Bitva u Gettysburgu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Gettysburgu
Konflikt: Americká občanská válka
Thure de Thulstrup: Hancock u Gettysburgu. Plátno zachycuje vojáky Hancockova II. sboru v boji s Pickettovou divizí.
Thure de Thulstrup: Hancock u Gettysburgu. Plátno zachycuje vojáky Hancockova II. sboru v boji s Pickettovou divizí.
Trvání: 1.3. července 1863
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Gettysburg, Pensylvánie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Unie, obrat ve válce.
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Konfederace
Konfederace
Vlajka USA se 34 hvězdami
Unie
Velitelé
Robert Edward Lee George Meade
Síla
~ 71 699 vojáků[pozn. 1] ~ 93 921 vojáků
Ztráty
~ 23 231
~ 4708 mrtvých
~ 12 693 zraněných
~ 5830 zajatců/nezvěstných
~ 23 055
~ 3155 mrtvých
~ 14 531 zraněných
~ 5369 zajatců/nezvěstných
{{{poznámky}}}

Bitva u Gettysburgu se odehrála ve dnech 1.3. července 1863 v okolí pensylvánského města Gettysburg. Početně silnější Potomacká armáda Unie (Severu) v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace (Jihu) vedenou generálem Robertem Edvardem Lee. Události u Gettysburgu měly rozhodující vliv na vývoj americké občanské války a bitva je dodnes největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu. Bylo v ní vystřeleno něco kolem 55 000 dělových nábojů a utkalo se zde 6 % Američanů z 29 států ve věku, kdy byli schopni vojenské služby.[2] Ačkoli armáda konfederace před střetnutím mohla do pole postavit zhruba o dvacet tisíc mužů méně než nepřítel, nebyl výsledek boje jednoznačný, neboť Jižané v průběhu války dokázali Seveřany opakovaně porážet i při výrazném oslabení. Avšak díky těmto vítězstvím vzrostlo sebevědomí generála Leea natolik, že se při plánování taktických operací druhého a třetího dne bitvy dopustil stejných chyb, jakých se při předchozích bojích s ním opakovaně dopouštěl protivník.[3]

Ačkoli se velitel Armády severní Virginie rozhodl soustředit své divize na křižovatce cest u Gettysburgu již v dřívějších dnech, došlo k rozhodujícímu střetnutí války Jihu proti Severu u tohoto města téměř náhodou, neboť první Jižané se dostali do boje s protivníkem díky prozaickému důvodu, jímž byla možnost opatřit si z místního skladiště nové boty. Do první šarvátky Hethových a Bulfordových jednotek se postupně zapojily Hillův III. a EwelIův II. sbor, proti nimž se postavil Reynoldsův I. a Howardův XI. sbor. Jižané za oboustranně vysokých ztrát přinutili protivníka k ústupu, nicméně tím, že generál Ewell nepokračoval v postupu a důrazně nepronásledoval jednotky generála Howarda, umožnil federálnímu veliteli soustředit a přeskupit síly a zaujmout obrannou pozici okolo Culp‘s Hillu, Cametery Hillu a podél Cametery Ridge (tzv. háček na ryby).[4] Druhého dne bojů se generálu Leeovi podařilo zahájit útok teprve v dopoledních hodinách, čímž umožnil generálu Meadovi vytvořit pevnou obranu. Podle schématu postupných útoků Jižané své akce podnikali na linii Little Round Top – Culp's Hill, avšak vytlačit rozhodným způsobem jednotky Unie z jejich postavení se jim nepodařilo. Třetího dne bitvy se generál Lee pokusil soustředěným útokem prorazit střed protivníkova postavení. Po rozsáhlé dělostřelecké přípravě bylo do této operace, která do historie vešla pod názvem Pickettův útok, vrženo zhruba 11 500 mužů.[pozn. 2] Pochod mílovou oblastí unionistické palby v jejich řadách napáchal vysoké ztráty, přesto se zbytkům těchto jednotek podařilo svůj úkol splnit a federální linií prorazit. Avšak zálohy Seveřanů je záhy z dobytých pozic vytlačily a přinutily k ústupu. K Seminary Ridge, kde si zřídil hlavní stan generál Lee, se ve zmatku vrátila necelá polovina nasazených vojáků. Za katastrofu, jež probíhala před jeho očima, převzal vrchní velitel Armády severní Virginie plnou zodpovědnost.[6] Vzápětí začal velitel I. sboru generál Longstreet organizovat obranu proti případnému protiútoku, k tomu se však generál Meade neodhodlal. 4. července, za značně nepříznivého počasí, tedy jižanská armáda zahájila ústup za rozvodněný Potomac.

To, že se jedna ze stran dopustí závažné chyby, bylo ve stávající atmosféře velmi pravděpodobné, neboť velitelé obou armád byli pod velkým tlakem. Zejména generál Meade, který byl do své funkce jmenován jen několik dní před bitvou. Díky telegrafu a sílícímu vlivu žurnalismu byla o každém kroku armád ihned informovaná široká veřejnost a stejně tak oba prezidenti. Na severu vládlo po řadě porážek Potomacké armády v politickém i civilním životě značné napětí a podobně tomu bylo i na mezinárodní scéně, neboť vše nasvědčovalo tomu, že další vítězství Konfederace by mohlo znamenat uznání její nezávislosti a konec války.[7]

Od Rappahannocku do Pensylvánie[editovat | editovat zdroj]

Mapa 01.
Pensylvánská kampaň roku 1863

Ve druhém roce americké občanské války velení Potomacké armády v čele s generálmajorem Brunsidem naplánovalo tažení, jehož primárním cílem bylo prorazit si cestu k hlavnímu městu konfederace Richmondu. V rámci této operace překročili vojáci Unie 10. prosince 1862 řeku Rappahannock a o den později zaútočili proti pevným pozicím Armády severní Virginie u města Fredericksburg. Při bitvě však utrpěli těžkou porážku, která generála Brunsida přinutila stáhnou se zpět za Rappahannock.[8] Obě armády pak proti sobě zůstaly stát v táborech po celou zimu 1862–1863. Jedinou větší činnost v tomto období iniciovaly opět jednotky Unie, které se pokusily obejít horní tok řeky, nicméně bláto, ve které se proměnily cesty, je přinutilo vrátit se zpět do výchozích pozic.[9] Další akci naplánoval nový velitel Potomacké armády generál Hooker na 30. dubna. Armáda Unie opět přešla Rappahannock a 1. května vyrazili vojáci listnatou krajinou zvanou Divočina k západní straně Fredericksburgu, aby vpadli Jižanům do zad. Svůj postup však federální jednotky nedokázaly patřičně utajit a výsledkem výpadu se pro ně stala porážka u Chancellorsville.[10]

Také generální štáb Armády severní Virginie v čele s generálem Leem na jaře 1863 zvažoval další strategii pro vývoj války. Jelikož se na území Virginie nacházelo hlavní město Konfederace a její důležitá hospodářská centra,[11] bylo v zájmu Jižanů vést ofenzivní způsob boje, a to pokud možno na území severních států. Nejenže by tím uspokojili jedno ze základních pravidel války, že armádu živí nepřítel, čímž by zároveň podobného osudu ušetřili Virginii, ale navíc by tím i hospodářsky oslabili Unii. V důsledku těchto operací navíc nebylo vyloučenu, že tísněná federální armáda bude posílena jednotkami ze západu, čímž by mohl povolit tlak na obléhaný Vicksburg. Vhodným místem pro invazi se jevila Pensylvánie, přičemž místem, jehož ztráta by pro Unii znamenala velmi citelnou ztrátu, se jevil železniční uzel v Harrisburgu. Jelikož by si tak stále nechával otevřenou cestu k pochodu na metropoli Unie Washington, chtěl generál Lee právě tímto směrem vést další bojové akce. Po vnitřní reorganizaci se dala konfederační armáda do pohybu 4. června 1863.[pozn. 3] Velitel Potomacké armády v tomto pohybu spatřil svou příležitost, neboť pochopil, že mu nepřítel nabídl volný postup na Richmond, tato strategie se však křížila se záměrem prezidenta Lincolna, který za prioritu považoval absolutní zničení armády Konfederace. Hooker byl proto nucen ustupovat zpět na území Severu, přičemž se snažil Potomackou armádu udržovat mezi Leem a Washingtonem. To bylo zcela v souladu s Leeovým záměrem. Podle něj měli Seveřané přejít řeku Potomac a pokusit se blokovat mu cestu na Baltimore a Filadelfii. Doufal, že unaveným kolonám roztaženým rychlými pochody zastoupí cestu, udeří na jejich čelo dřív než se stačí celá federální armáda soustředit a rozdrtí přicházející sbory jeden za druhým.[13] Skutečnost byla ovšem taková, že již 27. června byla celá seveřanská armáda za řekou Potomac. Téhož dne také podal demisi její velitel generál Hooker, který byl již dne následujícího nahrazen velitelem V. sboru generálem Georgem Meadem. Jeho záměrem bylo shromáždit armádu a obezřetně postupovat kupředu tak, aby přinutil Jižany zaútočit na něj v místě, které bude nejpříhodnější pro jeho vojáky.[pozn. 4][14] 28. června se velitel I. sboru Armády severní Virginie generálporučík James Longstreet dozvěděl o pravém stavu věcí a ihned o této skutečnosti informoval generála Leea. Tomu bylo zřejmé, že to on sám musí v rychlosti soustředit roztažené síly a jediným takovým vhodným místem bylo městečko s křižovatkou deseti cest nesoucí jméno Gettysburg.[14]

Bojiště[editovat | editovat zdroj]

Mapa bojiště

Důvodů, proč se rozhodl generál Lee shromáždit svou armádu právě v okolí Gettysburgu, bylo hned několik. Mezi první z nich patřil fakt, že město stálo na křižovatce cest vedoucích do všech světových stran – silnice carlislelská, yorská, hanoverská, taneytownská, emmitsburská ad.[15] Po těchto cestách se mohly snadno přisunout rozptýlené jednotky obou stran. Vedla sem také železniční trať, ale ta zde končila a dál na severozápad pokračovala jen jako zásek čekající na položení kolejí.[16] Okolí městečka skýtalo vhodný terén pro rozličné manévry a bylo tak dokonalým prostorem pro svedení bitvy. Nad Gettysburgem se tyčí hned několik terénních vyvýšenin jako Seminary Ridge (Seminární hřbet) a proti němu stojící Cemetery Ridge (Hřbitovní návrší). Mezi oběma se rozprostírá míli široké údolí.[17] Cemerity Ridge dál přechází v pahorek Cemetery Hill (Hřbitovní vrch, korunovaný zdí a masivní zděnou branou gettysburského hřbitova) a návrší Culp’s Hill (Culpův kopec). Na jihu stojí dva další pahorky – Little Round Top (Malý okrouhlý štít) a Round Top (Okrouhlý štít). Na jejich úpatí se rozprostíraly bažinaté úseky z rozlévajících se potoků, které bránily přesunům děl a povozů.[15] Mezi samotným Gettysburgem a Seminary Ridge tekl Plum Run (Švestkový potok), který ústil do Rock Creeku. Na svazích kopců rostly husté dubové lesy a plochy kolem městečka byly osázeny obilnými poli.[15] V údolích i na návrších kolem jižní emmitsburské cesty byly roztroušeny stavby farem, sady a louky.[17]

