Bitva u Gettysburgu

Bitva u Gettysburgu
Konflikt: Americká občanská válka
Trvání: 1.-3. července 1863 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Gettysburg, Pensylvánie Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Vítězství Unie, obrat ve válce. Změny území: {{{Území}}}
Strany
Konfederace	Unie
Velitelé
Robert E. Lee	George Meade
Síla
71 699	93 921
Ztráty
23 231 (4708 mrtvých 12 693 zraněných 5830 zajatých či nezvěstných.)	23 055 (3 155 mrtvých 14 531 zraněných 5369 zajatých či nezvěstných.)
{{{poznámky}}}

Bitva u Gettysburgu, která se odehrála 1.-3. července 1863, je dodnes největší bitvou svedenou na Americkém kontinentu. Bylo zde vystřeleno něco kolem 55 000 dělových nábojů a utkalo se zde 6 % Američanů ve věku, kdy byli schopni vojenské služby, z 29 států. Vítězství Unie mělo dalekosáhlé důsledky pro vývoj americké Občanské války i na osud Konfederace. Avšak přestože armáda vedená generálem Robertem E. Leem byla před bitvou oproti unionistické armádě generálmajora Georga Meada, co do počtu vojáků, ve dvacetitisícové početní nevýhodě, nebyl výsledek bitvy na jejím počátku, ani v jejím průběhu, v žádném případě jednoznačný. Virginská armáda dokázala v průběhu války svého nepřítele opakovaně porážet i při výrazném oslabení. Ale zejména díky těmto vítězstvím vzrostlo sebevědomí generála Leea natolik, že doplatil na chyby, kterých se při boji s ním opakovaně dopouštěl nepřítel. To zejména ve druhém a třetím dni střetnutí. O charakteru velitele jižanské armády však leccos vypoví fakt, že si svá špatná rozhodnutí ihned po bitvě před svými podřízenými přiznal.

To, že se jedna ze stran dopustí závažné chyby, bylo ve stávající atmosféře velmi pravděpodobné. Velitelé obou armád byli pod velkým tlakem. Zejména generál Meade, který byl do své funkce jmenován jen několik dní před bitvou. Díky telegrafu a sílícímu vlivu žurnalismu byla o každém kroku armád ihned informována široká veřejnost a stejně tak oba prezidenti. Na severu vládlo po řadě porážek potomacké armády v politickém i civilním životě značné napětí. Stejně tak na mezinárodní scéně, neboť vše naznačovalo tomu, že další vítězství Konfederace by mohlo znamenat uznání její nezávislosti a konec války.

Od Rappahannocku do Pensylvánie

Mapa 01.
Pensylvánská kampaň roku 1863

10. prosince 1862, ve snaze prorazit si cestu na Richmond, překročila potomacká armáda u Fredericksburgu řeku Rappahannock a o den později byla u tohoto městečka drtivě poražena armádou severní Virginie. V důsledku porážky byla nucena se znova stáhnout za Rappahannock a pro tento rok se vzdát veškerých dalších pokusů o tažení na metropoli Konfederace. Zde zůstala v táborech po celou zimu 1862–1863. 20. ledna 1863 se sice její vrchní velitel generál Brunside pokusil obejít horní tok Rappahannocku, ale bláto, ve které se proměnily cesty, mu tuto akci zmařilo a armáda se vrátila zpět k Fredericksburgu. Další akci naplánoval nový velitel potomacké armády generál Hooker na 30. dubna. Armáda Unie opět přešla Rappahannock a 1. května vyrazili vojáci listnatou krajinou zvanou Divočina k západní straně Fredericksburgu. Hookerovým záměrem bylo vpadnout armádě severní Virginie do zad. Tento postup se však seveřanům nepodařilo patřičně utajit a výsledkem tohoto výpadu pro ně byla porážka u Chancellorsville.

Také generální štáb virginské armády, v čele s generálem Leem, na jaře 1863 zvažoval další strategii pro vývoj války. Jelikož se na území Virginie nacházelo hlavní město Konfederace a její důležitá hospodářská centra, bylo v zájmu Jižanů vést ofenzivní způsob války a to pokud možno na území Unie. Navíc mohla být tísněná seveřanská armáda posílena jednotkami ze západu, čímž by mohl povolit tlak na obléhaný Vicksburg. Jako vhodné místo pro invazi se jevila Pensylvánie. Jižanům by se tím jednak otevřela možnost uspokojit jedno ze základních pravidel války, že armádu živí nepřítel, čímž by zároveň podobného osudu ušetřili Virginii, a navíc by i hospodářsky oslabili Unii. Místem, jehož ztráta by Unii narušila spojení východu se západem a zároveň by pro Sever znamenalo velmi citelnou ránu, byl železniční uzel v Harrisburgu. Právě tímto směrem chtěl vrchní velitel konfederační armády, namísto dalšího ústupu před Hookerem do větší hloubky Virginie, vést další bojové operace. Navíc by si stále nechával otevřenou cestu k pochodu na Washington. 4. června 1863 se po vnitřní reorganizaci dala armáda Konfederace do pohybu. Velitel potomacké armády, generál Joseph Hooker, v tomto pohybu spatřil svou příležitost, kdy mu nepřítel nabídl volný postup na hlavní město Jihu Richmond, ale tento postup se křížil se záměrem prezidenta Abrahama Lincolna, který za prioritu považoval absolutní zničení armády Konfederace. Hooker byl tedy nucen ustupovat zpět na území Severu, přičemž se snažil potomackou armádu udržovat mezi Leem a Washingtonem. To bylo zcela v souladu s Leeovým záměrem. Podle něj měli Seveřani přejít řeku Potomac a pokusit se mu blokovat cestu na Baltimore a Filadelfii. Rychlými pochody unaveným a roztaženým kolonám chtěl konfederační velitel zastoupit cestu, udeřit na jejich čelo a dřív než by se stačila celá federální armáda soustředit, chtěl rozdrtit přicházející sbory jeden za druhým. Skutečnost byla ovšem taková, že již 27. června byla celá seveřanská armáda za řekou Potomac. Téhož dne také podal demisi její velitel generál Hooker, který byl již dne následujícího nahrazen velitelem V. sboru generálem Georgerm Meadem. Jeho strategií bylo shromáždit armádu a obezřetně postupovat kupředu tak, aby donutil Jižany zaútočit na něj v místě, které bude nejpříhodnější pro jeho vojáky. 28. června se konfederační generál James Longstreet dozvěděl o pravém stavu věcí a ihned o této skutečnosti informoval generála Leea. Tomu bylo zřejmé, že to on sám musí v rychlosti soustředit roztažené síly a jediným takovým vhodným místem bylo městečko s křižovatkou deseti cest nesoucí jméno Gettysburg.

Bojiště

Důvodů, proč se rozhodl generál Lee shromáždit svou armádu právě v okolí Gettysburgu, bylo hned několik. Prvním z nich byla již výše jmenovaná křižovatka cest vedoucích do všech světových stran – silnice carlislelská, yorská, hanoverská, taneytownská, emmitsburská atd. Po těchto cestách se mohly snadno přisunout rozptýlené jednotky obou stran. Vedla sem také železniční trať, ale ta zde končila a dál na severozápad pokračovala jen jako zásek čekající na položení kolejí. Okolí městečka skýtalo vhodný terén pro rozličné manévry a bylo tak dokonalým prostorem pro svedení bitvy. Nad Gettysburgem se tyčí hned několik terénních vyvýšenin jako Seminary Ridge (Seminární hřbet) a proti němu stojící Cemetery Ridge (Hřbitovní návrší). Mezi oběma se rozprostírá míli široké údolí. Cemerity Ridge dál přechází v pahorek Cemetery Hill (Hřbitovní vrch, korunovaný zdí a masivní zděnou branou gettysburského hřbitova) a návrší Culp’s Hill (Culpův kopec). Na jihu stojí dva další pahorky – Little Round Top (Malý okrouhlý štít) a Round Top (Okrouhlý štít). Na jejich úpatí se rozprostíraly bažinaté úseky z rozlévajících se potoků, které bránily přesunům děl a povozů. Mezi samotným Gettysburgem a Seminary Ridge tekl Plum Run (Švestkový potok), který ústil do Rock Creeku. Na svazích kopců rostly husté dubové lesy a plochy kolem městečka byly osázeny obilnými poli. V údolích i na návrších kolem jižní emmitsburské cesty byly roztroušeny stavby farem, sady a louky.

