Dvorní fotograf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dvorní fotograf je titul pro člověka (nebo firmu), který má za úkol pracovat jako fotograf pro hlavu státu nebo panovnický dvůr.

Historie[editovat | editovat zdroj]

K pojmu dvůr se případně může doplnit upřesňující adjektivum, například královský dvůr, papežský dvůr čili kurie nebo dvůr knížecí.

Fotomanipulace[editovat | editovat zdroj]

Z pozice vlády, nebo jiných zájmových skupin, bylo a bývá se snímky obsahující hlavu státu velmi často manipulováno. Například 20. května 1920 Lenin na snímku hovoří na Sverdlovském náměstí a po jeho boku stojí Lev Davidovič Trockij a Lev Kameněv. Ze snímku byli později Trockij a Kameněv komunistickým režimem odstraněni.

  • 21. března 1953 nezájem lidí o nově zvoleného prezidenta, Antonína Zápotockého, vyřešili retušéři přidáním jásajícího davu.[1]
  • Předseda vlády Klement Gottwald hovoří s prezidentem Antonínem Zápotockým a místopředsedou vlády Viliamem Širokým. Setkání se rovněž zúčastnil ústřední tajemník KSČ Rudolf Slánský a druhý místopředseda vlády Zdeněk Fierlinger. V 50. letech byli Slánský a Fierlinger vyretušováni. Rudolf Slánský proto, že byl jako hlava tzv. „protistátního spikleneckého centra“ v roce 1952 odsouzen a popraven. Fierlinger pravděpodobně spíše z kompozičních důvodů, neboť prý oblibu u KSČ nikdy neztratil. Rudolf Slánský zmizel i z fotografií dokumentujících Slovenské národní povstání, kde sehrál roli komunistického delegáta ve štábu povstalců.[1]
  • Ze snímku Stalinovy procházky s ministrem pro lodní dopravu Nikolajem Ježovem na břehu řeky Volhy byl vyretušován ministr a byl nahrazen řekou Volhou.
  • Nejen v prvním funkčním období prezidenta George W. Bushe byly (zřejmě na popud šéfa jeho kampaně, Carla Rovea) fotografie prezidenta např. z jeho projevů a vystoupení retušovány mimo jiné vložením prezidentského nebo jiného znaku na pozadí fotografie situovaného za prezidentovu hlavu tak, že výsledek subjektivně připomínal svatozář.[3] „Svatozář“ na fotografiích se často objevuje i u jeho nástupce Baracka H. Obamy.[4][5]
  • Francouzskému prezidentovi Sarkozymu novináři týdeníku Paris Match na fotografii z dovolené vyretušovali faldy kolem pasu.[6]

České země[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Klementa Gottwalda vpravo nahoře je od Karla Hájka
  • Rudolf Bruner-Dvořák V roce 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích (zámky, panství, manévry, hony, návštěvy panovníka). Dne 20. prosince 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“. Začal následníka trůnu doprovázet na honech, při zábavách ve Sv. Mořici. Fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích. Snímky zachycující Ferdinandovy děti při hrách jsou přirozené a nenucené. Podobně nekonvenčně a nestrojeně zachycoval také žertovné situace při lovu nebo třeba i při manévrech. Prvorozenou dceru Ferdinanda d’Este fotografoval již asi 14 dnů po narození. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval v devadesátých letech zámky Ferdinanda d’Este na Konopišti a v Chlumu u Třeboně, Rudolfu Lichtensteinovi exteriéry i interiéry na Hluboké.
  • František Fridrich byl královský pruský dvorní fotograf, byl dokonce jmenován dvorním fotografem císařského domu v Brazílii. V roce 1866 po prohrané válce Rakouska s Pruskem požádal o právo dvorního fotografa v Prusku a po kladném vyřízení žádosti pak užíval titul „královský pruský dvorní fotograf“.
  • Josef Jindřich Šechtl (1877 –1954) Návrat Tomáše G. Masaryka z exilu, zastávka v Táboře, 21. prosince 1918, portrétoval jej také v ateliéru; Edvard Beneš s chotí 1921.
  • Josef Pírka získal titul Dvorní fotograf vévody nassavského v roce 1888.[8]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Rusko[editovat | editovat zdroj]