Armády[editovat | editovat zdroj]

Armáda severní Virginie[editovat | editovat zdroj]

Virginská armáda se po reorganizaci u Fredericksburgu skládala ze tří sborů a divize jezdectva. Její vrchní velitel Robert E. Lee měl k dispozici 75 000 mužů, nicméně bitvy se jich účastnilo méně.[18] I. sboru o síle 21 031 vojáků velel generálporučík Longstreet, který byl Leeovým oblíbencem.[19] Projevoval se jako rozvážný a opatrný velitel, jenž upřednostňoval defenzivní způsob boje. Jeho třem divizím veleli generálové McLaws, Peckett a Hood a jeho dělostřelectvo tvořily Alexandrův prapor a Washingtonův dělostřelecký prapor.[18] Třem divizím II. sboru generálporučíka Richarda S. Ewella o velikosti 20 866 mužů veleli generálové Early, Johnson a Rodes. Dělostřeleckou zálohu zastávaly 1. virginský dělostřelecký prapor a Nelsonův prapor.[20] III. sbor řídil generálporučík Ambrose P. Hill, jenž byl nepříliš nápaditým profesionálem a u Gettysburgu byl nemocen. Právě tato indispozice mohla stát za jeho neschopností dostát Leeovým rozkazům.[21] Jeho divize vedli do bitvy generálové Anderson, Heth a Pender a dělostřeleckou zálohu tvořily McIntoschův prapor a Pegramův prapor.[22] Velení jízdní divize o velikosti 6428 jezdců náleželo generálmajorovi J. E. B. Stuartovi. Ten na bojiště dorazil teprve v odpoledních hodinách druhého dne bitvy, neboť se svými muži podnikl jízdu do protivníkova týlu v okolí Washingtonu.[23]

Nejčastěji byli vojáci konfederace vyzbrojeni puškou Enfield ráže 0,577 palce či puškou Springfield ráže 0,58 palce. V boji na krátkou vzdálenost tyto zbraně nezřídka nabíjeli kulkou v kombinaci s dvěma až šesti broky.[24] Standardně byli vystrojovaní do uniforem šedé barvy, nicméně nedostatkové šedé sukno velmi často nahrazovali oděvy z ručně tkané látky, kterou obarvovali pomocí skořápek olejnatých ořechů nebo výtažky z jiných rostlin. Výsledkem byly kabátce a kalhoty hnědého až žlutobéžového zabarvení přezdívané butternut (ořešák). Nebylo však výjimečným jevem, že se vojáci oblékali do civilních součástí oděvu, které jim příbuzní zasílali z domova, potažmo je získali u civilního obyvatelstva.[25] Mnoho vojáků Armády severní Virginie bylo v poli již od počátku války a za tuto dobu přivykli tvrdým podmínkám, jež byly s tímto životem spjaty. Ačkoli byli často otrhaní, trpěli nedostatkem proviantu i materiálního zajištění všeho druhu, byli nejen na vrcholu svých sil, ale také prvotřídními bojovými nástroji.[24]

Potomacká armáda[editovat | editovat zdroj]

Armáda Potomaku pod velením generálmajora George G. Meada čítala 112 735 vojáků, nicméně bitvy se jich účastnilo něco přes devadesát tisíc. Byli rozděleni do sedmi sborů doplněných jezdectvem generálmajora Alfreda. A. Pleasontona (11 475 mužů) a armádní dělostřeleckou zálohou brigádního generála Roberta O. Tylera. I. sbor pod velením generálmajora Johna F. Reynoldse (12 596 mužů) tvořily tři divize; Wadsworthova, Robinsonova, Doubledayova. Součástí II. sboru generálmajora Scotta Hancocka (11 509 mužů) byly divize Caldwellova, Gibbonova a Heysova. Dvěma divizím III. sboru generálmajora Daniela E. Sicklese (10 726 mužů) veleli generálové Birney (ten po Sicklesově zranění přebral velení sboru) a Humphreys. V. sbor do bitvy vedl generálmajor Sykes (10 997 mužů) a jeho divize byly podřízeny generálům Barnesovi, Ayresovi a Crawfordovi. Divizím VI. sboru generálmajora Johna Sedgwicka (11 917 mužů) veleli generálové Wright, Howe a Newton. V čele XI. sboru stál generálmajor Oliver O. Howard (9226 mužů) a jeho divize vedli generálové Barlow, Steinwehr a Schulz. Součástí XII. sboru generálmajora Alpheuse S. Williamse (9983 mužů) byli divize generálů Williamse a Gearyho.[26]

Vojáci Unie byli u Gettysburgu vyzbrojeni převážně puškami Springfield vzor 1861; dvě jednotky ostrostřelců disponovaly zadovkami Sharps. Naprostá většina jich byla vystrojena do uniformy, jejíž součástí bylo modré sako a čapka typu képi nebo klobouk klopák.[27] Až 25 kg vážila další výstroj, k níž patřily například tlumok, chlebník, polní láhev, příbor, toaletní náčiní, pogumovaná plachta, polovina plachty stanu nebo dlouhý plášť do zimního počasí.[28] Všeobecně byly federální oddíly mnohem lépe zásobované než protivník a k výpadkům v logistice docházelo jen zřídka. Současně disponovaly mnohem lepší lékařskou službou, k níž náležely i ambulantně vybavené sanitární oddíly se školenými sanitáři.[29]

Den první[editovat | editovat zdroj]

McPherson‘s Ridge dopoledne[editovat | editovat zdroj]

Mapa 02
Směr útoku Hethovy divize a pozice, které zaujala Bufordova kavalerie
Mapa 03
Příchod Meredithovy a Cutlerovy brigády. Směr útoku vojáků Konfederace

1. divize federálního jízdního sboru generála Buforda, jež dorazila ke Gettysburgu těsně před polednem 30. června, nebyla první jednotkou, která operovala v okolí města. Již před třemi dny zde pobývala divize konfederační pěchoty, jejíž zadní voj se stáhl krátce po příchodu Bufordových jezdců. Velitel divize generál Pettigrew o pohybu seveřanských jezdců neprodleně informoval svého kolegu generála Henryho Hetha a jejich přímého nadřízeného velitele III. sboru Armády severní Virginie generálporučíka Hilla.[30] Na základě této informace se Heth generála Hilla dotázal, zda by neměl námitky proti tomu, kdyby jeho divize Gettysburg obsadila, neboť podle jeho informací se zde nacházelo skladiště bot,[pozn. 5] kterých se často bosým vojákům konfederace tristně nedostávalo.[32] K tomuto podniku obdržel svolení a po páté hodině ranní jeho vojáci, následovaní Penderovou divizí a děly dvou dělostřeleckých praporů, vyrazili po cashtownské směrem městu.[33] U Marsh Creeku (Bahenního potoka), asi 3,5 míle před Gettysburgem, čelo kolony, kterou tvořil 13. alabamský pluk Archerovy brigády, narazilo na čtyřčlennou jízdní patrolu 9. newyorského jízdního pluku. Její velitel ihned vyslal jednoho ze svých mužů, aby předal informaci o pohybu protivníkovy pěchoty veliteli divize. Generál Buford po obdržení zprávy ihned pochopil, že právě zde se odehraje očekávané střetnutí obou armád. Rozpoznal význam krajiny a uvědomoval si, že Jižany musí za každou cenu zpomalit v postupu a nedovolit jim obsadit výhodnější kopcovitý terén dál na východ. Nechal proto svých 2500 mužů vyzbrojených opakovacími karabinami sesednout z koní a rozmístil je za ohrady, ploty, zídky a kmeny stromů McPhersonova sadu (mapa 02).[34][35] Odsud také začalo unionistické dělostřelectvo odstřelovat přibližující se vojáky Konfederace. Krátce poté (asi v 8:00 hod.), co i Jižanům dorazila na pomoc artilerie, dal brig. generál Heth rozkaz k útoku Archerově a Davisově brigádě.[36] Generál Buford o stávající situaci promptně informoval velitele I. sboru Potomacké armády generála Reynoldse, jehož vojáci ke Gettysburgu vyrazili krátce po čtvrté hodině od Emmitsburgu. Když Reynolds se svými pobočníky dorazil na místo střetnutí, aby zvážil situaci, ihned vyslal kurýra k vrchnímu veliteli Potomacké armády generálu Meadovi.[37] Posléze odjel k nejbližší divizi – Wadsworthově, aby jí ukázal nejkratší cestu. Jakmile s pěchotou opět dorazil ke Gettysburgu, vyslal Cutlerovu brigádu na pravé křídlo a Mereditthovu „železnou“ brigádu na křídlo levé (mapa 03). Ta zaskočila dva pluky Archerovy brigády při překračování potoka Willoughby. Na chvíli donutila Jižany ustoupit, ale vzápětí se její útok zbrzdil u břehů potoka. V 10:50 hod. byl při Archerově protiútoku zabit generál Reynolds. Meredithově brigádě se však v boji muže proti muži vojáky konfederace odrazit a zajmout i samotného generála Archera.[38]

Na pravém křídle se po útoku Davisovy brigády dali Cutlerovi Seveřané na útěk. Zbytek federální brigády však vpadl útočníkům do boku a přinutil je k rychlému ústupu. Vojáci Konfederace se ukryli v železničním výkopu, kde asi 250 mužů uvízlo a následně padlo do zajetí. Kolem 11:00 hod. na tomto bojišti, kde obě strany ztratili kolem 1000 mužů, bojové operace dočasně ustaly.[39]

McPherson‘s Ridge odpoledne[editovat | editovat zdroj]

Mapa 04
Situace na bojišti mezi 14–16:00 hod.

