Ivan Hlinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Hlinka
Ivan Hlinka
Osobní informace
Datum narození 26. ledna 1950
Místo narození Most, Československo
Datum úmrtí 16. srpna 2004 (ve věku 54 let)
Místo úmrtí Karlovy Vary, Česká republika
Občanství české
Výška 186 cm
Váha 84 kg
Klubové informace
Aktivní roky 1966–1987
Číslo 21
Pozice centr
Kluby HC Litvínov
HC Dukla Trenčín
Vancouver Canucks
EV Zug
Draft NHL V roce 1981 jako součást speciálního draftu československých hráčů. celkově
týmem Winnipeg Jets
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
stříbro 1976 Innsbruck ČSSR
bronz 1972 Sapporo ČSSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronz MS 1970 ČSSR
stříbro MS 1971 ČSSR
zlato MS 1972 ČSSR
bronz MS 1973 ČSSR
stříbro MS 1974 ČSSR
stříbro MS 1975 ČSSR
zlato MS 1976 ČSSR
zlato MS 1977 ČSSR
stříbro MS 1978 ČSSR
stříbro MS 1979 ČSSR
bronz MS 1981 ČSSR
bronz MS 1992 ČSFR - trenér
bronz MS 1993 Česká republika - trenér
bronz MS 1997 Česká republika - trenér
bronz MS 1998 Česká republika - trenér
zlato MS 1999 Česká republika - trenér
Kanadský pohár
finále KP 1976 ČSSR
Stanley Cup
finále 1981/1982 Vancouver Canucks

Ivan Hlinka (26. ledna 1950 Most16. srpna 2004 Karlovy Vary), přezdívaný „Šéf“,[1] byl československý hokejový útočník a pozdější trenér.

Hokejová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hokejovou kariéru začal v šesti letech, kdy se stal členem mládežnického týmu Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský klub. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál na světových šampionátech jedenáct turnajů a zúčastnil se dvou zimních olympijských her: v roce 1972 v japonském Sapporu pomohl vybojovat bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku získal stříbro. V letech 1977–1980 byl kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. Za reprezentaci se zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a vstřelil 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.

V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 působil v týmu Vancouver Canucks. Tehdy se vrátil do Evropy a v letech 1983–1985 hrál ve švýcarském týmu EV Zug. Po návratu do Československa ukončil aktivní sportovní kariéru v roce 1987 v Litvínově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Nejlepší trenér ligy 1990/91
  • Vítěz Zlaté hokejky 1978
  • Nejlepší nahrávač ligy 1974/75, 77/78
  • Nejproduktivnější hráč ligy 1974/75

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1986 působit jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.

Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením získal národní tým v následujícím roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci. V roce 1994, po dvou neúspěšných turnajích, reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo).

V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství v Německu bronzovou medaili. Jeho největší úspěch přišel následujícího roku, kdy na olympiádě v roce 1998 v japonském Naganu získal jím vedený národní tým historicky první zlaté olympijské medaile v hokejovém turnaji. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy III. stupně.[2]

V únoru 2000 opustil místo trenéra české reprezentace, odešel do NHL a na konci sezóny se stal hlavním koučem týmu Pittsburgh Penguins – prvním Evropanem v této funkci.[3] Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku ročníku 2001/2002. V letech 2001–2002 následně působil jako generální manažer českého národního týmu. Po olympiádě v Salt Lake City trénoval jednu sezónu ruský tým Avangard Omsk.

Mezinárodní hokejová federace ho v roce 2002 uvedla Síně slávy. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televizeHokej v srdci - Srdce v hokeji“.

Potřetí se hlavním trenérem národního týmu stal v květnu 2004, kdy podepsal dvouletou smlouvu.[4] Ještě před první reprezentační akcí následující sezóny, kterou byl Světový pohár, zemřel v srpnu 2004 na následky zranění po autonehodě.[5]

  • 1992: 16. ZOH - (Albertville) (Francie) – 3. místo
  • 1992: 56. MS 1992 (Praha, Bratislava) (ČSSR) – 3. místo
  • 1994: 17. ZOH - (Lillehammer) (Norsko) – 5. místo
  • 1994: 58. MS 1994 (Canazei, Bolzano, Milano) (Itálie) - 7. místo (po MS 1994 rezignoval na trenérskou funkci, v březnu roku 1997 se do funkce vrátil)
  • 1997: 61. MS 1997 (Helsinki, Tampere) (Finsko) - 3. místo
  • 1998: 18. ZOH (Nagano) (Japonsko) - 1. místo
  • 1998: 62. MS 1998 (Curych, Basilej) (Švýcarsko) - 3. místo
  • 1999: 63. MS 1999 (Oslo, Hamar, Lillehammer) (Norsko) - 1. místo
  • 2000: Odešel do NHL – 7. února 2000 podepsal smlouvu s Pittsburgh Penguins. Do konce sezóny 1999/2000 působil jen jako pomocník hlavního kouče Herba Brookse, od 28. června 2000 působil jako hlavní trenér.
  • 2001: Na začátku sezóny 2001/2002 byl odvolán z funkce hlavního trenéra Pittsburghu kvůli špatným výsledkům týmu.
  • 2002: V sezóně 2002/2003 působil jako hlavní kouč klubu Avangard Omsk.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval průmyslovku, následně vystudoval ekonomii na VŠE[5] a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.[zdroj?] Z prvního manželství měl syna Ivana,[6] druhou manželku Liběnu si vzal v roce 1998.[7]

Zemřel 16. srpna 2004 v karlovarské nemocnici, kam byl převezen po autonehodě s nákladním vozem na silnici I/6 mezi Karlovými Vary a Olšovými Vraty.[5] Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.[8]

V roce 2004 byl po něm pojmenován litvínovský zimní stadion.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GORDÍKOVÁ, Monika. Dnes uplynulo deset let od smrti legendárního Ivana Hlinky [online]. Mostecky.denik.cz, 2014-08-16, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  2. Seznam vyznamenaných [online]. Hrad.cz, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  3. Ivan Hlinka bude hlavním koučem Pittsburghu Penguins [online]. Hokej.cz, 2000-02-07, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  4. Hlinka si vybral Rulíka s Weissmannem [online]. Idnes.cz, 2004-05-13, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  5. a b c Trenér Hlinka zemřel po autonehodě [online]. Idnes.cz, 2004-08-16, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  6. LANGR, Michael. Hlinkův syn dal tátovy dresy do dražby. Koupili je Reichel, Šlégr a Litvínov [online]. Idnes.cz, 2010-06-23, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  7. 13. komnata Liběny Hlinkové [online]. Ceskatelevize.cz, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  8. KNAP, Karel. Ivan Hlinka má hrob v Praze, naproti V+W [online]. Idnes.cz, 2009-03-27, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  
  9. Před sedmi lety u Varů přišel Ivan Hlinka o život [online]. Denik.cz, 2011-08-16, [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 226.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 468.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]