  • Levickij a syn: Rafail Levickij byl profesorem umění a uznávaným umělcem, dvorním fotografem nejvíce známým svými portréty rodina cara Mikuláše II. Alexandroviče, posledního císaře Ruska. Jeden z prvních velkých fotografických ateliérů v Rusku byl ten, který vlastnil a provozoval Sergej Lvovič Levickij. Založil jej po svém návratu z Paříže na podzim roku 1849 v Petrohradu s názvem Светопись (Kresba světlem) 22. října 1849. Do devadesátých let bylo studio společným podnikem otce a jeho syna Rafaila Levického. Fotografie z této doby mají na rubu rozlišovací text Levickij a syn (Левицкий и сын). Po smrti svého otce v roce 1898 pokračoval v rodinné tradici portrétního studia syn Rafail, pořídil slavné fotografie cara Mikuláše II a carevny Alexandry a jejich dětí Olgy, Tatiany, Marie a Anastasie a Alexeje Nikolajeviče. Fotografie Romanovců byly tak populární, že si vyžádaly zvláštní reprodukované vydání nakladatelství Bon Marché.
  • Karl Bergamasko (1830 — 1896, Petrohrad) byl známý ruský fotograf italského původu, který byl aktivní v 19. století.

Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Titul Dvorní fotograf byl ve Švédsku poměrně častý kolem roku 1900. Od roku 1899 do roku 1911 bylo ve Švédsku okolo 65. aktivních profesionálních dvorních fotografů.

Prvním švédským dvorním fotografem byl Mathias Hansen (1823–1905). Kolem roku 1860 měl své studio ve Stockholmu, na Regeringsgatanu 28.[13] Dalším průkopníkem fotografem panovníků na královském dvoře ve Stockholmu byl původem Němec Johannes Jaeger, který v období konce 19. století dokumentoval interiéry Stockholmského paláce.

Aron Jonason fotografoval krále Oskara II., doprovázel jej na královské jachtě HMS Drott. Lennart Nilsson portrétoval švédskou královskou rodinu od roku 1940.[14]

Lina Jonn (1861–1896) byla švédská průkopnice v oblasti fotografického průmyslu.

Výběr v abecedním pořadí:

Dánsko[editovat | editovat zdroj]

  • Frederikke Jakobine Federspiel (1839–1913) byla první profesionální fotografkou v Dánsku. Po mnoho let provozovala vlastní fotografický ateliér v Aalborgu a vždy držely krok s nejnovějším vývojem. Mezi její klienty patřily dánské princezny Marie Sofie Dánská a Alexandra, které zaujaly její smaltované fotografické šperky. Ty začala vyrábět v roce 1899, vkládala do nich fotografie pomocí přímého pozitivu vyrobeným fotoaparátem se čtyřmi objektivy. Upravila si zařízení, které dovezla ze Spojených států, aby si usnadnila práci. Šperky předvedla na Vánoční výstavě Kodaňské průmyslové asociace, kde přitáhly pozornost královské rodiny.
  • Christian Hedemann (1852–1932) se řadí mezi nejstarších dánské umělce, kteří emigrovali do největší vzdálenosti od domova. Ačkoli absolvoval vzdělání v Dánsku, Kodaň opustil v roce 1878 a usadil se na Havaji. Jeho pozoruhodné fotografie havajské královské rodiny a společenských elit zůstávají v archivu jako jedny z prvních obrazových dokumentů před připojením Havaje k USA.[17]
  • Harald Paetz (1837–1895) zastával funkci dvorního fotografa po roce 1865 až do své smrti v roce 1895.
  • Rigmor Mydtskov (1963, fra 1988: Fotograf for Hendes Majestæt Dronningen)

Německo[editovat | editovat zdroj]