(Ilustrační mapy k tomuto článku jsou opatřeny anglickými názvy, z tohoto důvodu budou uváděny názvy lokalit v anglické verzi (popřípadě budou opatřeny českým překladem v závorce).)

Den první

McPherson‘s Ridge (McPhersonovo návrší) dopoledne

Mapa 02.
Směr útoku Hethovy divize a pozice, které zaujala Bufordova kavalerie

Již 28. června stála u Gettysburgu 1. divize federálního jízdního sboru brigádního generála Buforda. Právě jízdní hlídka této divize, v časných ranních hodinách 1. července u Marsh Creek (Bahenního potoka), jako první narazila na Hethovu a za ní po chambersburské silnici postupující Penderovu divizi od III. sboru generála Hilla. Tyto jednotky prozatím postupovaly ke Gettysburgu z velmi prozaického důvodu. Podle informací, které se dostaly ke generálu Hillovi, bylo ve městě skladiště bot, které měly být k dispozici seveřanské armádě. Bot se často bosým vojákům konfederace tristně nedostávalo. Generál Buford však ihned pochopil, že právě zde se odehraje očekávané střetnutí obou armád. Jelikož za předchozí dny poznal zdejší krajinu uvědomoval si, že Jižany musí za každou cenu zpomalit v postupu a nedovolit jim obsadit výhodnější kopcovitý terén dál na východ. Nechal svých 2 500 mužů vyzbrojených opakovacími karabinami sesednout z koní a rozmístil je za ohrady, ploty, zídky a kmeny stromů McPhersonova sadu (Viz mapa 02). Odsud také začalo unionistické dělostřelectvo odstřelovat přibližující se vojáky Konfederace. Krátce poté (asi v 8.00 hod.), co i Jižanům dorazila na pomoc artilerie, dal brig. generál Heth rozkaz k útoku Archerově a Davisově brigádě. Generál Buford o stávající situaci promptně informoval velitele I. sboru potomacké armády generála Reynoldse, jehož vojáci ke Gettysburgu vyrazili krátce po čtvrté hodině od Emmitsburgu. Když Reynolds se svými pobočníky dorazil na místo střetnutí, aby zvážil situaci, ihned vyslal kurýra k vrchnímu veliteli potomacké armády gen. Meadovi. Následně odjel k nejbližší divizi – Wadsworthově, aby jí ukázal nejkratší cestu. Jakmile s pěchotou opět dorazil ke Gettysburgu, vyslal Cutlerovu brigádu na pravé křídlo a Mereditthovu „železnou“ brigádu na křídlo levé (Viz mapy 03 a 04). Ta zaskočila dva pluky Archerovy brigády při překračování potoka Willoughby. Na chvíli donutila Jižany ustoupit, ale vzápětí se její útok zbrzdil u břehů potoka. V 10.50 hod. byl při Archerově protiútoku zabit generál Reynolds. Meredithově brigádě se však konfederované podařilo odrazit a zajmout i samotného Archera.

Mapa 03

Mapa 04.
Příchod Meredithovy a Cutlerovy brigády. Směr útoku vojáků Konfederace

Na pravém křídle se po útoku Davisovy brigády dali Cutlerovi Seveřané na útěk. Na pomoc jim však stačil dorazit zbytek brigády a naopak se jim podařilo donutit k ústupu Jižany. Ti se ukryli v železničním výkopu, kde však mnoho mužů uvízlo a následně jich bylo 250 zajato. Kolem 11.00 hodin na tomto bojišti, kde obě strany ztratili kolem 1 000 mužů, bojové operace dočasně ustaly.

Mapa 05.
Situace na bojišti kolem 14.00 hodin

McPherson‘s Ridge odpoledne

Ve 12.30 hodin dorazila seveřanům do Gettysburgu posila v podobě XI. sboru generála Howarda. Ten se po Reynoldsově smrti stal velitelem všech sil na bojišti a ihned začal rozmisťovat jednotky v celé dlouhé linii od McPhersonova návrší až k železničnímu výkopu a dále severně v půlkruhu kolem celého městečka až k harrisburské cestě. Druhou linii, a zároveň zálohu, nechal vybudovat v okolí hřbitova na Cemerity Hill. Tato linie však byla velmi slabá a její velkou slabinou byla mezera mezi chambersburskou cestou a postavením generála Cutlera na její pravé straně. Ve 13.00 dostali posilu také konfederovaní. Ze severu přišla Rodesova divize patřící ke II. sboru generála Evella. Divize se zformovala u Oaks Hill (Dubového kopce), kde Rodes umístil 16 děl pod jejichž ochranou chtěl vést úder na pravé křídlo protivníka. Útok však byl vedený v nepříhodném terénu, navíc byl špatně koordinovaný a skončil pro Rodesovy Jižany katastrofou. První zaútočila brigáda gen. Dolese. O'Nealova brigáda zaútočila jako druhá. Vrhla se na postavení Seveřanů bráněné generálem Culterem u mummasburské silnice, kterému záhy přišla na pomoc Baxterova brigáda. Čelní palba a následný útok Amesburgovy brigády z boku donutil Jižany s velkými ztrátami (696 mužů z 1688) k ústupu. Ve 14.00 jako třetí zaútočila Iversonova brigáda. Její úder směřoval na Seminární hřbet, ale sotva se konfederovaní vojáci dostali na 80 yardů od Baxterovy brigády, byli zmasakrováni. Z 1 470 mužů se vrátily zpět pouhé tři stovky. V tu dobu se na bojišti objevil generál Lee. Generál Heth jej žádal o povolení k dalšímu útoku ze západu, ale Lee váhal s rozpoutáním velké bitvy, dokud nedorazí Longstreetův sbor. Rodesovy muži mezitím pokračovali v dalším pokusu o proražení seveřanské obrany. Čtvrtá vyrazila Danielova brigáda. Tu však brzy zastavil železniční výkop a pod palbou se vojáci ze Severní Karolíny začali stahovat zpět. Stoneovi Seveřani je začali přes výkop pronásledovat a vyrazili do útoku na bajonety. Jižani je však zahnali zpět do výkopu. Unionistům na pomoc vyrazil 150. pluk, ale poté, co mu padli všichni vyšší důstojníci, se útok na obou stranách zastavil. Tento boj však s napětím sledoval generál Heth, který viděl zřejmou šanci k tomu, co se mu nepovedlo v dopoledních hodinách. Stoneova brigáda byla vázaná soubojem s Danielem a nemohla tudíž přijít na pomoc Meredithově „železné“ brigádě. Tentokrát Lee, vědom si zjevné výhody, s útokem souhlasil. Hethovy brigády vyrazily do útoku kolem 15.00 hod. Úder na McPhersonův les vedl 26. pluk ze Severní Karolíny pod velením plukovníka Henryho Burgvyna. Generálu Hethovi při postupu divize prolétla kule kloboukem a zbavila ho na 36 hodin vědomí. Velení převzal gen. Pettigrew. McPhersonův vrch byl urputně bráněn a Jižané zpočátku nezaznamenali žádný postup. Ani poté, co byl zraněn generál „železné“ brigády Meredith a velení se ujal plukovník Morrow. Teprve až 26. karolínský pluk přešel do dalšího útoku, donutil, za oboustranně velkých ztrát, Seveřany ke stažení ze svých pozic. Při útoku padl i plukovník Burgvyn. Na to jeho muži vyrazili na bajonetovou zteč a donutili Seveřany k hromadnému ústupu z McPhersonova lesa. Boj trval celkem 25 minut a Jižany stál 2 700 raněných a mrtvých vojáků (jen Burgvynův pluk měl 82% ztráty). Přesto byl tento úspěch pro Jižany cenným vítězstvím. Dobytím McPhersonova lesa odkryli bok Stoneovy a Cutlerovy brigády, které byly záhy za vysokých ztrát donuceny k ústupu na Seminary Ridge (Seminární hřbet). Kolem 16 hodiny ovládly jednotky Konfederace celý prostor McPhersonova návrší.

