Útok na americká velvyslanectví v Nairobi a Dar-es-Salaamu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa části Afriky s červeně vyznačenými městy Nairobi a Dar-es-Salaam.
Poškozená budova velvyslanectví USA v Nairobi (vzadu). Vedlejší budova, která nepatřila k velvyslanectví, se úplně zřítila.
Trosky po bombovém útoku v Nairobi
Budova velvyslanectví USA v Dar-es-Salaamu po výbuchu
Pomník obětem výbuchu v Nairobi
V tomto vězení ve státě Colorado jsou teroristé, odsouzení za popsané atentáty
Satelitní snímek továrny Al-Shifa z roku 1998 před bombardováním

Útok na americká velvyslanectví v Nairobi a Dar-es-Salaamu byl bombový útok provedený dne 7. srpna 1998 v dopoledních hodinách místního času.[1] K útoku na každé z obou velvyslanectví byl použit nákladní vůz, naložený výbušninami. K odpovědnosti za oba incidenty se přihlásila Al-Káida.

Útoky a oběti[editovat | editovat zdroj]

Výbuch v Nairobi (Keňa) zabil 213 osob. Podle odhadu bylo dalších přibližně 4000 osob zraněno. Výbuch v Dar-es-Salaamu (Tanzánie) zabil 12 osob a zranil 85 osob.[2] Útok byl primárně namířen proti Američanům, ale naprostá většina zabitých byli místní obyvatelé. Výbuch v Nairobi bylo slyšet i ve vzdálenosti 16 kilometrů od velvyslanectví. Ještě ve vzdálenosti pěti bloků od velvyslanectví byla rozbitá okna. Seismologické údaje odpovídaly použití minimálně několika tun brizantní výbušniny.[3] V obou případech vznikly značné škody. Keňská vláda oznámila oficiální pětidenní období smutku za oběti bombardování a nařídila stáhnout vlajky na půl žerdi. Vložila 850 000 dolarů do fondu na pomoc pozůstalým a rodinám mrtvých. Náklady vynaložené na útoky ze strany teroristů byly později vyhodnoceny jako poměrně malé a v ostrém nepoměru s velkými škodami vzniklými útokem.

Velký počet obětí v Nairobi byl dán tím, že velvyslanectví bylo umístěno v rušném centru města. Výbuch poškodil i dva autobusy, které zrovna nedaleko projížděly. Navíc nebyla dodržena doporučená minimální vzdálenost budovy velvyslanectví od brány areálu. Rovněž sousední budova, využívaná převážně pro účely místní univerzity, stála velmi blízko velvyslanectví a při výbuchu se zřítila. Už v roce 1996 americká velvyslankyně opakovaně marně žádala ministerstvo zahraničí USA o přestěhování velvyslanectví na jiné místo. Podle ministerstva prý odpovídalo zabezpečení velvyslanectví předpokládané (nízké) úrovni hrozby. Velvyslanectví v Dar-es-Salaamu bylo zabezpečeno o něco lépe. Jako rozhodující prvek se ale ukázala především větší vzdálenost od centra města.

Pozadí incidentu[editovat | editovat zdroj]

Teroristická organizace Al-Káida před útokem zazlívala američanům první válku v Zálivu, přítomnost Spojených států v Saúdské Arábii (o tom svědčí i datum atentátů na velvyslanecví v Nairobi, resp. Dar-es-Salaamu) a účast na vojenských operacích v Somálsku a v Jemenu. Al-Káida považuje USA za svého úhlavního nepřítele. Už od roku 1992 byla Al-Káida spojována s násilím v Jemenu, Mogadišu a v Etiopii. Byli mezi nimi mudžahedíni, kteří předtím bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu. Uprostřed devadesátých let členové organizace Al-Káida založili východoafrickou buňku, kterou vedl Wadih El-Hage. Prostředky na financování získávala Al-Káida prostřednictvím své obchodní sítě a různých krycích organizací.

Země jako Keňa a Tanzánie se ukazovaly být vhodným místem pro přípravu a realizaci teroristických útoků. Situace v okolních zemích jako Somálsko, Rwanda a Uganda je řadu let nestabilní, což má vliv i na Keňu a Tanzánii. Vymáhání práva v zemích této oblasti je velmi problematické. Působí zde řada místních zločineckých organizací. Hranice jsou slabě kontrolovány. Existuje napětí mezi místními křesťany a muslimy. To vše vytváří úrodnou půdu pro teroristy.

Příprava útoků[editovat | editovat zdroj]

Al-Káida sledovala americká velvyslanectví a připravovala půdu pro útok. V květnu 1998 terorista Khalfan Khamis Mohamed pronajal v Nairobi dům s garáží, aby bylo kde vyrábět bomby. Sheikh Ahmed Salim Swedan koupil bílý nákladní vůz Toyota Dyna jako vozidlo pro bombový útok. V červnu 1998 si teroristé pronajali dům asi 6 kilometrů od velvyslanectví v Dar-es-Salaamu. Komponenty pro výrobu bomb byly přepravovány skrytě v pytlích s rýží ve vozidle Suzuki Samuraj, které koupil Khalfan Khamis Mohamed. Sheikh Ahmed Salim Swedan koupil vozidlo Nissan Atlas, které teroristé upravili pro druhý bombový útok v Dar-es-Salaamu.