Zadní strana fotografie Alberta Meyera ozdobená tituly, 1896
  • Joseph Albert (1825–1886) byl dvorním fotografem bavorského královského domu. Byl v roce 1857 jmenován dvorním fotografem bavorské královské rodiny a vrátil se do Mnichova. Portrétoval členy královské rodiny, zvláště krále Ludvíka II. Bavorského a dokumentoval řadu jejich stavebních projektů.[19][20]
  • Alberto Henschel (1827–1882) byl německo-brazilský fotograf narozený v Berlíně s pobočkami s pobočkami v Pernambuco, Bahia, Rio de Janeiro a São Paulo. Získal titul Photographo da Casa Imperial (Fotograf královského domu), což mu umožňovalo fotografovat každodenní život královské monarchie v Brazílii během vlády Petra II. Brazilského, včetně jeho a jeho rodinných příslušníků.[21] Tento titul zvyšoval uznání jeho fotografií, ale také i jejich cenu.
  • Albert Meyer (1857–1924) měl ve velkých německých městech řadu ateliérů a vlastnil několik dvorních titulů.[22] Titul Jeho Veličenstva krále Alberta Saského, Jeho Výsosti vévody Sasko-Meiningenského a počátkem roku 1903 získal titul dvorního fotografa Jeho Výsosti Vévody Sasko-Altenburského.[23] Byl také známý jako fotograf letních olympijských her v roce 1896 v Athénách, po skončení her uspořádal rozsáhlé rozesílání svých snímků. Vyráběl nákladné kožené desky s nápisem "Olympijské hry v Aténách 1896", které obsahovaly 25-35 obrazových desek a byly doručovány řadě četných královských a knížecích domů. Tyto aktivity, podobné moderním PR akcím, si vysloužily pozornost a uznání.
  • Franz Grainer (1871–1948) byl královský bavorský dvorní fotograf. Krátce po přelomu století vytvořil řadu portrétů dětí posledního korunního prince Bavorska, Rupprechta, zejména jeho prvorozeného syna Luitpolda; dále portrétoval syna Albrechta, který jako jediný z nich dosáhl dospělosti.
  • James Buchanan Aurig (1857–1935) začal na počátku 20. století navštěvovat se svým fotoaparátem známé osobnosti města a portrétoval je. Od roku 1908 patřil k jeho zákazníkům i saský královský dvůr. Roku 1911 mu propůjčil král Fridrich August III. Saský titul „dvorní fotograf jeho výsosti“.
  • Heinrich Hoffmann (1885–1957) byl německý fotograf a aktivní tvůrce nacistické propagandy. Jeho jméno je spojeno zejména s dlouhou řadou fotografií německého vůdce Adolfa Hitlera. Ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder vydal řadu knih oslavujících představitele vládnoucí strany. V roce 1920 vstoupil do NSDAP, nedlouho poté jej Adolf Hitler jmenoval svým osobním oficiálním fotografem. Hoffmann se stal Hitlerovým stálým společníkem a blízkým přítelem. Mezi roky 1920-1945 vytvořil více jak 2,23 milionu záběrů vůdce. Jeho fotografie se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. Během trvání třetí říše napsal řadu knih o německém vůdci, mezi které patří např. Hitler, jak ho neznáte (1933) a Jugend um Hitler (1934). V roce 1938 napsal knihy Hitler v Itálii, Hitler befreit Sudetenland a Hitler in seiner Heimat. Jeho poslední kniha – Das Antlitz des Führers byla publikována krátce před koncem druhé světové války. Díky autorským poplatkům z těchto děl Heinrich Hoffmann velmi zbohatnul.
  • Genja Jonas (1895–1938) v Anglii měla dovoleno fotografovat členy královské rodiny.
  • Neue Photographische Gesellschaft (Nová fotografická společnost, NPG) byla německá fotografická firma, která existovala od roku 1894 do roku 1948. Byla jednou z nejznámějších a největších společností v oblasti produkce pohlednic, fotografií a stereofotografií. Vilém II. Pruský poděkoval NPG v samostatném dopise za velký počet císařských obrázků, které visely ve školách, kasárnách a ve veřejných budovách.

