězství 37 způsobem KO. A většina z nich netrvala déle než tři kola. Navíc posledních osm zápasů Foreman ukončil v druhém kole.

Ali se chystal boxovat na větší vzdálenost a nepustit si Foremana k tělu, protože jeho rychlost a práce nohou byla na mnohem lepší úrovni, ale během druhého kola byl Ali zatlačen až k provazům, kde ojediněle Foremanovi údery vracel a kde se mladému borci vysmíval. Brzy byl zřejmý Aliho úmysl. Snažil se pořádně Foremana rozzuřit a donutit ho k nejtvrdším úderům, co umí, aby ho unavil jak mentálně, tak fyzicky. Šampión posílal na Aliho stovky úderů, ale v průběhu sedmi kol byly útoky stále méně efektivní. Na konci osmého kola byl Foreman tak unavený, že Aliho vítězem už tipoval každý. Ali zatlačil Foremana k provazům a zasadil mu knock out. Foreman padl k zemi a rozhodčí napočítal do deseti. Ali se po strhujícím zápase, kde soupeř psychicky neunesl Aliho posměšky, stal znovu šampiónem.

Rocky[editovat | editovat zdroj]

24. března 1975 Ali bojoval s Chuckem Wepnerem v Clevelendu. A právě tento zápas inspiroval společnost Academy Award k natočení filmu Rocky [zdroj?]. Paradoxně to však byl Aliho soupeř, který se stal předlohou pro smyšleného boxera. Wepner byl pouhým boxerem z ulice a živil se jako prodavač lihovin. Jeho přezdívka byla “The Bayonne Bleeder“ ( Ubožák ) a jakýsi neznámý novinář o něm napsal: Jestliže on je kandidát na titul číslo osm, pak boxovací pytel musí být číslo sedm[zdroj?]. Wepner však tvrdě trénoval dva měsíce a nepochopitelně se mu podařilo se score 2:41 vydržet až do patnáctého kola. Sylvester Stallone viděl toto utkání v televizi a navrhl postavu Rocky Balboa[zdroj?].

The Thrilla in Manila (Masakr v Manile)- Ali vs. Frazier III (1975)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 byl Alimu znovu navržen boj proti Joe Frazierovi. Očekávání bylo obrovské, byl to finální souboj mezi těmito dvěma velkými boxery Těžké váhy. Aliho časté urážky, nadávky a básně zvýšily očekávání a vzrušení z boje. Po 14-ti vyčerpávajících kolech, odmítl Frazierův trenér Eddie Futch dovolit Joeovy aby pokračoval. Frazier se cítil zrazen a nikdy už s Futchem nepromluvil. Novináři po zápase citovali Aliho výrok, který pronesl: „Nikdy jsem nebyl tak blízko smrti!". Ring Magazine nazval tento zápas Zápasem roku a byl nazván také největším zápasem všech dob. Ali vyhrával na začátku několika kol, ale Frazier vždy dokázal udělat uprostřed kola comeback. Nicméně v pozdějších kolech měl Ali zápas již pod kontrolou a ve 14-tém kole byl zápas zastaven Frazierovým trenérem, kvůli Joeovým oteklým očím, díky nimž již téměř neviděl. Po tomto zápase již žádný Aliho protivník nebyl jako Joe. Frazier pod alších dvou zápasech odešel navždy do boxerského důchodu a Ali, ačkoliv již se setupnou kvalitou, odboxoval jěště mnoho zápasů, ovšem jeho vítěztví byla sporná. V roce 1976 Ali knockoutoval dva prakticky neznámé protivníky, "Belgický kameník"("Belgian stonecutter") Jean-Pierre Coopmana a angličana Richarda Dunna. 30. Dubna, 1976 stál Ali proti Jimmy Youngovi v Ladnover v Marylandu. Ali vážil v té době 230 liber, nejvíc v jeho kariéře. Rozhodčí, vybraní Donem Kingem, označili po 15. Kolech Aliho výtězem. Široká veřejnost však věřila, že Young Aliho přebodoval, mnoho z nich nazvalo toto hodnocení jako nejhorší v historii boxu. V září téhož roku se proti Alimu postavil do ringu v Yankee Stadium Ken Norton v jejich třetím zápase. V dalším velice sporném rozhodnutí, rozhodčí deklarovali Aliho vítězem. V roce 1977 Aliho lékař, Ferdie Pacheco, opustil Aliho doprovdný tým s tím, že Ali se sám ničí tím, že pokračuje v boxu již příliš dlouho, a že si nepřeje nést za to zodpovědnost. Pacheco doporučil Alimu jít na odpočinek hned jak zaznamenal, že Aliho reflexy se značně zpomalují. Ali však držel svůj titul do doby, než ho ztratil v roce 1978 s olympijským vítězem z roku 1976, Leonem Spinksem. Když prohrál svůj titul, stal se Ali prvnim Šampionem v Těžké váze v celé historii boxu, který ztratil titul s nováčkem, který měl za sebou pouhých sedm profesionálních zápasů. V zářiové odvetě v New Orleans v Superdome, Spinksův rohovník odešel pryč po šestém kole, což později komentoval tím, že se mu zápas nezdál příliš na úrovni. Ali vyhrál na body po 15. kolech nad zmateným Spinksem. Pak, 27. Června 1979 oznámil Ali odchod do důchodu a uvolnil titul.

