Zázrak na ledě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zázrak na ledě (anglicky Miracle on Ice) je termín dodnes používaný pro utkání, které se odehrálo dne 22. února 1980 v rámci Zimních olympijských her v Lake Placid a v němž se utkaly hokejové reprezentace USA a Sovětského svazu.

Stadion[editovat | editovat zdroj]

Lake Placid
Olympijské centrum
Kapacita: 8 500
HerbBrooksArena.jpg

Dnešní kapacite je 7 700 (vše k sezení) a v roce 2005 byl stadion přejmenován na Herb Brooks arena - na památku trenéra vítězného mužstva v legendárním utkání.

Počátek[editovat | editovat zdroj]

V době konání ZOH 1980 se americká a sovětská hokejová reprezentace nacházely ve zcela rozdílných stavech. Trenérem USA byl jmenován v té době nepříliš známý Herb Brooks, trenér zcela bez zkušeností s NHL. Naproti tomu na trenérskou lavičku Sovětského svazu se postavil Viktor Tichonov, jeden z nejzkušenějších a nejrespektovanějších trenérů.

Také kvalita hráčů měla stát na straně Sovětského svazu. Zatímco Američané nasadili hráče z univerzitních lig (ačkoliv 6 z nich si zahrálo už na MS 1979), na soupisce Sovětského svazu se to hemžilo jmény pozdějších hokejových legend – Vladislav Treťjak, Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Makarov, Vladimir Krutov či Valerij Charlamov. Navíc Sověti vyhráli předchozí čtyři olympijské turnaje a od roku 1960 prohráli na olympiádě jediný zápas (v roce 1968 s Československem).

Americký tým[editovat | editovat zdroj]

Číslo. Post Jméno Věk Výška Váha Univerzita Předchozí mezinárodní turnaje
30 Brankář Jim Craig 21 185 86 Boston U. MS 1979 (7. místo)
1 Brankář Steve Janaszak 22 185 95 Minnesota žádné
6 Obránce Bill Baker 22 185 87 Minnesota MS 1979 (7. místo)
3 Obránce Ken Morrow 22 196 93 Bowling Green MS 1978 (6. místo)
5 Obránce Mike Ramsey 19 191 96 Minnesota MSJ 1979 (6. místo)
17 Obránce Jack O'Callahan 22 185 85 Boston U. MS 1979 (7. místo)
20 Obránce Bob Suter 22 175 81 Wisconsin žádné
9 Centr Neal Broten 20 175 77 Minnesota MSJ 1979 (6. místo)
23 Pravé křídlo Dave Christian 20 180 80 North Dakota MSJ 1979 (6. místo)
11 Centr Steve Christoff 21 185 82 Minnesota MS 1979 (7. místo)
21 Levé křídlo Mike Eruzione 25 178 82 Boston U. MS 1975 (6. místo) a 1976 (4. místo)
28 Pravé křídlo John Harrington 22 178 81 Minnesota-Duluth žádné
10 Centr Mark Johnson 22 175 73 Wisconsin MS 1978 (6. místo) a 1979 (7. místo)
24 Levé křídlo Rob McClanahan 22 178 82 Minnesota MS 1979 (7. místo)
16 Centr Mark Pavelich 21 170 76 Minnesota-Duluth žádné
25 Levé křídlo Buzz Schneider 25 180 82 Minnesota MS "B" 1974 (postup), MS 1975 (6. místo) a 1976 (4. místo), OH 1976 (5. místo),
8 Pravé křídlo Dave Silk 21 180 86 Boston U. žádné
19 Pravé křídlo Eric Strobel 21 178 79 Minnesota MS 1979 (7. místo)
27 Levé křídlo Phil Verchota 22 188 88 Minnesota MS 1979 (7. místo)
15 Centr Mark Wells 21 175 79 Bowling Green žádné

Kapitán: Mike Eruzione (Asistenti kapitána Bill Baker a Jack O'Callahan)
Trenér: Herb Brooks
Asistent trenéra:Craig Patrick
Trenér brankářů:Warren Strelow Průměrný věk: 21,65 Výška: 181 Váha:83,5

Hráči se od začátku sezony připravovali pohromadě na turnaj, oddělili se od svých univerzit (popřípadě klubů). Žádný hokejista z výběru nikdy nenastoupil v NHL. Nejzkušenějším hráčem výběru byl kapitán Eruzione, který odehrál v letech 1977-79 150 utkání v IHL a šest v AHL - tedy hlavních farmářských ligách pod NHL. V těchto soutěžích hrál i Buzz Schneider (123 utkání IHL a 7 utkání AHL) - ten dokonce odehrál čtyři utkání i ve World Hockey Association (liga snažící se v letech 1972-79 konkurovat NHL) a jako jediný hrál už na předchozím olympijském turnaji.

