Britsko-americká válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Britsko - americká válka
Konflikt:
Kapitol Spojených států amerických po vypálení Brity, Bitva u New Orleans, Bitva na Queenston Heights, Tecumsehova smrt v roce 1813, USS Constitution proti HMS Guerriere
Kapitol Spojených států amerických po vypálení Brity, Bitva u New Orleans, Bitva na Queenston Heights, Tecumsehova smrt v roce 1813, USS Constitution proti HMS Guerriere
Trvání: 18. června 1812 - 18. února 1815
(2 roky a 8 měsíců)
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: východní a střední část Severní Ameriky, Atlantik a Pacifik
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Gentský mír
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka USA s 15 hvězdami Spojené státy
Čerokíové
Kríkové
Vlajka Britského impéria Britské impérium
Vlajka USA s 15 hvězdami Kanada
Tecumsehova konfederace
Vlajka Španělska Španělsko (1814)
Velitelé
Vlajka USA s 15 hvězdami James Madison
Vlajka USA s 15 hvězdami Henry Dearborn
Vlajka USA s 15 hvězdami Jacob Brown
Vlajka USA s 15 hvězdami Winfield Scott
Vlajka USA s 15 hvězdami Andrew Jackson
Vlajka USA s 15 hvězdami William Henry Harrison
Spojené království Robert Jenkinson
Spojené království Tecumseh
Spojené království Isaac Brock
Spojené království George Prévost
Spojené království Gordon Drummond
Spojené království Robert Ross †
Vlajka Španělska Mateo González Manrique
Síla
35 800 vojáků
458 463 domobranců
3 049 U.S. Army Rangers
48 160 vojáků
14 000 domobranců
Ztráty
17 200 mrtvých
4 505 raněných
4 921 mrtvých
3 679 raněných
{{{poznámky}}}
Britské Jednotky vypalují Washington

Britsko-americká válka (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost, americká válka 1812–1815 či anglo-americká válka) byla vojenským střetnutím mezi USA a Britským impériem (1812-1815). Důvodem pro ně byly spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Velkou Británii.

Válku oficiálně vyhlásily Spojené státy americké 18. června 1812 a krátce poté zahájily obě strany aktivní bojové akce. Britská strana těžila ze své vstřícnější politiky vůči indiánům, která byla hlavním důvodem, že většina indiánů účastnících se války bojovala na její straně (včetně zbytků Tecumsehovy aliance), Američané zase z toho, že většinu britské pozornosti i zdrojů poutaly zpočátku napoleonské války.

Bojiště[editovat | editovat zdroj]

Oceán a pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Britové brzy ovládli Atlantický oceán (Američané se zmohli jen na menší akce spíše korzárského typu). V pozdějších fázích války, kdy se jim podařilo po porážce Napoleona vyslat do Ameriky větší síly, bez potíží napadali americké pobřeží a obsazovali některé menší přístavy. V roce 1814 relativně malý britský kontingent bez potíží rozehnal americké milice a vypálil Washington. Naproti tomu boje o New Orleans (1814/1815) skončily drtivým vítězstvím Američanů.

Kanada a americký severozápad[editovat | editovat zdroj]

Na pevnině dosáhli Britové a indiáni zpočátku řadu úspěchů – dobyli Detroit a ovládli velkou část Michiganu. Naproti tomu americký pokus o obsazení Horní Kanady skončil drtivou porážkou v bitvě na Queenston Heights. Tato bitva však znamenala též strašlivou ztrátu pro britskou stranu, protože v ní padl výjimečně schopný velitel britských sil na kanadské frontě, sir Isaac Brock. Smrt Tecumseha v bitvě na řece Thames a drtivé vítězství námořnictva USA v bitvě na Erijském jezeře v roce 1813 přinutily Brity k ústupu zpět do Horní Kanady a připravily je o řadu indiánských spojenců, nicméně nové pokusy Američanů o obsazení Horní Kanady byly opět neúspěšné.

Američané podnikli v pozdějších fázích války dva pokusy o vpád do oblasti Dolní Kanady, ale oba byly naprosto neúspěšné. Potvrdili však svoji nadvládu nad Velkými jezery v bitvě na jezeře Champlain.

Konec války[editovat | editovat zdroj]

Ukázalo se, že rozhodnout válku ve svůj prospěch nedokáže ani jedna ze stran. Velká Británie byla stále jednoznačně světové impérium číslo 1 a USA ho nebyly schopny porazit, na druhé straně obrovská vzdálenost amerického bojiště neumožňovala Velké Británii dostatečně využít svojí převahy a dosáhnout konečného vítězství. Válka začala být z ekonomického hlediska neúnosná pro obě strany a smlouva z Gentu proto nastolila v Severní Americe status quo ante, s některými drobnými změnami ohledně námořního obchodu a rybářských práv.

Mírová smlouva v Gentu byla uzavřena 24. prosince 1814, avšak než se zpráva o ní dostala na místo, proběhla ještě bitva u New Orleans, kde zvítězily americké síly pod vedením Andrewa Jacksona, který zde získal svou popularitu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]