Truman Capote

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Truman Capote 1948
Fotografie Carl van Vechten, z Van Vechten Collection v Library of Congress

Truman Capote (30. září 1924, New Orleans - 25. srpna 1984) byl americký spisovatel, herec a novinář. Po rozvodu rodičů o něj od jeho čtyř let pečovali příbuzní, což také velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Již během školní docházky vytvořil první literární dílka, v deseti letech se zúčastnil literární soutěže. Přesto jeho cesta k tomu, aby byl profesionálním spisovatelem, vedla přes práci tanečníka, pomocné síly v redakci časopisu, herce, atd.

Truman Capote byl homosexuál, mezi jeho milence patřil i Andy Warhol.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Truman Capote se narodil v New Orleansu v Lousianě sedmnáctileté Lillie Mae Faulkové a obchodníku Archelausu Personsovi. Když mu byly čtyři roky, rodiče se rozvedli a svěřili ho do péče příbuzným z matčiny strany, kteří žili v Monroeville v Alabamě. Vychovávala ho vzdálená příbuzná, Nanny Rumbley Faulková. V Monroeville se seznámil a spřátelil s pozdější kolegyní spisovatelkou, Harper Leeovou. (Posléze ho inspirovala k vytvoření postavy Idabel v románu Jiné hlasy, jiné pokoje. Harper Leeová ho na oplátku "zvěčnila" v postavě Dilla ze své knihy Jako zabít ptáčka.) Kromě těchto dvou spřízněných duší se Capote s mnoha lidmi nestýkal. Byl samotářské dítě, ještě před nástupem do školy se sám naučil číst i psát a většinu času trávil s knížkou a poznámkovým blokem. V deseti letech začal s prvními literárními pokusy. Tou dobou si také vysloužil přezdívku "Buldok", nejspíše proto, že "Buldok Truman" nápadně připomínalo jméno tehdy oblíbené filmové postavy, detektiva Bulldoga Drummonda.

Roku 1933 se přestěhoval do New Yorku za svou matkou a jejím druhým manželem Josephem Capotem, kubánským obchodníkem s textilem, který ho adoptoval. Od té doby používá jméno Truman García Capote. Slibná budoucnost rodiny se ocitla v troskách, když vyšlo najevo, že Joseph Capote je defraudant, načež paní Capoteová spáchala sebevraždu - předávkovala se prášky na spaní. V jedenácti letech začal Capote podle svých slov brát psaní velice vážně. Každý den trávil psaním bezmála tři hodiny a byl jím takříkajíc posedlý. Roku 1935 nastoupil do školy Trinity. Pokračoval na vojenské akademii svatého Josefa. V roce 1939 se přestěhoval do Greenwiche ve státě Connecticut, kde navštěvoval tamější střední školu a přispíval do školního časopisu a novin. V roce 1942 složil závěrečné zkoušky opět v New Yorku na soukromé škole Dwight School v Upper West Side. Dodnes je tam každoročně jeho jménem udílena literární cena.

V roce 1941 Capote zakončil své vzdělávání a nastoupil do deníku The New Yorker. Vydržel pro něj pracovat následující dva roky. Po letech o svém prvním zaměstnání napsal: "Nebylo to žádná úžasná práce, prakticky všechno, co obnášela, bylo třídit komiksy a vystřihovat z novin. I tak jsem ale měl štěstí, že jsem ji dostal, především proto, že jsem se rozhodl nikdy nevkročit s jakýmkoli vzděláníchtivým úmyslem do vysokoškolské posluchárny. Cítil jsem, že člověk prostě buď je spisovatelem, anebo není, a žádná kombinace profesorů nedokáže jeho výsledky ovlivnit. Pořád se domnívám, že jsem měl pravdu, alespoň co se mne samotného týče."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Krátké prózy[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1943 a 1946 Capote napsal řadu povídek, z nichž jmenujme třeba Miriam, Z mého pohledu, Ty stěny jsou chladné, Mít vlastního norka a především Zavřete poslední dveře, za kterou v devatenácti letech obdržel cenu O. Henryho. V rozhovoru pro The Paris Review v roce 1957 odpověděl Capote na otázku, jak píše povídky, takto: "Každá povídka přináší své vlastní technické problémy, takže nelze techniku psaní zobecňovat. Je jasné, že tady neplatí nic tak určitého jako "dvakrát dvě jsou čtyři". Najít pro povídku tu správnou formu prostě znamená si uvědomit nejjednodušší způsob, jak vyprávět daný příběh. Dá se snadno ověřit, jestli autor vystihl obsah své povídky přirozeně: je možné si po jejím přečtení představit, že se to stalo jinak, anebo naprosto umlčela vaši představivost a zdá se vám absolutně konečná? Tak jako pomeranč. Stejně jako pomeranč je něco, co se přírodě povedlo přesně tak, jak to má být."

V roce 1943 se Capote pustil do svého prvního románu, nazvaného Letní plavba. Jedná se v něm o poměr mezi dcerkou z vysoce postavené rodiny Grady O´Neillovou a dozorcem na parkovišti jménem Clyde Manzer. Capote později prohlásil, že rukopis zničil, a ten byl proto považován za jednou provždy ztracený. Ovšem jak vyšlo před pár lety najevo, roku 1966 ho ukradl člověk, kterého si Capote najmul, aby mu hlídal jeho brooklynský byt. V roce 2005 byla tedy Letní plavba konečně vydána v nakladatelství Random House.

Následující romány[editovat | editovat zdroj]

Prvním dílem byl román z prostředí amerického jihu Jiné hlasy, jiné pokoje1948, česky vyšel v roce 1988 a autor zde popisuje dospívání čtrnáctiletého chlapce v téměř magické atmosféře amerického jihu. Dále vydal sbírku povídek Strom noci – 1949, česky vyšla 1978. Za tuto sbírku byl oceněn cenou O. Henryho. V roce 1951 vydal novelu Luční harfa, česky vyšla 1965 a 1978. Dalším dílem je Snídaně u Tiffanyho z roku 1958, česky vyšla v roce 1969, kde jsou vykresleny osudy mladé americké dívky, která sní svůj americký sen o bohatství a stále více se zaplétá s americkou mafií, námět z této se stal i podkladem pro scénář ke stejnojmennému hollywoodskému filmu - viz Snídaně u Tiffanyho (film).

Psychologické dílko Chladnokrevně, které je románem-dokumentem, bylo vydáno 1965, téhož roku vyšlo i česky, další vydání v roce 1968, 1990. Jedná se o autentickou rekonstrukci vyvraždění jedné kansaské rodiny. Posledním dílem byla sbírka povídek Hudba pro chameleony, česky vyšla pod názvem Ručně vyřezávané rakvičky – 1983.

Mimo literární tvorby se věnoval i filmu, ztvárnil mnoho filmových postav, například hlavní roli v detektivní komedii Vražda na večeři.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 25. srpna 1984 v Los Angeles za nevyjasněných okolností, pravděpodobně na následky dlouhodobého užívání drog a alkoholu.

Až posmrtně vyšlo torzo dlouho avizovaného románu Vysněné modlitby (1988).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]