Bohumil Modrý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přehled medailí
Bohumil Modrý
Bohumil Modrý
Vlajka olympijských her Zimní olympijské hry
stříbro ZOH 1948 ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronz MS 1938 ČSR
zlato MS 1947 ČSR
zlato MS 1949 ČSR
Českomoravská liga
zlato 1939/1940 LTC Praha
stříbro 1940/1941 LTC Praha
zlato 1941/1942 LTC Praha
zlato 1942/1943 LTC Praha
zlato 1943/1944 LTC Praha
Československá hokejová liga
zlato 1936/1937 LTC Praha
zlato 1937/1938 LTC Praha
zlato 1945/1946 LTC Praha
zlato 1946/1947 LTC Praha
zlato 1947/1948 LTC Praha
zlato 1948/1949 LTC Praha

Ing. Bohumil Modrý (24. září 1916 Praha21. července 1963 Praha) byl český hokejový brankář a politický vězeň. Byl ženatý, s manželkou Erikou měli dvě dcery - Blanku a Alenu.

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hrál za před válkou velmi populární klub LTC Praha, společně např. se Stanislavem Konopáskem. Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a stříbrnou olympijskou medaili ve Svatém Mořici ve Švýcarsku (1948).

Kromě ledního hokeje hrál i českou házenou za Slavii Praha.

Lední hokej začal hrát jako dvacetiletý v tehdejším klubu LTC Praha a již rok na to byl díky svým výborným fyzickým disposicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva.

Na olympijském turnaji ve Švýcarsku natolik zaujal, že mu byla nabídnuta možnost působit v Kanadě. Po návratu mu ministr Kopecký slíbil povolení ke hraní v NHL udělit. Jedinou podmínkou byla jeho účast na MS ve Švédsku 1949. Tuto podmínku splnil a přivezl odtud zlaté medaile. Přesto bylo později rozhodnuto jinak. Údajně by svým působením v zámoří ohrozil bezpečnost republiky, a tak po tomto vystoupil z reprezentace a přípravy mužstva na MS v Londýně 1950 se již neúčastnil.

Inženýrská činnost[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války bydlel se svou ženou a dvěma dcerami v Lanškrouně na ulici Nádražní čp. 418. Byl národním správcem zdejší cihelny. Protože byl původní profesí stavební inženýr, v roce 1948 vytvořil pro Lanškroun regulační plán. Mezi pečlivými rozbory města zaujmou jeho návrhy na přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe-Dunaj, na letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu. Na jeho počest byla pro něm v Lanškrouně v roce 1994 pojmenována ulice a odhalena busta.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Stal se ovšem obětí komunistického režimu. V březnu 1950 byl spolu s dalšími jedenácti spoluhráči zatčen a v tajném, politicky ve vykonstruovaném soudnímu procesu s vyloučením veřejnosti obžalován a odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Jednalo se o neslavně proslulou „Causu Modrý,“ nebo „Případ Modrý.“ Na jaře 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivímu záření, propuštěn. Na následky věznění poté předčasně umírá - v roce 1963 ve věku necelých 47 let. V roce 1968, pět let po své smrti, byl rehabilitován.

Dodnes není plně jasné, o co v jeho kauze šlo. Vláda se obávala možné emigrace hráčů, o které uvažovali již na olympijských hrách ve Švýcarsku. To by byl obrovský morální políček celému systému – navíc když již předtím emigrovali například mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová a Jaroslav Drobný (mistr světa v hokeji a později i vítěz tenisového Wimbledonu). Dalším důvodem pak mohla být obava Sovětského svazu z československého týmu. SSSR poslal svůj tým na mistrovství až v roce 1954, kde kraloval.

Uctění památky[editovat | editovat zdroj]

Od října 2008 po ing. Bohumilu Modrém byla pojmenována jedna z pražských ulic v oblasti Vysočan a Hloubětína.

Modrého osud zachycuje román rakouského spisovatele Josefa Haslingera Jáchymov, který vyšel i česky (viz literatura).

Dne 15. května 2011 byl společně s Ladislavem Trojákem uveden do Síně slávy IIHF.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://hokej.sport.cz/clanek/186454-modry-a-trojak-byli-uvedeni-in-memoriam-do-sine-slavy-iihf.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]