Ve 12:30 dorazila Seveřanům do Gettysburgu posila v podobě XI. sboru generála Howarda. Ten se po Reynoldsově smrti stal velitelem všech federálních sil na bojišti a ihned začal rozmisťovat jednotky do linie od McPhersonova návrší až k železničnímu výkopu a dále severně v půlkruhu kolem celého městečka až k harrisburské cestě. Druhý sled, který měl zároveň sloužit jako záloha, dislokoval v okolí hřbitova na Cemetery Hill.[40] Ve 13:00 dostali posilu také vojáci Konfederace. Ze severu přišla Rodesova divize patřící ke II. sboru generála Evella. Jednotka se zformovala u Oaks Hill (Dubového kopce), kde Rodes umístil 16 děl, pod jejichž ochranou chtěl vést úder na pravé protivníkovo křídlo.[41] Útok však byl vedený v nepříhodném terénu, navíc byl špatně koordinovaný a skončil pro Jižany katastrofou (mapa 04). Mezitím, co Dolesova brigáda jen z dálky ostřelovala Schimmelpfennigovu divizi, se O'Nealova brigáda vrhla na pravé křídlo Robinsonovy divize u mummasburské silnice, které tvořila Baxterova brigáda.[42] Její soustředěná palba a následný útok Amesburgovy brigády z boku, přinutil Jižany s vysokými ztrátami ustoupit do výchozích pozic (při útoku padlo 696 z 1688 vojáků).[43] Ve 14:00 zaútočila i Iversonova brigáda. Její úder směřoval na Seminary Ridge (Seminární hřbet), kde se Baxterova brigáda kryla za kamennou zdí. Čtyři severokarolínské pluky, které měly za úkol vzít zeď útokem, pochodovaly bez řádného zajištění harcovníky a v přehlídkové formaci. Záhy se dostaly pod palbu Cutlerovy brigády, která je přiměla uhnout více doleva, čímž se dostaly přímo před Baxterovy ukryté oddíly. Sotva Jižané připochodovali na padesát metrů od zdi, stali se terčem prudké střelby z mušket a děl, jež v jejich řadách způsobila vysoké ztráty.[42] Z 1470 mužů se jich po několikaminutovém boji vrátilo k Dubovému návrší něco kolem tří stovek.[43] Mezitím se vzpamatovaly otřesené O'Nealovy pluky, kterým se podařilo obsadit část zdi a odrazit následný protiútok Paulovy brigády.[44]

Vojáci ze Severní Karolíny v boji s Potomackou armádou během prvního dne bitvy

Někdy v té době se na bojišti objevil vrchní velitel Armády severní Virginie generál Lee. Generál Heth jej okamžitě požádal o povolení k dalšímu útoku ze západu, avšak Lee váhal s rozpoutáním velké bitvy, dokud nedorazí I. Longstreetův sbor.[45] Nicméně Rodesovi muži dál pokračovali v útocích, jejichž účelem bylo proražení seveřanské obrany. Do zápolení se zapojila i Danielova brigáda, kterou zastavil železniční výkop a palba Stoneovi brigády. Jakmile jednotky Unie přinutily Jižany k ústupu, samy vyrazily do protiútoku přes příkop. Při boji na bodák však Stoneovy pluky narazily na tvrdý odpor a nakonec byly samy nuceny ustupovat zpět k výkopu.[45] Tento boj s napětím sledoval generál Heth, který viděl zřejmou šanci k tomu, co se mu nepovedlo v dopoledních hodinách. Stoneova brigáda byla vázaná soubojem s Danielem a nemohla tudíž přijít na pomoc Meredithově „železné“ brigádě. Tentokrát Lee, vědom si zjevné výhody, s útokem souhlasil. Hethovy brigády (Pettigrewova a Brockenboroughova) vyrazily do útoku kolem 15:00. Úder na McPhersonův les vedl 26. pluk ze Severní Karolíny pod velením plukovníka Henryho Burgvyna. Generálu Hethovi, jenž postupoval spolu se svými jednotkami, prolétla kule kloboukem, zbavila ho na 36 hodin vědomí a velení převzal gen. Pettigrew. McPhersonův vrch byl urputně bráněn a Jižané zpočátku nezaznamenali žádný postup. Situace ze nezměnila ani poté, co byl zraněn generál „železné“ brigády Meredith a velení se ujal plukovník Morrow. Teprve až 26. karolínský pluk přešel do dalšího útoku, donutil za oboustranně velkých ztrát Seveřany ke stažení ze svých pozic. Při boji padl i plukovník Burgvyn. Na to jeho muži vyrazili na bajonetovou zteč a donutili Seveřany k hromadnému ústupu z McPhersonova lesa. Boj trval celkem 25 minut a Jižany stál 2700 raněných a mrtvých vojáků (jen Burgvynův pluk měl 82% ztráty).[46] Přesto byl tento úspěch pro Armádu severní Viginie cenným vítězstvím. Dobytím McPhersonova lesa odkryli bok Stoneovy a Cutlerovy brigády, které byly záhy za vysokých ztrát donuceny k ústupu na Seminary Ridge. Kolem 16 hodiny ovládly jednotky Konfederace celý prostor McPhersonova návrší.[47]

Na sever od Gettysburgu[editovat | editovat zdroj]

Zhruba ve 13:00 dostal zástupce velitele III. divize XI. sboru federální armády generál Schimmelpfennig rozkaz od svého nadřízeného, aby s celou jednotkou zaútočil na Oaks Hill. Pravé křídlo mu měl krýt generál Barlow s I. divizí. Obě brigády III. divize však byly u Stevensova potoka donuceny před silnou dělostřelbou z Oaks Hill zalehnout. Navíc se jim na levém křídle nepodařilo dostat se do kontaktu s I. sborem a mezi oběma jednotkami vznikla mezera, kterou zaplnilo pouze federální dělostřelectvo. Další nebezpečná mezera vznikla na jejich pravém křídle, když se Barlowovy jednotky vysunuly poněkud více než bylo ke splnění úkolu potřeba. Ve 14:30 se po těžkých ztrátách konfederační jednotky pod velením generála Rodese probojovaly do mezery mezi I. a XI. sborem. Dolesova brigáda zaútočila na levé křídlo Barlowovy divize, čímž se oddělila od ostatních Rodesových jednotek. Dolesovi muži tak zůstali osamoceni a Seveřani se je pokusili odříznout od zbytku sboru.[48] V 15:00 však Jižanům dorazila od Harrisburgu na pomoc Earlyho divize náležející k II. Ewellovu sboru (mapa 04). V 16:00 hodin, po krátkém odpočinku, využily Earlyho jednotky situace, že XI. sbor je vázán bojem s Rodesovou divizí a začaly obchvacovat jeho pravé křídlo. Netrvalo dlouho a příliš roztažená obrana Potomacké armády severně od Gettysburgu se začala hroutit. V 16:30 se na Howardův rozkaz dal celý XI. sbor na ústup k Cemetery Hill.[49] V Gettysburgu se však jednotky promíchaly s prchajícími vojáky I. sboru a Jižanům se podařilo v ulicích města zajmout na pět tisíc zajatců.[50]

Seminary Ridge[editovat | editovat zdroj]

Mapa 05
Seminary Ridge v 16:00 hodin

Vojáci I. sboru Potomacké armády ustupující z McPhersonova návrší se začali shromažďovat do obranného postavení v okolí luteránského teologického semináře na Seminárním hřbetu. Jejich nový velitel generál Doubleday vyslal ke generálu Howardovi svého důstojníka s žádostí o posily, tomu však zůstal v záloze pouze jediný pluk, požadavek proto zamítl. V 16:00 zaútočila na muže I. sboru Penderova divize (mapa 05). Zprava doleva postupovaly brigády generálů Lanea, Perrina a Scalese.[51] Nedaleko protivníkových pozic se levé křídlo Jižanů dostalo pod těžkou palbu 10–20 federálních děl,[52] jež zdecimovala téměř celý Scalesův důstojnický sbor. Jedinému nezraněnému důstojníkovi se sice podařilo vojáky shromáždit do tvaru,[51] nicméně asi 75 yardů před hlavněmi artilerie byli nuceni zalehnout a nedokázali se pohnout vzad ani vpřed.[52]

Také Laneova brigády na pravém křídle nedokázala výrazněji postoupit. To se podařilo až jednotkám generála Perina, které udeřily na střed Doubledayova postavení a přes Byddleovu brigádu prorazili seveřanskou obranou. Tento úspěch jim umožnil zahájit devastující boční palbu podél celého protivníkova postavení a ve čtvrt na pět veliteli I. sboru nezůstávala jiná možnost, než svým jednotkám nařídit ústup ke Gettysburgu.[51] Pohyb vzad však odkryl postavení Robinsonovy divize, z níž zůstala vysunutá již pouze Paulova I. brigáda, jež byla vázána bojem s Rodesem. Když její velitel zjistil, že nemá podporu ostatních brigád, pokusil se ustoupit. Záměr však částečně zmařil jeho nadřízený generál Robinson, který mu rozkázal vysunout co nejdál na sever 21. mainský pluk pod velením plukovníka Tildena. Ten se měl obětovat a svým odporem umožnit zbytku brigády ústup. Tato oběť se však v důsledku stala marnou, neboť Paulově brigádě stál v cestě železniční výkop, kde se jednotka dostala pod těžkou kartáčovou palbu konfederační dělostřelecké baterie. Nakonec, i díky této epizodě bitvy, z celé Robinsonovy divize o síle 2700 mužů zůstalo bojeschopných asi 900 vojáků.[53]

Středeční večer[editovat | editovat zdroj]

Mapa 06
Celková situace na bojišti v odpoledních hodinách. Ústup Seveřanů k Cemetery Hill
Mrtví federální vojáci z prvního dne bitvy. Jedna z nejznámějších fotografií Americké občanské války, kterou pořídil fotograf Timothy H. O'Sullivan[54]

Pět minut před půl pátou dorazil na Cemetery Hill generál Hancock, jenž byl vyslán generálem Meadem, aby po Reynoldsově smrti převzal velení nad oběma přítomnými sbory. V tuto chvíli bylo Cemetery Hill velmi dobře opevněno a shromažďovaly se zde všechny ustupující síly seveřanů. Hancock si brzy uvědomil i význam Culpova návrší (Culps‘ Hill), které bylo významným taktickým bodem na pravém křídle Cemetery Hill a nechal jej v 17:45 obsadit Wadsworthovou divizí.[55] Generál Lee si význam tohoto návrší také uvědomoval a zaslal v tomto směru pokyny generálu Ewelovi. Podle nich měl „… bude-li to možné, obsadit Cemetery Hill i Culp’s Hill.“ Měl se však zároveň vyhýbat generální bitvě dokud nedorazí zbytek sil severovirginské armády.[55] Jižanský tisk v následujících dnech generálu Leeovi vyčítal, že neformuloval svůj rozkaz striktněji a prohrál vyhraný boj. I vojenští historici označí tuto chvíli za rozhodující moment bitvy.[56] Generál Ewell, který svůj post získal po smrti generála „Stonewalla“ Jacksona, nebyl ofenzivním typem velitele jako jeho předchůdce a i přes naléhání svého štábu, zejména generála Trimbla, dosud prázdný Culp’s Hill neobsadil a nezaútočil ani na opevněný Cemetery Hill. Domníval se, že nemá dostatečné síly, že jsou muži příliš vyčerpaní a Cemetery Hill je mimo dosah jeho dělostřelectva.[57]