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Beer (1840–1916) byl rakouský c. a k. dvorní a námořní fotograf.

Francie[editovat | editovat zdroj]

  • André-Adolphe-Eugène Disdéri (1819–1889) v květnu 1859 vyfotografoval ve svém ateliéru císaře Napoleona III, který kvůli fotografování přerušil svou cestu do války.[28] Disdériho vynález – takzvané carte de visite – se staly ve své době velmi populární. Ještě větší popularitu získaly vizitky poté, když se nechala vyfotografovat celá královská rodina v Londýně. Během tří měsíců se prodalo 70 000 fotografických vizitek a údajně jich bylo vyrobeno ještě 200 000 dalších.[29] Císař Napoleon III. po čase jmenoval Disdériho svým dvorním fotografem a zajistil mu tak jisté příjmy.
  • Marcelin Flandrin (1889 Annaba, Alžírsko – 1957 Casablanca, Maroko) byl francouzský fotograf působící v Maroku, kde byl oficiálním fotografem královské rodiny, v roce 1926 fotografoval oficiální návštěvu marockého sultána ve Francii.[34]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

  • Bratři Alessandriové, Antonio (18181893) a Francesco Paolo (18241889) provozovali vlastní fotografický ateliér v Římě pod jménem Fratelli d'Alessandri. Patří mezi nejvýznamnější v Itálii doby 19. století a představuje významnou část v historii italské fotografie. Oba bratři získali povolení ke vstupu do Vatikánu, aby pořídili portréty papeže Pia IX. a jeho dvora. Sláva dvou fotografů se šířila mezi římskou šlechtou a vysokými preláty. V seznamu zákazníků se objevili králové Neapole v exilu a brzy začaly přicházet žádosti ze zahraničí.
  • Carlo Naya (1816–1882 Benátky) byl italský fotograf známý svými výtvarnými obrazy Benátek, pohledů na město a na každodenní život v něm. Nesl titul oficiální dvorní fotograf italského krále Viktora Emanuela II.[35]

Spojené království a Irsko[editovat | editovat zdroj]

  • John Jabez Edwin Mayall (1813–1901) byl anglický portrétní fotograf, který v roce 1860 pořídil první fotografii carte de visite královny Viktorie.[36] V březnu 1861 byl pověřen, aby pořídil dvojportrét královského páru. Albert však několik měsíců poté zemřel (v prosinci 1861) a tato událost vyvolala poptávku veřejnosti po portrétech královské rodiny na fotografických vizitkách. Nákupem těchto snímků veřejnost demonstrovala své sympatie a podílela se na podobě veřejného smutku.
Pamatuji si Downeysovy docela dobře - byl to otec se synem. "Starý" Downey byl velmi vysoký starý muž s dlouhým bílým vousem a velmi červenýma lemovanýma očima. Vždy nosil dlouhý kabát s červenou stuhou zasunutou v knoflíkové dírce, a měl vzezření jako důstojný starý džentlmen, ke kterému se titul královských poct velmi dobře hodil. Bylo považováno za velkou čest být fotografován samotným "starým" Downeym. Nikdy „nebral“ nikoho nižšího, než jednu z princezen, nebo možná ještě vévodkyni, to když se cítil v náladě. Jeho personál s ním zacházel jako by to byl někdo z královské rodiny.
  • James Lafayette (1853–1923) byl portrétním fotografem v době krále Eduarda, v roce 1887 se stal prvním irským fotografem, který získal titul „dvorní fotograf“.[39]
  • Alexander Bassano (1829–1913) vlastnil studio na londýnské Old Bond Street, které bylo vyzdobeno uhlotiskovými fotografickými tisky a sádrovými bustami a bylo dost velké na to, aby v něm mohlo být skoro 25 metrů velké panoramatické malované pozadí se zobrazenými scénami namontované na kolečkách, a který poskytovalo řadu venkovních scén nebo oficiálních pozadí. Pořídil portréty například Williama Gladstona nebo královny Viktorie.
  • John Thomson (1837–1921) byl skotský průkopník fotografie, geografie a cestovatel. V Bangkoku v září 1865 začal pracovat na sérii fotografií Krále Mongkuta Siamského a dalších vysoce postavených členů královského dvora a vlády.