Boj o Seminary Ridge

Mapa 06.
Seminary Ridge v 16.00 hodin

Jednotky I. sboru ustupující z McPhersonova návrší se začaly shromažďovat na Seminárním hřbetu v okolí luteránského teologického semináře. Generál Doubleday poslal žádost generálu Howardovi o posily, ten však již žádnými nedisponoval a nemohl tak tomuto požadavku vyhovět. V 16.00 zaútočila na muže I. sboru Penderova divize. Na levém křídle to byla 4. Scalesova brigáda. Scalesovi vojáci však byli pod těžkou palbou 10-20 seveřanských děl přinuceni 75 yardů před nepřátelskými pozicemi zalehnout.

Ani 2. Laneova brigáda na křídle pravém nedokázala výrazněji postoupit. Teprve až Perinova 1. Brigáda rázně udeřila na střed seveřanského postavení, probojovala se ke zdi semináře a prorazila obranu I. sboru potomacké armády. Seveřané se ve čtvrt na pět začali stahovat i z tohoto postavení. Ústupem však odkryli postavení Robinsonovy divize. Z té zůstala vysunutá již pouze Paulova I. brigáda. Když její velitel zjistil, že nemá podporu ostatních brigád, pokusil se ustoupit. Záměr částečně zmařil jeho nadřízený generál Robinson, který mu rozkázal vysunout co nejdál na sever Tildenův pluk. Ten se měl obětovat a svým odporem umožnit zbytku brigády ústup. Tato oběť se však v důsledku stala marnou, neboť brigádě stál v cestě tohoto dne již tolikrát překročený železniční výkop. Zde se dostala pod těžkou kartáčovou palbu konfederační dělostřelecké baterie a z celé jednotky o počtu 2 700 mužů přežilo pouhých 900 vojáků. Celý I. sbor ustupoval v nepořádku dál do Gettysburgu.

Na sever od Gettysburgu

Mapa 07.
Celková situace na bojišti v odpoledních hodinách. Ústup Seveřanů k Cemetery HIll

Zhruba ve 13.00 dostal zástupce velitele III. divize XI. Sboru federální armády generál Schimmelpfennig rozkaz od svého nadřízeného, aby s celou divizí zaútočil na Oaks Hill. Pravé křídlo mu měl krýt generál Barlows s I. divizí. Obě brigády III. divize však byly u Stevensova potoka donuceny před silnou dělostřelbou z Oaks Hill zalehnout. Navíc se jim nepodařilo na levém křídle dostat se do kontaktu s I. sborem a mezi oběma sbory vznikla mezera, kterou však záhy zaplnilo federální dělostřelectvo. Další nebezpečná mezera vznikla na jejich pravém křídle, když se Barlowsovy jednotky vysunuly poněkud více než bylo ke splnění úkolu potřeba. Ve 14.30 se po těžkých ztrátách konfederační jednotky pod velením generála Rodese probojovaly do mezery mezi I. a XI. sborem. Dolesova brigáda útočila na levé křídlo Barlowovy divize, čímž se oddělila od ostatních Rodesových jednotek. Dolesovi muži tak zůstali osamoceni a Seveřani se je pokusili odříznout od zbytku sboru. V 15.00 však Jižanům dorazila od Harrisburgu na pomoc Earlyho divize II. Ewellova sboru. V 16.00 hodin, po krátkém odpočinku, začaly jednotlivé konfederační brigády obchvacovat pravé křídlo XI. sboru. Netrvalo dlouho a příliš roztažená obrana na pravém křídle Seveřanů se začala hroutit. V 16.30 hodin na Howardův rozkaz dal celý sbor na ústup ke Cemetery Hill. V Gettysburgu se promíchaly oba ustupující sbory a Jižanům se podařilo v ulicích města zajmout na pět tisíc zajatců.

Středeční večer

Mrtví federální vojáci z prvního dne bitvy. Jedna z nejznámějších fotografií Americké občanské války, kterou pořídil fotograf jménem Timothy H. O'Sullivan

Pět minut před půl pátou na Cemetery Hill přibyl generál Hancock. Toho zde vyslal generál Meade, aby po Reynoldsově smrti převzal velení nad oběma přítomnými sbory. V tuto chvíli bylo Cemetery Hill velmi dobře opevněno a shromažďovaly se zde všechny ustupující seveřanské síly. Hancock si brzy uvědomil i význam Culps‘ Hill, které bylo významným strategickým bodem na pravém křídle Cemetery Hill a nechal jej v 17.45 hodin obsadit Wadsworthovou divizí. Generál Lee si význam tohoto návrší také uvědomoval a zaslal v tomto směru pokyny generálu Ewelovi. Podle nich měl „… bude-li to možné obsadit Cemetery Hill i Culp’s Hill.“ Měl se však zároveň vyhýbat generální bitvě dokud nedorazí zbytek sil armády CSA (Confederate States of America). Jižanský tisk bude v následujících dnech generálu Leeovi vyčítat, že neformuloval svůj rozkaz striktněji a prohrál vyhraný boj. I vojenští historikové označí tuto chvíli za rozhodující moment bitvy. Generál Ewell, který svůj post získal po smrti generála „Stonewalla“ Jacksona, nebyl ofenzivním typem velitele jako jeho předchůdce a i přes naléhání svého štábu, zejména generála Trimbla, dosud prázdný Culp’s Hill neobsadil a nezaútočil ani na opevněný Cemetery Hill. Domníval se, že nemá dostatečné síly, muži jsou příliš vyčerpaní a Cemetery Hill je mimo dosah jeho dělostřelectva. Jaké mělo jeho rozhodnutí a benevolence generála Lee ve formulaci pokynů tragické důsledky ukázal nadcházející den.

Kolem páté hodiny odpolední dorazil ke Gettysburgu velitel II. sboru konfederační armády generál Longstreet. Osobně prozkoumal celé postavení seveřanské armády a naléhal na generála Leea, aby nehazardoval a rozhodně na nepřítele v těchto pozicích neútočil. Zároveň navrhoval plán, při kterém měla armáda severní Virgínie obejít pravé křídlo unionistů, vydat se směrem na Washington a s nepřítelem se střetnout v podmínkách, které budou příhodné pro ni. To Lee rezolutně odmítl. Byl odhodlaný podstoupit riziko bitvy i za těchto nevýhodných podmínek. Zde se projevila již výše zmiňovaná důvěra jak ve vlastní schopnosti, tak ve schopnosti armády severní Virgínie. Slovy „… zaujali tu pozice a buď porazím já je, nebo oni mě ,“ ukončil celou diskusi o opuštění již dobytých pozic. Na poradě velitelů ve 20.00 hodin bylo dohodnuto, že jako první, co nejdříve ráno, zaútočí Longstreetovi muži na levé křídlo seveřanů. Generál Ewell bude ohrožovat křídlo pravé. Střed měly zajišťovat jednotky A. P. Hilla.

Na straně Unie zpočátku panovaly značné rozpaky zda vést bitvu v terénu, se kterým nebyl generální štáb dostatečně obeznámen. Avšak generál Meade si brzy uvědomil, že opuštění bojiště by znamenalo další porážku Unie a to v tak významný den, jako byl 1. červenec, mohlo mít dalekosáhlé důsledky. Všechny sbory Potomacké armády tedy byly povolány ke Gettysburgu. Již navečer začaly přicházet divize XII. a III. sboru povolané Howardem a obsazovaly návrší od Cemetery Hill až k Little Round Topu. Zbytek večera a celé noci proběhl bez dalších bojových operací. Obě strany čekaly na posily, budovaly polní opevnění a konsolidovaly síly pro zítřejší střetnutí.