Poslední comeback a odchod[editovat | editovat zdroj]

Nicméně tento důchod trval jen krátce a 2. října 1980 vyzval Larryho Holmese na zápas o titul WBC v Těžké váze. S vidinou dalšího rekordu, kdy by jako první boxer získal titul již čtyřikrát, prohrál Ali technickým KO v 11. Kole, když ho Dundee nenechal nastoupit do dalšího kola. Na zápas s Holmesem, podporovaným jako "Poslední Hurá!", se mnozí fanoušci i experti dívali s pohrdáním, protože to byla víceméně ukázka, že se Ali hodně zhoršil. Holmes byl Aliho sparring partner, když byl teprve nadějným začínajícím bojovníkem a tak někteří viděli výsledek zápasu jako symbolické "vycházející novou hvězdu". Holmes později připustil, že ačkoliv zápasu vládl on, zadržoval některé své údery z naprosté úcty ke svému idolu a bývalému zaměstnavateli. Po zápase vyšlo najevo, že byl Ali vyšetřován v Mayo Clinic a výsledky byly šokující. Přiznal nakonec brnění v rukách a komolení své řeči. Zkouška odhalila, že má díru v membráně oddělující mozek a lebeční kost. Nicméně, Don King zatajil tuto zprávu a dovolil aby pokračoval v zápasech. Navzdory zřejmému konci jeho kariéry po prohře s Holmesem a jeho stále více podezřelému zdravotnímu stavu, Ali boxoval ještě jeden zápas. 11. prosince 1981 nastoupil proti vycházející hvězdě a budoucímu mistru světa Trevoru Berbickovi v zápase nazvaném "Drama na Bahamách" ("The Drama in the Bahamas"). Protože byl Ali již zatracován, málo amerických míst vyjádřilo zájem o hostování zápasu a málo fanoušků projevilo zájem to sledovat. Ve srovnání s mega-souboji, které dříve Ali vybojoval na široce známých místech, toto utkání se konalo ve zdánlivém neznámu, ve městě Nassau. Ačkoliv Ali předvedl okrajově lepší výkon proti Berbickovi než proti Holmesovy o 14 měsíců dříve, nestačilo to a zápas po 10. Kolech prohrál jednomyslným rozhodnutím. Berbickovi bylo tehdy 27 let, byl tudíž o 12 let mladší. Po této prohře Ali již nastálo v roce 1981 ukončil svou kariéru s profesionálním záznamem 56 vítěztví (37KO) a 5 proher. Stal se třikrát Světovým šampionem v Těžké váze.

