Valerij Charlamov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přehled medailí
RR5110-0098R.png
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
zlato ZOH 1972 SSSR
zlato ZOH 1976 SSSR
stříbro ZOH 1980 SSSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
zlato MS 1969 SSSR
zlato MS 1970 SSSR
zlato MS 1971 SSSR
stříbro MS 1972 SSSR
zlato MS 1973 SSSR
zlato MS 1974 SSSR
zlato MS 1975 SSSR
stříbro MS 1976 SSSR
bronz MS 1977 SSSR
zlato MS 1978 SSSR
zlato MS 1979 SSSR
Příbuzenstvo
syn Alexandr Charlamov

Valerij Borisovič Charlamov (rusky: Валерий Борисович Харламов; 14. ledna 1948 - 27. srpna 1981) byl významný hokejista ze Sovětského svazu a je považován za jednoho z největších hráčů historie. Zemřel při automobilové nehodě. Jeho jediný syn Alexandr byl také hokejista. V hlasování Mezinárodní hokejové federace (IIHF) byl v anketě 56 expertů z 16 zemí zvolen jedním z šesti hráčů Týmu století.

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Moskvě v Sovětském svazu (dnes Rusko). Valerij Charlamov, ač malý vzrůstem, je mnohými považován za jednoho největších mistrů hokeje. Kombinoval rychlost, velké zrychlení a perfektní držení hole spolu s tvořivostí a nepředvídatelnými pohyby, kterými držel protivníka neustále mimo pozici.

Charlamov začal se systematickým tréninkem hokeje ve 14 letech, kdy vstoupil do Sportovní školy pro děti a mládež týmu CSKA na Leningradsky Prospekt, kde jeho prvními trenéry byli Vitalij Erfilov a Andrej Starovojtov. Dnes je to Specializovaná sportovní škola pro děti a mládež Valerije Charlamova pro olympijské rezervy. Ve věku 20 let byl pozván do reprezentačního týmu Sovětského svazu, aby zápasil na světové scéně. V roce 1971 hrál za CSKA Moskva v Elitní sovětské lize. Jeho gólový rekord mu vynesl jeho první cenu "Pro nejlepšího střelce" a byl zvolen do národního all star týmu. Následující rok se Charlamov dočkal mezinárodního uznání, když svůj národní tým vedl k zlaté medaili na Zimních olympijských hrách 1972. Mimořádnou sezónu korunoval vítězstvím v soutěži střelců a získal první ze svých dvou po sobě jdoucích ocenění pro nejužitečnějšího hráče Sovětského svazu.

Série století[editovat | editovat zdroj]

Během Série století v roce 1972 se stal Valerij Charlamov spolu se svým týmovým spoluhráčem Vladislavem Treťjakem hvězdou hokejového světa. V Montrealu v Kanadě v prvním zápase z osmi v mezinárodní sérii proti nejlepším profesionálům z Kanady relativně neznámý Charlamov udivil kanadské fanoušky a jejich hvězdný hokejový tým svoji výbušnou rychlostí, hbitostí a sílou ve skórování. Charlamov byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem zápasu poté, co vstřelil dva góly a dovedl svůj tým k vítězství, které zatřáslo základy kanadského profesionálního hokeje.

Charlamov byl také nejtrestanějším sovětským hráčem Série, počet jeho minut převýšili pouze Kanaďané Bobby Clarke a J. P. Parise, který měl hádku s rozhodčím.

V šestém zápase divoce bojované série sekl Kanaďan Clarke z týmu Philadelphia Flyers Charlamova po levém kotníku a způsobil mu zlomeninu. Ačkoliv Charlamov v šestém zápase statečně pokračoval, nebyl schopen hrát v sedmém zápase a v posledním zápase nebyl efektivní. Někteří pozorovatelé říkají, že toto zranění bylo klíčovým incidentem, který převrátil vyrovnanost série v kanadský prospěch, když otočili z 3:1. Komentátoři se domnívali, že neustálé sekání Charlamova bylo za účelem neutralizace jeho nebezpečí při skórování. O několik let později řekl John Ferguson Sr., asistent trenéra Kanady: "Zavolal jsem Clarka ke střídačce, podíval se na Charlamova a řekl: ´Myslím, že na kotníku potřebuje náplast´. Dvakrát jsem o tom nepřemýšlel. Bylo to My proti Nim. A Charlamov nás zabíjel. Myslím, že to někdo musel udělat."

Na konci série slintali skauti z NHL po tom, získat Charlamova, ale během období studené války nebylo žádnému hráči Sovětského svazu dovoleno opustit zemi. Respekt k Charlamovovým schopnostem byl tak veliký, že ho tou dobou mnoho kanadských dětí jmenovalo jako svého oblíbeného hráče a v Sovětském svazu byl národním hrdinou a inspirací pro nejmenší začít hrát hokej.

Pozdější kariéra a smrt[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 hrál za tým CSKA v sovětské lize, zůstal hvězdou a byl klíčovou částí sovětské reprezentace, která po další tři roky vyhrávala mistrovství světa. Na zimních olympijských hrách 1976 vstřelil vítězný gól ve finále a získal svoji druhou zlatou olympijskou medaili. Během severoamerického turné hrál proti Philadelphia Flyers a tvrdým úderem byl knockoutován hráčem Flyers Edem Van Impem, což způsobilo, že Charlamovovi spoluhráči opustili na protest led.

Později na jaře byl vážně zraněn při automobilové nehodě a po nějaký čas nebylo pokračování jeho hokejové kariéry jisté. Nebyl schopen hrát na Kanadském poháru v roce 1976, ačkoliv se uzdravil dostatečně na to, aby se v následujících letech vrátil do sovětské reprezentace. Nikdy už ale nebyl hráčem, jakým dříve byl. Byl členem sovětského týmu, který prohrál se "Zázrakem na ledě" americkým týmem v medailovém kole Zimní olympiády 1980 v Lake Placid, ale získal stříbrnou medaili. V srpnu 1981 si další automobilová nehoda vzala jeho život ve věku 33 let. Valerij Charlamov je pochován na hřbitově Novokuncevskoe v Moskvě.

V roce 1998 byl Valerij Charlamov posmrtně uveden do síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).

V listopadu 2005 byl uveden do Hokejové síně slávy spolu s Camem Neelym a bývalým prezidentem kanadského hokeje Murraym Costellem.

Každý rok je nejlepšímu ruskému hráči NHL udělena cena Valerije Charlamova podle hlasování všech ruských hráčů v NHL.

Kontinentální hokejová liga má divizi nesoucí jeho jméno.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Kariéra - týmové ceny:
  • Kariéra - osobní:
  • Národní ocenění:
    • Nejužitečnější hráč sovětské ligy 1972, 1973
    • All Stars Sovětského svazu 1971-1976, 1978
    • Nejvíce gólů 1971
    • Nejvíce bodů 1972
  • Mezinárodní ocenění:
    • Nejlepší útočník mistrovství světa 1976
    • All Star IIHF: 1972, 1973, 1975, 1976

Perličky[editovat | editovat zdroj]

  • Ruská hvězda Ilja Kovalčuk nosí na jeho počest č. 17
  • Ruská hvězda Jevgenij Malkin nosí také na Charlamovu počest č. 71 (převrácené 17).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valery Kharlamov na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]