Kolem páté hodiny odpolední dorazil ke Gettysburgu velitel II. sboru konfederační armády generál Longstreet. Osobně prozkoumal celé postavení seveřanské armády a naléhal na generála Leea, aby nehazardoval a rozhodně na nepřítele v těchto pozicích neútočil. Zároveň navrhoval plán, při kterém měla armáda severní Virgínie obejít pravé křídlo unionistů, vydat se směrem na Washington a s nepřítelem se střetnout v podmínkách, které budou příhodné pro ni. To Lee rezolutně odmítl. Byl odhodlaný podstoupit riziko bitvy i za nevýhodných podmínek, neboť pevně věřil v mnohokrát prověřené schopnosti svých vojáků.[58] „Pokud tam ještě budou,“ odpověděl generál Lee generálu Longstreetovi „musíme na ně zaútočit. Zaútočíme zítra ráno, tak brzy, jak jen to bude možné.“ „Jestli tam budou,“ odtušil jeho protějšek, „tak proto, že chtějí abychom na ně zaútočili. Pro mě je to dostatečný důvod, abychom to nedělali.“ „Ne,“ ukončil celou diskusi o opuštění již dobytých pozic Lee, „zaujali tu pozice a buď porazím já je, nebo oni mě.“[59] Na poradě velitelů ve 20:00 bylo dohodnuto, že hlavní akcí druhého bude Longstreetův útok směřující na Little Round Top, jehož cílem bude proražení a obchvácení obrany Potomacké armády. Generál Ewell dostal za úkol ohrožovat křídlo pravé a odvrátit tak pozornost od hlavního směru útoku.[58] Střed měly zajišťovat jednotky A. P. Hilla.[60]

Den druhý[editovat | editovat zdroj]

Oboustranné manévry[editovat | editovat zdroj]

Devis‘ Den (Ďáblovo doupě)
Mapa 08
Postavení vojsk a směr útoků na levém federálním křídle na linii Little Round Top – Cemerity Ridge

Po páté hodině ranní se na Semerity Ridge konala porada konfederačních velitelů. Generál Lee si uvědomoval taktickou převahu protivníka v možnostech operovat na kratších liniích,[61] ale stále byl přesvědčen, že jeho muži jsou neporazitelní a nebral zřetel na sílu federální pozice.[58] Jak Seveřanů na bojišti přibývalo, uchycovali se na svazích kolem Cemetery Ridge stále pevněji. Jejich postavení nakonec dostalo tvar připodobňovaný „rybářskému háčku.“[62] Neobsazen zůstal pouze Little Round Top, neboť generálmajor Sickles byl přesvědčen, že by tak příliš roztáhl obě divize svého III. sboru. Ačkoli během dne dostal dvakrát rozkaz od generála Meada, jenž na bojiště dorazil kolem třetí hodiny ranní, aby jeho jednotka zůstala v kontaktu s levým křídlem II. sboru na jižním okraji Cemetery Ridge, jednal podle svého uvážení.[63] Rozkazy vrchního velitele Potomacké armády nerespektoval a své muže v odpoledních hodinách vysunul vpřed, aby je rozestavil v dlouhé linii na vyvýšeném terénu podél emmitsburské cesty v oblouku kolem pšeničného pole a broskvového sadu až ke skalnímu útvaru zvanému Devil's Den (Ďáblovo doupě).[64] Nicméně v dopoledních hodinách se na zdejší části bojiště nepohybovaly žádné federální síly a zvědové Armády severní Virginie přinesli na poradu vrchních velitelů informaci, že tento prostor i Little Round Top (kromě pozorovacího stanoviště) obsazen není. To rozhodlo. Na základě získaných informací generál Lee upřesnil dispozice pro pokračování bojových operací. Jak bylo dohodnuto předchozího večera, sbory generálů Hilla a Ewella byly pověřeny vést demonstrační útok, jenž měl zabránit protivníkovi přesouvat síly na jiné ohrožené úseky. Konkrétně proti Longstreetovu I. sboru posílenému Andersonovou divizí, na jehož vojácích spočíval úkol vést hlavní nápor podél emmitsburgské cesty ve směru k Cemetery Ridge. Plán této akce počítal s postupným útokem vedeným směrem z jihu na sever, při němž měly konfederační brigády vyrážet jedna po druhé, s úkolem drtit a "srolovat" protivníkovo levé křídlo.[65][66] Nicméně generál Longstreet odmítal jít do boje bez Lawovy brigády, díky čemuž dostala akce své první zpoždění, neboť Lawova brigáda dorazila ke Gettysburgu po 24 mílovém pochodu (což zabralo 8 hodin cesty) až o půl dvanácté. Unavení vojáci se ihned začali přemisťovat z McPhersonova návrší k cestě do Emmitsburgu, avšak tento 8-13 mil dlouhý úsek místy velmi těžkého terénu, jim trvalo překonat další 3 hodiny. Mezitím již federální jednotky Siclesova III. sboru obsadily Little Round Top a Longstreet se tak dočkal nepředvídaného překvapení. Jeho mužům to trvalo do výchozích postavení ještě dvě hodiny, když (přesně podle dispozic) ve 14:00 zahájilo 10 000 jižanů Ewellova sboru demonstraci na pravém seveřanském křídle. Díky Longstreetově zpoždění a špatné koordinaci s jeho divizemi, však celá demonstrace přišla vniveč. Navíc kolem 15:00 dorazila Seveřanům další posila v podobě VI. sboru generála Sedwicka. Jeho muži vyrazili na pochod o půlnoci, přičemž 35 mil (50 kilometrů) urazili za 15 hodin. Po příchodu do prostoru Gettysburgu se sotva drželi na nohou, ale jejich příchod povzbudil morálku již přítomných federálních sborů.[67]

Generál Lee na Seminary Ridge těžko skrýval svou nervozitu, která byla možná zapříčiněna i střevními potížemi, nad zdržením Longstreetova útoku. Ten se dostal do výchozích postavení pro útok až kolem 16:00, tedy v době, kdy předchozí den již bojové operace ustávaly. Mezitím, co děla I. sboru zahájila dělostřeleckou přípravu, vyslal generál Hood kurýra ke generálu Longstreetovi s návrhem, že obejde Little Round Top a zaútočí na Seveřany zboku a zezadu. Na to Longstreet reagoval pouze slovy: „Generál Lee dal rozkaz k útoku podél emmitsburské cesty.“ Sám na ranní poradě předložil generálu Leeovi podobný návrh, ale byl nekompromisně odmítnut. Longstreet nesl odmítnutí svého návrhu velmi těžce[58] a jistě si představil reakci generála Lee na jeho skromnější verzi a jakoby uraženě odmítal jakkoliv změnit jeho dispozice.[68]

Linie Little Round Top – Cemetery Ridge[editovat | editovat zdroj]

Little Round Top[editovat | editovat zdroj]

Mapa 09
Boje o Little Round Top

Díky duchapřítomnosti generála Warena, jenž zřídil pozorovací stanoviště na Little Round Topu, se seveřanům na tento pahorek v pravý čas podařilo přesunout 3. (Vincentovu) brigádu 1. divize a 3. (Weedovu) brigádu 2. divize V. sboru. V 16.00 hodin proti jejich pozicích vyrazila unavená Lawova brigáda. Generál Hood, který měl na tomto úseku velení nad konfederačními jednotkami a jenž se dočkal opakovaného odmítnutí svého návrhu na obchvat levého seveřanského křídla, nedbal příkazů generála Longstreeta a Lawova brigáda podporovaná brigádou Robertsonovou ihned po obsazení Round Topu zahájila třemi pluky strmý výstup na Little Round Top (mapa 09). Zbylé dva pluky podporovaly útok na Devils‘ Den. V 16:20 hod. byl generál Hood těžce zraněn na ruce a velení se ujal právě Law. Obchvatný útok na levý okraj návrší vedl pluk plukovníka Oatese. Proti němu stál 20. Mainský pod velením plukovníka Chamberleina. Více než hodinu se Jižané snažili dobýt vrchol kopce. V 17:30, když už Seveřanům došly náboje, vrhl Chamberlain celé křídlo do bodákového protiútoku. Překvapení Jižané kvapně ustoupili a v rukou federálních jednotek zanechali asi stovku zajatců.[69]

Devil's Den[editovat | editovat zdroj]

Přírodní útvar s názvem Devil's Den (Ďáblovo doupě), tvoří shluk obrovských balvanů a 2. července 1863 jej obsadilo 2200 mužů Wardovy brigády, náležející k divizi generálmajora Davida B. Birneye. Jako první se k útoku na tuto pozici seřadila část Robertsonovy brigády. Vlna konfederačních pluků udeřila na linii Seveřanů čelně a celý skalnatý prostor se stal dějištěm téměř hodinu trvajících zuřivých bojů. Do první fáze střetnutí se zapojily i dva Lawovy pluky, které se od brigády oddělily v údolí Švestkového potoka. V součinnosti udeřily Wardovi do boku, avšak zejména díky Smithově dělostřelectvu utrpěly těžké ztráty. Jedním ze zraněných byl i generál Hood, kterému dělový náboj rozerval paži od zápěstí k ramenu. Jako druhá vlna byly proti Ďáblovu doupěti vrženy brigády generálů Benninga a Andersona. Celkově boj o Devil's Den trval dvě hodiny a teprve v 18:00 zavlála nad skaliskem texaská vlajka. Nicméně díky účinné palbě z Little Round Topu se Jižanům dále proniknout nepodařilo. Z celkového počtu 2423 nasazených Seveřanů (včetně posil) jich bylo zabito 138, zraněno 548 a 135 zůstalo nezvěstných. Z 5525 nasazených vojáků Konfederace jich zahynulo 329, 1107 bylo zraněno a 378 se pohřešovalo.[70][71]

Pšeničné pole[editovat | editovat zdroj]

Mapa 10
Útoky v oblasti mezi Devil's Den a Peach orchard (broskvovým sadem)
Mrtvý elitní střelec Konfederace zastřelený v Devil's Den (Ďáblově doupěti). Odtud ostřelovači z akransaského a texaského pluku po celý druhý den ostřelovali federální pozice na Little Round Topu.[34]

V 17.30, zcela podle schématu Leeovy strategie útoku postupných formací, zaútočila, po předchozí dělostřelecké přípravě, McLawova divize do prostoru pšeničného pole, které se rozkládalo mezi Devil's Den a Peach orchard (broskvovým sadem). Po půl hodině velitel útoku generál Kershaw zformoval ze své, Semmesovy a Andersenovy brigády klín, který nasměroval přímo mezi broskvový sad a pšeničné pole (mapa 10) a donutil Seveřany k ústupu. Tím vpadli do zad Birneyově divizi a způsobili některým plukům ztráty více než poloviny mužstva. Nakonec Seveřané přešli do protiútoku a jižanský postup ztratil na údernosti. Vrchní velitel potomacké armády rychle hledal východisko z nastalé situace a k ohroženému úseku přesunul Ayresovu divizi V. sboru a zbytky XII. sboru z Culps’ Hill. Dříve však poslal na pomoc generál Hancock ze sousedního II. sboru Caldwellovu divizi. Díky soustředěnému náporu všech jmenovaných jednotek se Seveřanům podařilo konfederované z prostoru pšeničného pole vytlačit. Jižanům však od Devil's Den přišla na pomoc Benningova brigáda, která napadla jejich levé křídlo. Ostatní jižanské jednotky využili tohoto překvapení a začaly znova postupovat. Záhy byla prolomena obrana v broskvovém sadě a na Seveřany dopadl úder ze tří stran. Po pěti vzájemných protiútocích nakonec federální jednotky pole vyklidily, ale dělostřelecká přehrada kombinovaná s protiútoky pěchoty nedovolila Jižanům další postup a obě armády zůstaly v pozicích na protilehlých stranách pšeničného pole.