Den druhý

Oboustranné manévry

Devis‘ Den (Ďáblovo doupě)

Mapa 08
Postavení vojsk a směr útoků na levém federálním křídle na linii Little Round Top – Cemerity Ridge

V 5.00 hodin se na Semerity Ridge konala porada konfederačních velitelů. Generál Lee si uvědomoval taktickou převahu protivníka v možnostech operovat na kratších liniích, ale stále byl přesvědčen, že jeho muži jsou neporazitelní a nebral zřetel na sílu federální pozice. Jak Seveřanů na bojišti přibývalo, uchycovali se na svazích kolem Cemetery Ridge stále pevněji. Jejich postavení nakonec dostalo tvar tolikrát připodobňovaný „rybářskému háčku.“ Pouze Little Round Top nebyl obsazen, jelikož generál Sickles se domníval, že by tak příliš roztáhl dvě divize jeho III. sboru. Nakonec však dostal dvakrát rozkaz od generála Meada, který na bojiště dorazil kolem třetí hodiny ranní, aby obsadil pozice, které před ním držel generál Geary s 2. divizí XI. sboru. Generál Sickles však po vlastní vůli tento rozkaz nerespektoval a své muže v odpoledních hodinách rozestavil v dlouhé linii podél emmitsburské cesty v oblouku kolem pšeničného pole a broskvového sadu až ke skalnímu útvaru zvanému Devil's Den (Ďáblovo doupě). V dopoledních hodinách však byl tento úsek bojiště takřka neobsazen a zvědové Konfederace přinesli na poradu vrchních velitelů informace, že Little Round Top, kromě pozorovacího stanoviště, obsazen není. To rozhodlo. Vrchní velitel armády severní Virginie naplánoval útok na levé seveřanské křídlo pod velením generála Longstreeta v postupných formacích směrem od emmitsburské cesty až k Cemerity Ridge. Sbory generálů Ewella a A. P. Hilla měly zahájit demonstraci, která měla zabránit nepříteli přesouvat síly na ohrožený úsek. Longstreet, jehož sbor byl posílen Andersonovou divizí z III. sboru, však odmítal jít do boje bez Lawovy brigády. Tím dostala akce své první zpoždění, neboť Lawova brigáda dorazila ke Gettysburgu, po 24 mílovém pochodu (což zabralo 8 hodin cesty), až v 11.30 hodin. Unavení vojáci se ihned začali přemisťovat z McPhersonova návrší k cestě do Emmitsburgu. Tento 8-13 mil dlouhý úsek, místy velmi těžkého terénu, jim trvalo překonat další 3 hodiny. Mezitím již federální jednotky Siclesova III. sboru obsadily výše jmenované pozice a Longstreet se tak dočkal nepředvídaného překvapení. Jeho mužům to trvalo do výchozích postavení ještě dvě hodiny, když, přesně dle dispozic, ve 14.00 zahájilo 10 000 jižanů Ewellova sboru demonstraci na pravém seveřanském křídle. Díky Longstreetově zpoždění a špatné koordinaci s jeho divizemi, však celá demonstrace přišla vniveč. Navíc kolem 15.00 hodin dorazila seveřanům další posila v podobě VI. sboru generála Sedwicka. Jeho muži vyrazili na pochod o půlnoci, přičemž 35 mil (50 kilometrů) urazili za 15 hodin. Po příchodu do prostoru Gettysburgu se sotva drželi na nohou, ale jejich příchod povzbudil morálku již přítomných federálních sborů.

Generál Lee na Seminary Ridge těžko skrýval svou nervozitu, která byla možná zapříčiněna i střevními potížemi, nad zdržením Longstreetova útoku. Ten se dostal do výchozích postavení pro útok až kolem 16.00 hodin, tedy v době, kdy předchozí den již bojové operace ustávaly. Děla generála Hooda zahájila dělostřeleckou přípravu a sám generál vyslal kurýra ke generálu Longstreetovi s návrhem, že obejde Little Round Top a zaútočí na Seveřany zboku a zezadu. Na to Longstreet reagoval pouze slovy: „Generál Lee dal rozkaz k útoku podél emmitsburské cesty.“ Sám na ranní poradě předložil generálu Leeovi podobný návrh, ale byl nekompromisně odmítnut. Longstreet nesl odmítnutí svého návrhu velmi těžce a jistě si představil reakci generála Lee na jeho skromnější verzi a jakoby uraženě odmítal jakkoliv změnit jeho dispozice.

Linie Little Round Top – Cemetery Ridge

Little Round Top

Mapa 09
Boje o Little Round Top

Díky duchapřítomnosti generála Warena, jenž zřídil pozorovací stanoviště na Little Round Topu, se seveřanům na tento pahorek v pravý čas podařilo přesunout 3. (Vincentovu) brigádu 1. divize a 3. (Weedovu) brigádu 2. divize V. sboru. V 16.00 hodin proti jejich pozicích vyrazila unavená Lawova brigáda. Generál Hood, který měl na tomto úseku velení nad konfederačními jednotkami a jenž se dočkal opakovaného odmítnutí svého návrhu na obchvat levého seveřanského křídla, nedbal příkazů generála Longstreeta a Lawova brigáda podporovaná brigádou Robertsonovou ihned po obsazení Round Topu zahájila třemi pluky strmý výstup na Little Round Top (Viz mapa 09). Zbylé dva pluky podporovaly útok na Devils‘ Den. V 16.20 hod. byl generál Hood těžce zraněn na ruce a velení se ujal právě Law. Obchvatný útok na levý okraj návrší vedl pluk plukovníka Oatese. Proti němu stál 20. Mainský pod velením plukovníka Chamberleina. Více než hodinu se Jižané snažili dobýt vrchol kopce. V 17.30, když už Seveřanům došly náboje, vrhl Chamberlain celé křídlo do bodákového protiútoku. Překvapení Jižané kvapně ustoupili a v rukou federálních jednotek zanechali asi stovku zajatců.

Devil's Den

Mapa 10
Útoky v oblasti mezi Devil's Den a Peach orchard (broskvovým sadem)

Útok Robertsonovy brigády podporovaný brigádou Benningovou a dvěma pluky brigády Lawovy zpočátku narazil na tvrdý odpor a jednotky CSA utrpěly značné ztráty, zejména díky Smithově federálnímu dělostřelectvu. Po dvou hodinách těžkých bojů přesto dosáhly vrcholu tohoto skalnatého návrší a donutily Seveřany k ústupu. Dál se jim však nepodařilo proniknout díky účinné dělostřelbě z Little Round Topu.

Wheat field (Pšeničné Pole)

Mrtvý elitní střelec Konfederace zastřelený v Devil's Den (Ďáblově doupěti). Odtud ostřelovači z akransaského a texaského pluku po celý druhý den ostřelovali federální pozice na Little Round Topu.

V 17.30, zcela podle schématu Leeovy strategie útoku postupných formací, zaútočila, po předchozí dělostřelecké přípravě, McLawova divize do prostoru pšeničného pole, které se rozkládalo mezi Devil's Den a Peach orchard (broskvovým sadem). Po půl hodině velitel útoku generál Kershaw zformoval ze své, Semmesovy a Andersenovy brigády klín, který nasměroval přímo mezi broskvový sad a pšeničné pole (Viz mapa 10) a donutil Seveřany k ústupu. Tím vpadli do zad Birneyově divizi a způsobili některým plukům ztráty více než poloviny mužstva. Nakonec Seveřané přešli do protiútoku a jižanský postup ztratil na údernosti. Vrchní velitel potomacké armády rychle hledal východisko z nastalé situace a k ohroženému úseku přesunul Ayresovu divizi V. sboru a zbytky XII. sboru z Culps’ Hill. Dříve však poslal na pomoc generál Hancock ze sousedního II. sboru Caldwellovu divizi. Díky soustředěnému náporu všech jmenovaných jednotek se Seveřanům podařilo konfederované z prostoru pšeničného pole vytlačit. Jižanům však od Devil's Den přišla na pomoc Benningova brigáda, která napadla jejich levé křídlo. Ostatní jižanské jednotky využili tohoto překvapení a začaly znova postupovat. Záhy byla prolomena obrana v broskvovém sadě a na Seveřany dopadl úder ze tří stran. Po pěti vzájemných protiútocích nakonec federální jednotky pole vyklidily, ale dělostřelecká přehrada kombinovaná s protiútoky pěchoty nedovolila Jižanům další postup a obě armády zůstaly v pozicích na protilehlých stranách pšeničného pole.