Skotsko[editovat | editovat zdroj]

Nizozemsko[editovat | editovat zdroj]

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

  • Jean Laurent Minier (1816 Garchizy, Nevers, Francie – 1886, Madrid, Španělsko) byl držitelem titulu "Fotograf Jejího Veličenstva královny"[40] v letech 18611868.

Další země[editovat | editovat zdroj]

  • Charles Bernhoeft (1859–1933) byl lucemburský královský portrétní fotograf.[42] Dvorním fotografem byl jmenován v roce 1891. Jeho první fotografické studio v Lucemburku sídlilo na rue du Génie (nyní ulice Monterey) čp.  1, ale v roce 1900 již postavil nový působivý třípodlažní Atelier Bernhoeft na rohu rue de l'Arsenal (Grand-Rue) a boulevardu Royal. Pro portréty používal široce dostupné carte de visite a kabinetky.[43]
  • Pascal Sébah (1823–1886) byl osmanský pionýr fotografie, který pracoval v Istanbulu, kde měl vlastní fotografický ateliér. Jeho společnost Sébah & Joaillier vlastnila právo „fotografovat sultána“ od roku 1900.

Amerika[editovat | editovat zdroj]

Annie Leibovitz: První rodina USA, oficiální snímek pro Bílý dům, 2009

USA[editovat | editovat zdroj]

Fotografové pracující pro americký Bílý dům se označují jako White House photographers:

  • Pete Souza (* 1954) je hlavní fotograf Bílého domu a prezidenta Baracka Obamy. Pracoval jako fotograf pro prezidenta Ronalda Reagana od června 1983 až do roku 1989, kdy Reagan Bílý dům opustil. V červnu 2004 se stal oficiálním fotografem státního pohřbu Ronalda Reagana.[45]
  • Ian Pirie MacDonald (1867–1942 New York) se označoval jako Pirie MacDonald – fotograf mužů a během své kariéry nasnímal přes 70 000 portrétů, včetně mezinárodních hlav států, náboženských vůdců a umělců.[46][47]
  • Annie Leibovitz (* 1949) rodina prezidenta Baracka Obamy, oficiální snímek pro Bílý dům.
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Kanada[editovat | editovat zdroj]

  • William Notman (1826–1891) dokumentoval stavbu mostu Victoria Bridge přes řeku Řeku svatého Vavřince. Most byl otevřen s velkou slávou v roce 1860, kterého se zúčastnili sám princ z Walesu a Notman s fotoaparátem. Jako dárek dostal princ krabičku s Notmanovými fotografiemi z výstavby mostu a scénami kanadského východu a západu. Dárek se tak zalíbil Královně Victorii, že udělila Notmanovi titul Královnin fotograf (Photographer to the Queen).
  • Yousuf Karsh pravděpodobně jeho nejznámější fotografie je Winston Churchill. Karshova práce přitahovala pozornost různých celebrit, ale jeho místo v historii bylo trvale zpečetěno dne 30. prosince 1941, kdy fotografoval Winstona Churchilla poté, co Churchill přednesl projev před kanadskou poslaneckou sněmovnou v Ottawě.[48] Obraz Winstona Churchilla přinesl Karshovi mezinárodní uznání a je velmi často reprodukovaným fotografickým portrétem. V roce 1967 mu byl udělen titul Order of Canada a v roce 1990 byl povýšen na Order of Canada – Companion.