Broskvový sad[editovat | editovat zdroj]

Mapa 11
Situace v prostoru broskvového sadu

Barksdalova brigáda čekala na chvíli než na ni přijde řada celé dvě hodiny. Broskvový sad byl mezi tím odstřelován 54 děly plukovníka Alexandra. V 18.00 hodin vyrazili Jižané do útoku. I když díky dělostřelbě utrpěli značné ztráty, udeřili na federální jednotky a brzy zlikvidovali odpor v celém úseku emmitsburské cesty. Obrana III. sboru potomacké armády se začala hroutit. Navíc jeho velitel, generál Sickles, byl těžce zraněn, když mu dělová kule urvala kus nohy. Seveřané hromadně ustupovali. Za ustupujícími jednotkami již nestály žádné zálohy a pouze Bigelowově baterii federální jednotky vděčily za to, že celá linie nebyla proražena. Hancock přesunul na ohrožené místo Wilardovu brigádu z 3. divize II. sboru, avšak poté, co zahájila útok na linii emmitsburské cesty Wilcoxova brigáda, byli Seveřani doslova masakrováni.[72] Meade hledal posily kde se dalo. Do bojů zapojil dvě divize z Cemetery Ridge a též muže XII. a 50 kilometrovým pochodem vysíleného Segwickova VI. sboru. V 19.00 však došlo k zásadnímu obratu. Seveřanům se na chvíli podařilo odrazit Barksdalovu brigádu. Při pronásledování byla federální Willardova brigáda donucena stočit svůj postup na sever a zde vpadla do boku brigády Langovy. Lang se dal nečekaně na ústup a tím odkryl křídlo Wilcoxovy brigády. Wilcox, před kterým byl pouze prostor s kvapně ustupujícím nepřítelem a byl těsně od proražené seveřanské linie, si nemohl dovolit mít nekryté křídlo a byl nucen se stahovat společně s Langem. Nejdále vysunutá zůstala Wrightova brigáda. Wright i Wilcox žádali o podporu velitele divize Andersona, ten však neměl přesné dispozice pro bitvu a s jakoukoliv pomocí otálel. Na bojiště padla tma a naděje Jižanů na celkové proražení fronty se rozplynuly.

Linie Cemetery Ridge – Culp's Hill[editovat | editovat zdroj]

Cemetery Ridge[editovat | editovat zdroj]

Mapa 12
Útok Averyho a Haysovy brigády na Cemetery Hill

Sbor generála Ewella se nacházel východně od Gettysburgu. Jeho úkolem bylo zahájit demonstraci síly ve chvíli, kdy uslyší střelbu Longstreetových děl. Další nepřímou instrukcí, kterou dostal od generála Leea, byl pokyn ve smyslu – pokud by se naskytla vhodná příležitost, mohl Ewell přejít do skutečného útoku.[73]

Jižané útočí na Cemetery Hill

Kolem 16.00 hodin obě strany zahájily dělostřeleckou přípravu. Teprve po západu slunce (slunce 2. července 1863 zapadlo v 19.34) zaútočily na Cemetery Hill Hookova (za raněného generála Hooka převzal velení plukovník Avery) a Haysova brigáda (viz mapa 12). Averyho útok směřoval do průsmyku mezi Cemetery Hill a Culp's Hill. Zde se jeho brigáda dostala pod dobře zaměřenou palbu Stevensovy 5. mainské baterie. Dosáhnout cíle útoku jim proto s velkými ztrátami trvalo celou hodinu. Generál Ames, který se dvěma federálními brigádami (Harrisovou a Gilsovou) kryl Cemetery Hill, byl nucen kvůli směru jižanského útoku linii svých pluků poněkud roztáhnout. Proto, jakmile se konfederační jednotky prodrali k pozicím Seveřanů, jim nedalo mnoho práce obranu pěchoty prorazit a umlčet baterie na vrcholu kopce. Generál Meade byl nucen ohroženou pozici vyslat Robinsonovu divizi I. sboru. Generál Hays, který se za každou cenu snažil udržet dobyté pozice, se spoléhal na posily, ale těch se kvůli nerozhodnému generálu Ewellovi nedočkal. Jeho muži, zejména pluky louisiánských tygrů, se opakovaně střetávaly s federálními jednotkami, ale poté, co se do bojů proti nim zapojila i Carrollova brigáda, kterou na ohrožený úsek vyslal o své vůli generál Hancock, nebyli schopní tlaku nepřátel vzdorovat a byli nuceni se začít organizovaně stahovat. Přitom, kdyby generál Ewell ve chvíli, kdy stála proti Averyho a Haysově brigádám pouze brigáda generála Krzyzanowského, poslal Earlyho jednotkám na pomoc Gordonovu brigádu a Rodesovu divizi, dostala by se potomacká armáda do hrozivé pozice.[74]

Culp's Hill[editovat | editovat zdroj]

Mapa 13
Útok Johnsonovy divize na Culp's Hill

Poté, co generál Meade odvolal z Culp's Hill vše co mohl na pomoc levému křídlu, zůstala na tomto úseku pouze Grrenova 3. brigáda 2. divize XII. sboru potomacké armády – tj. 1410 mužů. Generál Green nechal své vojáky na vrcholu kopce zbudovat pás okopů se záseky. Jelikož s muži, kterými disponoval, neměl dostatek sil na pokrytí celé linie, museli vojáci bojovat v metrových rozestupech. Přesto byli schopní odolávat náporu Stonewallovy brigády (Viz mapa 13), dezorientované v přiléhajícím lese, dvě a půl hodiny. Když o půl desáté Jižané vpadli do okopů, byli Seveřani nuceni se stáhnout do druhé obranné linie. Jakmile generál Johnson zjistil, že se mu podařilo obsadit významný bod, který stojí několik set metrů do silnice vedoucí do Baltimore, snažil se útok rozšířit. Smithova brigáda, kterou následně přivolal na pomoc, však v nastalé tmě a nepřehledném terénu nenašla ke stonewallově brigádě cestu.[75] Další možnosti jižanů k prolomení federální obrany tak byla ztracena.

Čtvrteční večer[editovat | editovat zdroj]

Porada generála Meada s jeho sborovými veliteli

Někdy v průběhu odpoledne konečně dorazil ke generálu Leeovi jižany tolik postrádaný velitel kavalerie J. E. B. Stuart. Jeho sbor dostal ihned úkol krýt levé křídlo konfederačních pozic, kde operovala federální kavalerie. Kolem 19.00 hodin dorazila jižanům další posila v podobě Pickettovy divize I. Longstreetova sboru. Vrchní velitel armády severní Virginie se ji však rozhodl do bojů nenasadit a nechal ji do druhého dne odpočívat. Když se generál Lee průběžně dozvídal aktuální výsledky bojů, nebyl nikterak rozčarován. Spíše se domníval, že dosáhl částečného úspěchu,[76] a proto se také rozhodl zítřejšího dne pokračovat v útoku. Jeho podřízený, generál Longstreet, byl průběhem boje velmi rozčarován. U svého nadřízeného se po skončení útoku neohlásil. Unavený a v depresi usnul v trávě na Semerity Ridge.

Ve stanu generála Meada také nebyl důvod k optimizmu. I když se seveřanům podařilo víceméně udržet všechny výhodné pozice, potomacká armáda přišla již o celou čtvrtinu početního stavu. Ve 23.00 hodin Meade zahájil poradu všech sborových velitelů. Zvažoval ústup armády, ale o dalším kroku nechal své podřízené hlasovat. Ti učinili jednohlasné rozhodnutí dál v boji pokračovat. Meade se s jejich názorem neztotožňoval, okolí kolem Gettysburgu se mu stále nejevilo pro rozhodující bitvu příznivým, ale přesto se výsledku hlasování podřídil. Následně velmi bystrou úvahou usoudil, že Lee se po marných pokusech prorazit na křídlech pokusí následujícího dne udeřit na střed jeho armády.

Den třetí[editovat | editovat zdroj]

Mezihra na Culp's Hill[editovat | editovat zdroj]

Mapa 14
Souboj konfederační a federální kavalerie u Gettysburgu

Přesně ve 3 hodiny 45 minut zahájilo federální dělostřelectvo odstřelování pozic konfederační armády usazené na Culp's Hill. Netrvalo dlouho a Jižané jako odvetu podnikli protiútok. Záhy však byli odraženi dobře organizovanou a posílenou obranou. Následně, díky špatné interpretaci rozkazu generála Rugera, zaútočily přes otevřenou louku dva pluky Seveřanů. Během krátké chvíle ztratily 250 mužů, včetně generála Mudgeho velitele 2. massachusettského pluku.

Další akce zahájili Jižané na povel generála Ewella v 5.00 hod., ale série útoků a protiútoků nepřinesla výhodu ani jedné ze stran. V 10.00 hod. nařídil Ewell, bez jakékoliv koordinace s Longstreetem, další bezhlavý útok celé Johnsonově divizi. Rozkazu se však podřídil pouze generál „Meryland“ Stewart, který svou brigádu vedl do útoku osobně. Tato zbytečná akce stála konfederaci pět set tolik potřebných vojáků a nepřinesla jim jediný positivní výsledek. Nakonec se Jižané v 11.00 z Culp's Hill stáhli a vytvořili novou linii v údolí Rock Creeku (Skalního potoka).