Sovětský tým[editovat | editovat zdroj]

Číslo. Post Jméno Věk Výška Váha Klub Předchozí olympijské medaile Zlata z MS (před)
20 Brankář Vladislav Treťjak 27 183 91 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 7
1 Brankář Vladimir Myškin 24 180 70 HC Dynamo Moskva žádné 1
14 Obránce Zinetula Biljaletdinov 24 181 86 HC Dynamo Moskva žádné 2
2 Obránce Vjačeslav Fetisov 21 183 99 HC CSKA Moskva žádné 1
7 Obránce Alexej Kasatonov 20 185 89 HC CSKA Moskva žádné 0
5 Obránce Vasilij Pěrvuchin 24 181 92 HC Dynamo Moskva žádné 2
12 Obránce Sergej Starikov 21 178 102 HC CSKA Moskva žádné 1
6 Obránce Valerij Vasiljev 30 181 84 HC Dynamo Moskva zlato 1972 a 1976 6
19 Pravé křídlo Helmuts Balderis 27 181 86 HC CSKA Moskva žádné 2
23 Pravé křídlo Alexandr Golikov 27 180 79 HC Dynamo Moskva žádné 2
25 Centr Vladimir Golikov 25 183 84 HC Dynamo Moskva žádné 2
17 Levé křídlo Valerij Charlamov 32 173 73 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 8
9 Levé křídlo Vladimir Krutov 19 176 88 HC CSKA Moskva žádné 0
11 Pravé křídlo Jurij Lebeděv 28 178 78 Křídla Sovětů Moskva žádné 5
24 Pravé křídlo Sergej Makarov 21 183 83 HC CSKA Moskva žádné 2
10 Centr Alexandr Malcev 30 176 77 HC Dynamo Moskva zlato 1972 a 1976 7
13 Pravé křídlo Boris Michajlov 35 176 74 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 8
16 Centr Vladimir Petrov 32 183 89 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 8
26 Levé křídlo Alexandr Skvorcov 25 171 86 Torpedo Gorkij žádné 1
22 Centr Viktor Žluktov 26 188 95 HC CSKA Moskva zlato 1976 2

Kapitán: Boris Michajlov (Asistent kapitána Valerij Vasiljev)
Trenér: Viktor Tichonov
Asistent trenéra:Vladimir Jurzinov
Průměrný věk: 25,67 Výška: 180 Váha:85,5

Základ sovětského týmu tvořili hráči armádního celku CSKA Moskva (11 hráčů), které doplnila sedmička hokejistů z moskevského Dynama. Pouze dva členové týmu nehráli za tyto kluby. Celé mužstvo vlastnilo již alespoň jednu zlatou medaili z mistrovství světa, jedinou výjimkou byli mladíci Krutov a Katasonov. Pro ty byly hry prvním velkým turnajem, oba ale již společně získali dvakrát titul mistrů světa do 20 let (1978 a 1979). Vzhledem k totalitní moci ve státě hokejisté nemohli odejít z domácí ligy.

Vzájemné utkání před hrami[editovat | editovat zdroj]

Oba týmy si odbyly poslední přípravný duel před hrami 9. února v Madison Square Garden v New Yorku před 18 000 diváky[1]. Sověti dle předpokladů zvítězili 10:3 a navíc se domácím zranil obránce Jack O'Callahan, kterého ale i přes pochroumaný kotník Brooks nominoval na turnaj. Shodou okolností do turnaje naskočil právě při vzájemném utkání.