Příběh, který se váže k tomu, jak Karsh vytvořil svůj slavný portrét Churchilla během druhé světové války. Churchill, britský premiér, právě hovořil ke kanadskému parlamentu a Karsh byl u toho, aby jej zachytil jako jednoho velkých vůdců minulého století. "Nebyl zrovna příliš naladěn na portrétování a dvě minuty bylo vše, co mi dovolil, abych jako on přešel od poslanecké sněmovny senátu do předpokoje," napsal Karsh v knize Faces of Our Time. "Dvě skoupé minuty, ve kterých se musím snažit, abych na film zachytil muže, který napsal nebo inspiroval knihovnu knih, plnil svět svou slávou, a já, v tomto případě, s hrůzou."

Churchill vkráčel do místnosti zamračený, "pokud jde o můj foťák, jak by mohl, díval se na něj jako na německého nepřítele." Jeho výraz se pro Karshe perfektně hodil, ale doutník, který mu uvízl mezi zuby se mu zdál neslučitelný s touto slavnostní a formální příležitostí. "Instinktivně jsem mu odstranil doutník. V té chvíli se churchillovské mračení prohlubovalo, hlavu naklonil agresivně dopředu a ruku dal v bok v postoji zlosti."

V portrétu zachytil Churchilla a Británii toho času dokonale – jako vzdorovité a nedobytné. Snímek se tak stal symbolem válečného odhodlání Britů. Churchill k němu později poznamenal: "Vy dokážete přinutit řvoucího lva stát modelem při fotografování." Poté Karsh nazval tuto fotografii Řvoucí lev.

Nicméně, Karshovým favoritem je snímek, který byl pořízen o něco později, a na kterém je Churchillova nálada značně odlehčená, ve stejné pozici, ale s úsměvem.

Brazílie[editovat | editovat zdroj]

  • Marc Ferrez (1843–1923) byl brazilský fotograf známý svými snímky Brazílie, Ria de Janeira, brazilské železnice a královské rodiny. V roce 1865 si otevřel vlastní portrétní studio na Rua São José, v centru Ria de Janeira, které v té době bylo hlavním městem Brazilského císařství. Byl dvorním fotografem Photographo da Marinha Imperial.

Asie[editovat | editovat zdroj]

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Indie[editovat | editovat zdroj]

  • Lala Deen Dayal (1844–1910) v polovině 70. let 19. století, kdy jako pověřený fotograf založil studia v Indore, Bombaji a Hajdarábádu, se stal dvorním fotografem šestého Nizamu státu Hajdarábád, Mahbub Ali Khan, Asif Jah VI, který mu udělil titul Musawwir Jung Raja Bahadur a později v roce 1885 byl jmenován fotografem místokrále Indie.[52] V roce 1866 vstoupil do státní služby jako vedoucí a kreslíř v oddělení sekretariátu Úřadu práce v Indore. Mezitím začal fotografovat a založil vlastní studio v Indore. Byl pověřen fotografovat generálního guvernéra na turné po střední Indii. V roce 1868 založil studio Lala Deen Dayal & Sons, a byl následně pověřen fotografovat různé chrámy a paláce v Indii. Založil studia v Secunderabad, Bombay a Indore. V letech 1875–1876 fotografoval královskou cestu prince a princezny z Walesu. Na počátku 80. let cestoval se sirem Lepelem Griffinem a fotografoval antickou architekturu v regionu. Griffin jej pověřil dělat archeologické fotografie, výsledkem bylo portfolio 86 fotografií, známý jako "Slavné Památky Střední Indie" ("Famous Monuments of Central India").[53] Příští rok odešel z vládních služeb a soustředil se na svou kariéru profesionálního fotografa. Stal se dvorním fotografem šestého Nizamu v roce 1885, brzy poté se přestěhoval z Indore do Hajdarábádu, ve stejném roce byl jmenován fotografem místokrále Indie. Deen Dayal byl jmenován fotografem královny Viktorie v roce 1887 nebo 1897 ???. V letech 1905–1906 doprovázel prince a princeznu z Walesu.[54]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Rumunsko
Norsko
  • Marcus Selmer (1819–1900), průkopník norské fotografie, byl dvorním královským fotografem zvolen v roce 1880. Kromě toho pořídil portrétní fotografie žen a mužů v národních krojích.
Arménie, Írán
Jáva
Lucembursko
Kuba