Peach orchard (Broskvový sad)

Mapa 11
Situace v prostoru broskvového sadu

Barksdalova brigáda čekala na chvíli než na ni přijde řada celé dvě hodiny. Broskvový sad byl mezi tím odstřelován 54 děly plukovníka Alexandra. V 18.00 hodin vyrazili Jižané do útoku. I když díky dělostřelbě utrpěli značné ztráty, udeřili na federální jednotky a brzy zlikvidovali odpor v celém úseku emmitsburské cesty. Obrana III. sboru potomacké armády se začala hroutit. Navíc jeho velitel, generál Sickles, byl těžce zraněn, když mu dělová kule urvala kus nohy. Seveřané hromadně ustupovali. Za ustupujícími jednotkami již nestály žádné zálohy a pouze Bigelowově baterii federální jednotky vděčily za to, že celá linie nebyla proražena. Hancock přesunul na ohrožené místo Wilardovu brigádu z 3. divize II. sboru, avšak poté, co zahájila útok na linii emmitsburské cesty Wilcoxova brigáda, byli Seveřani doslova masakrováni. Meade hledal posily kde se dalo. Do bojů zapojil dvě divize z Cemetery Ridge a též muže XII. a 50 kilometrovým pochodem vysíleného Segwickova VI. sboru. V 19.00 však došlo k zásadnímu obratu. Seveřanům se na chvíli podařilo odrazit Barksdalovu brigádu. Při pronásledování byla federální Willardova brigáda donucena stočit svůj postup na sever a zde vpadla do boku brigády Langovy. Lang se dal nečekaně na ústup a tím odkryl křídlo Wilcoxovy brigády. Wilcox, před kterým byl pouze prostor s kvapně ustupujícím nepřítelem a byl těsně od proražené seveřanské linie, si nemohl dovolit mít nekryté křídlo a byl nucen se stahovat společně s Langem. Nejdále vysunutá zůstala Wrightova brigáda. Wright i Wilcox žádali o podporu velitele divize Andersona, ten však neměl přesné dispozice pro bitvu a s jakoukoliv pomocí otálel. Na bojiště padla tma a naděje Jižanů na celkové proražení fronty se rozplynuly.

Linie Cemetery Ridge – Culp's Hill

Cemetery Ridge

Mapa 12
Útok Averyho a Haysovy brigády na Cemetery Hill

Sbor generála Ewella se nacházel východně od Gettysburgu. Jeho úkolem bylo zahájit demonstraci síly ve chvíli, kdy uslyší střelbu Longstreetových děl. Další nepřímou instrukcí, kterou dostal od generála Leea, byl pokyn ve smyslu – pokud by se naskytla vhodná příležitost, mohl Ewell přejít do skutečného útoku.

Jižané útočí na Cemetery Hill

Kolem 16.00 hodin obě strany zahájily dělostřeleckou přípravu. Teprve po západu slunce (slunce 2. července 1863 zapadlo v 19.34) zaútočily na Cemetery Hill Hookova (za raněného generála Hooka převzal velení plukovník Avery) a Haysova brigáda (viz mapa 12). Averyho útok směřoval do průsmyku mezi Cemetery Hill a Culp's Hill. Zde se jeho brigáda dostala pod dobře zaměřenou palbu Stevensovy 5. mainské baterie. Dosáhnout cíle útoku jim proto s velkými ztrátami trvalo celou hodinu. Generál Ames, který se dvěma federálními brigádami (Harrisovou a Gilsovou) kryl Cemetery Hill, byl nucen kvůli směru jižanského útoku linii svých pluků poněkud roztáhnout. Proto, jakmile se konfederační jednotky prodrali k pozicím Seveřanů, jim nedalo mnoho práce obranu pěchoty prorazit a umlčet baterie na vrcholu kopce. Generál Meade byl nucen ohroženou pozici vyslat Robinsonovu divizi I. sboru. Generál Hays, který se za každou cenu snažil udržet dobyté pozice, se spoléhal na posily, ale těch se kvůli nerozhodnému generálu Ewellovi nedočkal. Jeho muži, zejména pluky louisiánských tygrů, se opakovaně střetávaly s federálními jednotkami, ale poté, co se do bojů proti nim zapojila i Carrollova brigáda, kterou na ohrožený úsek vyslal o své vůli generál Hancock, nebyli schopní tlaku nepřátel vzdorovat a byli nuceni se začít organizovaně stahovat. Přitom, kdyby generál Ewell ve chvíli, kdy stála proti Averyho a Haysově brigádám pouze brigáda generála Krzyzanowského, poslal Earlyho jednotkám na pomoc Gordonovu brigádu a Rodesovu divizi, dostala by se potomacká armáda do hrozivé pozice.

Culp's Hill

Mapa 13
Útok Johnsonovy divize na Culp's Hill

Poté, co generál Meade odvolal z Culp's Hill vše co mohl na pomoc levému křídlu, zůstala na tomto úseku pouze Grrenova 3. brigáda 2. divize XII. sboru potomacké armády – tj. 1410 mužů. Generál Green nechal své vojáky na vrcholu kopce zbudovat pás okopů se záseky. Jelikož s muži, kterými disponoval, neměl dostatek sil na pokrytí celé linie, museli vojáci bojovat v metrových rozestupech. Přesto byli schopní odolávat náporu Stonewallovy brigády (Viz mapa 13), dezorientované v přiléhajícím lese, dvě a půl hodiny. Když o půl desáté Jižané vpadli do okopů, byli Seveřani nuceni se stáhnout do druhé obranné linie. Jakmile generál Johnson zjistil, že se mu podařilo obsadit významný bod, který stojí několik set metrů do silnice vedoucí do Baltimore, snažil se útok rozšířit. Smithova brigáda, kterou následně přivolal na pomoc, však v nastalé tmě a nepřehledném terénu nenašla ke stonewallově brigádě cestu. Další možnosti jižanů k prolomení federální obrany tak byla ztracena.

Čtvrteční večer

Porada generála Meada s jeho sborovými veliteli

Někdy v průběhu odpoledne konečně dorazil ke generálu Leeovi jižany tolik postrádaný velitel kavalerie J. E. B. Stuart. Jeho sbor dostal ihned úkol krýt levé křídlo konfederačních pozic, kde operovala federální kavalerie. Kolem 19.00 hodin dorazila jižanům další posila v podobě Pickettovy divize I. Longstreetova sboru. Vrchní velitel armády severní Virginie se ji však rozhodl do bojů nenasadit a nechal ji do druhého dne odpočívat. Když se generál Lee průběžně dozvídal aktuální výsledky bojů, nebyl nikterak rozčarován. Spíše se domníval, že dosáhl částečného úspěchu, a proto se také rozhodl zítřejšího dne pokračovat v útoku. Jeho podřízený, generál Longstreet, byl průběhem boje velmi rozčarován. U svého nadřízeného se po skončení útoku neohlásil. Unavený a v depresi usnul v trávě na Semerity Ridge.

Ve stanu generála Meada také nebyl důvod k optimizmu. I když se seveřanům podařilo víceméně udržet všechny výhodné pozice, potomacká armáda přišla již o celou čtvrtinu početního stavu. Ve 23.00 hodin Meade zahájil poradu všech sborových velitelů. Zvažoval ústup armády, ale o dalším kroku nechal své podřízené hlasovat. Ti učinili jednohlasné rozhodnutí dál v boji pokračovat. Meade se s jejich názorem neztotožňoval, okolí kolem Gettysburgu se mu stále nejevilo pro rozhodující bitvu příznivým, ale přesto se výsledku hlasování podřídil. Následně velmi bystrou úvahou usoudil, že Lee se po marných pokusech prorazit na křídlech pokusí následujícího dne udeřit na střed jeho armády.

Den třetí

Mezihra na Culp's Hill

Mapa 14
Souboj konfederační a federální kavalerie u Gettysburgu

Přesně ve 3 hodiny 45 minut zahájilo federální dělostřelectvo odstřelování pozic konfederační armády usazené na Culp's Hill. Netrvalo dlouho a Jižané jako odvetu podnikli protiútok. Záhy však byli odraženi dobře organizovanou a posílenou obranou. Následně, díky špatné interpretaci rozkazu generála Rugera, zaútočily přes otevřenou louku dva pluky Seveřanů. Během krátké chvíle ztratily 250 mužů, včetně generála Mudgeho velitele 2. massachusettského pluku.