Terorista Mohammad Sádik Odeh dohlížel v Nairobi na výrobu bomb. V bombě určené pro Nairobi byl použit Trinitrotoluen, dusičnan hliníku a hliníkový prášek. Výbušninu teroristé umístili do dvaceti dřevěných beden a naložili do nákladního vozu. Bomba určená pro velvyslanectví v Dar-es-Salaamu byla zcela odlišná. Do nákladního vozu teroristé naložili Trinitrotoluen společně s patnácti kyslíkovými láhvemi a hnojivem. K usměrnění výbuchu sloužily pytle písku.

Průběh incidentu v Nairobi[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. srpna 1998 dopoledne nákladní vůz s výbušninou přijel k zamčené zadní bráně velvyslanectví v Nairobi a zastavil. Z auta vystoupil spolujezdec Mohamed Rashed Daoud Al-Owhali a žádal strážného, aby otevřel bránu. Se svou žádostí neuspěl. Strážný řekl, že nemá klíč od brány a po nezdařeném pokusu o telefonát začal utíkat pryč od brány. Řidič dvakrát vystřelil z pistole otevřenými dveřmi auta na prchajícího strážného, ale netrefil. Spolujezdec, stojící vedle auta, v panice začal házet ruční granáty. Hodil celkem čtyři granáty a začal rychle utíkat od auta. Následně došlo k výbuchu.[4] Budova, která stála těsně vedle velvyslanectví, se zřítila.[5] Budova velvyslanectví zůstala stát, ovšem značně poškozená.

Atentátníci[editovat | editovat zdroj]

  • Wadih El-Hage – vůdce východoafrické buňky Al-Káidy, obstaral falešné cestovní doklady. Byl zatčen ještě v roce 1998 v USA.
  • Mohammad Sádik Odeh – technický poradce Al-Káidy. Ještě před atentátem odcestoval do Pákistánu, kde byl potom zatčen. Při výslechu řekl, že pracoval pro Usámu bin Ládina.
  • Mohamed Rashed Daoud Al-Owhali – expert na výbušniny, spolujezdec řidiče auta naloženého výbušninami, snažil se strážného přinutit otevřít bránu velvyslanectví v Nairobi, házel granáty u budovy velvyslanectví. Byl zatčen po atentátu přímo v Keni.
  • Khalfan Khamis Mohamed – koupil bílou dodávku Suzuki ve které se převážely části bomb, najal dům v Tanzánii, kde se bomby vyráběly, pomáhal při výrobě bomb a nakládání do auta. Jel v nákladním voze naloženém výbušninami k velvyslanectví v Dar-es-Salaamu. Byl zatčen v roce 1999 v Jižní Africe. V roce 2000 napadl a těžce zranil strážného ve vězení v USA při neúspěšném pokusu o útěk.
  • Sheikh Ahmed Salim Swedan – koupil auta Toyota Dyna a Nissan Atlas. Byl zabit v roce 2009 americkou raketou v Pákistánu.
  • Hamdan Khalif Alal – řídil auto naložené výbušninami při útoku na velvyslanectví USA v Dar-es-Salaamu.[6]

První čtyři výše uvedení teroristé byli všichni odsouzeni k doživotnímu trestu odnětí svobody.[7]

Odezva ze strany USA[editovat | editovat zdroj]

Bylo nařízeno okamžitě zvýšit zabezpečení amerických institucí ve světě. Jako odezvu na útoky prezident Bill Clinton, zatížený v té době také skandálem s Monikou Lewinskou, schválil operaci nazvanou Infinite Reach.[8] 20. srpna 1998 američané zaútočili raketami na cíle v Súdánu a Afghánistánu.[9] Z amerických válečných lodí bylo odpáleno více než 70 raket Tomahawk. Podle tvrzení USA došlo ke zničení výcvikových táborů teroristů v Afgánistánu a chemické továrny Al-Shifa poblíž Chartúmu v Súdánu.[10] V továrně se měly údajně vyrábět produkty potřebné pro výrobu nervového plynu pro teroristy. Podle mezinárodního práva jsou podobné raketové útoky jen těžko ospravedlnitelné. Americké velvyslanectví v Nairobi bylo nakonec přesunuto z centra města do jiné oblasti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1998: US embassies in Africa bombed
  2. 7 Years Today: The 1998 U.S. Embassy Bombings
  3. Forensic Seismology - revised
  4. Video: Seconds From Disaster - S03E05 - American Embassy Bombing
  5. Nairobi Bombing Map
  6. Rodney Stich, Lockerbie to 9/11: Massive Fraud and Consequences, s. 271
  7. The U.S. Embassy Bombings Trial - a summary
  8. Mark Ensalaco, Middle Eastern terrorism: from Black September to September 11, s. 226
  9. US air strikes against Afghanistan and Sudan
  10. Khartoum Revisited, Part 2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]