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KASÍK, Pavel. Jak z fotografií mizeli nepohodlní lidé. Výlet do světa fotomontáže. iDNES.cz [online]. 2007-9-22 [cit. 2008-11-3]. Dostupné online.  
  2. http://www.mediar.cz/vyzkum/index.php?title=Wikipedista:Labova&redirect=no
  3. Using Images Of Bush To Manipulate The Minds Of Voters, český překlad: O naaranžovaných snímcích a podprahovém vnímáni
  4. http://www.google.cz/images?hl=cs&q=obama+halo
  5. http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/business-ve-svete/clanek.phtml?id=697043
  6. BH. Sarkozyho sto dnů: Sebevědomá politika i image. Aktuálně.cz [online]. Rev. 2007-08-23 [cit. 2008-11-25]. Dostupné online.  
  7. http://www.scheufler.cz/Fotografove/Adolph-Alphons/scheufler-fotograf.html?photographer_id=2
  8. http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1888,prvni-titul-josefa-pirky,333.html
  9. http://www.rscr.cz/kns/vzpominka.pdf
  10. http://www.czech.cz/cz/kalendarium/fotograf-legenda
  11. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10373936879-jakub-ludvik-fotograf-lidskych-dusi/
  12. MARYAS, Muscle. Gay Camp, Old Russian Style [online]. towleroad.typepad.com/, 2006-01-30, [cit. 2010-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Svenska fotografet 1899 och 1911
  14. Lennart Nilsson, hans livs bilder, sida 162
  15. Dansk Fotografihistorie, str. 50
  16. Tove Thage, "Mary Steen (1856–1939): Steen, Mary Dorthea Frederikke", Dansk Kvindebiografisk Leksikon. (dánsky) Datum přístupu: 14. února 2010.
  17. Lynn Ann Davis, "From the King's Peaceful Copenhagen The Work of Danish Amateur Photographer Christian Hedemann in the Hawaiian Islands", Fund og Forskning, (1981–1990), Bind 29. Retrieved 6 October 2010.
  18. Peter Elfelt [online]. Danish Film Institute. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Castellanos, P. (1999). Diccionario histórico de la fotografía. Madrid: Ediciones Itsmo. pp. 16. ISBN 84-7090-325-X.
  20. Gernsheim, H.; Gernsheim, A. (1965) (en inglés). A concise history of photography. Londres: Thames and Hudson. pp. 133. OCLC 425560.
  21. VASQUEZ, Pedro Karp. Fotógrafos Alemães no Brasil do Século XIX. São Paulo : Metalivros, 2000. ISBN 85-85371-28-5.   Vasquez 2000, str. 109.
  22. Revers této carte de visite
  23. Ludwig Hoerner: Photographie und Photographen in Hannover und Hildesheim. Festschrift zum 150jährigen Geburtstag der Photographie. Hrsg. von den Photographen-Innungen Hannover und Hildesheim, hergestellt im Berufsförderungswerk Bad Pyrmont in den Ausbildungsberufen Schriftsatz, Reprofotographie, Druckformherstellung, Flachdruck und Buchbinder im Rahmen der Umschulung, 1989, str. 30ff.
  24. Sabine Schnakenberg: Perscheid, Nicola. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 20, Duncker & Humblot, Berlin 2001, str. 197.
  25. http://www.scheufler.cz/data/File/file-1158491704.doc
  26. TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. Praha : Akademie múzických umění v Praze, Fakulta filmová a televizní, SPN Praha, 1980. ISBN 17-332-79.  
  27. LEGGAT, Robert. CLAUDET, Jean Francois Antoine [online]. rleggat.com, 1997, [cit. 2010-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Robert Leggat, "Carte-de-Visite photography", A History of Photography: From its beginnings till the 1920s.