Další akce zahájili Jižané na povel generála Ewella v 5.00 hod., ale série útoků a protiútoků nepřinesla výhodu ani jedné ze stran. V 10.00 hod. nařídil Ewell, bez jakékoliv koordinace s Longstreetem, další bezhlavý útok celé Johnsonově divizi. Rozkazu se však podřídil pouze generál „Meryland“ Stewart, který svou brigádu vedl do útoku osobně. Tato zbytečná akce stála konfederaci pět set tolik potřebných vojáků a nepřinesla jim jediný positivní výsledek. Nakonec se Jižané v 11.00 z Culp's Hill stáhli a vytvořili novou linii v údolí Rock Creeku (Skalního potoka).

„Kavalerie byla u Gettysburgu také, že?“

Úkolem generála J. E. B. Stuarta bylo krýt pravé křídlo konfederační armády a měla-li by se mu naskytnout příležitost, mohl s zaútočit do týla federální armády. Stuart jel v čele dvou divizí osobně prozkoumat terén levého protivníkova křídla. S průzkumem byl spokojen a chystal se tedy provést překvapivý útok do zad seveřanů. Zřejmě proto, aby předešel zbytečným překvapením, nechal děla svých jízdních baterií několikrát vystřelit do různých světových stran. Tím však na svou přítomnost upozornil velitele 2. divize federální kavalerie generála Gregga. Ten zastavil 2. brigádu 3. jízdní divize pod velením brigádního generála Custera a nechal její dva pluky (5. a 6. michiganský) pěšmo obsadit Cress Ridge. Po vzájemném odstřelování z děl a mušket, zahájil kolem druhé hodiny odpolední útok 1., 2. a 9. pluk z Virginie podpořený Hamptonovou brigádou (viz mapa 14). Ve 14.30 hod. byli seveřané z Cress Ridge donuceni k ústupu, ale vzápětí byli podpořeni 7. michiganským plukem v čele s Custerem. Virginské jezdce se jim na chvíli podařilo rozehnat, ale při pronásledování se obě strany zastavily u nedaleké ohrady. Část 7. pluku se střetla s Jižany na přiléhající farmě, ale Seveřané přišli o 100 mužů a celý pluk kvapně opustil místo střetnutí. Následný protiútok dvou brigád konfederační kavalerie nezastavila ani prudká palba federální jízdní baterie, ale až další Custerův útok s 1. michiganským plukem. Netrvalo dlouho a Custerovi muži se díky přesile Virgiňanů dostali do obklíčení. Jedině iniciativě kapitána Millera z 3. pesylvánsého pluku, který se svou jednotkou vpadl Jižanům do boku, mohl Custer děkovat, že se obě kavalerie zastavily na místě a útoky se rozpadly do množství vzájemných soubojů.

Výsledkem této epizody bitvy u Gettysburgu bylo 254 mrtvých nebo raněných Seveřanů a 181 Jižanů spolu s faktem, že se federálním podařilo zabráni průniku Stuartova jezdectva do týla potomacké armády. O tom, jaké by měl tento případný vpád do seveřanského zázemí důsledky, se lze jen dohadovat.

Pickettův útok

Mapa 15
Takzvaný „Pickettův útok“ či „Pickettova zteč,“ kterého se však účastnili i velitelé dalších dvou divizí

Pickettův útok od Edvina Forbese. Bitva ze strany Seveřanů

Hlavní bojová operace, kterou generál Lee naplánoval pro tento den, se měla odehrát na Cemetery Ridge. S tímto záměrem seznámil své podřízené na poradě svolané na osmou hodinu ranní. Po masivním dělostřeleckém odstřelování měla na střed seveřanských pozic jako první zaútočit Pickettova divize. Po levé straně měla být následovaná divizí Pettigrewovou a dvěma brigádami (Penderovy divize) pod velením generál Trimbla – Lanovou a Scalesovou. Langova a Wilcoxova brigáda pod velením generála Andersona měly útočit vpravo od Picketta. Těchto 11 500 mužů mělo prorazit střed seveřanského postavení a definitivně tak rozhodnout bitvu ve prospěch Konfederace (Viz mapa 15). Generál Lee se spoléhal na prostý fakt, že jeho soupeř, generál Meade, se bude podle zažitých zkušeností s obvyklou strategií Jižanů spoléhat na to, že ti budou útočit na křídlech a tím pádem tyto pozice posílí na úkor obrany středu. V tomto předpokladu se generál Lee nemýlil. Meade již kolem deváté hodiny, oproti předešlému večeru, již opět pochyboval o směru útoku Konfederantů. Své pozice ve středu považoval za dostatečně chráněné děly, přes noc jeho muži navíc střed posílili hloubením okopů i vyspravením kamenné zdi a díky krátkým operačním liniím si byl jist, že bude schopen jakékoliv ohrožení na tomto úseku zavčasu odvrátit.

Strategie velitele armády severní Virginie opět narazila na uvážlivý odpor generála Longstreeta, který jako předešlý den navrhoval obchvácení levého protivníkova křídla. Lee však znova nepřipustil další diskusi. Svůj plán dále rozvinul tak, že jednotlivé divize měly při útoku držet směr k jedinému záchytnému bodu na Cemetery Ridge a to skupině tří stromů rostoucí zhruba v jeho polovině. Čas, kdy pickettova a ostatní divize vyrazí do útoku, podléhal rozhodnutí plukovníka Alexandra, který měl velení nad 135 hlavněmi, které se právě připravovaly k zahájení dělostřelecké přípravy. Hlavním záměrem odstřelování Seveřanů na Cemetery Ridge bylo v dostatečné míře zlikvidovat jejich dělostřelecké baterie a umožnit vlastní pěchotě bezpečnější přechod údolí. Právě Alexanderovým úkolem bylo určit, ve kterém momentě je konfederační dělostřelba nejúčinnější a dát pokyn generálu Pickettovi k pochodu. Rozkaz k zahájení palby dostal plukovník Alexander od generála Longstreeta krátce před třináctou hodinou. Přesně ve 13.07 vystřelilo první jižanské dělo a vzápětí bylo následované zbytkem baterií.

„	Najednou jako se varhany rozeznívají v kostele, se rozlehl rachot všech děl.	“
— Edvard P. Alexander

„	Všechny záblesky, a vzduch se zdál plný letících nábojů, jejichž ostré výbuchy tvořily doprovod hlubokého rachotu děl.	“
— Generál Henry Jackson Hunt

„	Málokdy se nám podařilo uvidět náboj, než vybuchl, ale někdy, když jsme se dívali směrem k nepříteli, zvěstoval svůj příchod předlouhým sykotem, který mi vždy připadal jako něco hmatatelného, co končilo černou koulí, tak výraznou pro oko, jako byl výrazný zvuk pro ucho. Zdálo se, že se náboj na chvíli zastavil ve vzduchu, pak zmizel v ohni, kouři a hluku.	“
— Frank Aretas Haskell

Nedlouho po zahájení bombardování konfederačním bateriím odpovědělo 130 děl federálních.

„	Kamkoli se obrátil zrak, bylo vidět pušky, šavle, chlebníky, lidská těla a kosti letící ve vzduchu nebo narážející na zem, která se pod námi třásla jako by ji rozechvívaly podzemní otřesy.	“
— Voják Kemperovy divize, která díky odstřelování ztratila na 500 mužů

Pickettův útok od Edvina Forbese. Pohled ze strany pochodujících Jižanů

Mohutná příprava obou artilerií trvala zhruba hodinu a půl a stála obě strany značné materiální i lidské ztráty. Ve 14.30 hod. však z rozhodnutí generála Hunta začaly federální baterie umlkat. Huntovi bylo zřejmé, že ve chvíli, kdy dojdou Jižanům náboje, zaútočí pěchota. Rozhodl se proto vlastní munici šetřit. Generál Hancock však toto rozhodnutí, kvůli morálce vojáků, vetoval. Nicméně i federálním dělům začala munice docházet. Navíc (ve snaze vyprovokovat Jižany k útoku) začali stahovat baterie na Cemetery Hill. Plukovník Alexander musel reagovat. Okamžitě vydal písemný pokyn a v 15.00 hodin vyrazila ze Spangler's Woods (Spanglerova lesa) na Seminary Ridge Pickettova divize. Pěšáky čekal jednu míli (cca 1,5 km) dlouhý úsek nekrytého terénu. Byli seřazeni v linii dlouhé jeden a půl kilometru. V čele postupovaly brigády generála Garnetta a Kempera následované brigádou Armisteadovou. V místech kam směřovaly mezitím generál Hunt shromáždil na 220 dělových hlavní. Stálo zde také na 6 000 mužů pěchoty Gibbonovy a Haysovy divize z Hancockova II. sboru. Obě divize držely úsek v délce 1 000 yardů a vojáci byli kryti kamennou zídkou, za níž se dokázal skrýt klečící voják.

Jižané přes prudkou dělostřelbu a vysokých ztrát postupovali s rozvinutými prapory svižným krokem statečně vpřed. V jednu chvíli se Garnettovi muži odklonili více doprava a vzdálili se tak od divize Pettigrewovy. Když je Pickett nasměroval trochu více doleva, dostali se pod palbu děl z Little Round Topu. Téměř plochá louka neskýtala mnoho příležitostí k úkrytu. V 15.30 hod se vytvořila mezera mezi Kemperovou a Garnettovou brigádou. Sotva se však Kemper obrátil doleva, stal se terčem baterií za Plum Run (Švestkovým potokem). Kemper se snažil spojit s Garnettem u Codoriho farmy (na mapě 15 u cesty do Emmitsburgu značená jako Codori) a tady se znova stočil doleva k cíli útoku. V tu chvíli generál Stannard vysunul 3. brigádu 2. divize I. sboru potomacké armády asi o 300 yardů vpřed a zahájil na Kemperovy muže boční palbu. Než generál Kemper stačil požádat o pomoc za ním postupujícího generál Armisteada, byla jeho brigáda rozprášená a on sám těžce raněn. Obdobná situace nastala v brigádě Marshallově. Vojáci prchali zpět a strhli sebou i brigádu Davisovu. V tu chvíli se linie Jižanů zkrátila na polovinu a početní stav snížil tou samou měrou.

Část kruhového panoramatu bitvy u Gettysburgu zobrazující boj třetího dne na Cemetery Ridge

V 16.00 hodin jižané překročili Emmitsburskou cestu. Konečně se dostali tak daleko, že byli schopní opětovat palbu z ručních zbraní. Někdy v tuto chvíli byl zabit generál Garnett, který se právě snažil povzbudit své muž ke větší statečnosti. V 16.10 hod. zahájily palbu dosud mlčící děla II. sboru a přivítaly Jižany ničivou salvou hroznů a kartáčů. Brzy se však staly terčem jižanských mušket a začaly jedno po druhém umlkat. I přes otřesné ztráty se jižané nakonec probojovali ke kamenné zdi, k místu zvanému High Water Mark, a vedeni generálem Armisteadem s kloboukem nabodnutým na šavli, ji začali s rostoucí razancí a zadostiučiněním překonávat. V tu chvíli byl generál Armistead při slovech: „Hoši, dáme jim ochutnat chladnou ocel,“ smrtelně raněn u jednoho z dobytých děl, ale jeho muži pokračovali bezohledně v útoku. Seveřané byli prudkostí Jižanů naprosto demoralizovaní a jejich obrana se začala hroutit. Jako první se zády k nepříteli otočil 71. pensylvánský pluk, který spolu strhl i pluk 69. Generál Hancock vyslal do útoku 19. massachusettský a 42. newyorský pluk. Tato masa unionistů neunikla pozornosti bateriím v Peach orchard (Broskvovém sadu) a nakonec, i přes zjevnou neochotu útočit, tyto jednotky raději vyrazily vstříc hlavním pěchoty. Na této části fronty se podařilo Jižanům protivníkovu obranu prozatím dokonale rozvrátit.

Gettysburské bojiště dnes

Vlevo od Pickettových mužů se Pettigrewova divize teprve ke kamenné zídce, v místě zvaném Angle (Kout), blížila. Když se však dostali téměř k vrcholu hřebene, zahájila na ně dobře organizovanou palbu Haysova brigáda. Přesto Jižané neustoupili a začali kamennou předprseň zdolávat. V těchto místech již kamenný val končil a Fryova brigáda ji obklopila ze všech stran (později toto místo dostalo název Bloody Angle – Krvavý kout). Divize složená z Langovy a Lowrancovy brigády pod velením generála Trimbla postupující za Petigrewem byly již natolik zdecimované, že Hays si dovolil vysunout 126. newyorský pluk vpřed tak, že Jižanům střílel do boku a do týla. Poté, co se navíc Lanova brigáda stala terčem setniny elitních střelců uchycených v Bryanově stodole (na mapě 15 značená jako Bryan), daly se obě brigády na spořádaný ústup. Při boji přišel generál Trimble o nohu a následně byl zajat. Zajat byl i raněný generál Fry a také jeho muži kvapně ustupovali.

K rozuzlení ve středu Cemetery Ridge došlo ve chvíli, kdy se Seveřanům podařilo sjednotit Hallovu a Harrowovu brigádu natolik, že byly schopny alespoň trochu organizovaně přejít do protiútoku. Přesto byly dvakrát Jižany u zdi High Water Mark odraženy a zatlačit za kamenný val se je podařilo až tehdy, když se vojáci poslední řady, tedy 19. massachusettského pluku, chytili za ruce a tlačili před sebou zbytek brigády. Za ustupujícími konfederanty se neslo oslavné „Hurá“ a „Fredericksburg“.

Andersenova divize do bojů významněji nezasáhla. Wilcoxova brigáda v oblacích kouře ztratila směr a spolu s Langovou brigádou se s hodinovým zpožděním ocitly před brigádou generála Caldwella. Po krátkém a neuspořádaném střetu obě strany ustoupily, přičemž Jižané utrpěli velké ztráty. Při tomto boji byl raněn generál Hancock, když mu do stehna spolu s třískami ze sedla vlétl vystřelený hřeb.

Generál Lee, který porážce uvěřil až ve chvíli, kdy na Seminary Ridge dorazily zbytky Wilcoxovy brigády se spokojil pouze s tím, že své vojáky vlídně utěšoval. Obranu proti případnému protiútoku z vlastní iniciativy organizoval generál Longstreet, ale brzy se ukázalo, že generál Meade na další boj nepomýšlí. Nechtěl útokem do neznáma riskovat úspěchu dosaženého obranou. Dnešní účtování bylo pro Jižany krvavou bilancí. Pickett ztratil polovinu své divize, tedy 2 640 mužů a Pettigrewova divize spolu Trimblovou celkem 2 200.

Páteční večer

V pozdních odpoledních hodinách došlo na pravém křídle konfederačních pozic, v oblasti Devils‘ Den, k drobné jezdecké epizodě. Generál Kilpatrick, který měl se svou kavalerií na této straně bojiště ohrožovat a znepokojovat síly Jižanů, zde dvakrát zaútočil na postavení Lawovy brigády, přičemž Konfederovaní téměř zlikvidovali 1. vermontský jízdní pluk.

Po odražení Pickettova útoku svolal generál Meade válečnou poradu. Někteří z jeho generálů, zejména Hancock a Pleasanton, trvali na tom, aby federální jednotky podnikly na rozvrácený Leeův střed protiútok, ale jak bylo napsáno výše, Meade nechtěl riskovat úder do neznáma a spokojil se s již dosaženým. Navíc v 18.00 hodin se zatáhlo a nad bojištěm se strhla prudká bouřka.

Gettysburská koncovka

4. července ráno se nad Gettysburgem strhla další bouřka. V 8.00 požádali Seveřané o příměří. To velení armády severní Virginie přijalo a oba tábory se snažily z bojiště shromáždit své raněné. Brzy nato vydal generál Lee rozkaz Robertsonově jízdní brigádě, aby obsadila průsmyk South Mountain. Následně se po farfieldské cestě začalo stahovat jižanské vozatajstvo a v noci všechny tři sbory.

7. července konfederační armáda dorazila k Potomaku, kde generál Lee zjistil, že zvednutá voda zničila jeho pontonový most a řeka nejde překročit. Nechal proto své vojáky vybudovat 9 mil dlouhou obrannou linii od Hagerstownu až k Williamsportu. O dva dny později voda opadla a Jižané opět poškozený most zprovoznili. První se začali přesunovat zajatci a ranění. Seveřané se k fortifikační bariéře přiblížili teprve 12. července. Následujícího dne, pod tlakem prezidenta Lincolna, dal opatrný generál Meade rozkaz kavalerii, aby vyrazila proti nepřátelským liniím k bojovému průzkumu. Při nočním střetnutí narazili na nepočetný zadní voj tvořený částí Pettigrevovy divize. Seveřané dosáhli v boji úspěchu a podařilo se jim zajmout několik raněných a tuláků. Při přestřelce byl smrtelně raněn i generál Pettigrev, který o tři hodiny později svému zranění podlehl. Až 15. července Seveřané zjistili, že Pettigrevova jednotka tvořila zadní voj, který se ještě v noci stáhl se zbytkem armády za Potomac.

Tělo federálního vojáka rozervané dělostřeleckým granátem na pšeničném poli 3. července

Ztracené naděje

Další velkou ranou pro Konfederaci bylo, když den po debaklu u Gettysburgu kapituloval obléhaný Vicksburg a s ním i jeho 20 000 obránců. Obě tyto události měly pro secesionisty závažný důsledek také na diplomatické frontě. Parlament Anglie a král Francie, kteří byli na vahách, zda uznat Konfederaci jako suverénní stát, o této možnosti ukončili úvahy i rozpravy. Ve Francii byla pro Konfederaci ukončena výroba lodí a díky tomu, že Anglie vydala dvě pancéřové lodě USA, ukončili Jižané vzájemné vztahy s oběma mocnostmi.

Všechny tyto události se odrazily i na burze. Cena bavlny (hlavního zdroje příjmu Jihu) klesla do konce roku z 65 bodů na 37 a inflace konfederační měny se v návaznosti s tímto dostala na 100 %. Jihem se začala šířit poraženecká nálada a armáda byla nucena se vypořádat se stoupající vlnou dezerce. Gettysburgští generálové, paradoxně kromě generála Leea, byli podrobováni přísné kritice, ale tato kritika již nezmohla nic s faktem, že Jih byl zatlačen do defenzívy a další pozemní vojenské operace se měly odehrávat na jeho území. Bitva u Gettysburgu se tak stala skutečným zlomem v celém secesionistickém konfliktu a snaha generála Lee ofenzivně-defenzivní taktikou konflikt protahovat až za hranice možností armády i národa, vedla pouze k destrukci celého Jihu, ohromným materiálním i lidským ztrátám a nevyhnutelné porážce.

Dodatky

Češi u Gettysburgu

O tom, zda se bitvy účastnili Češi na straně Konfederace, i přestože jich bojovalo na straně Jihu značné množství, nebyly prozatím nalezeny žádné prameny. Ne tolik však na straně Unie. Zde se střetnutí prokazatelně účastnilo množství Čechů, především v řadách dvacátého šestého pěšího pluku wisconsinských dobrovolníků (26th Regiment Wisconsin Volunteer Infantry), jenž patřil k druhé brigádě, třetí divize, Howardova XI. sboru. O osudech těchto mužů se především dozvídáme z dopisů Josefa Paidra a Václava Duška. Zejména Dopis V. Duška, který zaslal do Čech svým rodičům, věrně popisuje boje z 1. července:

„	Když naší brigádě bylo vykázáno místo, nabili jsme na rychlo pušky a očekávali příchod nepřítele. Nalézali jsme se na levém křídle u pšeničného pole; stáli jsme asi 10 minut, když k nám přicválal jezdec se zprávou, že rebelové ženou na nás útokem. Za malou chvíli jsme je spatřili, kterak s křikem valí se proti nám. Jakmile však zhlédli, že na ně čekáme, zarazili se a jelikož stáli v nížině, mohli jsme viděti jen jejich klobouky. Oni zahájili palbu na nás, při které gen. Reynolds byl zabit; my statně odpovídali a posléze učinili jsme útok bodákem. Rebelové nás nevyčkali, ale dali se na útěk. Odpoledne bylo hůře; naše setnina byla vyslána ku předu na zvědy, však tu viděli jsme silná oddělení rebelů s ohlušujícím jekotem hnáti útokem. Couvli jsme rychle k hlavnímu voji, kde již každý byl připraven na jejich uvítání. Těžko popisovat co nyní následovalo; kule syčely nad našimi hlavami – nebyli jsme s to učiniti krok ku předu nebo na zad, všude leželi nám v cestě ranění neb zabití. Když ale rebelům podařilo se nás obklíčiti, byli jsme nuceni couvnouti. Jakmile vyšli jsme z naších zákopů, začala palba ještě zuřivěji. V okamžiku, kdy hotovil jsem se k výstřelu, byl jsem zasáhnut kulí do nohy a hned na to národní vojsko počalo prchati k městu. Belhal jsem jak jenom jsem mohl za ostatními. Cestou spatřil jsem jednoho Němce, (majora), který měl nohu v kotníku uraženou a ten s pláčem prosil mne, bych jej odtáhl, neboť cestou, na které ležel, valilo se vše do Gettysburgu.	“
— Václav Dušek

Více o osudech Čechů u Gettysburgu je možno se dočíst z externího článku ZDE.

Gettysburské střepy

• Když 4. července dorazili federální vyjednavači rokovat o příměří kvůli sesbírání raněných, oznámil generálu Longstreetovi jeden z unionistů, že: „Generál Longstreet je zraněn a zajat, ale bude o něj dobře postaráno.“ Na to mu generál odpověděl, že velice děkuje, ale že se o sebe postará sám. Později se přišlo na to, že raněným, kterého si spletli s Longstreetem, byl plukovník Powell z texaského pluku, zajatý 2. července na Little Round Topu.
• Posledním raněným, který byl po bitvě nalezen až 15. července, byl seržant Enoch Miller. Po uzdravení opustil vojsko a stal se řeholníkem.
• Přestože generál George Gordon Meade v bitvě u kněžpola zvítězil, zavládlo ve Washingtonu zklamání nad tím, že nechal uniknout generála Leea. Prezident Lincoln byl velmi nespokojen a generálu Meadovi sice vyjádřil poděkování za jeho osobní zásluhu na vítězství v boji, ale zároveň mu vyčetl, že Leea nezajal, což mohlo vést k rychlejšímu ukončení války.
• Již týden po bitvě Pensylvánský guvernér nařídil, aby byly zakoupeny pozemky, kde se bitva odehrála, a byl zde zbudován vojenský hřbitov. Místní pohřební podnikatel si účtoval 1,59 dolaru za tělo, přesto dokázal pohřbít pouze 100 těl denně.
• Na prahu jednoho z gettysburských domů bylo nalezeno tělo federálního vojáka, který v ruce třímal fotografii tří dětí. Snímek byl vydán v novinách a brzy se přihlásila žena, která fotografii poznala. Mrtvým byl její muž, seržant 154. newyorského pluku Amos Humiston, sedlář z městečka Portville.
• Po bitvě byly sbírány zbraně. Bylo nalezeno 27 574 pušek. Z nich bylo 13 000 ještě nabito a celá polovina dvěma náboji. Některé třemi i více. Rekordem byla mušketa s třiadvaceti náboji.
• Útoku na Culp’s Hill 2. července se v řadách 2. virginského pluku účastnil i syn majitele pozemku seržant Weasley Culp. Ještě dopoledne se stavil v rodném domě, aby si popovídal se svými sestrami. Byl však na kopci nesoucím jeho jméno při sérii oboustranně nevydařených útoků zabit třetího dne bitvy.
• Generálu Sicklesovi byla po utrženém zranění amputovaná noha nad kolenem. Sickles ji věnoval Armádnímu lékařskému muzeu a po válce muzeum navštěvoval a dlouho stával před vitrínou.
• Dnes stojí v místech někdejšího bojiště 1 300 pomníků. Z nich připomíná příslušníky Konfederace pouze 200.

Literatura

• KODET, Roman. Velké bitvy světových dějin: bitva u Gettysburgu (1863). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie. 2012, roč. 23, čís. 9-10, s. 233-235. ISSN 1210-6097.  

Externí odkazy

• (česky) Webové stránky věnované bitvě u Gettysburgu
• (anglicky) Pěkně zpracované informace ve flashi