Průběh turnaje před utkáním[editovat | editovat zdroj]

Výstroj, kterou během turnaje používal brankář Jim Craig, který odchytal celý turnaj

Americká reprezentace v základní skupině klopýtla hned v prvním zápase se Švédskem, když vyrovnání na 2:2 zařídil Bill Baker až 27 vteřin před koncem. Následující utkání už ale vyhráli – nejprve zdolali Československo (7:3), poté Norsko (5:1) a Rumunsko (7:2). V posledním zápase s Německem (4:2), museli otáčet dvoubrankovou ztrátu, nakonec i díky dvěma brankám McClanahana vývoj zápasu otočili. Ze základní skupiny postoupili vinou horšího skóre ze 2. místa za Švédskem.

Naopak Sověti postoupili ze základní skupiny po suverénním výkonu. V prvním utkání smetli Japonsko (16:0), následovalo 17 branek v síti Nizozemska (17:4) a 8 střel skončilo i v bráně Polska (8:1). V zápase s Finskem (4:2) museli dvakrát dotahovat náskok soupeře, nakonec však zásluhou gólů Malceva a Michajlova během 11 vteřin zápas otočili. Také v posledním zápase s Kanadou (6:4) museli dotahovat, tentokrát dokonce dvougólovou, ztrátu. Nakonec postoupili ze základní skupiny z 1. místa o 4 body před druhým Finskem (postoupilo díky lepšímu skóre).

Vzájemné zápasy obou finalistů ze základní skupiny se přenesly do finálové skupiny.

Tabulka skupiny před zápasem[editovat | editovat zdroj]

Utkání otevíralo program finálové skupiny, výsledky USA-Švédsko (2:2) a SSSR-Finsko (4:2) se započetly ze základních skupin.

Poř. Tým URS USA SWE FIN Z V R P Skóre B
1. SSSR Sovětský svaz 4:2 1 1 0 0 4:2 2
2.-3. USA USA 2:2 1 0 1 0 2:2 1
2.-3. Švédsko Švédsko 2:2 1 0 1 0 2:2 1
4. Finsko Finsko 2:4 1 0 0 1 2:4 0

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Sověti otevřeli skóre v 10. minutě zásluhou Krutova, na čež domácí odpověděli o čtyři minuty později Schneiderovým vyrovnáním. V 18. minutě vrátil vedení SSSR Makarov. Pouhou vteřinu před koncem třetiny zařídil vyrovnání Johnson.

Do druhé třetiny nastoupili hosté s náhradním brankářem Myškinem a jedinou branku dal ve 23. minutě v početní výhodě Malcev.

Při vyloučení Krutova za vysokou hůl se podařilo ve 48. minutě vyrovnat Johnsonovi. Rovných deset minut před koncem poprvé dostal USA do vedení kapitán Eruzione a stav 4:3 už vydržel až do konce utkání.

Statistika utkání[editovat | editovat zdroj]

22. února 1980
17:00
USA USA 4:3
SSSR Sovětský svaz Olympijské Centrum, Lake Placid
Návštěvnost: 8 500
zpráva
Jim Craig Brankáři Vladislav Treťjak
(od 21. Vladimir Myškin)
Rozhodčí:
Finsko Karl-Gustav Kaisla
Čároví:
Nizozemsko Nico Toemen
Kanada François Larochelle

Schneider (Pavelich) – 14:03

Johnson (Christian, Silk) – 19:59

Johnson (Silk) (přesil. hra) – 48:39
Eruzione (Pavelich, Harrington) – 50:00
0 – 1
1 – 1
1 – 2
2 – 2
2 – 3
3 – 3
4 – 3
9:12 – Krutov (Kasatonov)

17:34 – Makarov (Golikov)

22:18 – Malcev (Krutov) (přesil. hra)
6 min. Tresty 6 min.
16 Střely 39

Vývoj skupiny po utkání[editovat | editovat zdroj]

Ve večerním zápase remizovalo Finsko se Švédskem 3:3 a situace v tabulce byla před posledním dnem následující -

Poř. Tým USA URS SWE FIN Z V R P Skóre B
1. USA USA 4:3 2:2 2 1 1 0 6:5 3
2. SSSR Sovětský svaz 3:4 4:2 2 1 0 1 5:6 2
3. Švédsko Švédsko 2:2 3:3 2 0 2 0 5:5 2
4. Finsko Finsko 2:4 3:3 2 0 1 1 5:7 1

Američané vedli o bod před Švédy a Sověty, které čekal v poslední den vzájemný zápas, to znamenalo, že v utkání s Finy by v případě vítězství bez ohledu na druhý výsledek slavili zlaté medaile.

Poslední hrací den[editovat | editovat zdroj]

24. února domácí dokonali šokující triumf, když v utkání hraném od 11:00 porazili Finy 4:2.

USA USAFinsko Finsko 4:2 (0:1, 1:1, 3:0) 24. února 1980 (11:00)
Branky: 24:39 Christoff, 42:25 Verchota (Christian), 46:05 McClanahan (Johnson, Christian), 56:25 Johnson (Christoff) – 9:20 Porvari (Leinonen, Litma), 26:30 Leinonen (Haapalainen, Kiimalainen).
Rozhodčí: Šubrt (TCH) – Hollett, Toemen (NED)
Vyloučení: 5:2 (0:1)
Diváků: 8 500

Sověti si tak proti Švédům zahráli o stříbrné medaile, poražený měl bronz jistý. Utkání s přehledem vyhráli 9:2.

SSSR SSSRŠvédsko Švédsko 9:2 (4:0, 5:0, 0:2)

24. února 1980 (14:30)
Branky: 0:36 Petrov (Charlamov), 5:52 Makarov (A. Golikov), 10:31 Malcev (Biljaletdinov, Pervuchin), 17:38 Michajlov (Charlamov, Pervuchin), 20:33 Vasiljev, 27:18 Krutov (Pervuchin), 28:14 Skvorcov (Balderis, Pervuchin), 34:51 Žluktov (Balderis, Skvorcov), 35:02 Fetisov – 49:17 Åhlberg (Weinstock, Holmgren), 54:21 Holmgren (Näslund).
Rozhodčí: Haley (USA) – Enciu (ROM), Kapolka (POL)
Vyloučení: 6:4 (1:0)
Diváků: 8 500

Konečná tabulka pak vypadala následovně.

Poř. Tým USA URS SWE FIN Z V R P Skóre B
1. USA USA 4:3 2:2 4:2 3 2 1 0 10:7 5
2. SSSR Sovětský svaz 3:4 9:2 4:2 2 1 0 1 16:8 4
3. Švédsko Švédsko 2:2 2:9 3:3 3 0 2 1 7:14 2
4. Finsko Finsko 2:4 2:4 3:3 3 0 1 2 7:11 1

Následující události a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hráči amerického týmu 1980 zapalují oheň při zahájení her 2002
  • kapitán a střelec rozhodující branky Mike Eruzione ihned po turnaji ukončil kariéru.
  • Výsledek pochopitelně měl váhu i v tehdejší politické situaci. Přestože Východní blok na zimní hry dorazil, řada západních zemí v čele s USA se rozhodla bojkotovat následné Letní olympijské hry 1980 v Moskvě. Východ naoplátku nedorazil následně na Letní olympijské hry 1984 v Los Angeles.
  • Ken Morrow se po turnaji připojil k New York Islanders a slavil s ním Stanleyův pohár - jako první hokejista v historii získal zlatou olympijskou medaili a Stanleyův pohár v jednom roce. V roce 1995 získal pohár s New Jersey Devils i Neal Broten. V letech 1997 a 1998 slavil s Detroit Red Wings také další účastník utkání Vjačeslav Fetisov.
  • o triumfu se natočily i dva filmy, konkrétně Zázrak na ledě (1981)[2] a Hokejový zázrak (2004).[3]
  • následující turnaj ZOH 1984 v Jugoslávii vyhrála sovětská reprezentace, v sestavě byl z roku 1980 Vladislav Treťjak, Vladimir Myškin, Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Starikov, Zinetula Biljaledtinov, Vasilij Pěrvuchin, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Tým opět vedli Viktor Tichonov a Vladimir Jurzinov. Američané se nedostali do finálové skupiny a obsadili sedmé místo. Kapitána dělal pamětník z Lake Placid Phil Verchota, kromě jej byl v týmu ze zlatého výběru ještě John Harrington.
  • Sověti pod vedením Tichonova a jeho asistenta Jurzinova vyhráli ještě hry v letech 1988 v Calgary a 1992 v Albertville. V týmu v roce 1988 měl Tichonov ze stříbrného výběru 1980 tyto tuto pětici hráčů - Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Starikov, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Žádný americký účastník Zázraku na ledě se po Verchotově a Harringtonově startu v roce 1984 (viz. výše) už na olympijských hrách nepředstavil, totéž platí o Sovětech po roce 1988.
  • Nejdéle z olympijských vítězů hrál Neal Broten, který ukončil kariéru po sezoně 1996/97. V úvodu této sezony odehrál dvě utkání i Mike Ramsey. Z účastníků utkání hrál nejdéle Fetisov, který končil po ročníku 1997/98. Ten v roce 2009 dokonce nastoupil v jednom soutěžním utkání Kontinentální hokejové ligy za CSKA Moskva.[4]
  • Prestižní americký sportovní magazín Sports Illustrated vyhlásil Zázrak na ledě největší americkou sportovní událostí 20. století.[5]
  • Při úvodním ceremoniálu zimních olympijských her 2002 v Salt Lake City dostali členové amerického týmu 1980 čest zapálení olympijského ohně.[6]
  • Na těchto hrách vedl opět tým USA Herb Brooks a Američané získali po 22 letech medaili - stříbro. V týmu byl Gary Suter, mladší bratr člena týmu 1980 Boba. V semifinále přesně na výročí slavného zápasu Američané sehráli semifinále proti Rusku, které navíc vedl jako trenér Vjačeslav Fetisov. USA vyhrály 3:2.
  • Brooks o rok později zahynul při autonehodě.[7] Podobný osud potkal i člena sovětského týmu - již v roce 1981 zemřel za volantem útočník Valerij Charlamov. Smutnou shodu okolností doplňuje i jeden z bronzových medailistů - švédský brankář Pelle Lindbergh, který smrtelně havaroval v roce 1985.
  • V roce 2008 umístila IIHF v pořadí největších hokejových událostí za svojí stoletou existenci Zázrak na ledě na první místo.[8]
  • V roce 2009 byl natočen ruský dokument Svéráz sovětského hokeje[9] ve kterém byli Američané nepřímo obviněni, že ve slavném utkání mohli užít v přestávkách doping.
  • Na olympijském hokejovém turnaji 2010 ve Vancouveru po osmi letech získali Američané olympijské stříbro, v týmu byl syn Boba Sutera Ryan. Americká ženská reprezentace získala také stříbro - jejím trenérem byl dvojnásobný střelec z památného "zázračného" utkání Mark Johnson.
  • kromě zmíněného Charlamova dnes již z hráčů nežijí ani Američan Bob Suter (2014 - infarkt)[10] a Sověti Valerij Vasiljev (2012 - těžká nemoc)[11] a Vladimir Krutov (2012 - vnitřní krvácení).[12] V listopadu 2014 zemřel po dlouhé nemoci i sovětský trenér Viktor Tichonov.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. sheilaomalley.com On This Day: February 9, 1980 - 9.4.2014 (anglicky)
  2. Zázrak na ledě na ČSFD
  3. Hokejový zázrak na ČSFD
  4. Fetisov bude hrát v jednapadesáti letech KHL - ihned.cz 10.12.2009
  5. TOP 5 hokejových senzací: Zázrak na ledě i stříbrní Švýcaři - isport.blesk.cz 20.5.2014
  6. Olympijský oheň plane, zimní hry začaly - idnes.cz 9.2.2002
  7. Před deseti lety přišel hokej v USA o trenérskou legendu Herba Brookse - nhl.cz 11.8.2013
  8. 100 největších hokejových příběhů na iihf.com
  9. Svéráz sovětského hokeje ČSFD
  10. usasports.cz Americký hokej truchlí. Zemřel Bob Suter, člen zlatého týmu z Lake Placid (10.9.2014) česky
  11. sport.cz Slavný ruský hokejový obránce Valerij Vasiljev zemřel (19.4.2012) česky
  12. idnes.cz Legendární ruský hokejista Krutov zemřel, podlehl vnitřnímu krvácení (6.6.2012) česky
  13. [http://www.sport.cz/hokej/ostatni/clanek/624574-smutny-den-pro-rusky-hokej-zemrel-slavny-trener-tichonov.html#section-artcl sport.cz Smutný den pro ruský hokej. Zemřel slavný trenér Tichonov (24.11.2014) česky]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]