  29. BAATZ, Willfried. Malá encyklopedie fotografie. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 800-555-513. (česky) 
  30. http://www.getty.edu/art/gettyguide/artMakerDetails?maker=1961
  31. http://encyclopedia.jrank.org/articles/pages/1021/Photography-and-Desire-Fashion-Glamour-and-Pornography.html
  32. http://www.bikiniscience.com/models/MT19_SS/MH190610_S/MH190610.html
  33. http://www.glopad.org/pi/record/person/1001148
  34. http://www.ouarzazate-1928-1956.com/photographes-reconnus/flandrin.html
  35. http://www.english.imjnet.org.il/htmls/Popup.aspx?c0=13345
  36. John Plunkett. Queen Victoria: First Media Monarch. [s.l.] : Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-925392-7.  
  37. photoLondon
  38. ChronicleLive
  39. Meadows (2004)
  40. Titul v originálu: Fotógrafo de Su Majestad la Reina
  41. "A Durable Memento", Smithsonian magazine, May 1, 1999. Ověřeno k 2009-12-12. 
  42. "Charles Bernhoeft", Philately, P&T Luxembourg. Datum přístupu: 23. listopadu 2010.
  43. Christian Mosar, "Exposition Charles Bernhoeft". Forum 254, March 2006. (francouzsky) Retrieved 23 November 2010.
  44. Baker Art Gallery, 232 S. High St., Columbus, Ohio [online]. Library of Congress, Historic American Buildings Survey, [cit. 2012-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Bio [online]. PeteSouza.com, [cit. 2009-02-26]. Dostupné online.  
  46. "Ace Photographer Gives Big Secret", Spartanburg Herald-Journal, January 28, 1942. Ověřeno k May 6, 2010. 
  47. "Ian Pirie MacDonald - obituary", Christian Science Monitor, April 23, 1942. Ověřeno k May 6, 2010. 
  48. CHURCHILL. Quotations and Stories [online]. [cit. 2007-07-18]. Dostupné online. (English) 
  49. Někdy se přepisuje jako Uyeno
  50. http://www.kyusan-u.ac.jp/E/hikoma/index.html
  51. Anglickou transkripcí a japonským uspořádáním jmen Uchida Kuichi
  52. "Portrait of a photographer", The Tribune, February 8, 2004. 
  53. "Vignettes of a splendorous era", The Hindu, Nov 28, 2010. 
  54. Thomas, 40.
  55. Macmillan Biographical Encyclopedia of Photographic Artists & Innovators, by Turner Browne, Elaine Partnow. Published by Macmillan, 1983. ISBN 0-02-517500-9. Page 70.
  56. Photographs of India. circa 1862 – circa 1872 – Samuel Bourne Biography Cambridge University Library.
  57. Samuel Bourne, not only set up a studio in Simla in 1863 The Telegraph, September 23, 2006.
  58. http://www.npg.org.uk/collections/search/person.php?LinkID=mp08090&role=art
  59. RUMUNSKÉ ROLNICKÉ MUZEUM. Iosif Berman „omul cu o mie de ochi“ (Muž s tisíci očima) [online]. historia.ro, [cit. 2012-11-05]. Dostupné online. (rumunsky) 
  60. http://www.nb.no/pm/fotograf.php?fotograf_id=132&navn=&m_saml=&kjonn=&tittel=&eiernavn=&stikkord=&year_from=&year_to=&stedsnavn=&genre_code=&country_code=&fylke_code=&startid=

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rolf Söderberg, Pär Rittsel: Den svenska fotografins historia, Bonnier Fakta, Stockholm 1983. ISBN 91-34-50314-5.
  • Petter Karlsson, Hasse Persson: Lennart Nilsson, hans livs bilder, Bonniers Förlag, Stockholm 2002. ISBN 91-0-057847-9.
  • Gösta Flemming: Centennium, fotografi i Sverige 1895–1974, Svenska Fotografers Förbund, Stockholm 2008. ISBN 978-91-85448-12-8.

Související články[editovat | editovat zdroj]