„Kavalerie byla u Gettysburgu také, že?“[editovat | editovat zdroj]

Úkolem generála J. E. B. Stuarta bylo krýt pravé křídlo konfederační armády a měla-li by se mu naskytnout příležitost, mohl s zaútočit do týla federální armády. Stuart jel v čele dvou divizí osobně prozkoumat terén levého protivníkova křídla. S průzkumem byl spokojen a chystal se tedy provést překvapivý útok do zad seveřanů. Zřejmě proto, aby předešel zbytečným překvapením,[77] nechal děla svých jízdních baterií několikrát vystřelit do různých světových stran. Tím však na svou přítomnost upozornil velitele 2. divize federální kavalerie generála Gregga. Ten zastavil 2. brigádu 3. jízdní divize pod velením brigádního generála Custera a nechal její dva pluky (5. a 6. michiganský) pěšmo obsadit Cress Ridge. Po vzájemném odstřelování z děl a mušket, zahájil kolem druhé hodiny odpolední útok 1., 2. a 9. pluk z Virginie podpořený Hamptonovou brigádou (viz mapa 14). Ve 14.30 hod. byli seveřané z Cress Ridge donuceni k ústupu, ale vzápětí byli podpořeni 7. michiganským plukem v čele s Custerem. Virginské jezdce se jim na chvíli podařilo rozehnat, ale při pronásledování se obě strany zastavily u nedaleké ohrady. Část 7. pluku se střetla s Jižany na přiléhající farmě, ale Seveřané přišli o 100 mužů a celý pluk kvapně opustil místo střetnutí. Následný protiútok dvou brigád konfederační kavalerie nezastavila ani prudká palba federální jízdní baterie, ale až další Custerův útok s 1. michiganským plukem. Netrvalo dlouho a Custerovi muži se díky přesile Virgiňanů dostali do obklíčení. Jedině iniciativě kapitána Millera z 3. pesylvánsého pluku, který se svou jednotkou vpadl Jižanům do boku, mohl Custer děkovat, že se obě kavalerie zastavily na místě a útoky se rozpadly do množství vzájemných soubojů.[78]

Výsledkem této epizody bitvy u Gettysburgu bylo 254 mrtvých nebo raněných Seveřanů a 181 Jižanů spolu s faktem, že se federálním podařilo zabráni průniku Stuartova jezdectva do týla potomacké armády. O tom, jaké by měl tento případný vpád do seveřanského zázemí důsledky, se lze jen dohadovat.

Pickettův útok[editovat | editovat zdroj]

Mapa 15
Takzvaný „Pickettův útok“ či „Pickettova zteč,“ kterého se však účastnili i velitelé dalších dvou divizí
Pickettův útok od Edvina Forbese. Bitva ze strany Seveřanů

Hlavní bojová operace, kterou generál Lee naplánoval pro tento den, se měla odehrát na Cemetery Ridge. S tímto záměrem seznámil své podřízené na poradě svolané na osmou hodinu ranní. Po masivním dělostřeleckém odstřelování měla na střed seveřanských pozic jako první zaútočit Pickettova divize. Po levé straně měla být následovaná divizí Pettigrewovou a dvěma brigádami (Penderovy divize) pod velením generál Trimbla – Lanovou a Scalesovou. Langova a Wilcoxova brigáda pod velením generála Andersona měly útočit vpravo od Picketta. Těchto 11 500 mužů mělo prorazit střed seveřanského postavení a definitivně tak rozhodnout bitvu ve prospěch Konfederace (Viz mapa 15). Generál Lee se spoléhal na prostý fakt, že jeho soupeř, generál Meade, se bude podle zažitých zkušeností s obvyklou strategií Jižanů spoléhat na to, že ti budou útočit na křídlech a tím pádem tyto pozice posílí na úkor obrany středu. V tomto předpokladu se generál Lee nemýlil. Meade již kolem deváté hodiny, oproti předešlému večeru, již opět pochyboval o směru útoku Konfederantů. Své pozice ve středu považoval za dostatečně chráněné děly, přes noc jeho muži navíc střed posílili hloubením okopů i vyspravením kamenné zdi a díky krátkým operačním liniím si byl jist, že bude schopen jakékoliv ohrožení na tomto úseku zavčasu odvrátit.

Strategie velitele armády severní Virginie opět narazila na uvážlivý odpor generála Longstreeta, který jako předešlý den navrhoval obchvácení levého protivníkova křídla.[79] Lee však znova nepřipustil další diskusi. Svůj plán dále rozvinul tak, že jednotlivé divize měly při útoku držet směr k jedinému záchytnému bodu na Cemetery Ridge a to skupině tří stromů rostoucí zhruba v jeho polovině. Čas, kdy pickettova a ostatní divize vyrazí do útoku, podléhal rozhodnutí plukovníka Alexandra, který měl velení nad 135 hlavněmi, které se právě připravovaly k zahájení dělostřelecké přípravy. Hlavním záměrem odstřelování Seveřanů na Cemetery Ridge bylo v dostatečné míře zlikvidovat jejich dělostřelecké baterie a umožnit vlastní pěchotě bezpečnější přechod údolí. Právě Alexanderovým úkolem bylo určit, ve kterém momentě je konfederační dělostřelba nejúčinnější a dát pokyn generálu Pickettovi k pochodu. Rozkaz k zahájení palby dostal plukovník Alexander od generála Longstreeta krátce před třináctou hodinou. Přesně ve 13.07 vystřelilo první jižanské dělo[80] a vzápětí bylo následované zbytkem baterií.

Najednou jako se varhany rozeznívají v kostele, se rozlehl rachot všech děl.
— Edvard P. Alexander
Všechny záblesky, a vzduch se zdál plný letících nábojů, jejichž ostré výbuchy tvořily doprovod hlubokého rachotu děl.
— Generál Henry Jackson Hunt
Málokdy se nám podařilo uvidět náboj, než vybuchl, ale někdy, když jsme se dívali směrem k nepříteli, zvěstoval svůj příchod předlouhým sykotem, který mi vždy připadal jako něco hmatatelného, co končilo černou koulí, tak výraznou pro oko, jako byl výrazný zvuk pro ucho. Zdálo se, že se náboj na chvíli zastavil ve vzduchu, pak zmizel v ohni, kouři a hluku.
— Frank Aretas Haskell

Nedlouho po zahájení bombardování konfederačním bateriím odpovědělo 130 děl federálních.

Kamkoli se obrátil zrak, bylo vidět pušky, šavle, chlebníky, lidská těla a kosti letící ve vzduchu nebo narážející na zem, která se pod námi třásla jako by ji rozechvívaly podzemní otřesy.
— Voják Kemperovy divize, která díky odstřelování ztratila na 500 mužů
Pickettův útok od Edvina Forbese. Pohled ze strany pochodujících Jižanů

Mohutná příprava obou artilerií trvala zhruba hodinu a půl a stála obě strany značné materiální i lidské ztráty. Ve 14.30 hod. však z rozhodnutí generála Hunta začaly federální baterie umlkat. Huntovi bylo zřejmé, že ve chvíli, kdy dojdou Jižanům náboje, zaútočí pěchota. Rozhodl se proto vlastní munici šetřit. Generál Hancock však toto rozhodnutí, kvůli morálce vojáků, vetoval. Nicméně i federálním dělům začala munice docházet. Navíc (ve snaze vyprovokovat Jižany k útoku[81]) začali stahovat baterie na Cemetery Hill. Plukovník Alexander musel reagovat. Okamžitě vydal písemný pokyn a v 15.00 hodin vyrazila ze Spangler's Woods (Spanglerova lesa) na Seminary Ridge Pickettova divize. Pěšáky čekal jednu míli (cca 1,5 km[82]) dlouhý úsek nekrytého terénu. Byli seřazeni v linii dlouhé jeden a půl kilometru. V čele postupovaly brigády generála Garnetta a Kempera následované brigádou Armisteadovou. V místech kam směřovaly mezitím generál Hunt shromáždil na 220 dělových hlavní. Stálo zde také na 6 000 mužů pěchoty Gibbonovy a Haysovy divize z Hancockova II. sboru. Obě divize držely úsek v délce 1 000 yardů a vojáci byli kryti kamennou zídkou, za níž se dokázal skrýt klečící voják.

Jižané přes prudkou dělostřelbu a vysokých ztrát postupovali s rozvinutými prapory svižným krokem[82] statečně vpřed. V jednu chvíli se Garnettovi muži odklonili více doprava a vzdálili se tak od divize Pettigrewovy. Když je Pickett nasměroval trochu více doleva, dostali se pod palbu děl z Little Round Topu. Téměř plochá louka[82] neskýtala mnoho příležitostí k úkrytu. V 15.30 hod se vytvořila mezera mezi Kemperovou a Garnettovou brigádou. Sotva se však Kemper obrátil doleva, stal se terčem baterií za Plum Run (Švestkovým potokem). Kemper se snažil spojit s Garnettem u Codoriho farmy (na mapě 15 u cesty do Emmitsburgu značená jako Codori) a tady se znova stočil doleva k cíli útoku. V tu chvíli generál Stannard vysunul 3. brigádu 2. divize I. sboru potomacké armády asi o 300 yardů vpřed a zahájil na Kemperovy muže boční palbu. Než generál Kemper stačil požádat o pomoc za ním postupujícího generál Armisteada, byla jeho brigáda rozprášená a on sám těžce raněn. Obdobná situace nastala v brigádě Marshallově. Vojáci prchali zpět a strhli sebou i brigádu Davisovu. V tu chvíli se linie Jižanů zkrátila na polovinu a početní stav snížil tou samou měrou.

Část kruhového panoramatu bitvy u Gettysburgu zobrazující boj třetího dne na Cemetery Ridge

V 16.00 hodin jižané překročili Emmitsburskou cestu. Konečně se dostali tak daleko, že byli schopní opětovat palbu z ručních zbraní. Někdy v tuto chvíli byl zabit generál Garnett, který se právě snažil povzbudit své muž ke větší statečnosti. V 16.10 hod. zahájily palbu dosud mlčící děla II. sboru a přivítaly Jižany ničivou salvou hroznů a kartáčů. Brzy se však staly terčem jižanských mušket a začaly jedno po druhém umlkat. I přes otřesné ztráty se jižané nakonec probojovali ke kamenné zdi, k místu zvanému High Water Mark, a vedeni generálem Armisteadem s kloboukem nabodnutým na šavli, ji začali s rostoucí razancí a zadostiučiněním překonávat. V tu chvíli byl generál Armistead při slovech: „Hoši, dáme jim ochutnat chladnou ocel,“ smrtelně raněn u jednoho z dobytých děl, ale jeho muži pokračovali bezohledně v útoku. Seveřané byli prudkostí Jižanů naprosto demoralizovaní a jejich obrana se začala hroutit. Jako první se zády k nepříteli otočil 71. pensylvánský pluk, který spolu strhl i pluk 69. Generál Hancock vyslal do útoku 19. massachusettský a 42. newyorský pluk. Tato masa unionistů neunikla pozornosti bateriím v Peach orchard (Broskvovém sadu) a nakonec, i přes zjevnou neochotu útočit, tyto jednotky raději vyrazily vstříc hlavním pěchoty. Na této části fronty se podařilo Jižanům protivníkovu obranu prozatím dokonale rozvrátit.