Aliho odkaz[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Ali porazil téměř každou špičkovou těžkou váhu jeho doby, té doby která bývá nazývána Zlatým věkem Těžké váhy. Ali byl jmenován "Bojovníkem roku" od Ring Magazine častěji než jakýkoliv jiný boxer a jeho zápasy byly časopisem Ring Magazine prohlášeny "Zápasem roku" víckrát než u jiných boxerů. V Internacional Hall of Fame je sedminásobným vítězem ankety o nejlepšího boxera a je také jen jeden ze tří boxerů, který byl prohlášen sportovním ilustrovaným časopisem "sportovcem roku". Je považován za jednoho z nejlepších boxerů napříč vahami v historii. Byl mistrem své propagandy a jeho psychologické taktiky před, během, a po zápasech byly velmi účinné. Byla to jeho největší přednost, kterou si mohl dovolit také díky poměru své výšky a váhy aby udržel svou pozici. V roce 1978, tři roky před Aliovým stálým důchodem, výbor Aldermen v jeho rodném městě Louisville v Kentucky hlasovaly 6 : 5 přejmenovat Walnut Street na Muhammad Ali Boulevard. To bylo tehdy kontroverzní, protože za týden, kdy instalovali 70 nových ukazatelů směru, 12 z nich bylo ukradeno. O rok dříve, výbor státní školy v Jefferson County zvažovaly přejmenování Central High School k jeho poctě, ale neschválilo se to. V každém případě, jmenování Ali Boulevard stejně jako Ali samotný tehdy, bylo v jeho rodném městě dobře přijato.

Na odpočinku[editovat | editovat zdroj]

U Aliho byla počátkem roku 1980 diagnostikována Parkinsonova choroba s následným pomalým zpomalováním jeho motorických funkcí. Ačkoli Aliho doktoři se neshodli během 80tých a 90tých let o tom, zda jeho symptomy byly způsobené boxem a zda jeho stav byl degenerativní, on nakonec byl diagnostikován s (Pugilistic) Parkinsonovým syndromem. Koncem roku 2005 bylo hlášeno že se Aliho kondice znatelně zhoršila. Podle dokumentárního filmu When We Were Kings kdy Ali byl dotazován na to, zda nelituje boxování kvůli jeho nezpůsobilosti, odpověděl že kdyby neboxoval, byl by jistě malířem v Louisville v Kentucky. Navzdory nezpůsobilosti zůstává milovanou a aktivní veřejnou osobností. Nedávno byl zvolen do Forbes Celebrity 100 jako třináctý za Donaldem Trumpem. V roce 1985 se účastnil jako hostující rozhodčí v úvodní WrestleMania event. Ali se v roce 1988 plavil na výročním plavidle Tournament of Roses Parade, při jejím spuštění na počest dvoustého výročí Ústavy USA. Také publikoval svůj životopis, Muhammad Ali: Jeho život a časy s Thomasem Hauserem, v roce 1991. Dostal též cenu Spirit of America Award jako nejznámější americká tvář na světě. V roce 1996 byl poctěn tím, že zapálil olympijský oheň na Letní olympiádě v Atlantě, Georgie. Objevil se i na finále Australské fotbalové ligy v roce 1998, kam ho Anthony Pratt pozval, aby sledoval hru a rovněž vítá běžce na každoroční akci Los Angeles Marathon. V roce 1999 dostal od televize BBC jednorázové ocenění jako Sportovní osobnost století, které televize BBC uděluje. Jeho dcera Laila Ali se také stala boxerkou v roce 1999, navzdory otcovým dřívějším komentářům proti ženskému boxu, které zveřejnil v roce 1978: "ženy nejsou stavěné na bušení do hrudi a tváře jako to... tělesný nejsou udělané na mlácení právě tam.. (poklepávajíce si jeho hruď). Udeřte na hruď...tvrdě...a je to všechno". V roce 2001 byl natočen životopisný film nazvaný Ali s Willem Smithem v roli Aliho. Film získal smíšené kritiky, s obecně pozitvnim výsledkem k hereckému umění Willa Smitha a vedlejšího herce Jona Voighta a získal nominaci na cenu Filmové akademie. Při přípravě Aliho filmu, Smith ustavičně odmítal roli Aliho do té doby, než Muhammad Ali osobně požádal že roli přijme on sám. Podle Smitha, první věc, kterou Ali o tom řekl Smithovi byla: "Nejsi dost pěkný aby jsi mne hrál". Ali dostal prezidentskou medaili svobody při obřadu v Bílém domě 9. listopadu 2005 a také prestižní "Otto Hahnova mírová medaile v zlatě" Spojených národů asociace Německa (DGVN) v Berlíně pro jeho práci s pohybem US občanských práv a Spojených národů (17. prosinec 2005). 19. listopadu 2005 (Aliho 19. svatební výročí), se otevřelo 60ti milionové, neziskové Centrum Muhammada Aliho v centru Louisville, Kentucky. Mimo zobrazování jeho boxerských pamětí, centrum se soustředí na hlavní tematiky míru, sociální odpovědnosti, respektu, a osobního růstu. Podle webu Centra Muhammada Aliho: "od té doby, co odešel z boxu, věnoval se sám humanitárnímu úsilí po celém světě. Je oddaný sunnitským muslimům, cestuje po celém světě a propůjčuje své jméno v zemích kde se vyskytuje hladomor a chudoba, podporuje vzdělávací úsilí všeho druhu, propaguje adopci a povzbuzuje lidi k respektu a lepšímu porozumění mezi nimi. Odhaduje se že pomáhal poskytnout víc než 22 milion jídel pro hladové. Ali procestuje v průměru víc než 200 dnů ročně." Ve FedEx Orange Bowl 2. ledna 2007, byl Ali čestným kapitánem pro Louisville Cardinals a nosil jejich bílý dres číslo 19. Ali byl doprovázen golfovou legendou Arnoldem Palmerem, který byl čestným kapitánem pro Wake Forest Demon Deacons a hvězdou Miami Heat, Dwyanem Wadem. Mládežnický klub v Aliově rodném městě a druh růží (Rosin Ali) byly také pojmenovány po něm. Ali aktuálně žije v Scottsdale, Arizona s jeho čtvrtou manželkou, Yolanda ' Lonnie' Ali. Vlastní dům v Berrien Springs v Michiganu, který je aktuálně na prodej a 9. ledna 2007 koupily dům ve východním Jefferson County za $1,875,000.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Ali se čtyřikrát oženil a má sedm dcer a dva syny. Ali se potkal se svou jeho první manželkou, servírkou v koktejlovém baru Sonjou Roi, přibližně jeden měsíc předtím, než se vzali v 14. srpna 1964. Námitky Sonji k jistým muslimským zvykům pokud jde o oblečení ženy přispěly k rozpadu jejich manželství. Rozvedli se 10. ledna 1966. 17. srpna 1967 si Ali vzal sedmnáctiletou Belindu Boyd. Po svatbě změnila jméno na Khalilah Ali, následujíce muslimskou tradici, ale starými přáteli a rodinou ještě byla nazývána Belinda. Měli společně čtyři děti; nejstarší dcera, Maryum se narodila v roce 1968. Dcery - dvojčata, Jamilla a Rasheeda se narodili v roce 1970. Jediný biologický syn Muhammada Ali, Muhammad Ali Jr. se narodil v roce 1972. Nicméně, Ali si později začal s dívkou pojmenovanou Veronica Porsche v roce 1974. Porche byla jedna ze čtyř plakátových dìvčat která podporovala akci Rumble in the Jungle, boj v Zairu s Georgem Foremanem. V létě 1977 Aliho druhé manželství skončilo a oženil se s Veronicou. Než byli ve svazku manželském, měli dìvčátko pojmenované Hana a Veronica byla v jiném stavu s jejich druhým dítětem. Jejich druhá dcera, Laila Ali, se narodila v prosinci téhož roku. Roku 1986 se Ali a Veronica rozvedli. 19. listopadu 1986 si Ali vzal jeho čtvrtou manželku Yolanda ' Lonnie' Ali se kterou se znali navzájem od dětství v Louisville. Jejich matky byly nejlepší přítelkyně a Muhammad Ali byl její opatrovník dětí. Mají jednoho adoptovaného syna, Asaada. Ali má dvě další dcery, Miya a Khaliah, z nemanželských vztahů.

Filmy o Alim[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 Největší Muhammad Ali (The Greatest) -sám sebe
  • 1979 Freedom Road - Gideon Jackson
  • 1999 ABC 2000: The Millennium
  • 2000 Legends, Icons & Superstars of the 20th Century
  • 2001 Ali (v hlavní roli Will Smith)
  • 2009 Facing Ali (režie Pete McCormack - výpověď pěti boxerů kteří dokázali porazit "Největšího")

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek je převzat ze stránek http://www.boxingchamps.wz.cz, jejichž tvůrcem a autorem obsahů je uživatel, který tuto wikistránku původně vytvořil.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hauser, Thomas (2004), Muhammad Ali: His Life and Times, Robson Books

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(česky)

(anglicky)