Gettysburské bojiště dnes

Vlevo od Pickettových mužů se Pettigrewova divize teprve ke kamenné zídce, v místě zvaném Angle (Kout), blížila. Když se však dostali téměř k vrcholu hřebene, zahájila na ně dobře organizovanou palbu Haysova brigáda. Přesto Jižané neustoupili a začali kamennou předprseň zdolávat. V těchto místech již kamenný val končil a Fryova brigáda ji obklopila ze všech stran (později toto místo dostalo název Bloody Angle – Krvavý kout). Divize složená z Langovy a Lowrancovy brigády pod velením generála Trimbla postupující za Petigrewem byly již natolik zdecimované, že Hays si dovolil vysunout 126. newyorský pluk vpřed tak, že Jižanům střílel do boku a do týla.[83] Poté, co se navíc Lanova brigáda stala terčem setniny elitních střelců uchycených v Bryanově stodole (na mapě 15 značená jako Bryan), daly se obě brigády na spořádaný ústup. Při boji přišel generál Trimble o nohu a následně byl zajat. Zajat byl i raněný generál Fry a také jeho muži kvapně ustupovali.

K rozuzlení ve středu Cemetery Ridge došlo ve chvíli, kdy se Seveřanům podařilo sjednotit Hallovu a Harrowovu brigádu natolik, že byly schopny alespoň trochu organizovaně přejít do protiútoku. Přesto byly dvakrát Jižany u zdi High Water Mark odraženy a zatlačit za kamenný val se je podařilo až tehdy, když se vojáci poslední řady, tedy 19. massachusettského pluku, chytili za ruce a tlačili před sebou zbytek brigády.[83] Za ustupujícími konfederanty se neslo oslavné „Hurá“ a „Fredericksburg“.

Andersenova divize do bojů významněji nezasáhla. Wilcoxova brigáda v oblacích kouře ztratila směr a spolu s Langovou brigádou se s hodinovým zpožděním[84] ocitly před brigádou generála Caldwella. Po krátkém a neuspořádaném střetu obě strany ustoupily, přičemž Jižané utrpěli velké ztráty.[84] Při tomto boji byl raněn generál Hancock, když mu do stehna spolu s třískami ze sedla vlétl vystřelený hřeb.[85]

Generál Lee, který porážce uvěřil až ve chvíli, kdy na Seminary Ridge dorazily zbytky Wilcoxovy brigády[84] se spokojil pouze s tím, že své vojáky vlídně utěšoval. Obranu proti případnému protiútoku z vlastní iniciativy organizoval generál Longstreet, ale brzy se ukázalo, že generál Meade na další boj nepomýšlí. Nechtěl útokem do neznáma riskovat úspěchu dosaženého obranou.[86] Dnešní účtování bylo pro Jižany krvavou bilancí. Pickett ztratil polovinu své divize, tedy 2 640 mužů[87] a Pettigrewova divize spolu Trimblovou celkem 2 200.[87]

Páteční večer[editovat | editovat zdroj]

V pozdních odpoledních hodinách došlo na pravém křídle konfederačních pozic, v oblasti Devils‘ Den, k drobné jezdecké epizodě. Generál Kilpatrick, který měl se svou kavalerií na této straně bojiště ohrožovat a znepokojovat síly Jižanů, zde dvakrát zaútočil na postavení Lawovy brigády, přičemž Konfederovaní téměř zlikvidovali 1. vermontský jízdní pluk.[88]

Po odražení Pickettova útoku svolal generál Meade válečnou poradu. Někteří z jeho generálů, zejména Hancock a Pleasanton, trvali na tom, aby federální jednotky podnikly na rozvrácený Leeův střed protiútok, ale jak bylo napsáno výše, Meade nechtěl riskovat úder do neznáma a spokojil se s již dosaženým. Navíc v 18.00 hodin se zatáhlo a nad bojištěm se strhla prudká bouřka.

Ústup[editovat | editovat zdroj]

4. července ráno se nad Gettysburgem strhla další bouřka.[89] V 8.00 požádali Seveřané o příměří. To velení armády severní Virginie přijalo a oba tábory se snažily z bojiště shromáždit své raněné. Brzy nato vydal generál Lee rozkaz Robertsonově jízdní brigádě, aby obsadila průsmyk South Mountain. Následně se po farfieldské cestě začalo stahovat jižanské vozatajstvo a v noci všechny tři sbory.

7. července konfederační armáda dorazila k Potomaku, kde generál Lee zjistil, že zvednutá voda zničila jeho pontonový most a řeka nejde překročit. Nechal proto své vojáky vybudovat 9 mil dlouhou obrannou linii od Hagerstownu až k Williamsportu. O dva dny později voda opadla a Jižané opět poškozený most zprovoznili. První se začali přesunovat zajatci a ranění.[90] Seveřané se k fortifikační bariéře přiblížili teprve 12. července. Následujícího dne, pod tlakem prezidenta Lincolna, dal opatrný generál Meade rozkaz kavalerii, aby vyrazila proti nepřátelským liniím k bojovému průzkumu. Při nočním střetnutí narazili na nepočetný zadní voj tvořený částí Pettigrevovy divize. Seveřané dosáhli v boji úspěchu a podařilo se jim zajmout několik raněných a tuláků.[91] Při přestřelce byl smrtelně raněn i generál Pettigrev, který o tři hodiny později svému zranění podlehl. Až 15. července Seveřané zjistili, že Pettigrevova jednotka tvořila zadní voj, který se ještě v noci stáhl se zbytkem armády za Potomac. Přestože generál Meade v bitvě u Gettysburgu zvítězil, zavládlo ve Washingtonu zklamání nad tím, že generála Leea nechal uniknout. Prezident Lincoln byl velmi nespokojen a generálu Meadovi sice vyjádřil poděkování za jeho osobní zásluhu na vítězství v boji, ale zároveň mu vyčetl, že Leea nezajal, což mohlo vést k rychlejšímu ukončení války.[92]

Tělo federálního vojáka rozervané dělostřeleckým granátem na pšeničném poli 3. července

Ztracené naděje[editovat | editovat zdroj]

Další velkou ranou pro Konfederaci bylo, když den po debaklu u Gettysburgu kapituloval obléhaný Vicksburg a s ním i jeho 20 000 obránců. Obě tyto události měly pro secesionisty závažný důsledek také na diplomatické frontě. Parlament Anglie a král Francie, kteří byli na vahách, zda uznat Konfederaci jako suverénní stát, o této možnosti ukončili úvahy i rozpravy. Ve Francii byla pro Konfederaci ukončena výroba lodí a díky tomu, že Anglie vydala dvě pancéřové lodě USA, ukončili Jižané vzájemné vztahy s oběma mocnostmi.[93]

Všechny tyto události se odrazily i na burze. Cena bavlny (hlavního zdroje příjmu Jihu) klesla do konce roku z 65 bodů na 37 a inflace konfederační měny se v návaznosti s tímto dostala na 100 %.[94] Jihem se začala šířit poraženecká nálada a armáda byla nucena se vypořádat se stoupající vlnou dezerce. Gettysburgští generálové, paradoxně kromě generála Leea, byli podrobováni přísné kritice, ale tato kritika již nezmohla nic s faktem, že Jih byl zatlačen do defenzívy a další pozemní vojenské operace se měly odehrávat na jeho území. Bitva u Gettysburgu se tak stala skutečným zlomem v celém secesionistickém konfliktu a snaha generála Lee ofenzivně-defenzivní taktikou konflikt protahovat až za hranice možností armády i národa, vedla pouze k destrukci celého Jihu, ohromným materiálním i lidským ztrátám a nevyhnutelné porážce.

Dodatky[editovat | editovat zdroj]

Češi u Gettysburgu[editovat | editovat zdroj]

O tom, zda se bitvy účastnili Češi na straně Konfederace, i přestože jich bojovalo na straně Jihu značné množství, nebyly prozatím nalezeny žádné prameny. Ne tolik však na straně Unie. Zde se střetnutí prokazatelně účastnilo množství Čechů, především v řadách dvacátého šestého pěšího pluku wisconsinských dobrovolníků (26th Regiment Wisconsin Volunteer Infantry), jenž patřil k druhé brigádě, třetí divize, Howardova XI. sboru. O osudech těchto mužů se především dozvídáme z dopisů Josefa Paidra a Václava Duška. Zejména Dopis V. Duška, který zaslal do Čech svým rodičům, věrně popisuje boje z 1. července:

Když naší brigádě bylo vykázáno místo, nabili jsme na rychlo pušky a očekávali příchod nepřítele. Nalézali jsme se na levém křídle u pšeničného pole; stáli jsme asi 10 minut, když k nám přicválal jezdec se zprávou, že rebelové ženou na nás útokem. Za malou chvíli jsme je spatřili, kterak s křikem valí se proti nám. Jakmile však zhlédli, že na ně čekáme, zarazili se a jelikož stáli v nížině, mohli jsme viděti jen jejich klobouky. Oni zahájili palbu na nás, při které gen. Reynolds byl zabit; my statně odpovídali a posléze učinili jsme útok bodákem. Rebelové nás nevyčkali, ale dali se na útěk. Odpoledne bylo hůře; naše setnina byla vyslána ku předu na zvědy, však tu viděli jsme silná oddělení rebelů s ohlušujícím jekotem hnáti útokem. Couvli jsme rychle k hlavnímu voji, kde již každý byl připraven na jejich uvítání. Těžko popisovat co nyní následovalo; kule syčely nad našimi hlavami – nebyli jsme s to učiniti krok ku předu nebo na zad, všude leželi nám v cestě ranění neb zabití. Když ale rebelům podařilo se nás obklíčiti, byli jsme nuceni couvnouti. Jakmile vyšli jsme z naších zákopů, začala palba ještě zuřivěji. V okamžiku, kdy hotovil jsem se k výstřelu, byl jsem zasáhnut kulí do nohy a hned na to národní vojsko počalo prchati k městu. Belhal jsem jak jenom jsem mohl za ostatními. Cestou spatřil jsem jednoho Němce, (majora), který měl nohu v kotníku uraženou a ten s pláčem prosil mne, bych jej odtáhl, neboť cestou, na které ležel, valilo se vše do Gettysburgu.
— Václav Dušek[95]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Když 4. července dorazili federální vyjednavači rokovat o příměří kvůli sesbírání raněných, oznámil generálu Longstreetovi jeden z unionistů, že: „Generál Longstreet je zraněn a zajat, ale bude o něj dobře postaráno.“ Na to mu generál odpověděl, že velice děkuje, ale že se o sebe postará sám. Později se přišlo na to, že raněným, kterého si spletli s Longstreetem, byl plukovník Powell z texaského pluku, zajatý 2. července na Little Round Topu.[89]
  • Posledním raněným, který byl po bitvě nalezen až 15. července, byl seržant Enoch Miller. Po uzdravení opustil vojsko a stal se řeholníkem.[96]
  • Již týden po bitvě Pensylvánský guvernér nařídil, aby byly zakoupeny pozemky, kde se bitva odehrála, a byl zde zbudován vojenský hřbitov. Místní pohřební podnikatel si účtoval 1,59 dolaru za tělo, přesto dokázal pohřbít pouze 100 těl denně.[97]
  • Na prahu jednoho z gettysburských domů bylo nalezeno tělo federálního vojáka, který v ruce třímal fotografii tří dětí. Snímek byl vydán v novinách a brzy se přihlásila žena, která fotografii poznala. Mrtvým byl její muž, seržant 154. newyorského pluku Amos Humiston, sedlář z městečka Portville.[98]
  • Po bitvě byly sbírány zbraně. Bylo nalezeno 27 574 pušek. Z nich bylo 13 000 ještě nabito a celá polovina dvěma náboji. Některé třemi i více. Rekordem byla mušketa s třiadvaceti náboji.[96]
  • Útoku na Culp’s Hill 2. července se v řadách 2. virginského pluku účastnil i syn majitele pozemku seržant Weasley Culp. Ještě dopoledne se stavil v rodném domě, aby si popovídal se svými sestrami, příštího dne, při sérii vzájemně nevydařených útoků, však byl na kopci nesoucím jeho jméno zabit.[99]
  • Generálu Sicklesovi byla po zranění utrženém v broskvovém sadu amputovaná noha nad kolenem. Sickles ji věnoval Armádnímu lékařskému muzeu, a po válce muzeum navštěvoval a dlouho stával před vitrínou.[100]
  • Dnes stojí v místech někdejšího bojiště 1300 pomníků. Z nich připomíná příslušníky Konfederace pouze 200.[101]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Početní stavy obou armád byly po dlouhá desetiletí předmětem sporů, které trvají dodnes.[1]
  2. V historické literatuře se často uvádí, že těchto vojáků bylo 15 000, toto číslo však pochází z konstatování generála Longstreeta, jenž před Pickettovvým útokem prohlásil: „Budu mít tedy k dispozici 15 000 mužů.“[5]
  3. Armáda severní Virginie byla reorganizovaná z dosavadních dvou sborů do sborů tří, doplněných jízdní divizí generálmajora J. E. B. Stuarta.[12]
  4. Takové místo měl již vyhlédnuto. Měla jím bít linie nad potokem Pipe Creek mezi Middleburgem a Manchesterem.[14]
  5. Pověst o skladišti plném obuvi mohla být jen výmluvou generála Hetha, proč porušil rozkaz vrchního velitele generála Leea nezačínat bez svolení větší střetnutí.[31]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SWOBODA, Grzegorz. Gettysburg 1863. Praha : Svojtka & Co., 2000. [Dále jen: Swoboda]. ISBN 80-7237-312-9. S. 29.  
  2. Swoboda, s. 8.
  3. HUTEČKA, Jiří. Země krví zbrocená. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. [Dále jen: Hutečka]. ISBN 978-80-7106-955-3. S. 334, 338 - 339.  
  4. SMITH, Carl. Gettysburg 1863. Překlad Jiří Hutečka. Praha : Amercom SA, 2010. [Dále jen: Smith]. ISBN 978-83-261-0639-2. S. 52.  
  5. Swoboda, s. 198.
  6. DUPUY, R. Ernest; DUPUY, Trevor N. Vojenské dějiny 2. díl. Praha : Forma, 1997. ISBN 80-7213-008-0. S. 989.  
  7. OPATRNÝ, Josef. Válka Severu proti Jihu. Praha : Mladá fronta, 1986. [Dále jen: Opatrný]. ISBN 80-58983-37-0. S. 181.  
  8. Hutečka, s. 306 a 307.
  9. Hutečka, s. 317 a 318.
  10. Hutečka, s. 323–325.
  11. Swoboda, s. 48.
  12. Smith, s. 10.
  13. Swoboda, s. 75.
  14. a b c Swoboda, s. 78.
  15. a b c Opatrný, s. 177.
  16. Hutečka, s. 338.
  17. a b Swoboda, s. 93.
  18. a b Smith, s. 29.
  19. Smith, s. 21.
  20. Smith, s. 30.
  21. Smith, s. 22.
  22. Smith, s. 30 a 31.
  23. Hutečka, s. 337.
  24. a b Smith, s. 23.
  25. KŘÍŽEK, Leonid. Americká občanská válka. Praha : X-EGEM, 1994. [Dále jen: Křížek]. ISBN 80-85395-54-1. S. 109 a 110.  
  26. Smith, s. 26–29.
  27. Smith, s. 24 a 25.
  28. Swoboda, s. 32.
  29. Swoboda, s. 33.
  30. Smith, s. 37.
  31. Smith, s. 7.
  32. Swoboda, s. 83.
  33. Swoboda, s. 84.
  34. a b BISHOP, Chris. 1400 dní, Válka Severu proti Jihu den po dni. Brno : Jota, 1990. [Dále jen: Bishop]. ISBN 80-7217-037-6. S. 140.  
  35. Swoboda, s. 85.
  36. Swoboda, s. 86.
  37. Swoboda, s. 87.
  38. Smith, s. 46 a 47.
  39. Swoboda, s. 91.
  40. Swoboda, s. 92.
  41. Swoboda, s. 95.
  42. a b Smith, s. 49.
  43. a b Swoboda, s. 96.
  44. Smith, s. 50.
  45. a b Swoboda, s. 97.
  46. Swoboda, s. 101.
  47. Swoboda, s. 101 a 102.
  48. Swoboda, s. 113–115.
  49. Smith, s. 52.
  50. Opatrný, s. 178.
  51. a b c Smith, s. 51.
  52. a b Swoboda, s. 103.
  53. Swoboda, s. 105 a 113.
  54. Křížek, s. 35.
  55. a b Swoboda, s. 123.
  56. Opatrný, s. 179.
  57. Swoboda, s. 123–125.
  58. a b c d Hutečka, s. 340.
  59. Swoboda, s. 126.
  60. Swoboda, s. 127.
  61. Swoboda, s. 132.
  62. Smith, s. 55.
  63. Swoboda, s. 133 a 134.
  64. Opatrný, s. 182.
  65. Swoboda, s. 135.
  66. Smith, s. 58.
  67. Opatrný, s. 181.
  68. Swoboda, s. 140.
  69. REGAN, Geoffrey. Rozhodující bitvy. Praha : Naše vojsko, 1994. [dále jen: Regan]. ISBN 80-206-0405-7. S. 194.  
  70. ADELMAN, Garry E.; SMITH, Timothy H.. Devil's Den: A History and Guide. Gettysburg : Thomas Publications, 1997. ISBN 1-57747-017-6. S. 22–62 a 134. (anglicky) 
  71. Swoboda, s. 149–151.
  72. Swoboda – s. 169
  73. Swoboda – s. 177
  74. Swoboda – s. 181
  75. Swoboda – s. 184
  76. Swoboda – s. 185
  77. Swoboda – s. 193
  78. Swoboda – s. 196
  79. Opatrný – s. 185
  80. Swoboda – s. 203
  81. Swoboda – s. 209
  82. a b c Hutečka – s. 342
  83. a b Swoboda – s. 227
  84. a b c Opatrný – s. 187
  85. Swoboda – s. 228
  86. Regan – s. 195
  87. a b Swoboda – s. 230
  88. Swoboda – s. 232
  89. a b Swoboda, s. 235.
  90. Swoboda – s. 237
  91. Bishop – s. 142
  92. BROŽ, Ivan. Hvězdy proti hvězdám. Americká občanská válka 1861 – 1865. Praha : Epocha, 2009. ISBN 978-80-87027-33-2. S. 198.  
  93. Swoboda – s. 240
  94. Swoboda – s. 241
  95. Křížek – s. 132
  96. a b Swoboda, s. 245.
  97. Bishop, s. 145.
  98. Swoboda, s. 245 a 246.
  99. Swoboda, s. 183.
  100. Swoboda, s. 159.
  101. Swoboda, s. 3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BISHOP, Chris. 1400 dní, Válka Severu proti Jihu den po dni. Brno : Jota, 1990. 256 s. ISBN 80-7217-037-6.  
  • BROŽ, Ivan. Hvězdy proti hvězdám. Americká občanská válka 1861 – 1865. Praha : Epocha, 2009. 318 s. ISBN 978-80-87027-33-2.  
  • COLVIN, John. Rozhodující bitvy. Překlad Blanka Brabcová. Brno : BB/art, 2004. 313 s. ISBN 80-7341-388-4.  
  • DUPUY, R. Ernest; DUPUY, Trevor N. Vojenské dějiny 2. díl. Praha : Forma, 1997. 1638 s. ISBN 80-7213-008-0.  
  • HUTEČKA, Jiří. Země krví zbrocená. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 564 s. ISBN 978-80-7106-955-3.  
  • KODET, Roman. Velké bitvy světových dějin: bitva u Gettysburgu (1863). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie. 2012, roč. 23, čís. 9-10, s. 233-235. ISSN 1210-6097.  
  • KŘÍŽEK, Leonid a kol. Americká občanská válka. Praha : X-EGEM, 1994. 154 s. ISBN 80-85395-54-1.  
  • OPATRNÝ, Josef. Válka Severu proti Jihu. Praha : Mladá fronta, 1986. 269 s. ISBN 80-58983-37-0.  
  • REGAN, Geoffrey. Rozhodující bitvy. Praha : Naše vojsko, 1994. 263 s. ISBN 80-206-0405-7.  
  • SMITH, Carl. Gettysburg 1863. Překlad Jiří Hutečka. Praha : Amercom SA, 2010. 102 s. ISBN 978-83-261-0639-2.  
  • SWOBODA, Grzegorz. Gettysburg 1863. Praha : Svojtka & Co., 2000. 263 s. ISBN 80-7237-312-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu